... a vyrazil jsem žít do Československa. Brit hledal v Praze svého otce, nakonec tu založil byznys

Kirke se narodil roku 1945 ve Velké Británii jako nemanželský syn vojáka československé zahraniční armády a anglické matky. Jeho nevlastní otec pocházel ze slavné anglické rodiny s dlouhou vojenskou tradicí a sám Kirke to v britské armádě dotáhl až na kapitána Commandos. Nevlastní bratr Simon Kirke je rocková hvězda v kapelách Free a Bad Company, neteře Jemima a Lola Kirkovy hrají v hollywoodských filmech, jeho syn Filip Hodas je uznávaný výtvarník, další syn, Alexis Kirke, oceňovaný britský skladatel − Kirkova rodina je stejně pestrá jako jeho životní osudy, které by vydaly na dobrodružný film. Že má něco společného s Prahou, se ale jeho hlavní postava dozvěděla až na konci osmdesátých let.

V kleci s jaguárem

První scéna filmu by se mohla odehrávat v roce 1962 v cirkusu na londýnském výstavišti Olympia, kde sedmnáctiletý seržant britské armády Nicholas Kirke právě vlezl do klece s jaguárem. Nebyla to žádná recese nezodpovědného mladíka, ale svědomité plnění úkolu, který dostal v rámci takzvaného testu iniciativy. V té době jej ještě museli splnit všichni mladí britští vojáci.

"Dnes už se to v armádě nedělá, protože je to příliš nebezpečné. Šlo o to, že týmu vojáků byl dán seznam věcí, které musí přes víkend udělat," vysvětluje čtyřiasedmdesátiletý Kirke. Jeho prvním úkolem bylo dostopovat z Midlands, centrální části Anglie, až do Londýna. Tam se měl setkat s jednou tehdejší divadelní hvězdou a od další herečky získat podvazek. "Pak jsem musel přespat u neznámého člověka, dostat se do letadla, projet se Rolls-Roycem a také vlézt do klece s nějakou šelmou. To všechno jsem zvládl. I toho jaguára − vždyť je to jen velká kočka," směje se Kirke. Zpráva o jeho napínavém víkendu se tehdy dokonce dostala na stránky britského tisku.

Do armády Kirke vstoupil už v patnácti, a přestože mu rodiče ve vojenské kariéře cestičku neumetali, nejspíš mu pomohla pověst rodiny jeho adoptivního otce. "Můj nevlastní prastrýc Walter Kirke byl za druhé světové války pověřen velením Home Forces, britských jednotek, které se připravovaly na akci mimo britské ostrovy, a zároveň měl velet všem britským jednotkám v případě invaze na ostrovy," říká a rukou mávne za sebe, kde na stěně visí obraz slavného vojáka. "A strýc byl kontradmirálem britského námořnictva," připomíná dalšího významného příbuzného, Davida Kirka.

Zázemí slavné rodiny se ale příliš nepromítlo do jeho dětství a v žádném bohatství prý nevyrůstal. "Můj nevlastní otec byl černá ovce rodiny, nebyl úspěšný," vysvětluje Kirke. Jeho skutečný otec, příslušník zahraniční československé armády Jaroslav Tomčík, se po konci války vrátil ke své rodině do Československa. Nicholas žil sám s matkou Olive Mayovou až do tří let, pak do jeho života vstoupil Vivian St. George Kirke. "Moje matka si ho vzala jen proto, abych vyrůstal s nějakým tátou," říká Kirke. S adoptivním otcem ale nevycházel dobře, a kvůli komplikovaným rodinným vztahům tak zamířil ještě jako mladý hoch do armády.

"Stal jsem se tím, čemu se v britské armádě říkalo boy soldier. Tedy vojákem, který ještě nedosáhl osmnácti let věku a v armádě to mohl dotáhnout většinou leda tak na poddůstojníka. Důstojnická hodnost byla vyhrazena hlavně pro absolventy univerzit." V armádě Spojeného království strávil celkem třináct let života a nakonec to jako první "chlapecký voják" po druhé světové válce dotáhl až na důstojníka. S nadsázkou říká, že k úspěchu v armádě mu pomohly i jeho ragbyové schopnosti − byl kapitánem ragbyového týmu své jednotky. Právě díky svým fyzickým přednostem se dostal k 95. pluku Commandos Královského dělostřelectva.

Do civilu odcházel v roce 1973 s kapitánskou hodností. Podle svých slov armádu opustil kvůli obavám, že nezvládne udělat další potřebné důstojnické zkoušky. "Do armády jsem vstupoval jen s tím nejzákladnějším vzděláním, a i když jsem pak složil řadu zkoušek, stejně jsem měl velké komplexy. Cítil jsem, že toho strašně moc nevím," přiznává Kirke.

K realitnímu byznysu se prý dostal přes svoji filatelistickou vášeň. Krátce po odchodu z armády se Kirkovi povedlo prodat jednu zvlášť cennou známku za 1250 liber. "To byl tehdy balík peněz. Jak tak jdu spokojeně s šekem v kapse, vidím u jednoho domu ceduli s tím, že je na prodej," vypráví Kirke. "A víte za kolik? Přesně za 1250 liber. Tak jsem ho hned koupil." Třípatrový dům byl ale téměř zdemolovaný. "Stěny byly nabarvené na černo a velkými písmeny tam byly nápisy jako třeba Všichni bankéři jsou hajzlové. Tak jsem sám celý dům vymaloval a pokoje začal pronajímat."

Jeho realitní podnikání se během sedmdesátých a osmdesátých let úspěšně rozrůstalo, pak ale udělal chybu. "Ve Walesu jsem si koupil ještě s jedním člověkem obrovský noční klub. S partnerem jsem se zakrátko rozešel a zkoušel klub provozovat na vlastní pěst, ale vůbec mi to nešlo," vzpomíná. Kirke to s klubem vzdal, roztrpčení z citelné finanční ztráty ale přebila zpráva, která do jeho života přinesla zásadní zlom.

Hledání otce

Stalo se to zhruba rok před pádem komunistického režimu v Československu. Matka tehdy třiačtyřicetiletému Kirkovi prozradila jméno jeho skutečného otce. Okamžitě se rozjel do Prahy. "Vyhledal jsem si v telefonním seznamu jméno člověka, o němž mi matka řekla, že je mým otcem, a zavolal tam. Zvedl to nějaký mladý muž, který mi řekl, že otec zemřel už před pěti lety. Tak jsem odjel zpátky do Anglie − a víte, co jsem tam zjistil? Že mi matka řekla špatné jméno. Místo Jaroslava Tomčíka jsem hledal Jaroslava Tomce," kroutí hlavou Kirke.

V lednu 1990 se mu nakonec podařilo vystopovat otcovu tehdejší adresu a napsal mu dopis. Tomčík mu odepsal a Kirke se obratem znovu vypravil do Čech. Podle svých slov do 48 hodin od doručení dopisu stál u dveří otcova bytu. "Ani jsem mu nedal vědět, že přijíždím. Zaklepal jsem, otevřel mi starý muž, kterému evidentně hned došlo, kdo jsem, protože mě rychle vystrčil na chodbu a zavřel za námi dveře. ,Moje žena tě nesmí vidět, o ničem neví,' řekl mi," vypráví Kirke. Otec jej pak po nějakou dobu před svou manželkou vydával za starého rodinného přítele. "Jeho žena Ludmila mi ale stejně o pár let později řekla: ,V okamžiku, kdy jsem tě poprvé uviděla, mi bylo jasné, co jsi zač. Vypadal jsi přesně jako můj muž, byl jsi mu podobnější než kterékoli z mých dětí'," vzpomíná Kirke.

Setkání s otcem i prostředí čerstvě svobodného Československa plného podnikatelských příležitostí Kirka nadchlo. Ještě v roce 1990 se rozhodl pro zásadní krok: opustit realitní byznys v Británii a začít nový život ve středu Evropy. K rozhodnutí přispěl i probíhající rozvod s první manželkou. "Nasedl jsem do svého modrého Volva, na střechu přidělal postel, pořídil si mapu, abych nezabloudil, a vyrazil jsem žít do Československa."

V Praze v Perlové ulici si Kirke založil realitní agenturu Kirke Real Estate Agency. Cizinci v tehdejším Československu nesměli nakupovat nemovitosti, pokud neměli v zemi trvalý pobyt. Kirke jej ale díky svému otci získal velmi rychle: "Stačilo, že můj otec napsal dopis, v němž přiznal, že jsem jeho syn." Za peníze, které získal z prodeje svého britského byznysu, koupil Kirke například dům v pražských Havlíčkových sadech, roku 1993 velký dům v Moskevské ulici a také chatu u Děpoltovic u Karlových Varů. "To ale nebyl zrovna dobrý obchod, protože když pršelo, tak se kolem domu doslova utvořilo jezero. Nakonec ode mě tenhle dům koupil vlastník rádia Dragon v Karlových Varech. Možná to byl kanoista, jinak si to nedovedu vysvětlit," směje se Kirke.

Jeho realitní byznys se postupně rozjížděl, k největším obchodům se ale dostal až díky spolupráci s americkým podnikatelem Irvingem Alanem Smoklerem, která začala v roce 1995: "Jednoho dne se mi ozval, že četl můj článek v Prague Post, kam jsem psal o pražském realitním trhu. Chtěl, abych s ním začal podnikat." V následujících 21 letech společně nakupovali nemovitosti nejen v Česku, ale také v Estonsku. "Dal mi naprostou autonomii ve výběru nemovitostí. Nikdy mi neřekl ne. Když jsme kupovali Melantrich, řekl jsem mu, že jsem se dohodl na ceně o 27 milionů korun vyšší, než jsem od něj měl odsouhlaseno. Řekl jen O. K. a druhý den poslal peníze," vzpomíná Kirke. V Praze společně nakoupili celkem jedenáct velkých nemovitostí. Koupi financoval vždy Smokler, Kirke měl ve společném byznysu podíl 6,5 procenta.

Nejvýnosnějším obchodem byla koupě Melantrichu. Budovu, na jejímž balkonu vystupovaly v listopadu 1989 přední osobnosti sametové revoluce, vydražili v roce 2000 za 247 milionů korun. Následně ji kompletně zrekonstruovali, a když ji v roce 2010 prodávali nemovitostnímu fondu České spořitelny, inkasovali bezmála jednu miliardu korun. Navíc díky použití zahraničního kapitálu vydělali i na posílení koruny, ke kterému za těch deset let došlo. "Když jsme Melantrich kupovali, byl kurz kolem čtyřiceti korun za dolar, když jsme ho prodávali, byl dolar za 19 korun."

Obchodní partnerství se Smoklerem skončilo před třemi lety. Americký podnikatel měl srdeční příhodu a rozhodl se všechny své pražské nemovitosti prodat. Kirke v Praze, kde se podruhé oženil, zůstal a od té doby se věnuje především filatelii. Vlastní velkou kolekci newyorských obálek, s níž uspěl i v několika mezinárodních filatelistických soutěžích. "To víte, když stárnete, potřebujete svou mysl něčím zaměstnat, jinak uvadne," říká Nicholas Miles Kirke. Když má porovnat, jak se změnilo podnikatelské prostředí za jeho života v Česku, nešetří chválou. "Je to nesrovnatelně lepší. Především ubylo byrokracie − když jste dřív šli na katastr nemovitostí, byla to záležitost na celý den. V současnosti tam strávíte deset minut. To je mnohem lepší než třeba v USA nebo Velké Británii."

Nicholas Miles Kirke vstoupil do britské armády už v patnácti letech. O dva roky později musel splnit náročný test, o jehož dobrodružných momentech pak psaly noviny.

Foto: HN – Lukáš Oujeský

Jedním z Kirkových, byť nevlastních příbuzných byl Walter Kirke, významná postava druhé světové války. Jeho obraz má dodnes pověšený doma.

Foto: HN – Lukáš Oujeský