Nový virus přinesl přímé ohrožení životů a společnost se pochopitelně a správně snaží toto riziko snížit. Vlády celé řady zemí včetně české se pustily do razantních opatření. Máme však dojem, že se často soustřeďují výlučně na zdravotnickou stránku věci a neberou dostatečně v potaz společensko-ekonomické důsledky přijímaných drakonických opatření. Neměli bychom přitom zapomínat, že cílem léčby není eliminace nemoci za každou, třeba i prohibitivní cenu, ale že kvalita života by měla být po zásahu lepší než před ním. Jak pro jednotlivce, tak pro celou společnost platí, že léčba by neměla být horší než choroba sama. Už v tomto okamžiku je zřejmé, že ekonomické dopady budou gigantické.

Tento článek patří do placené sekce.

Pro vás jej odemknul někdo, kdo má předplatné.


Pokud budete předplatitelem, budete moci stejným způsobem odemykat placené články i pro své přátele.
A získáte i řadu dalších výhod.

Zatím nelze poskytnout dostatečně věrohodnou prognózu, koneckonců ještě ani nevíme, jak dlouho budou přijatá opatření v platnosti. Narušený je nicméně chod celé ekonomiky i trhů, některá odvětví se zastavila úplně, což je zcela bezprecedentní. Předběžné odhady hovořící o dopadu na hrubý domácí produkt kolem pěti procent, tedy přes 250 mld. korun, mohou být nakonec i podhodnocené. Číslo samotné nám asi tolik neřekne, takže si připomeňme, že jde o částku blížící se rozpočtu zdravotních pojišťoven za celý rok. Je skutečně rozumné investovat téměř roční rozpočet celého zdravotnictví do boje s jedinou nemocí? A riskovat, že mohutné hospodářské dopady ohrozí prostředky vydávané na zdravotní péči všech zbylých obyvatel v budoucnu?

Uveďme si ještě jedno srovnání. Jak uvádí Institut pro zdravotní ekonomiku, jiným virovým onemocněním, chřipkou, je každý rok postiženo u nás několik set tisíc lidí a jejím následkům podlehne i přes 3 000 osob. Při epidemii chřipky se často také přistupuje k omezením typu zákaz vstupu do nemocnice či uzavření školy, nikoli však k takovým celostátním omezením, která by zásadním způsobem poškozovala ekonomiku. Nejsme sice zdravotní experti, nicméně vláda ve svých vyjádřeních nijak nevysvětlila, proč jsou v případě koronaviru opatření tak drastická, a neustále se navíc zpřísňující. Lze pochopitelně namítnout, že hovoříme o riziku ztráty mnoha životů a že cena života se nedá vyčíslit. To jako lidé chceme všichni přirozeně slyšet. Ale dovedeno do důsledku by to pak znamenalo, že musíme zamezit všem hned zítra, v nouzovém stavu a pod dohledem policie, řídit auto, pít alkohol, kouřit, dělat extrémní sporty, nezdravě jíst a tisíc jiných věcí. Kvůli tomu všemu lidé umírají. Ani zdravotnictví se tedy nevyhne určitým ekonomickým omezením.

Každá společnost je schopna vydat na boj s nemocemi jen určitou část toho, co vytvoří. V našem případě to je ročně zhruba 7,5 procenta hrubého domácího produktu. V kontextu českého zdravotnictví je cena jednoho roku plnohodnotného života vyčíslena na 1,2 mil. korun. A jak to vypadá s náklady na boj s koronavirem?

Vezmeme-li předběžně odhadovanou ztrátu hrubého domácího produktu kolem 250 mld. korun a počet pravděpodobných úmrtí v důsledku koronaviru při méně drastických opatřeních, dostaneme se k částce nejméně desítek, možná však až stovek milionů korun na snížení o každé jedno úmrtí. Je to do očí bijící nepoměr, a opět tedy vlastně riziko, že tyto prostředky nebudou k dispozici na léčbu jiných nemocných.

Přijatá drakonická opatření budou mít drakonické následky. Nepůjde jen o zmíněnou ztrátu v podobě hrubého domácího produktu, ale o významný zásah do ekonomiky mnoha domácností v podobě významného výpadku příjmu a nárůstu nezaměstnanosti a neschopnosti splácet závazky. Epidemie koronaviru bude dávno pryč, ale z tohoto ekonomického harakiri se budeme vzpamatovávat ještě hodně dlouho. A nemluvíme teď jen o Česku, ale o celém vyspělém světě, který reaguje na paniku budící slovo "koronavirus" obdobně. Limitům zdravotního systému jsme se rozhodli obětovat celou ekonomiku.

Máme značné pochyby o tom, že rizika koronaviru jsou opravdu tak velká, aby vládu opravňovala k tak významným zásahům a vynaložení takových finančních prostředků bez diskuse a časového omezení. Chápeme, že o úplně první vlně opatření se nedala vést v daném čase rozumná debata a vláda vzala prostě rozhodování na sebe. Koneckonců lidé od vlády očekávají, že zajistí bezpečí a ochranu životů. Ale jistě ne úplně za každou cenu.

Je proto nezbytně nutné zahájit debatu o tom, kdy, za jakých okolností a kvantitativních podmínek se uvedené restrikce uvolní. Pokud jsme ve válce, což je jistě politicky nadnesený termín, musíme mít všichni jasno, v jakém okamžiku ji budeme považovat za vyhranou. K jakému cíli vlastně směřujeme.

Až nebudou žádní noví nakažení? Nebo až se tempo nákazy zbrzdí? Až bude vyléčených více než nově nakažených? Až bude nalezena protilátka? To mohou být dramaticky různé okamžiky a jímá nás hrůza, že neexistence odpovědi na tuto otázku může vést k tomu, že někdo někde zvolí dle své úvahy to nejpřísnější kritérium a v tomto režimu restrikcí budeme klidně další léta. V zájmu ochrany života ekonomika mezitím zemře.

Související

Líbil se vám článek? Chcete víc takových článků?

Kupte si předplatné a můžete si je číst všechny. Navíc bez reklam a s možností sdílet přátelům.

Vyzkoušejte předplatné HN+

Komentáře ke článku

Eliška Šťastná 25.03.2020 06:20
Srovnani s chripkou neobstoji kvuli mechanismu umrti, srovnani se svycarskem, rakouskem a nemeckem take ne, to jsou zeme kde pocet umrti uz ted dramaticky roste a diky pozde zavedenym restrikcim volneho pohybu rust jeste nadale bude. Moje predikce je, ze z toho nakonec vyjdem jako jedni z nejmin postizenych, s relativne malymi ztratami na zivotech budeme moct daleko driv snizit drasticnost omezeni a pritom nevycerpame zdravotnicky system. Mame stesti, ze Prymula je vyborny odbornik ktery byl ve spravny cas na spravnem miste, vetsina vedoucich politiku sveta nedostala vcas do ruky prediktivni modely na zaklade kterych se mohli vedome rozhodnout. Vypocitavat qaly ke samozrejme, nicmene je nutne si uvedomit ze v tehle situavi nejde jen o vynalozene penize, odpovidajici cena za pandemii se zde nerovna pouze qaly * pocet umrti. Jde o fungovani celeho naseho systemu ktery by se nezvladnutou pandemii zastavil na dlouhe mesice, viz italie kde stale jeste nejsou na vrcholu krize... jiste je treba mluvit o uvolneni opatreni. Je nutne bedlive sledovat, zda vlada nedela kroky k tomu aby zneuzila situaci ve svuj prospech ala Orban, ale zaroven opatrne s matematikou zdravi. Neni to zas tak jednoducha ekonomika, kdyz si uvedomite, ze kalkulujete s zivotem svych rodicu a prarodicu. Nebo taky vas samotnych.
Petr Gabat 23.03.2020 17:55
Tento článek mimo jiné nastoluje otázku, kterou bychom si nyní měli klást všichni. Jde o to, co budeme dělat, až se v budoucnu bude situace opakovat. A opakovat se zcela jistě bude. Příroda bude používat stále silnějších prostředku pro zastavení agresivního invazivního druhu – lidstva. Pokud si při naší obraně při první vlně útoků vystřílíme veškerou munici, jak se budeme bránit při druhé? Jsou dva extrémy, co dělat při první vlně. Nedělat nic a čekat, jak to dopadne nebo se snažit ubránit téměř beze ztrát, ať to stojí, co to stojí. Vláda se rozhodla pro druhou možnost. Autoři článku radí, abychom se bránili, ale nechali si nějakou munici i pro další vlny útoků.
Michal Koblížek 22.03.2020 17:20
Pan Tůma s panem Hamplem jsou ve svém uvažování velmi omezení. Právě díky tomu, že vláda přijala razantní opatření včas, má ČR naopak velkou šanci projít krizí relativně rychle a ekonomiku zpátky nastartovat dříve než ostatní. V zemích kde si nechali nemoc lavinově rozběhnout musí nyní přijímat tatáž opatření a budou se s tím potýkat déle. Ekonomika samozřejmě poklesne, ale ten efekt je celoevropský. Volkswagen zavřel továrny po celé Evropě včetně Německa. To samé další automobilky. Na to neměla česká vláda žádný vliv.
Milan Prášil 21.03.2020 18:10
Velmi užitečný článek, zejména v současném mediálním diskurzu, který dělá dojem, že buď zákaz vycházení, nebo smrt. Nikdo moc neřeší, že vedle tragické italského a španělského scénáře se smrtností přes 8 možná í 10% , existují německý, švýcarský a rakouský, které se dostávají pod 1% a to bez tak drastických zákroků, které jsme zvolili my. Je pravda, že nikdo z nás nyní neví, co bude fungovat, ale ti, kteří věří na celoplošnou karanténu, by si měli odpovědět na otázku, kdy z ní vyjdou. Virus nezmizí a promoření populace je z dlouhodobého hlediska asi nevyhnutelné. Buď to organizačně zvládneme, ochráníme rizikové skupiny (minimálně do doby dostupnosti vakcinace) a vrátíme se postupně do práce a do školy, nebo vylezeme za půl roku z karantény do rozvrácené ekonomiky a infekce nás stejně nemine.
hyades 21.03.2020 12:21
Výborný, střízlivý článek. Srovnání s chřipkou je zcela na místě i kvůli podobné mortalitě. Zajímavé je i poukazování některých diskutujících na Španělskou chřipku - protože tam byla mimořádná úmrtnost způsobená mj. právě špatnou ekonomickou situací po válce (nedostatek všeho možného).
Newsletter

Sedmička HN

Život se vrací do normálu a my vám chceme pomoct, aby to byl návrat co nejpříjemnější. Proto tu je newsletter Sedmička HN. Sedm zajímavých tipů pro čtení a několik nápadů pro volný čas, každý pracovní den v sedm ráno přímo do vaší mailové schránky!

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem příjmu newsletteru. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru