Zaveďte Volejte řediteli! Slyšení kandidátů do Rad ČT a ČRo je komedie s možným tragickým koncem

Ale přece jen nejdřív k zábavným momentům, protože míra ignorance a neumětelství, mezi kterými jen občas probleskne racionalita a erudice, je ohromující. Už začátek třídenního maratonu ukázal, že dokonce ani sami poslanci volebního výboru, před kterým slyšení probíhá, zhusta nemají tušení, k čemu Rady ČRo a ČT vlastně jsou. A tak, ač radní nemají podle zákona co mluvit do programu, se poslanec Stanislav Berkovec z ANO kandidátů doptával na  "žánrovou pestrost zpravodajství". Lubomír Španěl z SPD od nich chtěl, aby byl v rozhlase zaveden pořad typu Volejte řediteli. A Pirát Tomáš Martínek z nebožáků mámil projekty, jak by měl rozhlas bojovat proti dezinformacím. Kandidáti sami nezůstávali v disciplínách "zmatek a ingorance" pozadu. Například Markéta Mališová, kandidující za nadační fond Pražský literární dům autorů německého jazyka, se domnívá, že Český rozhlas je částečně dotován státem (není - je financován koncesionářskými poplatky a částečně z reklamy). Roman Kučera kandidovaný atletickým klubem Sebastiána Helceleta se zase pokusil zalíbit prohlášením, že v nultých letech poslouchal rozhlas i 24 hodin denně (kdy ten člověk proboha spal?!). A Felixi Slováčkovi vypršel čas na představení přesně ve chvíli, kdy podrobně popisoval hudební složení big bandu, k čemuž se uchýlil, když na místě zjistil, že v mediální problematice poněkud plave.

Je to zkrátka daň za to, že do Rad ČT a ČRo může kandidovat každý. Požaduje se jen bezúhonnost, příčetnost a trvalý pobyt na území ČR. A tak se i tentokrát lze jen modlit, aby nakonec alespoň někteří z radních byli schopni v době ztenčujících se příjmů (náklady rostou a poplatky se nezvyšovaly patnáct let) odkontrolovat rozpočty a dohlédnout na to, aby nutná racionalizace poškodila co nejméně diváky a posluchače.

Ale hlavní problém je jinde. Hraje se o budoucnost veřejné služby nejen ve finančním slova smyslu. Radní, kteří budou vybírat nové generální ředitele, volí sněmovna a rozhodovat budou jako vždy politické zájmy. Klíčovou roli hraje hnutí ANO, a když se podíváme na afinitu Andreje Babiše k Polsku a Maďarsku, kde jsou veřejnoprávní média degradovaná na hlásné trouby režimu, je to dost silný důvod k obavám. Nyní se volí šest z patnácti členů Rady ČT a do voleb v příštím roce se obmění dalších pět. Když bude Andrej Babiš chtít, může si skrze ovládnutí rad pořídit ve spolupráci s komunisty a nacionalisty vlastní média.

Týká se to jak rozhlasu, kde už současný ředitel tuší "kudy běží zajíc" a svou představu o kritické žurnalistice předvádí házením klacků pod nohy investigativcům odhalujícím nesrovnalosti kolem Agrofertu nebo tím, že plánuje vystavit prezidenta republiky palbě nekompromisního přitakávání moderátora Luboše Xavera Veselého. Tak samozřejmě České televize, která má násobně vyšší vliv a je neustále napadána z nacionalisticko-komunistických a státofiremních pozic kvůli údajné neobjektivitě. Netřeba dodávat, že "objektivita" splývá v pojetí těchto "kritiků" s tím, co se líbí moci, a vše nepřitakávající a nekrotké je vydáváno za "neobjektivní".

Rozsáhlý seznam kandidátů do Rad ČRo a ČT obsahuje jména lidí, kteří by s nezávislou veřejnou službou v dnešním pojetí rádi udělali krátký proces. Třeba už zmíněný Luboš Veselý, kandidovaný organizací Centrum pro občanské svobody Václava Klause mladšího, jenž proslul mimo jiné útoky na pořad ČT Newsroom. Nebo ekonomka Institutu Václava Klause staršího Hana Lipovská, kandidovaná českou biskupskou konferencí, která si myslí, že by veřejnou službu klidně mohli provozovat soukromníci. (Už vidím bohoslužbu v podání soukromého vysílatele závislého na zisku: "A před vyznáním víry si dáme reklamní bloček!")

Ale nemylme se - kontroverzní jména, která vyvolávají někdy až nepřiměřené reakce liberálů, jsou mnohdy jen kouřovou clonou. Zatímco se část společnosti čílí, do rady se místo nich mohou dostat relativně neznámé, zdánlivě nekonfliktní osoby, které budou o to ochotnějšími převodními páčkami moci.

K demokracii nepatří jen volby a nezávislá justice. Ale také nezávislá média. Není proto přehnané říci, že příští dny, kdy se bude o nových členech mediálních rad rozhodovat, budou pro kvalitu české demokracie velmi důležité, ne-li klíčové.