Ta účelovost postupu vlády bije do očí. Vlastnické právo můžete omezit jen za náhradu, říká právník

To ani nemusím spekulovat. Ministryně financí Schillerová to přece řekla jasně, že se tím chtějí vyhnout náhradě škody, o které zároveň říkají, že ji nebudou poskytovat. Což je samo o sobě schizofrenní. Je v tom jasná snaha to nějak zamlžit, ztížit, protože pak je potřeba opět vypracovat argumentaci, že i toto opatření je opatření podle toho krizového zákona. Na druhou stranu je otázka, zda ministerstvo zdravotnictví je oprávněno k takto širokým zásahům a opatřením.

HN: Ale zákon o ochraně zdraví přímo říká, že lze kvůli boji s epidemií omezovat styky lidí či zavírat určené provozovny.

Ale vydali i další zákazy, například cestovat přes hranice, a to podle zákona o ochraně zdraví nejde. Nebo nasazení armády. To musí být vždy podle krizového zákona. To se spíš doplňuje. Hlavně ale by ta argumentace byla hodnotově hodně směšná, kdyby záleželo na tom, který orgán vyhlásil které opatření, a podle toho by se nahrazovala škoda. To v právu nemůže fungovat.

HN: To znamená, že když vláda udělala ten "trik" a přehodila zodpovědnost na ministerstvo zdravotnictví, z hlediska odškodňování by to mělo být irelevantní?

Ano. Oni to přece navíc sami přiznali, ta účelovost toho bije do očí. Listina základních práv a svobod říká, že omezit vlastnické právo můžete jen za náhradu. Pak už se jen hledá ta cesta, jak se ta náhrada poskytne. Je pravda, že v době, kdy byl zákon psán, se asi myslelo hlavně na povodně a škody, které vznikají v souvislosti s nimi, a že nikoho nenapadla ta pandemie. Na druhou stranu to pravidlo je napsáno velmi široce, otevřeně, kdy jediná podmínka je, že škoda vznikla v souvislosti s prováděním krizového opatření. Je zřejmé, že se nevztahuje jen na opatření podle krizového zákona, ale i na opatření, která jsou vydána podle jiných zákonů. Jen je důležité, aby to bylo právě během té vyhlášené krizové situace.

HN: Stát by tedy podle vás měl škody hradit, protože to omezení vydal.

Právo na náhradu škody tady určitě je, druhá otázka je, v jakém rozsahu. To je nová otázka, která se tady doposud neřešila. Od toho budou soudy, aby tu hranici hledaly. Zapomíná se ale na jednu věc. Pokud bude podnikatel uplatňovat ušlý zisk za dobu, kdy nemohl prodávat, nemůže říct: já před pandemií měl zisk milion a nyní mám nula a dejte mi milion. Vždy se to musí porovnávat s tím, jaká situace by tady byla, kdyby to opatření nebylo zavedeno. Kdyby vláda ten zákaz nevydala a řádila pandemie, tak by měl sice otevřeno, ale stejně by mu tam nikdo nechodil a on by utržil jen sto tisíc. Od toho je třeba počítat tu škodu, vláda za tu pandemii nemůže.

Druhá otázka je, co vše je v příčinné souvislosti. Určitě můžu říct, že když přímo zavřu obchod, je to přímý následek toho opatření a zde se nebavíme o složitých právních problémech. Jiná otázka je, když někdo přeruší výrobu, protože zavřeli jeho odběratelům odbytiště. Může i tento žádat o náhradu škody, je to také v přímé souvislosti? To už budou složité právní otázky. Na druhou stranu říct, že se nenahradí žádná škoda, to je hodně směšné vyjádření.

HN: Jak si vysvětlujete to, že ministerstvo vnitra ústy náměstka Petra Mlsny tvrdí, že podle zákona o krizovém řízení nejde postupovat, že ten zákon byl určen pro povodně a podobné situace a nelze jej brát plošně? A současně tvrdí, že by takto všechny vlády zkrachovaly, kdyby podobně postupovaly. A paní ministryně Schillerová se toho drží.

Na ministerstvu vnitra nejsou odborníci na soukromé právo a ani pan Mlsna ho neumí. Ale hlavně v tom krizovém zákoně, když se podíváte na paragraf 2, kde jsou vyjmenované krizové situace, tak tam nikde nestojí, že je to jen na povodně. Tam je napsáno, že je to na jakýkoliv stav nouze, nebezpečí, bezpečnostní situaci.