Letos je to 20 let, co vznikl e-shop Bílézboží.cz, z něhož se později stal Mall.cz, dvojka českého internetového obchodu. "Fakt, jo? To se musím podívat…" směje se překvapeně Ondřej Fryc, jeden ze zakladatelů Mallu a jeho dlouholetý bývalý šéf. Stojí ve své kanceláři na Rašínově nábřeží a je zřejmé, že řeč je o etapě jeho života, za níž po prodeji − nejprve do rukou jihoafrického koncernu Naspers a později skupině investorů v čele s Jakubem Havrlantem − udělal tlustou čáru.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Teď je z něj startupový investor. A ne ledajaký, jeden z těch nejaktivnějších, nejúspěšnějších a nejvyhledávanějších. Jeho fond Reflex Capital drží podíl ve hvězdě zdejšího startupového nebe, Productboardu, za stovky milionů se loni prodala společnost Brand Embassy, které pomohl vyrůst. Fryc byl akcionářem start-upu Apiary, jejž před časem koupil Oracle, softwarový obr ze Silicon Valley. Do jeho portfolia patří podíly ve firmách, jako je bikesharing Rekola, výrobce outdoorového oblečení Bushman, fabrika na dřevoplastová prkna Woodplastic, tvůrce e-shopů Shopsys nebo průkopníci stravy z cvrččích proteinů Sens.

V životě Ondřeje Fryce se toho ovšem děje víc. Loni se například stal akcionářem Deníku N, kde doplnil další výrazná byznysová jména − Libora Winklera z RSJ, Martina Hájka z Livesportu, manžele Horákovy z Albatrosu nebo Martina Vohánku z Eurowagu. "Deník N je moje privátní aktivita, je to charita. Přijde mi samozřejmé podporovat projekty se společenským přesahem. Nemá cenu, když mám peněz dost, na nich sedět a nepodělit se," říká podnikatel, který úřaduje z domu postaveného dědečkem Václava Havla. V místech, kde měl exprezident pracovnu, má dnes své křeslo on.

Ondřej Fryc (46)

◼ Absolvent pražské VŠE začínal v Nizozemské obchodní komoře, v roce 2000 s dalšími dvěma kamarády založil e-shop Bílézboží.cz, z něhož se později stala on-line galerie Mall.cz. Svůj podíl v ní prodal nadvakrát – definitivně v roce 2015 skupině investorů v čele s Jakubem Havrlantem. Časopis Forbes jeho majetek odhaduje na 2,5 miliardy korun.
◼ Momentálně se věnuje svému investičnímu fondu Reflex Capital (původně Spread Capital), který má podíl ve firmách Rekola, Spaceknow, Spaceti, Woodplastic, Bushman nebo Sens. Do jeho portfolia patří také velmi úspěšný start-up Productboard, který od investorů ze Silicon Valley nedávno vybral přes miliardu korun. V minulosti držel také podíl v portálu ePojištění.cz, který za tři miliardy korun koupila skupina Bauer Media.
◼ Fryc se vždy zajímal o veřejné dění, je aktivní v charitě a loni vstoupil jako akcionář do společnosti Independent Press, která financuje vydávání Deníku N. Spolu s ním se akcionáři stali například Martin Hájek ze společnosti Livesport nebo Libor Malý, zakladatel portálu Jobs.cz. Už dříve deník podporovali Libor Winkler z finanční skupiny RSJ nebo majitelé nakladatelství Albatros, manželé Horákovi.
◼ Ondřej Fryc je ženatý, má tři děti, rád se věnuje vysokohorské turistice. Jezdí Teslou Model S.

Je také aktivním investorem na burze, před lety například vydělal spolu s Janem Bartou, dnes také úspěšným startupovým investorem, hodně peněz při stažení akcií autobazaru AAA Auto z burzy. A zrovna kolem cenných papírů a aut je v poslední době živo.

HN: Předpokládám, že coby člověk, který Teslou jezdí a který se zároveň zajímá o dění na burzách, sledujete aktivity kolem akcií této automobilky.

Samozřejmě. Jsem fanoušek Tesly a kdykoli bylo nějaké vystoupení, kde plamenně hovořil někdo, kdo sázel na propad jejích akcií, odporoval jsem mu. Jsem hrdý investor, respektive byl jsem, už jsem akcie Tesly prodal. Kdybych počkal, vydělal bych víc. Zbavoval jsem se jich, když byly pod 500 dolarů, takže můj zisk byl sice nádherný, ale samozřejmě jsem mohl získat ještě víc. Když si vezmu, že se teď prodávaly kolem 800 dolarů, je to neskutečná jízda. Ale nestěžuji si, v investování platí jedno pravidlo, že byste se neměl ohlížet a litovat, že jste mohl vydělat víc, když jste i tak vydělal krásně.

HN: Chvílemi to ale začíná připomínat šílenství.

Tím jsem argumentoval lidem, kteří sázeli na propad akcií Tesly. Říkal jsem jim, že jsou akcie, které jsou založené na fundamentu, a jsou akcie, které jsou založené na emocích. A přesně taková je Tesla, to nikdy nebyla fundamentální akcie a je těžké ji takovým pohledem posuzovat.

HN: Co vás na Tesle baví? Že je ekologičtější? Že je postavená na technologiích?

Po pravdě řečeno, ekologičnost je jedna z posledních hodnot, kterých si na Tesle vážím. Ani nejsem přesvědčený, že jsou Tesly nějak mimořádně ekologické, ačkoliv benefity tam jsou, především že emise nejsou lokální, ale produkují se někde jinde. Život ve městech bude zdravější, když v nich budou jezdit elektromobily, a ne diesely. To hlavní, co mě na Tesle ovšem baví, je, že to je technologická firma, která odvětví, ve kterém působí, zkouší úplně překreslit. Přichází se spoustou inovací a nápadů, které by ostatní automobiloví dinosauři vymýšleli mnoho let, protože pro ně je pohodlné, aby zůstal status quo. Mám Teslu a jsem nadšený.

HN: Ze všeho?

Má to dvě roviny. Jízdně je to fenomenální auto, okamžité zrychlení je něco, co se neomrzí. Šoférský zážitek je tedy skvělý. Pak je druhá rovina, která je trochu slabší − za normálních okolností bych u auta s takovou cenovkou očekával určité služby, určitý standard. Třeba že přijedu do servisu a tam se mi začnou věnovat nebo že se moje auto moc nekazí. V tomhle je Tesla pořád ještě na startupovém začátku.

HN: Mnoho majitelů Tesly říká, že to je auto pro oddané fanoušky, jinak by se s ním nedalo vydržet.

Přesně tak to mám i já. Mercedes nebo BMW by byly dílensky na úplně jiné úrovni, ale zážitek z jízdy v nich by byl standardní, což u Tesly není. A nejde jen o zrychlení, ale také o ticho v autě nebo o to, že se vám každou chvíli aktualizuje operační systém a vy ráno v garáži najdete v podstatě nové auto. Zrovna před pár dny mi auto začalo samo od sebe předčítat esemesky. Což je teda srandovní, protože české zprávy se čtou anglicky. Nebo jindy se mi do něj nahrálo Spotify, zničehonic. To je přece skvělé, zvlášť když u standardní automobilky jen za aktualizaci navigace zaplatíte klidně sedm tisíc.

HN: Na Teslu dnes útočí většina velkých automobilek, hodně ambiciózní je třeba Porsche se svým Taycanem. Vy o tom, že byste Teslu vyměnil, neuvažujete?

Věřím tomu, že je mnoho majitelů Tesly, kteří si klidně Porsche Taycan koupí nebo o něm aspoň budou uvažovat. Třeba je štve, že se jim každé tři měsíce přestane vysouvat klika, což jsem se mimochodem naučil opravovat doma v garáži, protože servis tu dlouho nebyl, a navíc má dlouhé objednací lhůty. Jak říkám, služby ještě zdaleka na prémiové úrovni nejsou. Nicméně Tesla má technologický náskok. Vezměte si, že Taycan má podobnou kapacitu baterií jako Tesla S, ale dojede výrazně méně. Ano, určitě je lépe vyrobený, ale má kratší dojezd a nemá vybudovanou síť rychlonabíjecích stanic. Tesla má superchargery, takže klidně můžete naložit rodinu a vyjet na hory do Alp, protože stanice po cestě jsou. To jiná automobilka zatím nemá. Náskok, který má Tesla oproti konkurenci, je čtyři až pět let a nezmenšuje se. Hlavní motiv, proč si to lidé kupují, je, že to je technologická vychytávka.

HN: Na univerzitě v Kalifornii udělali srovnání Tesly S, BMW řady 7 a malinkatého Mitsubishi Colt. Vyšlo jim, že z pohledu uhlíkové stopy je suverénně nejšetrnější Mitsubishi, takže když manažeři mluví o tom, jak mají Teslu, aby byli zelení, měli by si spíš koupit nějaké miniauto.

Přesně tak. Ekologičnost odsud potud. Problém je, že spousta lidí se sice ekologičností zaštiťuje, ale pokud by něco mělo poškodit jejich životní komfort, jde ochrana přírody stranou. Pro mě to není něco, s čím bych chodil spát a probouzel se s tím. Snažím se chovat ekologicky, ale jako všechno, i toto má své mantinely. Nevidím smysl v tom, zacházet do extrémů. Představa, že přestaneme létat a začneme se všude plavit na plachetnicích, je nesmysl.

HN: Propisuje se tento pohled i do toho, jak si vybíráte firmy pro investice?

Nedíváme se na investice primárně zelenou optikou. Díváme se na ně z pohledu trendů a z pohledu udržitelnosti. Proto máme investici ve firmě, která vyrábí dřevoplastová prkna. Přijde mi nesmyslné, aby se kvůli terase, která má vydržet dlouho, musely kácet tropické pralesy a pak se ty dřeviny ještě převážely přes celou planetu. Woodplastic je alternativa, navíc alternativa, která vypadá hezky. Nicméně primární motiv, proč jsme do toho šli, nebyla naše nechuť ke kácení stromů. To je spíš sekundární efekt. My jsme si uvědomili, že toto je trend, že přibývá lidí, kteří takto přemýšlejí, a proto věříme, že to bude úspěšné.

HN: Stejná logika je za investicí do firmy Sens, která vyrábí jídlo z mouky z cvrčků?

Věříme, že to je správná cesta, která bude na trhu poptávaná. Kdybychom si mysleli, že to je sice správně, ale nikdo to nebude kupovat, neinvestovali bychom do nich. To je zásadní − i když věříme, že je něco dobré a prospěšné, musíme tam zároveň vidět byznysový smysl. Nejsme pokrytci. Cvrččí protein je nejlevnější na světě, není možné, aby se do budoucna lidstvo v takové míře jako dnes krmilo hovězím a vepřovým masem, protein je nutné získávat i alternativním způsobem.

HN: A co značka Bushman?

Tu jsme stabilizovali a daří se jí. Je to opět stejné − jsem přesvědčený, že kvalitní oblečení má budoucnost. Bude přibývat lidí, kterým vadí funkční oblečení vyrobené z PET lahví. Vždyť na sobě pak nosíte tričko, které když zakopete, žádná žížala se ho nedotkne.

HN: Loni jste v Reflex Capital otevřeli druhý investiční fond. Máte v něm i cizí investory. Jak velká je jeho palebná síla? Hovořilo se o 80 milionech eur.

Přesnější je nenazývat to fondem, protože nepodléháme regulaci ČNB. Máme tam externí investory, je jich ovšem jen do dvaceti, šlo nám o co nejjednodušší strukturu. Sehnat lidi, kteří do toho s námi půjdou, nebyl problém. Nakonec tam je méně peněz, přesnou částku neřeknu. Důvod, proč jsme kapacitu snížili, je, že si nemyslím, že je možné u nás ve světě startupových investic umístit větší objem peněz. Pak už začnete dělat investice jen proto, abyste proinvestoval prostředky, které máte, a to není správné. Pokud start-upy zahrnete penězi, jichž se potřebujete zbavit, často je tím zabijete.

HN: Jste na startupové scéně populární i díky blogu, kam píšete různé postřehy nebo třeba slovníček klíčových pojmů.

Důvod, proč tohle děláme, je edukace trhu. Je nezdravé, když samotné start-upy nerozumí odborným termínům. Já jsem také nevěděl, co to je liquidation preference (ujednání o tom, v jakém pořadí se budou vypořádávat podíly ve firmě, pokud se bude rušit − pozn. red.), a říkal jsem si, že firmu nikdy likvidovat nebudu, takže to určitě není podstatná klauzule. Jenže ona je zásadní, stejně jako mnoho dalších zdánlivě nenápadných podmínek. Pokud nějaký start-up tohle neví, může podepsat smlouvu, která ho v budoucnu hodně znevýhodní.

HN: Na kolik si ceníte portfolio firem v Reflex Capital?

Já tuhle hru hraji nerad. Můžete si stanovit určitou metriku, s níž to budete počítat. Například si řeknu, že při investici do start-upu XY jsem zohledňoval výši tržeb a že když má nyní obrat pětkrát vyšší, má i moje investice pětkrát vyšší hodnotu. Jenže tohle je hraní s čísly, skutečné ocenění nastává, až to někdo koupí.

HN: Podle toho, které vaše start-upy se prodaly, můžete být spokojený.

Povedlo se nám toho dost. Loni prodej Brand Embassy, předtím jsme prodali americkou firmu GlamSt, předtím se prodalo české Apiary, kde jsme také měli podíl… Druhou cestou, jak upravujeme hodnotu vlastních investic, je, když dojde k úpravám podílů ve firmách. Typově nedávno Productboard získal nové investory, kteří jej ohodnotili na 350 milionů dolarů, a tak jsme adekvátně tomu upravili odhad hodnoty našeho podílu i my.

HN: Productboard nyní získal přes miliardu korun, vy jste do něj teď také investovali?

Nenavyšovali jsme podíl, ale zůstali jsme akcionáři. Na to, abychom mohli navyšovat podíl, bychom při valuaci 350 milionů dolarů potřebovali tolik peněz, že to už je mimo naše možnosti. Takoví střelci nejsme.

HN: Máte pocit, že se mění nálada ve společnosti? Před dvěma lety, když jsme si povídali naposledy, jste byl dost nešťastný z toho, jak se hlavně úřady chovaly vůči podnikatelům.

Naštěstí pominula nálada a nastavení, že každý podnikatel je tak trochu zloděj. To bylo extrémně nebezpečné, protože celá ekonomika stojí na podnikatelích. To obvykle nejsou žádní piráti, ti tvoří jen výjimky, o kterých se pak bohužel nejvíc píše. Vyšlo najevo, jak úředníci dostávali bonusy za udělené pokuty, a dnešní situace je snad zdravější.

HN: A obecná nálada?

Změny ve společnosti se dějí s velkým odstupem, je to, jako když hnete kormidlem na velkém parníku. Každopádně už neplujeme tolik doleva. Zároveň mi ale nepřijde, že by běžní lidé začali opět víc fandit podnikatelům a aktivním lidem. Kdybych se měl definovat, je ze mě mírný optimista.

HN: Je třeba nedávný hackathon svolaný kvůli e-shopu na dálniční známky výrazem nějakého dění ve společnosti?

Když jsem na Hlídači státu poprvé uviděl, že je zakázka na e-shop za 400 milionů, zaujalo mě to. Docela dlouho jsem jeden docela velký e-shop provozoval, navíc máme investici ve start-upu Shopsys, který e-shopy vyrábí, takže vím, že nejkomplexnější, které mají přesah do zahraničí a mají desítky tisíc položek, vyjdou na jednotky milionů korun. Proto jsem hned volal zakladateli Hlídače státu Michalu Bláhovi a děkoval mu, že dělají tuhle kontrolní práci, protože je moc prospěšná. Co se samotného hackathonu týče, má to dvě roviny. Jedna věc je nahrnout programátory o víkendu na jedno místo a ukázat, že to jde, druhá věc ale je, že nestačí napsat e-shop. Je to komplexnější systém, který musí někdo řídit, je tam potřeba servis. Takže z toho mám lehce smíšený pocit.