Posledních pět let odpočíval, stáhl se do ústraní a spíš "po špetkách sypal" nové skladby na internet. Když na to ale přišlo, vyskočil ze tmy a proškolil generačně starší rapovou skupinu PSH nebo hravě "sundal" zástupce nejmladší vlny. Rapová válka probíhala především on-line, znepřátelené strany si vyměnily několik "diss tracků", tedy zhudebněných urážek. Poslední slovo ale vždy měl Hugo Toxxx, což jen potvrzuje jeho jedinečné místo na zdejší rapové scéně. "Všechno tohle byl jenom trénink," ohlíží se teď sedmatřicetiletý raper, vlastním jménem Jan Daněk. A když v jedné z nejnovějších skladeb Na můj krk tvrdí, že "není nikdo z mý generace fresh, jako jsem já", nedá se to rozporovat.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Zatímco jeho vrstevníci sázejí na nostalgii 90. let minulého století nebo slepě kopírují trendy, Hugo Toxxx usiluje o neustálou evoluci − ať už jde o rapovou flow, to znamená přednes, nebo hudební podklady. "Nesmíš se stát otrokem svých fanoušků, pak si tě akorát můžou dát do vitríny a jsi jenom jejich, když jim pořád dáváš, co chtějí," tvrdí Toxxx, který se proslavil začátkem tisíciletí jako polovina dua Supercrooo, nahrával s Darou Rolins, vystupoval ve fiktivním dokumentu po boku Petra Čtvrtníčka nebo ve filmu Česká rapublika a za desku Bauch Money obdržel v roce 2012 cenu Anděl.

Tohle všechno ale nechává za sebou. "Žánr se vyvíjí před očima, není čas přešlapovat na místě," říká. Vývoj upřednostňuje i za cenu, že někdy musí rozbít, co vybudoval, a začít "znova od nuly", jak rapuje na očekávané desce 1000. Ta vyjde 1. listopadu a bude to od mixtapu Trash Rap po pěti letech jeho první dlouhohrající nahrávka.

"Neustále mi do e-mailu chodí beaty od absolutně neznámých producentů, snažím se poslouchat úplně všechno. Někdo posílá tak dlouho, dokud se z něj nestane diamant," dává Toxxx nahlédnout vznik aktuálního alba. Zároveň popisuje, jak vytváří svůj "hypno" zvuk. Měl dostatek odvahy vyvinout vlastní žánr s těžkotonážními basami a účinky halucinogenních drog: je v nejlepším slova smyslu nemocný, protože funguje jako virus. Mutuje s tím, jak se mění rapová kultura, ale složení si stále hlídá hlavní alchymista. "Největší inspirací pro mě jsou nové beaty," vysvětluje, jak našel nový, osvobozující způsob skládání tracků.

Značí to i zlom po předchozích érách, kdy už raper ve zrychlené informační době není vypravěčem příběhů. "Neťukáš už texty do klávesnice, na to není čas, rovnou nahráváš track. Beat je tvůj zápisník."

Hugo Toxxx: Na můj krk

Co přineseš na stůl

Dodnes "září jako uran": Supercrooo vtrhli na scénu v roce 2004 s přelomovým albem Toxic Funk. Hugo Toxxx a James Cole tu převraceli autenticitu rapu naruby. Nečerpali ze zkušeností z ulice nebo vzpomínek na vyrůstání na sídlišti, místo toho se inspirovali četbou fantasy a science fiction.

Supercrooo zvali posluchače na šílenou jízdu českým showbyznysem − kvůli narážkám na Dádu Patrasovou a další jim lisovna vinylů v Loděnicích dokonce odmítla vyrobit desku −, která je zasazená do vlastní verze komiksového Sin City někde mezi Smíchovem a tolkienovskou Středozemí. "Málem jsme u té desky zešíleli," vzpomíná Toxxx. Až sem lze vystopovat kořeny onoho "viru", přestože dobové reakce moc nadšené nebyly. "To je přesně ten moment, kdy přijdeš s něčím novým a slízneš si to," ohlíží se Toxxx za kariérou, kde podobně vyčnívá jeho sólový debut Rok psa z roku 2008.

Název jednoho pozdějšího tracku zní 1000 let napřed a slouží jako návod k Toxxxovu přemýšlení o hudbě. Jako první v Česku začal fúzovat rap s klubovou elektronikou a pomohl zde zabydlet současný trapový sound, který bourá hitparády v zahraničí. "Všechno se vyčerpá a ohobluje, pokud nebudeš chtít znít jako určitá dekáda, záměrně se budeš vyhýbat těm postupům a půjdeš dál, nebo chcípneš. To je moje strategie," prohlašuje Toxxx, který čerpá inspiraci od talentovaných mladých raperů i producentů a bere je pod křídla vlastního vydavatelství Hypno 808. "Například Tristan, na němž je třetina aktuální desky postavená, mi jednou napsal na Instagramu. Dostal jsem do schránky asi čtyři beaty a okamžitě jsem mu zakázal posílat cokoliv komukoliv jinému, jak mě to nadchlo."

Podobnou cestou se na album dostali producenti jako Cortez, Huclberry, Voodoo nebo rapeři Blako a Dollar Prync − jedná se jenom o částečný výčet jmen, přitom většině je kolem 20 let. "Lidi už nezačínají tvořit v patnácti nebo ve dvaceti, vyrůstají s tabletem, sjíždějí hudbu a díky jednoduchým nástrojům ji taky vytvářejí odmalička. Makají už strašně dlouho," říká Toxxx, který tak působí jako mentor nabízející zkušenosti. A mladá krev mu naopak poskytuje jistotu, že nezaspí a udrží kontakt s děním. "Dřív jsem měl pocit, že sedíš na zdroji a nesmíš ho pustit, dnes chápu, že na rapové scéně je místo pro všechny a jde jenom o to, co přineseš na stůl."

Hugo Toxxx: Minimal

Konec velkých vyprávění

"Chci ze sebe vymačkat maximum a zazářit tak, jak se září, když jsi nahoře, a šikanovat ty vrchní příčky," říká o svých ambicích obrazně sedmatřicetiletý Hugo Toxxx.

Čas ho neustále dohání na několika úrovních: není jenom raperem, kterému táhne na čtyřicítku, pere se u něj také neustálé odkládání desky se snahou tvořit impulzivně. Jednou si vše od míchání po mastering hlídá sám, jindy se kontroly dobrovolně vzdá a "na nahrávku se dostane špína". Rap musí být podle jeho slov především improvizací a "emocí vychrstlou ven".

Pro tyto účely musel poněkolikáté přestavět svůj styl. "Sledoval jsem rapera Lila Waynea, který chrlil jednu mixtape za druhou, až mi došlo, že nemůže mít vůbec čas si ty texty psát. Mělo to úžasnou atmosféru a bylo toho tolik, že to nedávalo smysl, jako by nastavil nový standard. Žádná z mladých hvězd své texty nepíše, nahrávají songy po částech, do beatu něco drmolí pár minut, až to secvakne, nahrají danou část a jdou dál," líčí Toxxx, jak z velké části vznikaly jeho nové skladby. Někdy mu do schránky přistane beat, který spustí okamžitou reakci, následuje rapový reflex a track je během hodiny on-line, což je případ FDK z nové desky 1000: "Rozvázalo mi to ruce."

Doba velkých vyprávění v rapu je zřejmě pryč. Současná vlna už není o velkých příbězích, jak se hrdina dostane na vrchol z ghetta nebo ze sídliště na okraji města. Zdá se, že raperův hlas se stává dalším hudebním nástrojem, funguje jako rytmická vrstva a víc jde o to, jak slova znějí, než co znamenají.

"Když dělám rap, moje hlava a ruce začnou něco produkovat a já nad tím nemám kontrolu," dodává Toxxx, kterému nechybí nadhled ani zkušenosti. Pamatuje éru, kdy byla rapová improvizace "královskou disciplínou" hiphopové kultury, ale takzvaný freestyle se vytahoval především při rapových soutěžích.

Stejně tak se však dobře orientuje v současnosti, kdy stará dovednost dostává nový význam. Naznačuje to také oblouk tří dekád, které Hugo Toxxx na rapové scéně zažil − a nezpochybnitelnou pozici mu zajistila především maximální loajalita hudbě i touha neustále se učit. Jak na novince naznačuje v tracku Hypnóza: "V první řadě jsem fan rapu, proto tu pořád jsem."

Hugo Toxxx, vlastním jménem Jan Daněk, 1. listopadu vydá po pěti letech své první dlouhohrající album 1000.
Hugo Toxxx, vlastním jménem Jan Daněk.
Foto: HN – Lukáš Oujeský

Hugo Toxxx: Na můj krk

Hugo Toxxx: Minimal