Letošní epidemie koronaviru zkřížila mnohým z nás plány, včetně cestovních. I když se turistika vrátí do normálu, pro řadu lidí bude letní dovolená v roce 2020 rámovaná hranicemi Česka. Kam se vydat a vyhnout se přitom těm známým, tedy přeplněným místům a oblastem? 

Novohradské hory

Pohoří (či spíše členitější vrchovina) na samém jihu Čech na rakouské hranici patří mezi nejodlehlejší a nejřídčeji osídlené krajiny Česka. Nebylo tomu tak ovšem vždy, pozici "na konci světa" získaly Novohradské hory teprve po konci druhé světové války a zejména spuštěním železné opony na přelomu 40. a 50. let 20. století. Většina území se pak octla v nepřístupném pohraničním pásmu, vysídlené a zničené německé vesnice už nikdo neobnovil.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Dnes jsou Novohradské hory rájem cyklistů a pěších turistů, často tu dlouhé kilometry nikoho nepotkáte. Právě toulky krásnou, převážně lesnatou krajinou budou nejspíš tvořit jádro takové dovolené, na výběr máte ze stovek kilometrů značených tras. Na řadě míst nabízí tento kraj tiché samoty i zamyšlení nad osudy zaniklých sídel i jednotlivých obyvatel. Kdysi kvetoucí obce jako Pohoří na Šumavě (Buchers), Cetviny (Zettwing) či Mýtiny (Kropfschlag) dnes připomínají jen zarostlé základy stavení či zplanělé ovocné sady, někde potomci starousedlíků částečně obnovili kostel či hřbitov.

V Novohradských horách se nacházejí dvě vůbec nejstarší chráněná území v Česku. Velkolepé lesní porosty v rezervaci Hojná Voda jsou přístupné trasou naučné stezky, známější Žofínský prales je ale běžným návštěvníkům uzavřen. Obě rezervace vznikly na buquoyském panství už v roce 1838.

I navzdory minimálnímu osídlení se po okrajích hor najdou zajímavé památky. Přijíždíte-li od východu, už zdálky vás upoutá silueta barokního poutního kostela v Dobré Vodě. Nové Hrady se mohou pochlubit středověkým hradem i klasicistním zámkem, k městu přiléhá kulturní krajina Terčina údolí s řadou drobných romantických staveb. V některých menších obcích pak najdete gotické chrámy, jejichž výborná umělecká úroveň přesahuje hranice regionu. To je případ Horní Stropnice či Dolního Dvořiště.

Broumovsko

Když se počátkem 18. století stal opatem kláštera ve východočeském Broumově Otmar Zinke, znamenalo to nevídaný impuls, který posunul odlehlý kraj do popředí duchovního i uměleckého dění. Zinke totiž zahájil velkolepou přestavbu kláštera a pro výstavbu unikátní skupiny barokních kostelů v okolí dokázal získat nejpřednější umělce své doby v čele s Kryštofem a Kiliánem Ignácem Dientzenhoferovými.

Jejich díla, architekturu evropské úrovně, můžete na Broumovsku po dobách úpadku ve druhé polovině 20. století nyní obdivovat většinou už v obnovené kráse. Klášter je opět významným duchovním centrem (v jeho prostorách se lze také ubytovat) a barokní chrámy v okolních vesnicích, jako jsou Božanov, Šonov či Ruprechtice, rámuje mimořádná krajina. Ostatně sepětí architektury a přírodního prostředí, včetně rafinovaných průhledů či skrytých krajinných obrazců, bylo pro tehdejší mistry podstatné.

Centrální osu Broumovského výběžku, údolí říčky Stěnavy, lemuje z jihu výrazná hradba Broumovských stěn, ze severu pak hraniční kopce Javořích hor. Jde ovšem o dvě zcela odlišné oblasti. Broumovské stěny tvoří pískovce, najdete v nich celou řadu bizarních skalních útvarů (ty z nejzajímavějších, jako jsou Kovadlina, Veverka či Kočka, spojuje žlutě značený okruh přes Božanovský špičák) a na své si tam přijdou hlavně pěší turisté.

Javoří hory, budované sopečnými horninami, jsou pozvolnější, mnohem méně frekventované a přístupnější i pro cyklisty.

Pro pořádek dodáváme, že z Broumova to máte pouze 20 kilometrů do proslulých "skalních měst" Teplických a Adršpašských skal. Eroze tam v pískovcích vytvořila mimořádné tvary skal, z nichž některé (například Starosta a Starostová, Milenci nebo Homole cukru v Adršpašských skalách) se staly symboly tohoto krajinného typu. Počítejte však s tím, že návštěvnost je tady o několik řádů výše než v Broumovských stěnách či Javořích horách, a pokud se tam vydáte, tak co nejdříve po ránu a každopádně mimo víkendy.

Tepelská vrchovina

Za otázku "kde to je?" se nemusíte stydět. Tepelská vrchovina nepatří mezi frekventované turistické cíle. Poměrně rozlehlá oblast v centru západních Čech je řídce osídleným regionem bez skutečných měst, zato s výjimečnou krajinou. Nad úroveň jen mírně zvlněné vrchoviny totiž výrazně vystupují izolované vulkanické kopce s vesměs plochými vrcholy, typické stolové hory. Mezi takové dominanty, vytvářející horizonty nemající v Česku obdoby, patří Třebouňský vrch (825 m), Vladař (693 m) či nejvyšší Podhorní vrch (847 m).

Oblast má své jméno od kláštera v Teplé, založeného už v roce 1193. Ten byl po staletí důležitým kolonizačním a duchovním centrem kraje a klášterní komplex se − dějinným výkyvům navzdory − i dnes řadí mezi nejcennější památky svého druhu v Česku.

Nejde ale o jedinou významnou kulturní památku v na první pohled "prázdné" krajině. Čas jako by se zastavil ve středověkém městečku Úterý (ne náhodou se tam natáčel seriál Zdivočelá země), stojí za to zajet i do Žlutic. Jen těsně za hranicí oblasti najdete mimořádný barokní soubor památek z 18. století v Manětíně, kde tehdy tvořili takoví mistři jako Santini či Brandl.

Tepelskou vrchovinou protéká horní tok řeky Střely, jednoho z posledních "divokých" toků v Česku, který zůstává (s výjimkou přehrady nad Žluticemi) z velké části bez regulace i znečištění. Nejkrásnější úsek Střely, tedy zahloubené lesnaté údolí s bystře tekoucí vodou, mnoha meandry a několika pozůstatky mlýnů, začíná pod Chyšemi a vine se kolem půvabného Rabštejna nad Střelou, bývalého historického města stísněného na úzkém skalním ostrohu nad řekou.

Do údolí Střely či na Vladař se vydejte pěšky, jinak se pro poznávání Tepelské vrchoviny dobře hodí kolo, na silnicích je tam jen minimální provoz. Při výpravách ale nezapomeňte přibalit do batohu svačinu, síť hospod i obchodů je tu opravdu řídká.

Nejkrásnější úsek Střely, tedy zahloubené lesnaté údolí s bystře tekoucí vodou a mnoha meandry, začíná pod Chyšemi a vine se kolem půvabného Rabštejna nad Střelou.

Blanský les

Ve stínu Šumavy a stranou hlavních tras se v jižních Čechách krčí miniaturní pohoří Blanský les, od roku 1989 se statutem chráněné krajinné oblasti. Jeho zdaleka nejznámějším místem je vrch Kleť (1084 m) s nejstarší kamennou rozhlednou v Čechách (1825) a proslulou hvězdárnou, tím však přehled turistických bodů končí.

Masiv Kletě je protkán docela hustou sítí značených cest, nahoru se dá vyjet po lesních silničkách i na kole. Vzhledem k mnohasetmetrovému převýšení to ale nebude výšlap pro každého. Pohodlnější povahy mohou případně vzít za vděk lanovkou.

Dovolená v Česku

Tento článek je součástí speciální přílohy Dovolená v Česku, která vyšla v Hospodářských novinách 14. května. Celou přílohu si můžete přečíst po kliknutí na obálku níže.

Dále na sever od Kletě už ale potkáte lidí hodně málo, cesty se tu vlní většinou krásnými listnatými nebo smíšenými lesy. Časem tam narazíte na pitoreskní ruiny nedostavěného kláštera Kuklov: oko upoutají vysoké kostelní zdi s gotickými okny, které se tu tyčí k nebi, střecha ale chybí − moc podobných míst v Česku nepotkáte.

Až se nabažíte lesních zákoutí, po obvodu Blanského lesa najdete vícero zajímavých kulturních bodů. Pokud jste se Českému Krumlovu v minulých letech pro návaly turistů a předražené služby spíše vyhýbali, letošní léto nabídne v této "profláklé" turistické destinaci, dříve plné asijských, rakouských a německých turistických skupin, podstatně klidnější atmosféru.

Může to být dobrý čas pro návštěvu rozlehlého krumlovského zámku, můžete si v klidu užít krásná panoramata tohoto výjimečného města, zařazeného na seznam světových kulturních památek UNESCO.

Druhou, byť daleko méně navštěvovanou lokalitu na seznamu UNESO, představuje na obvodu Blanského lesa obec Holašovice s jedinečným souborem takzvaného selského baroka kolem vesnické návsi. A do třetice by na cestovním seznamu neměl chybět gotický klášter ve Zlaté Koruně, malebně položený nad vltavským meandrem.

Horní Svratka

Až překvapivě členitý je terén v horním povodí Svratky. Hluboce zaříznuté údolí řeky i jejích přítoků tu vytváří krajinnou energii, která může soutěžit s pohraničními pohořími. Přestože je Brno vzdálené jen nějakých 60 kilometrů, oblast působí dojmem zastrčené periferie, se svahy řídce posetými malými vesnicemi a dlouhými horizonty, jež jenom málokde ruší lidská činnost.

Svratka pramení ve Žďárských vrších nedaleko Devíti skal (836 m), druhého nejvyššího bodu Českomoravské vrchoviny. To je turisty ještě poměrně navštěvovaná oblast, s hustou sítí značených cest, které vás mimo jiné přivedou k pitoreskním skalním útvarům − vedle Devíti skal najdete i další, s názvy jako Čtyři palice či Velké perničky. V okolí, třeba ve Sněžném či na Třech Studních, je k dispozici také základní infrastruktura včetně ubytování.

Dál po toku Svratky ale návštěvnického provozu ubývá a například členité okolí Vírské přehrady bývá téměř liduprázdné. Nabízejí se tu přitom krásné okruhy vedoucí přes zastrčené hradní zříceniny, jako jsou Zubštejn či Aueršperk. Dobrý přehled po kraji dá rozhledna Karasín u stejnojmenné obce.

Dál po toku Svratky ale turistů ubývá a například členité okolí Vírské přehrady bývá téměř liduprázdné.

Mimo přírodní krásy zaujme na okraji oblasti město Polička s malebným historickým centrem včetně věnce hradeb a věže svatojakubského kostela, kde se narodil hudební skladatel Bohuslav Martinů. Králem mezi svrateckými hrady je starobylý Pernštejn, postavený v dramatické poloze nad říčkou Nedvědičkou. A k zamyšlení nad temným obdobím moderních dějin každého přinutí návštěva Muzea romského holocaustu v místech někdejšího koncentračního tábora u obce Hodonín.

Neznámé Jeseníky

Ramzová, Praděd či Malá Morávka patří k frekventovaným místům Jeseníků. Jedno z nejčlenitějších a nejmalebnějších území Česka ovšem poskytuje srovnatelně zajímavá, a přitom mnohem méně navštěvovaná místa. Především tam, kde se horské stráně svažují k severu, směrem k polské hranici.

Jednou takovou možností je okolí Zlatých Hor (dříve Cukmantl), kdysi bohatého sídla prosperujícího díky těžbě zlata. To je sice už dávná minulost, nicméně četné stopy po dolování včetně starých štol naleznete i dnes v masivu Příčného vrchu (975 m) jižně od města. Mimořádnou památku představuje v témže revíru poutní místo s kostelem Panny Marie Pomocné, obnovené po roce 1989.

Nedaleko odtud se nacházejí i zříceniny jedněch z nejvýše položených hradů na českém území. Edelštejn postavili koncem 13. století k ochraně zlatých dolů, Koberštejn zaujme vysokou siluetou torza hradní věže, a pokud chcete zažít dobrodružství rámované nekonečnými lesy, zkuste najít zříceniny hrádku Quinburk − k němu nevedou žádné značky ani pořádná cesta.

Atrakci jiného druhu představuje 20 kilometrů dlouhá úzkorozchodná železnice spojující městečka Třemešná a Osoblaha. Posledně jmenované dalo i jméno kurióznímu výběžku českého státního území, které zde vybíhá do Polska; Osoblaha leží na jeho konci. Po úzkokolejce se lze o letních víkendech svézt i soupravou taženou parní lokomotivou. Odlehlé území má dnes příchuť "konce světa", pokud se ale podíváte do některých obcí kolem Osoblahy, zjistíte, že tomu tak nebylo vždy. Ve výběžku se totiž nachází několik kdysi výstavných zámků (dnes slouží jako sklady, případně je noví vlastníci opravují) a třeba ten ve Slezských Rudolticích v 18. století opakovaně navštěvoval pruský král Bedřich II.

Dačicko a Slavonicko

Mírně zvlněná krajinná mozaika lesů, luk a polí, občas protnutá říčním či potočním údolím: takový je přírodní rámec nejjižnější části Českomoravské vrchoviny. Trojúhelník měst Dačice−Jemnice−Slavonice patří historicky na Moravu a za návštěvu stojí každé z nich.

Na prvním místě Slavonice, položené na samé rakouské hranici, s výborně dochovaným renesančním centrem včetně malebného náměstí a řady sgrafitových fasád i krásných kleneb v historických domech.

Podoba historického jádra Slavonic se od 18. století změnila jen málo, což sídlu vyneslo zápis na seznam památek světového kulturního dědictví UNESCO.

V Dačicích najdete dva zámky; známější je ten empírový s charakteristickou zelenou fasádou. Jemnice má zase pěkně dochované hradby, k vidění je tam i jeden z nejstarších židovských hřbitovů v zemi.

Státní hranici v okolí Slavonic lemují stovky objektů prvo-republikového opevnění.

Státní hranici v okolí Slavonic lemují stovky objektů prvorepublikového opevnění. Pevnostní areál Slavonice můžete navštívit na dohled od města, několik pevnůstek a bunkrů je upravených jako muzejní expozice. Mnoho dalších "řopíků" i větších srubů spatříte i podél silnice č. 409, spojující Slavonice s Uherčicemi. Linie opevnění, stavěná v letech 1935 až 1938, byla v tomto prostoru, kde tehdejší československou hranici nechránily žádné hory, mimořádně hustá. Stejně jako v jiných částech republiky ovšem pevnosti nebyly nikdy využity.

Pokud by se vám zastesklo po členitější krajině, Dačicko/Slavonicko lemují dvě turisticky frekventovanější území: na západě tzv. Česká Kanada, lesnaté území s výbornými podmínkami pro cykloturisty, a na východě národní park Podyjí, kde si zase přijdou na své pěší výletníci.