Pražský pirátský primátor Zdeněk Hřib má vlastně štěstí. Zatímco Miloš Zeman nebo Andrej Babiš si kvůli zviditelnění vyrábějí nepřátele doma a čelí pak kritice za rozeštvávání národa, Hřib má soupeře zahraničního.
Čína leží daleko v Asii a je to režim zavile komunistický. Všechny tyto aspekty mají čtyři výhody.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článek1. Nezaútočí. 2. Velká část českých voličů díky dlouholeté zkušenosti příliš neváhá, na čí stranu se postavit. 3. Pošťuchuje-li se politik z malého Česka s totalitní velmocí, zaručeně to přitáhne pozornost veřejnosti v zahraničí, a odvážlivec se stává mezinárodní celebritou. 4. Komunisty není těžké popíchnout k výrokům, nad nimiž se lze dlouho smát. Třeba když nejnověji Šanghaj zrušila spolupráci s Prahou s odůvodněním, že pražské vedení "se veřejně staví proti principu jedné Číny a vláda města Šanghaj a jeho lid proti tomu důrazně protestují". K tomu lze snad jen s klasikem podotknout, že v zemi, kde hlas lidu platí za jeden hlas, není těžké ho přehlasovat.
Nedivme se tedy Hřibovi ani Pirátům a koalici na pražské radnici, že si téma narovnání vztahů Prahy a Číny hýčkají. Zrovna Piráti už se, jak ukázal jejich víkendový sněm, vidí sedět v příští vládě.
Spíš se ale ptejme, proč jiné partaje − ANO, ČSSD, ODS − postavily svého času českou či pražskou politiku naopak na devótní úctě k rudému Pekingu? Proč se Praha smluvně zavázala podporovat takzvanou politiku jedné Číny, což jí zabránilo rozvíjet souběžně vztahy s Tchaj-pejí, metropolí demokratického Tchaj-wanu? Právě to totiž vtáhlo Prahu do vnitřních problémů Číny, a nikoli aktuální uzavření sesterské smlouvy mezi českým hlavním městem a Tchaj-pejí. Či rozvázání smlouvy s Pekingem, iniciované navíc čínskou stranou.
Českou republiku ani české politiky nemusí vztahy mezi ČLR a Tchaj-wanem vůbec zajímat, v našem zájmu je mít dobré a intenzivní vazby s co nejvíce partnery. Právě prokázaná česká schopnost vycházet jak s Číňany z pevniny, tak s Číňany na ostrově je pak nejlepší ukázkou podpory myšlenky jedné Číny. A nikoli jediné z Čín, jak to prosazuje Peking.
Co se dnes jeví jako Hřibova válka s Čínou nebo Hřibovo "čínské" zviditelňování, je tak jen elementární obrana českých zájmů a české suverenity. Nebo dokonce úprk z pasti, do níž jsme se vůbec neměli dostat a který měl nastat mnohem dřív. Zpátečku ve vstřícnosti vůči Číně už mimochodem zařadil i prezident Zeman kvůli neplnění čínských slibů ohledně miliardových investic v Česku.
Že na nás teď soudruzi z Pekingu dělají bububu, jen potvrzuje Hřibovu trefu do černého.
