Jak nedělat důchodovou reformu

Nesnesitelná lehkost utrácení (cizích peněz)

Že s důchodovou reformou to vláda nemyslí až tak vážně, naznačilo hned ustanovení Komise pro spravedlivé důchody, kterým byla pověřena ministryně sociálních věcí Maláčová. Premiér Babiš se od začátku práce komise choval jako ostřílený harcovník korporátních neúspěšných projektů: nedal jí žádné zadání ani žádné lhůty a její práci od začátku zpochybňoval. Komise se tak dostala na vedlejší kolej práce vlády, a když si to konečně ministryně Maláčová uvědomila, začala se k ní chovat jako k předvolebnímu týmu sociální demokracie. Odmítla jakoukoliv diskusi o tom nejdůležitějším, tedy kde na budoucí důchody vezmeme peníze, a místo toho začala plánovat, které důchody a jak rychle zvyšovat, bez ohledu na evidentní finanční neudržitelnost těchto plánů. Na problém si založila dnešní koalice ANO−ČSSD ještě v předchozím volebním období, kdy rozhodla o zastropování věku pro odchod do důchodu. Vlivem tohoto rozhodnutí bude v roce 2030 už 2,6 milionu důchodců, o téměř 10 % více než letos, a pokud se věk pro odchod do důchodu nezmění, tak v roce 2043 bude důchodců více než 3 miliony. Za stejnou dobu se sníží počet lidí v aktivním věku o 750 tisíc z dnešních více než 6 milionů. Zatímco dnes se tedy na sto důchodů "skládají" odvody od 250 zaměstnaných, v roce 2037 budeme muset vystačit s odvody od 200 zaměstnaných a v roce 2050 od pouhých 150.

Celý dopředu k neúspěchu odsouzený projekt konečně narazil na útesy začátkem ledna 2020, kdy Komise představila tzv. výchozí variantu nastavení parametrů nového důchodového systému. Najednou byl na stole ambiciózní návrh, formálně zaštítěný Komisí, ale připravený zcela na ministerstvu práce a sociálních věcí. Návrh se zcela soustřeďuje na výdajovou stránku důchodového systému a slibuje zvyšování důchodů prakticky všem, chudým i bohatým, rodičům dětí i těm, kteří se starají o nemocné členy rodiny. Takové skvělé nápady ovšem mají své náklady, které si návrh nechal až na stranu 20 z celkových 26, kde cudně přiznává, že reforma by znamenala okamžité zvýšení výdajů na důchody o 26 miliard ročně a že průměrné výdaje na důchody by se po zavedení všech navrhovaných opatření zvedly o 1,5 % HDP ročně. To je zhruba 85 miliard korun ročně v dnešních cenách, což je sice podstatně méně než 300 miliard, o kterých zmateně mluví ministryně financí Schillerová, nicméně i tak by to byla rána pro české veřejné rozpočty, která by zvedla státní dluh na dvojnásobek za příštích 30 let.

Vyšší důchody pro všechny

Finanční neudržitelnost pravděpodobně potopí návrh Komise v jeho celku, ale kontroverzní jsou i některé dílčí návrhy, které by mohly oslabovat finanční rovnováhu důchodového systému v budoucnosti. Klíčové pro udržitelnost českého systému je totiž zvýšení pracovní participace, především absolventů škol, rodičů malých dětí a lidí v před- a důchodovém věku. Komise ale tento aspekt případné reformy totálně ignoruje a některé návrhy spíše vedou k snižování motivace participovat na oficiálním trhu práce. Například zavedení bonusu 500 Kč za péči o děti do věku 4 let povede k dalšímu poklesu pracovní aktivity žen, k snížení jejich celoživotních mezd a ke zvýšení nezaměstnanosti.

Pravděpodobná motivace MPSV je zvýšení porodnosti, ale to je iluzorní argument, který nemá oporu v empirii. Spíše zajímavostí je, že návrh nestanovuje žádné omezení pro důchod z 1. pilíře a ruší dnešní redukční hranice. To by znamenalo, že důchod by s rostoucí mzdou mohl růst sice pomalu, ale bez omezení. Návrh stanovuje důchod pro člověka s celoživotní průměrnou mzdou zhruba na 16 000 Kč měsíčně. Člověk s dvojnásobkem průměrné mzdy by stále bral důchod 10 500 korun z 0. pilíře a k tomu zhruba 11 000 Kč z 1. pilíře. Dnes se nad horní hranicí příjmu 130 796 korun měsíčně (přibližně čtyřnásobek průměrné mzdy) do důchodů nepočítá nic. Logický závěr tedy je, že pro zaměstnance se mzdou vyšší než čtyřnásobek průměrné mzdy by nový systém byl výhodnější než dnešní nastavení. To samo o sobě není nutně špatně, ale opravdu to tak komise navrhuje? Proč? Ne úplně zdůvodněné je zavedení poměrně vysokého důchodu z nultého pilíře. Pokud by všichni důchodci v ČR měli nárok na oněch 10 500 Kč měsíčně, důchodový systém by to přišlo na nějakých 300 miliard korun ročně. Zbývalo by tak "jen" 150 miliard korun na veškeré "zásluhové" důchody z prvního pilíře, což je zoufale nedostatečná částka na diferenciaci vyšších důchodů. Návrh navíc celý problém ještě zhoršuje rychlejší indexací důchodů nultého pilíře podle růstu nominálních mezd, zatímco důchody z prvního pilíře by se zvyšovaly jen o inflaci. Nultý pilíř by tak postupně bobtnal a náklady na jeho financování by rychle rostly i bez započítání demografického efektu. Proč si takhle zaděláváme na další potíže do budoucnosti?

Návrh tak potvrzuje to, co víme již 20 let, že nelze mít důchodový systém splňující tři neslučitelné cíle: rozumné náklady, ochranu proti chudobě a rozumnou zásluhovost pro vyšší příjmové skupiny. Je škoda, že každá nová vláda musí na toto pravidlo přijít znova a sama, nejlépe v druhé polovině svého funkčního období.