O co se hraje ve volbě ombudsmana? O nic menšího, než jestli bude zachován smysl úřadu. Prezidentův kandidát Stanislav Křeček, jenž není bez šancí, prohlašuje, že se chce zabývat prioritně "právy většiny". Tím je podprahově řečeno, že ho menšiny vlastně nezajímají a starat se o jejich práva je vadné, škodlivé, ba protispolečenské. Leckomu to asi zní líbivě. Ovšem pokud budeme tvrdit, že diskriminace menšin je jen ideologická představa a ve skutečnosti k ní nedochází, může ombudsman v zemi, která rozhodně nepřekypuje tolerancí k části vlastního obyvatelstva a kde bují averze vůči odlišným náboženstvím, klidně zavřít krám.

Tento článek patří do placené sekce.

Pro vás jej odemknul někdo, kdo má předplatné.


Pokud budete předplatitelem, budete moci stejným způsobem odemykat placené články i pro své přátele.
A získáte i řadu dalších výhod.

Křeček argumentuje, že by se "rozhodně chtěl vrátit k pojetí, které razil první ombudsman Otakar Motejl − přísného státního úřadu, který kontroluje činnost jiných státních orgánů". Jenže ač tato větička není zcela prázdná, je úplně falešná. Otakar Motejl byl všechno jiné než jen ouřada. Kromě toho, že efektivně poskytoval ochranu všem z řad většinové společnosti, kteří se na něj obrátili (stejně jako jeho nástupci Varvařovský a Šabatová), dokázal jít proti proudu většinového mínění. Zastal se Romů vystěhovaných ze Vsetína, vystoupil proti exekucím na sociální dávky a neuhnul, ani když mu podle svědectví jeho spolupracovníků chodily denně desítky nenávistných e-mailů. Přesně to vyjádřil jeho nekrolog na stránkách Veřejného ochránce práv: "Věděl, že právo a spravedlnost není jen to, co se líbí jen někomu, a společnost, která v právu rozlišuje, se nikdy nemůže nazývat demokratickou." Křečkova redukce úřadu na práva většiny definovaná větou z rozhovoru pro DVTV, že "Romové by se o svá práva měli starat sami", jde zcela proti tomu, co prosazoval Motejl, a smysl úřadu ombudsmana by dokonale vytunelovala.

Na instituce ombudsmana se dnes módně útočí ze všech stran. Tvrdí se třeba, že nabobtnala, a například ministryně spravedlnosti Marie Benešová chce, aby úřad zeštíhlel. Fakta? V době před nástupem Anny Šabatové měl úřad 73 právníků, nyní 99. Nárůst, který věru těžko označit za dramatický, souvisí s tím, že zákonodárci ombudsmana zaúkolovali, aby se zabýval i právy občanů EU žijících v Česku a ochranou práv osob s postižením. Agendy přibylo a samo se to jaksi neudělá. Ombudsman dostává na stůl 8000 případů ročně. Poukazy na údajnou předimenzovanost jsou v jádru jen konjunkturáními útoky na smysl celého úřadu.

Související

Ombudsman v dosavadním pojetí od Motejla po Šabatovou dráždí proto, že nefunguje jako mechanický správní orgán. Ale jako instituce, která pracuje na vytváření porozumění a vzájemného respektu − jak mezi státem a občany, tak mezi většinou a menšinami. A protože přinejmenším to druhé se dnes nenosí, existuje snaha instalovat do jeho čela někoho, kdo se omezí na bušení razítky a občas utrousí nějakou tu štvavou poznámku, čímž dodá xenofobním postojům punc legitimity. "Vždyť proti Romům, muslimům atd. nasazuje i ombudsman, tak co bychom nemohli my!" řekne se. Je to cesta do pekla.

V čele úřadu by měla stát osobnost, která celoživotně osvědčuje zásadovost a porozumění lidským právům v plném rozsahu. V prvním ohledu to nesplňovala původní prezidentova kandidátka, členka KSČ a spolupracovnice justičního vraha Urválka Helena Válková. Ve druhém ohledu selhává Křeček. Nejblíže smyslu úřadu je jeden ze senátních kandidátů, vládní zmocněnec u Evropského soudu pro lidská práva Vít Schorm. Doufejme, že si to nakonec poslanci uvědomí a zvolí ho.

Ovšem i pokud bude volen nezmizí pocit, že přituhuje. Do Evropského parlamentu kandidují lidé, kteří chtějí zničit Evropskou unii. Do Rady České televize ti, kteří "nechápou smysl její existence". A na ombudsmana ti, jejichž uvažování jde proti smyslu úřadu. Všechny jmenované instituce přitom mají mít společné jedno − spojovat lidi, zasypávat příkopy, podporovat na nejrůznějších úrovních porozumění a soudržnost. Pokud se proti těmto institucím zvedá odpor, často podporovaný z nejvyšších míst, je to signál, že se opět začíná prosazovat myšlení segregace, kmenovosti a zájmů matematické většiny, která může dle práva silnějšího menšiny ignorovat, nebo rovnou zašlápnout. Ač se toto myšlení dobře schovává za většinovou vůli, je ve své netoleranci a nesmiřitelnosti v jádru komunistické. Měli bychom se před ním mít na pozoru.

Související

Líbil se vám článek? Chcete víc takových článků?

Kupte si předplatné a můžete si je číst všechny. Navíc bez reklam a s možností sdílet přátelům.

Vyzkoušejte předplatné HN+
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru