Jágr padl, hlupáci slaví. Ale číslo 68 ještě neřeklo poslední slovo

Protože pokud máte 15 zápasů před koncem náskok 15 bodů na poslední, sestupové místo, právě jste rozstříleli Spartu i Kometu a jste na pozicích pro play-off, můžete se na dno probořit jen vlastní vinou.

Kladnu se to "povedlo".

Prohrálo jedenáctkrát v řadě, naopak tápající Pardubice, Litvínov i Vítkovice se osprchovaly živou vodou. A bylo. Ze tří čtvrtin povedená sezona tak má pro Rytíře Kladno blbou pointu. To se ale ve sportu stává, někdo se raduje, jiný brečí. Letos my, za rok to bude někdo jiný.

Co mě ovšem zarazilo, byla obří dávka nenávisti, namířená proti Kladnu − hlavně vůči Jágrovi. V internetových diskusích i na sociálních sítích se to hemžilo urážkami a hejty nejhoršího kalibru. Jasně, dá se namítnout, že internet je stoka, kde si zneuznaní hlupáci kompenzují své mindráky.

Jenže tahle nenávist se z webu přelila i na stadiony soupeřů.

Téměř kamkoliv jsme přijeli, byla cítit. Tu méně, tu se ale zhmotnila tak, že se na ni dalo téměř sáhnout. Pulzující negativní energie. Mnohdy kolektivní organismus. Vůbec netvrdím, že se tak chovali všichni, ale na můj vkus jich bylo přespříliš.

Co ti lidé na Jágra řvali. Styděl jsem se za ně.

Toužili ho vidět potupeného.

Infografika: Jágr padl, hlupáci slaví. Ale číslo 68 ještě neřeklo poslední slovo

Iritovalo je, když se mu něco povedlo. Že i ve 48 letech pořád umí. Nenávist vyhřezla, když si dovolil něco říct rozhodčím. Nebo jakmile v souboji atakoval soupeře, naopak každý hit na něj vyvolával salvy škodolibé euforie.

Tihle lidé, kteří nejspíš sami v životě mnoho nedokázali, by asi byli nejšťastnější, kdyby číslo 68 vůbec nehrálo. Nepřijelo. Nebylo.

Nechápu to.

Hejtování Jágra zesílilo poté, co podpořil ideu uzavření extraligy − v době, kdy Kladno bylo sestupu na hony vzdáleno. Tato myšlenka, která má v mnoha ohledech logiku (samozřejmě ne uzavírat uprostřed sezony), podle dostupných informací rezonovala i v jiných klubech. Ale poté, co se proti nápadu strhla emotivní bouře ohlasů od hráčů i fandů, se hlavním nepřítelem stal právě Jágr a schytával to ještě víc.

Sám se naopak uměl zachovat jako rytíř i ve chvíli, kdy už Kladnu šlo o krk. Pár kol před koncem jeho tým vedl v Plzni a měl hrát přesilovku. Jágr však faul odvolal, přesilovka nebyla a Plzeň duel otočila.

Neříkám, že by příznivci soupeře měli Jágrovi hned fandit. Trocha respektu by stačila. Všichni tihle řvouni už asi zapomněli, kolik toho Jágr pro český hokej udělal a jak mu jistě při mnoha reprezentačních akcích drželi palce. Česká mentalita se zase odhalila. Závist, nepřejícnost a škodolibost.

Ptám se tedy, proč tito lidé na Jágra chodili? Proč vyprodával stadiony? Proč bylo Kladno, nováček soutěže a outsider, na cizích kluzištích nejnavštěvovanějším klubem a pokořilo historický rekord? Na zápas venku na něj přišlo v průměru 7443 diváků, což znamená, že stadiony soupeřů byly zaplněny z více než 96 procent. Pro srovnání: vítěz základní části Liberec je až třetí od konce s průměrem 5257 fanoušků na zápas.

Základní část extraligy se letos poprvé v historii přehoupla přes hranici dvou milionů diváků. Jsem zvědav na příští sezonu.

Kladenský pád rovněž ukázal, jak nesmyslné jsou konspirační teo­rie, že vedení českého hokeje má zájem, aby Kladno s Jágrem bylo v extralize, a jak mu všichni jdou na ruku. Loni při postupu do extraligy se to těmito úvahami jen hemžilo.

Zmíněná série 11 porážek, která Kladno odsoudila k sestupu, dokázala opak. Pokud by tomu bylo skutečně tak, jak konspirátoři tvrdí, nemohlo by se Kladno nikdy do bojů o holou existenci namočit. V pohodě by pár bodů uhrálo, ne?

Proč Kladno tedy spadlo? Příčin bude víc. Mužstvo se možná uspokojilo, když se o něm po výhrách na Spartě a proti Brnu psalo v superlativech. Jakmile začalo přibývat porážek, nabalovalo se to jako sněhová koule.

Dále úzký kádr. Zatímco v závěru sezony nejvíce ohrožené týmy posílily, Jágr do konce přestupové uzávěrky nikoho nepřivedl. Když pak na mužstvo sedla krize, nebylo kým jej okysličit, hráli pořád ti stejní hráči. Osmatřicetiletý bojovník Petr Vampola, který se vrátil pomoci ze Slavie, to sám nespasil.

Krom první Jágrovy lajny navíc ty zbylé moc nekousaly. Za mnohé mluví fakt, že nejproduktivnějším hráčem byl obránce Brady Austin. A v nejméně vhodnou chvíli se zranila gólmanská jednička Denis Godla.

Kladno rovněž mohlo podcenit, jak bude vypadat závěr soutěže, z níž se letos nově sestupovalo přímo. Žádná záchranná síť v podobě baráže. Bylo tedy předem jasné, že týmy zdola budou ze všech sil bojovat o extraligový život, zatímco ty shora budou spíše šetřit síly na blížící se play-off. Z toho se rodily překvapivé výsledky. Třeba mistrovský Třinec prohrál s Pardubicemi, s Litvínovem i Vítkovicemi. Pro dokreslení: Pardubice z prvních 20 zápasů venku vyhrály tři, z posledních šesti duelů ztratily jediný bod.

Neměl jsem ale pocit, že proti Kladnu by se kdokoliv šetřil − a tady hrál podle mě roli opět fenomén Jágr. Pro všechny soupeře bylo vysoce prestižní, když mohli Jágrovo Kladno porazit. Byla to motivace navíc, která mohla u ostatních rivalů scházet.

Rovněž se během zimy objevily spekulace, že někteří kladenští hráči si plácli na přestup jinam. Ať tak či onak, většina kádru má smlouvu jen do konce letošní sezony, z Kladna přitom nepřišla žádná zpráva, že by se s některými oporami prodloužila, jak to dělají jinde. To na jistotě nepřidá.

Handicapem je i to, že Rytířům schází management, jako mají jiné kluby. Jágr si coby majitel vše řídí de facto sám, což v kombinaci s hráčskými povinnostmi není ideální. Do vedení by to chtělo zkušené manažery − zejména pro obchod a marketing. Ti by z Jágrova jména jistě dokázali vymáčknout mnohem více než jeho synovec, který se sice vyzná v zákoutích Instagramu, manažerské zkušenosti mu ale chybí.

Klíčový faktor sestupu však podle mě nastal už v létě, když za vidinou titulu odešel do Brna Tomáš Plekanec. Geniální centr byl spolu s Jágrem strůjcem loňského postupu a jsem přesvědčený, že bez něj bychom extraligu neudělali. Stejně tak mám za to, že s Plekancem bychom se teď těšili na extraligové play-off.

Místo toho vyhlížíme opět prvoligový prales. Sám Jágr po pátečním sestupu prohlásil, že hokej dál miluje, ale neví, co bude dál. Že bude hledat motivaci a chuť pokračovat.

Naprosto mu rozumím, zklamání je teď velké. Ale až opadne, cesta se znovu narýsuje. Ať ještě obuje brusle, nebo ne, mise je jasná. Vrátit klub se šesti mistrovskými tituly tam, kam patří. Poučit se z chyb a jít dál. Nejlepší český hokejista v historii podle mě ještě poslední slovo neřekl.