Skoro týden po uzavření hranice si Polák Stefan Mańka z Cziesyna s kolegyní a kamarádkou z Českého Těšína jen telefonoval a psal. Ve čtvrtek oba zašli k řece, aby na sebe alespoň zamávali a řekli si pár vět. "Už jsme to nevydrželi. Chtěli jsme se vidět, člověku chybí lidský kontakt," popsal Mańka, který bydlí na polské a pracuje na české straně dvojměstí. "Jsme na sebe už zvyklí, známe se 15 let, takže je dost zvláštní si jen telefonovat," usmívá se Češka Petra Slováček Rypienová a zvednutou rukou zdraví Stefana vzdáleného zhruba šedesát metrů.

Nejsou jediní. Přátelé či rodinní příslušníci teď na sebe z protilehlých břehů hraniční řeky Olše mávají a volají často. Po zavedení schengenského režimu v roce 2007 a zrušení hranice si oba Těšíny zase zvykly být spolu. Čeština s polštinou se tady na ulicích, v obchodech i restauracích střídají stejně samozřejmě jako mezinárodní expresy na místním nádraží. Řada lidí proto nese náhlé opětovné rozdělení kvůli koronavirové infekci těžce.

Poláci dokonce vyvěsili na svůj břeh transparent s nápisem Stýská se mi po tobě, Čechu. A skupina českých mladých lidí na to hned další den zareagovala dvěma vzkazy. Na protější zábradlí pověsili nápisy I ja za toba, Polaku (I mně po tobě, Poláku) a Chybíte nám, Poláci. Nedávno se na polské straně objevila další zpráva, tentokrát vzkaz jediné dívce − Czekam na Ciebie Regi (Čekám na Tebe, Regino).

Tklivých příběhů rozdělených rodin či dvojic si všimla i polská média. "Nevěděla jsem, že touha může tak bolet," posteskla si například v tamní mutaci časopisu Newsweek Těšíňanka Edyta Klimoszová. Její snoubenec nyní pobývá v jejich společném bytě na české straně, zatímco ona ve chvíli, kdy se na mostě Přátelství objevil plot a vojáci, uvízla v Polsku. Oba pracují v pobočce automobilky Hyundai v Nošovicích, ona po dočasném uzavření továrny odjela navštívit své rodiče, kteří potřebují její pomoc. Nyní si s partnerem jen telefonují, případně na sebe zavolají pár teskných vzkazů přes řeku.

Uzavření tří hraničních mostů a pohled na druhý břeh, který je teď podobně jako za komunistického režimu zapovězený, vyvolávají smutek nejen u zamilovaných.

Mnoho obyvatel tady kvůli nákaze zažívá možná větší úzkost než lidé jinde. "Je to hořká připomínka starých časů, kdy jsme za sebou nemohli. Dívat se přes řeku a vidět najednou vylidněné nábřeží a ulice, takové město duchů, je depresivní," říká Mańka, jeden z autorů polského nápisu.

Polští přátelé chybí i autorům české odpovědi, vysokoškolačce Lucii Lendlové a jejímu spolužákovi Dominikovi Folwarcznému. Oni už si na jiný než otevřený Těšín nepamatují. "My mladší se stýkáme přes hranice vlastně odjakživa a bez nějakých předsudků. Pro nás byl Těšín vždycky jedno město. Zůstalo nám za řekou strašně moc kamarádů," říká na upraveném nábřeží s lavičkami studentka polštiny Lendlová. Její kamarád Folwarczný, který se kromě studia zabývá i hudbou, se svojí kapelou Izabel a polskou skupinou Bartnicky dokonce o nynější situaci nahrál v češtině i polštině píseň s názvem Dva
břehy.

Tento článek patří do placené sekce.

Pro vás jej odemknul někdo, kdo má předplatné.


Pokud budete předplatitelem, budete moci stejným způsobem odemykat placené články i pro své přátele.
A získáte i řadu dalších výhod.

O Těšínsko se také válčilo

Vztahy mezi Čechy a Poláky tady nebyly vždycky bezkonfliktní. Těšín tvořil jediný celek do roku 1920, kdy ho mezi Československo a Polsko rozdělilo rozhodnutí vítězných mocností v první světové válce.

Na takzvané Těšínské Slezsko, které zahrnuje i Karvinsko, Frýdecko, Třinecko a Jablunkovsko, si dělaly nárok obě země. Dokonce o ně v roce 1919 sedm dní válčily a území tehdy získalo Československo. Až pak se do věci vložily státy vítězné Dohody. Tehdejší ministr zahraničí Edvard Beneš nakonec uhájil jádro československých požadavků a dosáhl přiřazení uhelného revíru, železářských podniků a železnice ke své zemi.

Město Těšín bylo ale rozděleno. Polsku zůstalo jeho historické centrum, Češi dostali průmyslové čtvrti a nádraží za řekou.

"Poláci brali dělení jako nespravedlnost a to se projevilo v roce 1938," připomíná historik Muzea Těšínska Martin Krůl příchod polských vojsk na Těšínsko po mnichovské dohodě. Po válce se hranice opět vrátily do podoby z roku 1920 a vydržely tak dodnes.

Jisté napětí mezi oběma národy přežívalo dlouho a zejména mezi staršími lidmi lze na nevraživost stále narazit. Poláci, kterých nyní žije v Českém Těšíně kolem 13 procent z 26 tisíc obyvatel a v celé širší oblasti necelých 40 tisíc, měli dlouho mnohem blíže k Polsku než k Československu. Změna přišla v roce 1968. "Až s pražským jarem vztah menšiny k Polsku ochladl. Oni se přihlásili k obrodnému procesu, přitom Poláci tu byli v rámci invazních vojsk. Jejich komunistická nomenklatura byla tvrdě proti československému obrodnému procesu," říká historik.

I když se ale od té doby vztahy mezi Čechy a Poláky zlepšovaly, hranice byla průchozí jen s obtížemi po zdlouhavém získávání takzvaných propustek.

Dnešní obyvatelé prožívají rozdělení bolestněji než Češi a Poláci například z osmdesátých let, kdy si otevřenou hranici pamatovala jen hrstka lidí. Nejen proto, že nyní jsou pro Čechy přechody zavřené úplně. Výjimku mají jen ti, kteří v Polsku trvale žijí. "Je tu už hodně česko-polských párů. Rozumíme si, žijeme spolu a navazujeme vztahy. A ta druhá, česká polovina, nám teď chybí. A je to také velký ekonomický problém, spousta lidí nemůže pracovat," říká Mańka, který se svou českou kolegyní pracuje v organizaci Člověk na hranici na společných česko-polských projektech, například divadelním festivalu Bez Hranic.

Za prací od pátku 26. března nemůže vyjet zejména spousta Poláků dojíždějících do nošovické automobilky Hyundai, Třineckých železáren či na šachty.

Pokud by překročili hranici, museli by si najít v Česku bydlení a po návratu strávit dva týdny v karanténě. V téže situaci jsou čeští pendleři dojíždějící do Rakouska či Německa.

Pohroma pro podnikatele

Uzavření tří mostů do Polska i pro pendlery ještě prohloubilo potíže místních podnikatelů a živnostníků, které už omezil český nouzový stav. Například do jídelny Tempo naproti těšínskému vlakovému nádraží, historické budově z červených cihel, si nyní chodí pro jídla jen k výdejnímu okénku zlomek z dřívějších hostů. "Byla tu spousta lidí z Polska, ale i ze Slovenska, nyní tam máme sotva osm až deset procent bývalých tržeb," říká majitel podniku Milan Bára.

I obchodní firma Koeximpo přišla uzavřením hranice o hodně. Dříve využívala k dopravě kancelářských produktů či elektrokol polskou vnitrostátní dopravu, pro jejich kola si jezdili polští zákazníci. "Teď máme při vývozu zvýšené náklady, navíc polské obchody jsou také zavřené," říká jednatel společnosti Česlav Glac.

A skončilo také nakupování u sousedů, které je už pro mnohé stejně přirozené jako pohled na poklidný proud řeky Olše. "Někdy si uvědomím, že jsem v Polsku, až když držím v ruce šampon, který v Česku neseženu," říká Lendlová, která na polských obchodech oceňuje zejména širší výběr. Češi jezdí do Cziesyna i pro levnější benzin. I Poláci nakupují české potraviny, nejvíc pivo a alkohol, a chodí hodně do českých restaurací, často kvůli dobrému a levnějšímu pivu. To nyní možné není.

Lidé jsou tu promícháni, i pokud jde o bydlení. "Znám dost Poláků, kteří se přestěhovali na českou stranu. Jsou tam pro nás levnější byty, jejich koupě i pronájem. A někteří odtud jezdí do práce do Polska, nejen do Cziesyna ale i dál, třeba do Katovic," popisuje Mańka.

Vrchol propojení obou měst ale nastává v období, kdy se na obou březích konají vyhlášené kulturní festivaly. Asi nejznámější je divadelní Bez Hranic, největší hudební festival je Svátek tří bratří. Velmi oblíbené jsou i filmová přehlídka Kino na hranici či Těšínský jazzový festival. "Nejvíce se ukáže, že je tu už jen jediné město. Lidé úplně samozřejmě přecházejí a užívají si, co se děje na obou stranách," líčí festivalovou atmosféru Lendlová.

Co bude letos s festivaly, pořádanými většinou v letních termínech, není jasné. Například divadelní přehlídka má mít jubilejní 30. ročník. Organizátoři ji chtějí pořádat v říjnu, nikdo ale nyní neodhadne, jak dlouho budou hranice neprostupné ani jak budou fungovat divadla.

Delší uzavření hranice si místní dovedou představit jen těžko.

"Taková myšlenka je pro nás katastrofická. Vznikl tady organismus, který fungoval velmi dobře a kterému nyní chybí jedna polovina. Je teď nemocný a bez druhé části nemá šanci na uzdravení," míní Mańka.

Související

Líbil se vám článek? Chcete víc takových článků?

Kupte si předplatné a můžete si je číst všechny. Navíc bez reklam a s možností sdílet přátelům.

Vyzkoušejte předplatné HN+
Newsletter

Sedmička HN

Život jsou povinnosti i radosti. A proto tu je newsletter Sedmička - každé ráno v sedm vám přinese sedm tipů na podnětné a zajímavé čtení z domova i ze světa. A k tomu pár nápadů, čím se zabavit nebo čím potrápit mozkové závity.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem příjmu newsletteru. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru