Budu radši blázen než pesimista, říká Mikuláš Minář, jenž zmobilizoval na obranu demokracie stovky tisíc lidí

Dav křičí, tleská. Ostatně jako pokaždé, když tento drobný zrzavý mladík v typické okrové bundě, držící desky potištěné obrázky maxipsa Fíka, svolá demonstraci. Největší byly letos na pražské Letné. V létě přišlo víc než čtvrt milionu lidí. Dalších zhruba 300 tisíc účastníků se sešlo v listopadu, na výročí třiceti let od sametové revoluce. O obou psala snad všechna velká světová média a zahraniční novináři se do Prahy sjížděli s touhou vysvětlit, co se to v zemi, která patří k nejbohatším a stále i nejsvobodnějším v bývalém "východoevropském bloku", vlastně děje.

Chceme to změnit

Od revoluce nikdo nedal dohromady takové množství lidí, které dva mladí muži − Mikuláš Minář a Benjamin Roll − přesvědčili, aby opakovaně vyšli do ulic říct, co jim na politicích v čele s premiérem Andrejem Babišem vadí. Dokázali oslovit studenty, lidi středního věku, důchodce, Pražany i obyvatele menších měst a obcí. "Mikuláš Minář promlouvá spoustě lidem z duše a věřím, že se něco může změnit," líčí studentka Daniela Kaiserová z Plzně. O kousek dál stojí v zimní čepici a bundě důchodce Jiří Forejt z Prahy 8. "Kluci jsou mi sympatičtí, mají stejný názor jako já a máme společný cíl. Aby nám nevládl estébák a podvodník," odpovídá s úsměvem otázku, proč přišel.

Pojmenovává tak jednoduše složitý problém Andreje Babiše. S hnutím ANO na podzim 2017 sice přesvědčivě vyhrál parlamentní volby a s podporou zhruba třiceti procent voličů stále vede ve volebních průzkumech, části společnosti ale vadí jeho minulost a kauzy. Podle auditorů Evropské komise má stále vliv na kolos Agrofert, který čerpá státní dotace, a je proto ve střetu zájmů. Slovenský soud zase potvrdil, že Babiš spolupracoval za bývalého režimu s StB. A policie ho stále stíhá za 11 let starý dotační podvod v kauze Farmy Čapí hnízdo.

"Problém, který ty lidi mobilizuje, je velký. Takový jsme tady ještě neměli. Mám na mysli střet zájmů a koncentraci moci v rukou premiéra. Pro část populace je ten problém tak velký, že je motivuje k tomu, aby něco udělali. A tady se to spojilo s velkou energií a schopností organizátorů," zamýšlí se nad úspěchem spolku sociolog Ondřej Císař z Akademie věd.

Že by Mikuláš Minář či Benjamin Roll chtěli burcovat davy, je až do podzimu 2017 nenapadlo. Minář studoval filozofii, bohemistiku a evangelickou teologii na Karlově univerzitě. Tehdy, těsně před volbami, našel ve schránce předvolební leták Andreje Babiše: smlouvu s voliči s výzvou, aby si na něj udělali chvilku čas. Minář si ji udělal. Spojil se s kamarádem z teologické fakulty Benjaminem Rollem a Babiše vyzvali otevřeným dopisem, aby dodržoval sliby, rozvíjel demokracii a hlavně vyřešil svoje kauzy a neřídil stát autoritativně jako firmu. Nic se ale nestalo, a tak na začátku roku 2018 založili spolek Milion chvilek pro demokracii. A udělali petici s požadavkem, aby premiér rezignoval.

Během pár týdnů ji podepsalo 300 tisíc lidí. Cílem sice bylo, aby ji za sto dní podepsal milion lidí, což se nakonec nestalo, ale i tak byl nárůst podpory velmi rychlý. "Chvilkaři" založili transparentní účet, web, stránku na Facebooku a v dubnu 2018 už byla první demonstrace proti premiérovi.

Podle politologa Tomáše Lebedy z olomoucké univerzity je Milion chvilek a jeho hlavní tvář Minář mimořádná politická aktivita. "Má velký tah na branku. Vizi, za kterou si jde, obětuje obrovské množství času, věnuje tomu svůj život a má ohromné nasazení. Na druhou stranu je tam důvod, který ty lidi žene do ulic. Kdyby nebyl důvod, ani pan Minář, ani nikdo jiný by nebyl schopen dostat statisíce lidí na Letnou," míní Lebeda.

Život vzhůru nohama

Sám Mikuláš Minář potvrzuje, že se mu od loňska život převrátil naruby. "V jedné chvíli jsem si musel vybrat − buď studium, nebo obrana a kultivace demokracie. Tak jsem přerušil školu. Na začátku jsem si nedovedl představit, že budeme dělat demonstrace, že na ně začne chodit tolik lidí a že se stanu tak trochu proti své vůli veřejnou osobou, kterou probírá prezident, premiér a kdo ví, kdo další," usmívá se. Benjamin Roll ve škole zůstal. Do jeho cíle, být evangelickým farářem, mu chybí ještě dva roky. "Méně dávám škole, což mě mrzí, protože mě baví a nemůžu se církevní práci věnovat tolik, kolik bych chtěl," říká. Novou zkušeností je pro oba obrovský pocit odpovědnosti. "Kdysi to bylo pár lidí, ale když jsou jich teď tisíce a další desítky tisíc, co nás podporují podpisem, penězi a hlavně důvěrou, tak prostě nemůžeme jen tak něco plácat," říká Roll. K tomu se přidává velký stres. "Máme vlastně štěstí, že nás zatím nepotkal žádný velký veřejný průšvih. Občas se nám samozřejmě věci zkomplikují, je to stres od začátku do konce. Nevíte, jestli se všechno povede, co se organizace týče, nevíte, jestli přijdou lidi. Jestli se na akci něco nestane, jestli někdo nepřinese blbý transparent nebo se neobjeví nějaký provokatér. Je to vždycky vabank," popisuje Minář.

Bez peněz to nejde

Uspořádat tak velké akce je navíc finančně náročná věc. "Jedna Letná stála přes dva miliony," líčí Benjamin Roll a upozorňuje, že je to ale zlomek komerční ceny díky dobrovolníkům a lidem, kteří poskytují služby za provozní náklady. Spolek to platí z transparentního účtu. Za necelé dva roky se na něm protočilo přes deset milionů korun, většinou od drobných dárců. "Díky nim nepotřebujeme ani nechceme žádné veřejné peníze. Dárci pokryjí jak provoz spolku, tak financování demonstrací. Občas slyšíme, jak někdo říká: kdoví kdo vás platí. Ale my to víme. Platí nás lidé, kteří nám věří a líbí se jim, co děláme," popisuje Minář.

Spolek ale čelí kritice některých lidí na Facebooku a dalších webech za to, že kromě transparentního má ještě běžný účet. Na něj mohou přispívat dárci přes portál Darujme.cz, ale již ne veřejně. Z něj pak platí Milion chvilek svůj provoz a také mzdy, včetně Minářovy. "Transparentní účet je nadstandard, který máme proto, aby bylo vidět, kdo financuje demonstrace a kolik to stojí. Ve všech firmách i neziskových organizacích jsou mzdy standardně hrazeny z běžného účtu," odráží kritiku Minář. Spolek v tuto chvíli hradí osm úvazků a na otázku, kolik je to peněz, Minář říká: "Mzdové náklady uvádíme ve výroční zprávě, již každoročně zveřejňujeme nad rámec naší zákonné povinnosti."

K placené práci Mináře a jeho kolegů patří hlavně psaní projevů a stanovisek, komunikace, organizace akcí či osvěta. Od jara navíc své požadavky rozšířili o demisi ministryně spravedlnosti Marie Benešové a začali se tak více zajímat o připravované změny zákonů. "Problém paní Benešové je, že byla dosazena trestně stíhaným předsedou vlády těsně poté, co ho policie navrhla obžalovat. Dlouhodobě ho hájí v kauze Čapí hnízdo, válčí se státními zástupci, přišla s novelou, která vyvíjí tlak na celou soustavu státního zastupitelství. Takto dosazená osoba by neměla dělat tak zásadní změny v justici," říká Roll. Chystaná novela zákona o státním zastupitelství má výhledově umožnit přeobsadit místa nejvyššího i vrchních státních zástupců.

Marie Benešová i Andrej Babiš obvinění "chvilkařů" odmítají a rezignovat se rozhodně nechystají. Premiér opakovaně vzkázal demonstrantům, že je nechápe. Demokracii podle svých slov nijak neohrožuje a lidé se mají dobře. Jeho vláda přidala peníze státním zaměstnancům i důchodcům. "Člověk z toho má pocit, že čím víc peněz pumpujeme, tím víc jsou lidé nespokojení. Byl to pestrý proud lidí, kteří hovoří o nezávislosti justice a u toho mě posílali rovnou do kriminálu," reagoval po červnové akci na Letné.

Že Babiš ani Benešová výzvy spolku k odstoupení nevyslyšeli, jeho představitelé za neúspěch nepovažují. "Chystala se výměna nejvyššího státního zástupce, proto jsme spustili demonstrace, ale nestalo se to. Ve sněmovně nechtěli schválit výroční zprávy ČT, ale schválili je. Ačkoliv prezident slíbil abolici Andreji Babišovi, když se obnoví jeho trestní stíhání, nakonec to neudělal. Nikdo neví, jak by tohle všechno skončilo bez demonstrací a aktivity lidí," myslí si Minář.

Demonstrujte, ale volby jsou volby

Cílem spolku je vedle demisí politiků také přesvědčit lidi, aby volili standardní demokratické strany. Na pódiích tak dávají prostor všem sněmovním stranám kromě ANO, SPD a komunistů, které za standardní nepovažují. Averze mezi představiteli těchto stran je oboustranná. Šéf KSČM Vojtěch Filip nedávno spolek spojil bez jakýchkoliv důkazů s hackerským útokem na benešovskou nemocnici a Tomio Okamura z SPD na Facebooku spolek obvinil, že mu jde jen o moc ve státě.

Minář ale opakovaně odmítá, že by se on osobně či jako spolek chystali sami vstoupit do politiky. "Chceme vyburcovat lidi, aby byli aktivní, zajímali se o dění okolo sebe a mluvili s dalšími lidmi. To může změnit atmosféru v celé společnosti," líčí své další směřování Minář.

Podle sociologa Ondřeje Císaře další protesty mohou mít ale i opačný efekt, tedy že zatvrdí příznivce Babiše. "Na Letné bylo čtvrt milionu lidí, ale se stranickými preferencemi Andreje Babiše a hnutí ANO to ani nehnulo. Ty demonstrace můžou vést i k většímu zatvrzení jeho voličů. Část jich totiž vidí demokracii jen jako volební proces. Budou opakovat, proč ti protestující nejdou radši k volbám," říká sociolog Císař. S tím souhlasí i šéf největší opoziční strany ODS Petr Fiala. "Potěšilo mě, že na demonstraci řekli lidem, aby vstupovali do politických stran a mají je podporovat. To je cesta. Jsem přesvědčený, že jediný způsob, jak porazit Andreje Babiše, jsou volby," myslí si Fiala.

Představitelé spolku se však nepovažují jen za profesionální demonstranty. "Pro mě je nejdůležitější aktivizace těch lidí. Spousta z nich našla prostor, kde se můžou zapojit a vyjádřit postoje, a vidí, že to může mít efekt. To je klíčové," myslí si budoucí farář Benjamin Roll.

Ochrana demokracie, která je cílem spolku, je podle něj také běh na dlouhou trať. "Demokracie je v krizi, do které dospěla z konkrétních důvodů. Také kvůli tomu, co tu bylo před Babišem. Přišla frustrace a ztráta důvěry v tehdejší politické strany. Pan Babiš však není řešením krize, ale jejím prohloubením," říká Mikuláš Minář.

Další volby do sněmovny se konají v roce 2021 a pro spolek tím s největší pravděpodobností nic nekončí. "Volby máme jednou za čtyři roky a celosvětový trend je nárůst populismu, oligarchie a extremismu. A to se nám v Česku buď podaří zvrátit, nebo se to bude prohlubovat. My máme víru, že má smysl proti tomu bojovat. Radši budu odhodlaný blázen než rezignovaný pesimista, který říká, že se stejně nikdy nic nezmění."