Už skoro tři roky žije Pákistánec Asim Javed se svou manželkou a třemi dětmi v nejistotě a provizoriu. Poslední dva měsíce obývají malý byt v jednopatrovém chátrajícím domě na náměstí v jihočeských Bělčicích, předtím strávili přes dva a půl roku ve stísněných prostorách uprchlického tábora v Kostelci nad Orlicí na východě Čech. Do Česka přišli, protože jako křesťané, Javed je dokonce knězem, se v muslimském Pákistánu obávají pronásledování. Celou dobu proto usilují v Česku o získání azylu. Zatím neúspěšně.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Ministerstvo vnitra jejich žádost odmítá. "Z Pákistánu, kde křesťany od dětství diskriminují, jsem nejdříve odešel do Dubaje ve Spojených arabských emirátech, ale i tam mi nakonec zakázali šířit křesťanskou víru," říká v obývacím pokoji skromného, ale útulného dvoupokojového bytu Javed. Čtyřicetiletého muže z provincie Paňdžáb prý k víře přivedl už jeho dědeček. "Jako mladý muž jsem absolvoval tříleté studium teologie a poté jsem působil jako dobrovolný křesťanský kazatel. Mám to zdokumentováno i na videích, která jsem českým orgánům předložil," popisuje muž.

V Pákistánu se živil obchodováním s textilem, v Dubaji jako autoopravář a později i obchodník s auty, po večerech se ale věnoval protestantské církvi. Doma působil Javed jako kněz v organizaci Associate Reformed Presbyterian Church, v Dubaji v rámci církve Amazing Grace International Church.

Azyl v Česku

◼ 2018 – Mezinárodní ochrana – 165 osob (47 azyl, 118 doplňková ochrana) z 1731 vydaných rozhodnutí.


◼ 2019 – Mezinárodní ochrana – 147 osob (61 azyl, 86 doplňková ochrana) z 2137 vydaných rozhodnutí.


◼ Na azyl mají nárok lidé, kteří jsou aktivně pronásledováni. Doplňková ochrana se uděluje těm, kterým by po návratu domů hrozilo nebezpečí vážné újmy, například kvůli občanské válce.


◼ Podle výroční zprávy Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (EASO) měli žadatelé o azyl v Česku za rok 2018 nejnižší úspěšnost z 32 evropských zemí. Činila pouze 11 procent, průměr byl 39 procent.

Tvrdí, že právě kvůli víře, kterou sdílí i se svojí manželkou Kiran Aster Asim, mu v Pákistánu už od rané dospělosti hrozilo nebezpečí.

"Mého bratra neznámí útočníci bez jasného důvodu v roce 1997 pobodali. Přišli k němu, zeptali se ho, jak se jmenuje, a následovaly dvě bodné rány. Zranění ale naštěstí přežil. Já jsem jel s otcem v roce 2004 na kole a srazilo nás auto, které hned ujelo. Byl jsem lehce zraněný na hlavě, otec ale zemřel," vypráví muž. Je přesvědčený, že za oběma událostmi byla právě zášť, která vůči křesťanům v Pákistánské islámské republice panuje. Islám je zde státním náboženstvím a 97 procent obyvatelstva jsou muslimové. I sám Javed byl prý několikrát fyzicky napaden a bylo mu za jeho činnost vyhrožováno.

Bombové útoky na křesťany

To, že jsou v Pákistánu křesťané i další náboženské menšiny diskriminováni ve školách i zaměstnání a musí se obávat o své zdraví i životy, popisuje řada organizací, které se sledováním stavu lidských práv ve světě zabývají. Například zpráva Amnesty International za roky 2017/2018 připomíná, že lidé z minoritních náboženských skupin jsou v Pákistánu nezřídka cílem bombových útoků. Například v prosinci 2017 islámští teroristé zaútočili na ranní křesťanskou bohoslužbu v katedrále Bethel Memorial Methodist Church v Kvétě. Výsledkem bylo devět mrtvých a 50 zraněných. O Velikonocích 2016 zase napadl sebevražedný atentátník křesťany, kteří oslavovali v parku v Lahore − zabito bylo 75 lidí, hlavně žen a dětí.

Některé křesťanské organizace, například Křesťanská mezinárodní solidarita (CSI), proto považují Pákistán pro křesťany, kteří jsou často násilně nuceni přijímat islám, za jednu z vůbec nejnebezpečnějších zemí světa.

I přesto se však většina křesťanů svého vyznání drží a hájí i své školy, které jim stát oficiálně nezakazuje.

Česko si Javed s rodinou prý vybral proto, že je tu minimum muslimů. "Věděli jsme, že chceme do křesťanské, ale nábožensky tolerantní Evropy. Vybrali jsme si zemi, kde žije nejméně muslimů, ze kterých máme stále strach," vysvětluje Javed, který do Česka přicestoval na turistické vízum v srpnu 2017 a po dvou týdnech pobytu požádal s rodinou o azyl.

Poprvé však navštívil zemi o rok dříve, tehdy prý jen na pár dní a kvůli obchodu.

Česko se však zatím k jejich setrvání staví odmítavě. Úředníci odboru azylové a migrační politiky ministerstva vnitra tomu, že rodina měla důvod Pákistán opustit, neuvěřili a žádost o azyl odmítli. K důvodům takového rozhodnutí se ministerstvo pro HN nevyjádřilo.

Devítiletá dcera manželů Shekinah však mezitím absolvovala dvě třídy základní školy, šestiletý Phinehas, který po bytě pobíhá ve fotbalovém dresu své oblíbené Barcelony, je spokojený v mateřské škole, kde dokonce vyhrál pěveckou soutěž s písní Se školkou se loučíme. Rodinnou nástěnku tak zdobí fotografie jejich tříd i medaile ze školkové olympiády. Obě děti už mluví dobře česky, jazyk si začíná osvojovat i tříletý Messian. Manželé už si získali přátele mezi věřícími na východě Čech, nyní dojíždí na mše do Prahy.

Ani soud rodině neuvěřil

Rodina se odvolala ke Krajskému soudu v Hradci Králové, neuspěla však ani tam. Soudci Janu Rutschovi se argumentace Pákistánců nezdála přesvědčivá. "Nelze obecně usuzovat ze skutečnosti, že v některé zemi panuje problematická situace v oblasti ochrany lidských práv, že veškeří obyvatelé této země jsou pronásledováni ve smyslu zákona o azylu," uvedl v rozsudku soudce.

Z informací, které utečenci poskytli, podle něho nelze usuzovat, že by byli vystaveni nelidskému zacházení. "Žalobce poukazoval na autonehodu, která se stala v roce 2004. Z ní dovozoval i bezprostřední hrozbu pronásledování vůči své osobě, nicméně ať už byla předmětná dopravní nehoda pouze nešťastnou náhodou, nebo se jednalo o cílený útok, dalším napadením nečelil ani on, a ani ostatní žalobci," píše v rozsudku z února letošního roku soudce.

Podle advokáta rodiny Athanassiose Pantazopoulose, který v červnu podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, však ministerstvo ani soud nezkoumaly situaci rodiny dostatečně. "Jakožto křesťanský kazatel v islámské zemi, tedy aktivní šiřitel této víry a praktikující věřící, se zcela logicky a oprávněně obává o život svůj a své rodiny," uvedl právník.

Úřad ani soud podle něho nevzaly v potaz, že rozhodnutí vzít svou rodinu a opustit zemi, kterou znají, se rodí dlouhodobě. "Stěžovatelé popisovali incidenty, které se nestaly bezprostředně před opuštěním jejich země. Je třeba zvážit, že dlouhodobý vývoj situace a celkově atmosféra panující mezi většinovými muslimy a menšinovými křesťany je v určitém momentu přinutily opustit svoji domovskou zemi, vše zde zanechat a vyhledat místo, kde se budou stěžovatelé cítit bezpečně," dodal Pantazopoulos.

Podle něho rodina předložila velké množství listinných důkazů, které prokazují jejich tvrzení. "Kdyby byl stěžovatel i s manželkou a nezletilými dětmi nucen k návratu do země svého původu, Česko by jednoznačně porušilo mezinárodní závazky, které má, a to především ženevskou Úmluvu o právním postavení uprchlíků a evropskou Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod," míní právník.

Příběhů, jako je Javedův, je v Česku více. Nejvíce uprchlíků přicházelo v devadesátých letech a na začátku nového tisíciletí v důsledku válek v bývalé Jugoslávii. Více než tisícovka běženců ročně se pak ucházela o azyl v Česku v souvislosti s muslimskou uprchlickou vlnou od roku 2014. Loni a předloni počet žádostí o azyl opět stoupl, dokonce na nejvyšší úroveň od roku 2006. Důvodem je zejména vyšší zájem o Česko mezi lidmi z bývalých sovětských republik. Jen z Arménie jich vloni bylo 372, nejvíce ze všech zemí, zatímco v roce 2018 dominovali běženci z Ukrajiny − 418. "Podíl mělo i zavedení bezvízového styku s Gruzií a Ukrajinou v roce 2017, přetrvávající vojenské konflikty či neutěšená ekonomická situace v některých zemích," uvedl Adam Rözler z tiskového odboru ministerstva.

Šance uchazečů na získání azylu v Česku je však nízká. Uspěje zhruba každý desátý, což je nejméně v Evropské unii. Zatímco lidskoprávní organizace Česku přílišnou přísnost vyčítají, úřad svůj přístup vysvětluje tím, že většina žadatelů o azyl v Česku neprchá před válkou. "Počty vydaných pozitivních rozhodnutí ovlivňuje samozřejmě i složení žadatelů z hlediska jejich země původu. V tomto směru se Česko odlišuje od ostatních zemí EU, když naprostou většinu žadatelů netvoří občané válečných oblastí," uvedl Rözler.