Děkan Fakulty strojní na pražském ČVUT Michael Valášek se zabývá budoucností českého průmyslu. Říká, že výrobní společnosti zaspaly s digitalizací a automatizací, což se naplno projevilo po vypuknutí koronavirové krize. Firmy se podle něj musí zamyslet, kam dál s českým průmyslem, až krize pomine. Dokazuje to na příkladu své fakulty, která už několik let spolupracuje s jedním z největších leteckých strojírenských podniků General Electric Aviation. Zahraniční experti dokázali během pandemie pokračovat v testování leteckého motoru na akademické půdě, aniž by opustili svoje domovy. "Čeští průmyslníci by se měli přestat bát. Měli by začít více experimentovat a jít do řízeného rizika," říká Valášek.

HN: Politici i ekonomové si opakovaně kladou otázku, kdy se průmysl po skončení koronavirové krize vrátí do starých kolejí. Zůstane ale stejný, bude se kam vracet?

Jedna dimenze je ekonomická. Ekonomové už naznačují, že naše firmy, které nemusí být po skončení krize kapitálově silné, mohou fúzovat do kapitálově silnějších podniků, a to pod cenou. To považuji za značné nebezpečí. Tuhle ekonomickou záležitost bychom měli velmi silně zvažovat. Kladl bych jako velký imperativ, aby v českých zemích zůstal český podíl průmyslových vlastníků. Budoucnost ale každopádně povede k vyššímu důrazu na význam robotizace a automatizace. Podnik, který měl vyšší podíl automatizace a o to méně zaměstnanců, mohl snadněji vytvořit směny, které se nepotkávaly, a udržet tak chod firmy. Dále můžeme očekávat návrat výroby ze zemí třetího světa, zejména z Číny, zpět do Evropy. To je velká šance pro český průmysl, který by se toho mohl chopit. Ukázkou takové příležitosti může být farmaceutický průmysl. V Česku jsme vyráběli například penicilin. Nyní jsme nejen my, ale celá Evropa závislí z 80 procent na asijských dovozech léků včetně zmíněného penicilinu.

Tento článek patří do placené sekce.

Pro vás jej odemknul někdo, kdo má předplatné.


Pokud budete předplatitelem, budete moci stejným způsobem odemykat placené články i pro své přátele.
A získáte i řadu dalších výhod.

HN: Nabízí se otázka, zda se s návratem výroby do Česka nezvýší podíl takzvaných montoven. Neměla by snaha směřovat spíše na podporu vývoje a výzkumu?

To je naprosto relevantní otázka. Velký problém průmyslu v českých zemích je, že nemáme vlastní koncové výrobky. Pokud máte v době krize koncový výrobek, tak s ním můžete něco dělat. Můžete ho přizpůsobit změněným podmínkám trhu, třeba ho vyrábět se ztrátou, ale výrobu zachovat s udržením pracovních míst, mimo jiné i ke snižování sociálního napětí. Pokud jen montujete výrobky pro zahraniční firmu, takovou možnost nemáte. Tohle je velkou bolestí českého průmyslu a ruku v ruce s tím jde druhá věc, že nedostatečně inovujeme. Český průmysl by měl mít větší podíl vlastních výrobků a neměl by se bát více experimentovat s inovacemi a novými postupy.

Michael Valášek (64)

◼ Je děkanem Fakulty strojní ČVUT v Praze.
◼ Zabývá se mimo jiné mechatronikou, počítačovým řízením, robotizací a umělou inteligencí.
◼ V poslední době se vyjadřuje ke strategickým otázkám rozvoje
průmyslu a strojírenství ve vztahu k následkům koronavirové krize a nasazení robotizace do výroby.
◼ Je držitelem několika prestižních ocenění, například Felberovy
stříbrné medaile, ocenění Česká hlava za vědeckou invenci a v loňském roce převzal za fakultu ocenění v soutěži Vizionáři 2019.

HN: Dá se to brát jako doporučení českým průmyslníkům?

Jednoznačně. Vzít část zisků nebo investic a zkoušet nové věci. Nebát se experimentovat a jít do řízeného rizika. Když to vyjde, je to skvělá věc, když ne, je to ztráta z neúspěšného pokusu. Uvádí se rozdíl mezi Českem a Německem, že německé firmy mají výrobní linky, konstrukční tým, který připravuje produkty pro výrobní linky, a také mají vývojové oddělení, které připravuje budoucí výrobky. V Česku mají firmy jen konstrukční týmy, vývojová oddělení jsou u nás k vidění sporadicky.

HN: Uškodila českému průmyslu snaha převádět výrobu do asijských zemí kvůli levné pracovní síle?

Byla to chyba minimálně v tom smyslu, že v honbě za ziskem jsme podcenili veškeré systémové aspekty, zejména pak, že jsme žili bez zásob. Evropské a americké firmy všechnu výrobu vyváděly ven do Číny a Indie a efekt byl ten, že jsme tu neměli vlastní výrobní linky, jen centrály firem. Svojí životní úrovní jsme žili na úkor Asie. Mohu uvést příklad jedné české firmy, která má dvojitou výrobu. Jednu má tady a druhou v Číně, což byl požadavek tamějších automobilek, pro které firma vyrábí komponenty. Přesto si majitel českou výrobu ponechal. Říkal mi, že by jednak přišel o know-how, tedy způsob výroby, přišel by o stroje, které jeho produkty vyrábí, a v případě jakéhokoliv výpadku by nebyl schopen pokračovat ve výrobě. Proto by současná situace měla přispět k nějaké racionální úvaze nad tím, kde vyrábět.

HN: Jak se následky pandemie projeví na ekologii?

Klademe velký důraz na Green Deal (balíček ekologických opatření EU Zelená dohoda pro Evropu, pozn. red.) a další ekologické projekty. Nemohu si pomoci, ale připadá mi, že v tomto ohledu sami sebe klameme. Na jedné straně ošklivou a neekologickou výrobu rádi přesuneme někam do třetího světa a tam ji provozujeme. Ale výroba oceli nebo energie je přitom v Evropě daleko ekologičtější než v Číně. Tam se samozřejmě na ochranu životního prostředí tak nehledí. Je proto otázka, jestli bychom místo prosazování Green Dealu neměli spíš provozovat průmysl tady v Evropě než ho přemisťovat někam daleko do Asie. Nemůžeme říct: Já tady mám čisto − a venku ať je klidně špína. Planetu máme jen jednu, a pokud dojde ke globální změně procesů na Zemi, tak to bude velmi špatné pro všechny. Stále říkáme, co všechno jsme vylepšili, jak jsme vylepšili i to, co už bylo vylepšené. Ale to, co se děje na druhé straně zeměkoule, nás nezajímá. To není dobře. Investujme část ekologických peněz i do těchto vyvezených výrob tím, že je začneme opět provozovat v Evropě.

HN: Změní se po skončení krize spotřeba průmyslových produktů?

Začneme více zvažovat, co je zbytné a co ne. Co vlastně potřebujeme k životu? Jsou to potraviny, a abychom je vypěstovali, potřebujme zemědělské stroje, nějaké chemikálie. Následně musíme produkty nějak zpracovat. Nastoupí potravinářský průmysl, který potřebuje také stroje, také chemikálie a všechno to spotřebovává energii. A někde musíme vyrobit ty stroje a chemikálie. To jsou všechno nutné věci pro obživu společnosti, ale je otázka, do jaké míry potřebujeme například zábavní pyrotechniku. Chápu, že jsme lidé sociální, takže se potřebujeme stýkat třeba v restauracích, ale budoucí ekonomika nám ukáže, které oblasti výroby jsou pro nás klíčové a které ne.

HN: Pro Česko je klíčový automobilový průmysl. Jaké se dají čekat změny v této oblasti?

To je samozřejmě velká otázka. Je složité předvídat, co bude s elektromobilitou. Může nastat pokles podpory, která se elektroautům zatím poskytovala. Na jedné straně na to nebudou peníze, na straně druhé je velmi levná ropa, což také svědčí proti elektromobilitě. Tlak se ale může zvýšit na hybridní pohony automobilů i letadel. Systém leteckého motoru, který pohání elektromotory s vrtulí, nepotřebuje takové investice v bateriích jako elektromobil. Dovedu si představit, že cesta směrem k letadlům s hybridním pohonem povede k ekonomičtějšímu provozu a zajistí větší flexibilitu. Dá se totiž snadno kombinovat kolmý start a přistání s tradičním letem.

HN: Hybridní letadla? To zní jako sci-fi. V čem zmíněné výhody spočívají?

Motor je umístěn v trupu letadla a pohání generátory elektrického proudu, který pak teprve pohání elektromotory v křídlech. Tím pádem vlastní motor nijak neovlivňuje proudění kolem křídel, jsou menší ztráty a v letadle je menší hluk. Motor může pracovat v optimálním režimu s nižší spotřebou, zatímco elektromotory si zachovají dostatečnou flexibilitu výkonu.

HN: Když jsme u vizí technického pokroku, jak se s pandemií změní úloha Průmyslu 4.0?

Ve vlastní výrobě bude jeho význam spíše posílen než oslaben. Na druhé straně Průmysl 4.0 není jen otázka automatizace výrobní linky. Je to také věc hledání nového podnikatelského záměru a přístupu, například využitím internetu. Mohu to uvést na příkladě zkušebny leteckého motoru na naší fakultě. Ukázalo se, že pokud se procesy automatizují nebo digitalizují, tak se jich pandemie nedotkne. Intenzivně jsme dál testovali letecké motory GE. Testy jely na plné obrátky s tím, že před pandemií jsme měli ve zkušebně dvacet až třicet pracovníků ze zahraničí, z Itálie a z Polska. A tito pracovníci byli od února doma na home officu a my jsme jim po internetu vytvořili datový kanál, který jim umožnil sledovat chod motoru on-line. Viděli data ze všech čidel a mohli kdykoliv zastavit motor, pokud by se něco dělo. Tohle fungovalo na vzdálenosti tisíců kilometrů. Digitalizace umožnila, že i když tady nebyla fyzická přítomnost možná, týmy mohly spolupracovat bez problémů.

HN: Ovlivní pandemie snahu dosahovat trvalého růstu?

Neustále valíme průmysl k exponenciálnímu růstu, současně exponenciálně roste spotřeba surovin, ale k tomu je potřeba i větší počet lidí. A to znamená, že stejným tempem roste i jejich spotřeba. Možná bychom si měli uvědomit, zda se máme hnát za exponenciálním růstem. Zda místo zvyšování materiální spotřeby nezvyšovat potřeby duchovní. Tím nemám na mysli náboženství, ale spíše zamyšlení, zda více potřebujeme lepší auto, nebo se raději častěji setkávat s přáteli. Je to otázka takzvané ekologie denního života, otázka potřeby denního luxusu.

Související

Líbil se vám článek? Chcete víc takových článků?

Kupte si předplatné a můžete si je číst všechny. Navíc bez reklam a s možností sdílet přátelům.

Vyzkoušejte předplatné HN+

Komentáře ke článku

Tomáš Rutrle 15.05.2020 09:36
Je to trochu chucpe předhazovat českým průmyslníkům, že by se neměli bát jít do rizika a přitom miliardové riziko svého vlastního podnikání vkládat na bedra daňové ho poplatníka. Viz https://zpravy.aktualne.cz/domaci/na-projekt-cvut-s-ge-aviation-chybi-penize/r~b4291faed0ad11e8acf3ac1f6b220ee8/
Newsletter

Byznys podle HN

Nechcete, aby vám uniklo to nejdůležitější?

Pro naše čtenáře připravujeme každý týden newsletter o byznysu a finančních trzích. Stačí zde zadat svůj email a každý pátek od nás dostanete souhrn událostí, které byste neměli minout. A přidáme osobní tipy čtyř osobností newsroomu Hospodářských novin. Píše Martin Jašminský, Luděk Vainert, Luboš Kreč a Petr Kain.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru