V rámci boje proti šíření koronaviru přijala Česká republika různá mimořádná opatření. Jedním z nejkontroverznějších se stalo omezení možnosti cestovat do zahraničí. Plošné uzavření hranic, k němuž došlo v historii vůbec poprvé, může mít praktické, hlavně ekonomické dopady.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Je zde ovšem i rozměr symbolický − možnost cestovat do zahraničí je vnímána jako jedna z hlavních svobod, které přinesl polistopadový vývoj. Lidé jsou proto na zásahy do této svobody velmi citliví a někdy je automaticky považují, jak zaznělo i během parlamentních debat na toto téma, za ohrožení svobodné společnosti a práv jednotlivců.

Svoboda pohybu, včetně možnosti zemi svobodně opustit, skutečně patří mezi základní práva jednotlivců. Garantuje ji česká Listina základních práv a svobod i mezinárodní smlouvy jako Evropská úmluva o lidských právech. Od vstupu do EU mají občané ČR též garantovaný volný pohyb v rámci Evropské unie.

Svoboda pohybu ovšem není absolutní. Jak lidskoprávní instrumenty, tak právo Evropské unie ji umožňují omezit, například právě uzavřením hranic, a to za podmínky, že omezení má zákonný podklad, sleduje legitimní cíl a je pro dosažení tohoto cíle nezbytné a přiměřené.

O tom, že zavření hranice sleduje legitimní cíl, konkrétně ochranu zdraví, není sporu. Zákonný podklad poskytuje tzv. krizový zákon, který za nouzového stavu dovoluje omezit svobodu pohybu v prostoru ohroženém krizovou situací. Mezi právníky se sice objevily pochyby o tom, zda tímto prostorem může být celé území ČR, respektive celý svět, v zákoně ale není nic, co by tomu bránilo (zákaz cestovat navíc neomezuje pohyb mimo ČR, ale pohyb z ČR).

Největší diskuse vzbuzuje nezbytnost a proporcionalita opatření. Vláda sice, bohužel, nemá ve zvyku opatření podrobně zdůvodňovat, lze ale mít za to, že uzavření hranic měla za nezbytné proto, aby se zabránilo rozsáhlejšímu zavlečení viru do ČR občany vracejícími se ze zahraničí. Za situace, kdy občanům není možné návrat do ČR odepřít a kdy při větších počtech by bylo nemožné zajistit kontrolu formou individuálních karantén, působí toto odůvodnění rozumně. Uvalením karantény na celý stát získala Česká republika čas k tomu, aby se na krizový stav adaptovala. Postupem doby však omezení budí, vcelku logicky, čím dál větší pochyby. Sama vláda ostatně začala od plošnosti zákazu upouštět zavedením výjimek (cesty za rodinou aj.).

Uzavření hranic efektivně chrání před riziky zvenčí, v krizové situaci proto může mít své opodstatnění. I s ohledem na symbolickou hodnotu, jakou svoboda cestovat v ČR má, lze ale těžko čekat, že by lidé byli ochotni se této svobody, v zájmu čehokoliv, vzdát na delší období. Časem by převážil pocit, že to, co omezením získáváme, nevyváží to, co jím ztrácíme. Postoje obyvatel, společně s vývojem situace ve světě a s (doufejme) rostoucí schopností ČR epidemii účinně čelit, jsou klíčová hlediska, od nichž by se mělo odvíjet rozhodování o postupném uvolňování zákazu cestování. Přesně to (a nic více ani méně) po ČR požadují i právní standardy, jimiž je vázána.