Mají rádi svůj klid a snaží se zůstat spíš nenápadní. Libují si v pohodlném životě, neradi opouštějí své domovy a neradi cestují po světě. Málokdy se zajímají o záhady. Jen zřídkakdy se zapojují do válek nebo do jakýchkoli jiných sporů okolního světa. Ze všech jídel mají nejraději houby. Nepřipomíná vám ten popis někoho? Ne, nejde o Čechy. I když…

Jde o hobity J. R. R. Tolkiena, o fiktivní národ malých lidí, kteří se mimo jiné vyznačují tím, že se bojí těch "velkých", a proto se jim raději vyhýbají. Jako Češi.

Hobit je podle Tolkiena postava mnohem barvitější, pozitivnější a vlastně docela statečná a ani všichni obyvatelé Česka nejsou zdaleka takoví zápecníci, jak ona karikatura v úvodu naznačuje. Přesto je bohužel nutné si přiznat, že opravdu vytváříme až příliš silný dojem "malých" a pasivních lidiček, kteří, když se kolem nich něco velkého děje, jdou raději stranou.

Jak před lety řekl Lidovým novinám profesor Jiří Kabele: "Jsme v mém pohledu trochu zvláštní národ/společnost. Máme rádi své pohodlí a jistoty. Jsme opatrní, skeptičtí, jen si bohužel na můj vkus příliš libujeme v moralizování druhých. Vlastenci jsme, když nám teče do bot, a v cizině. Ale také jenom odsud­ posud. (…) Češi mi ostatně připomínají hobity, nelákají je dobrodružství, a proto na těch velkých vizích jim vlastně moc nezáleží."

Moderní demokratické společnosti sluší, když jsou její členové aktivní. Nesmí se to přehánět, jako ostatně cokoli, ale aktivní jedinci posouvají společnost dopředu. Aktivní tím, že umí zaujímat postoje, nestydí se za ně a nebojí se po odpovědných žádat změny. Jenže hned několik příkladů ze současnosti dost nepříjemně naznačuje, že takovéto mentální nastavení v Česku nepřevládá.

Příklad první

Maminka žáka čtvrté třídy ZŠ Hroznová v Brně sepsala v polovině srpna pro časopis A2larm naprosto děsivý příběh. Česká spořitelna si se školou domluvila projekt s názvem Abeceda peněz, který obě instituce prezentovaly jako věc užitečnou pro zvyšování finanční gramotnosti žáků. Paní učitelka to oznámila rodičům na třídní schůzce a hned po nich žádala písemné souhlasy například s focením dětí pro propagační účely banky. Děti měly také banku navštívit, banka jim měla dát pro jakousi hru každému tři tisíce korun a škola měla nakonec zveřejnit článek o tom, jak je Česká spořitelna skvělá.

Jediný, komu to celé přišlo divné, byla zmíněná maminka. Nikdo další se neozval. Celou věc teď prověřuje ministerstvo školství, ale i bez toho je na první pohled zjevné, že jde o bizarní marketingovou akci, která evidentně překročila kromě přijatelné míry zdravého rozumu a vkusu možná i nějaké další hranice. Přičemž je docela možné, že si část rodičů myslí, že nechat devítileté děti tajtrlíkovat v kloboučcích s logem České spořitelny na reklamních materiálech banky je ten nejlepší způsob, jak je naučit zacházet s financemi. Pokud je to ale jeden rodič proti všem, svědčí to nejvíce právě o tom konfliktu "malých" lidí s "velkými", kdy se běžný rodič neumí a nechce vzepřít tomu, co po nich chtějí "velká" banka a škola.

Tento článek patří do placené sekce.

Pro vás jej odemknul někdo, kdo má předplatné.


Pokud budete předplatitelem, budete moci stejným způsobem odemykat placené články i pro své přátele.
A získáte i řadu dalších výhod.

Příklad druhý

Jedním z nejsilnějších textů posledních týdnů je reportáž Ivany Svobodové z Respektu z vesnice jménem Koloveč kdesi na Domažlicku. Hlavní hrdinkou je tu dáma, která se obrátila na soud, protože ji urazilo, že premiér Andrej Babiš řekl o ní a dalších účastnících jedné z demonstrací, že proti němu protestovali za peníze. A soud proti premiérovi vyhrála. Babiš by se jí měl omluvit.

Ve skutečnosti jsou ale hlavními postavami reportáže obyvatelé Kolovče. Protože se stali možná tím nejděsivějším zpodobněním hobitů.

"Neřeknu své jméno, to ne, to by byla ostuda po Kolovči."

"To je její věc, ne naše."

"Já nevím, já se o politiku nezajímám. Volit jsem byla jen jednou, našeho starostu."

"Nechci být v novinách, to by tak ještě scházelo."

"Teď bych volil Babiše. Ale nebudu, protože to nemá cenu, jeden hlas."

Velmi smutný festival pasivity, bojácnosti a malosti. A zkuste se prosím zamyslet, jestli by to kdekoli jinde vypadalo jinak.

Příklad třetí

Ve facebookové skupině obyvatel jednoho pražského obvodu si v létě matka malého dítěte postěžovala, že je pro ně těžké se vyspat, protože pod jejich okny popeláři dvakrát týdně vyvážejí kontejnery už v šest hodin ráno. Její příspěvek rychle získal ohromné množství komentářů. Většina se jednoznačně zastávala firmy na svoz odpadů a radnice.

"A co bys jako chtěla? Buď ráda, že to vyvážej. Místo, abys jim poděkovala, že se starají o pořádek, tak jim ještě nadáváš," doporučoval jí jeden ze sousedů. (Celý příspěvek i s komentáři je už dnes smazán. Dost možná proto, že řada z nich byla až příliš vulgární.)

Mladá žena položila jednoduchou a logickou otázku: opravdu se musí kontejnery vyvážet tak brzy? Projevila velmi mírnou formou nespokojenost s běžně přijímaným stavem věcí. Nikdo ze zúčastněných se ale nezamyslel nad tím, jestli se opravdu nedají odpadky v místě vyvážet později. Namísto toho se všichni diskutující přidali na stranu "instituce" s tím, že "máme být vděčni, že to vůbec vyvážejí".

Bílé místo na mapě

Jistě, jsou to jen tři příklady a můžeme si teď třeba připomenout obří demonstraci v Praze na Letné proti Miloši Zemanovi a Andreji Babišovi, kterou lze jistě označit za vynikající ukázku občanské aktivity. Jenže jde o extrémní situaci, o níž tu není řeč. I hobiti by pravděpodobně demonstrovali, kdyby jim v Kraji Sauron se Sarumanem vyváděli takové zlotřilosti.

Jde tady o základní občanskou výbavu. O aktivitu v běžných situacích, která se skládá z veřejného vyjadřování názorů a oslovování institucí. A Češi mají už potíže s tím naprosto základním, čímž je chození k volbám. K těm do Evropského parlamentu v Česku přijde asi tak polovina voličů z toho, co je evropský průměr.

Podle Eurostatu je účast Čechů na politickém a veřejném životě pátá nejnižší v EU, nechodíme na zastupitelstva svých obcí, nepíšeme poslancům, nestávkujeme. Na jinak celkem barevné mapě European Trade Union Institute je na místě Česka bílé místo. Manažeři a majitelé firem tedy mají svůj klid na práci a my všichni důkaz, že si moc neumíme říkat o to, co si myslíme, že nám náleží?

Velebení i lynčování

Jsme na tom až tak špatně, že se tu hromadně spílá studentovi Jakubu Čechovi, který si dovolil v pouhých čtrnácti letech obtěžovat úřady svými otázkami. Namísto toho, abychom ho dávali za příklad. V téhle atmosféře, kde se nenosí veřejná kritika úřadů a institucí, tady jako zjevení před devíti lety zapůsobila i známá volební výzva Přemluv bábu herců Marty Issové a Jiřího Mádla. Běžně se tady známé televizní hvězdy, herci, zpěváci nebo sportovci vyslovují ke všemu možnému, co nijak nesouvisí s jejich profesí, ale málokdo z nich se odváží vyjádřit vážně k nějakému politickému nebo společenskému problému. Hněv hobi… Čechů by se neobrátil k onomu problému, ale k nim samotným.

"Tušil jsem, že to nezůstane jen tak bez povšimnutí, ale tak velké naše velebení na jedné straně a lynč na té druhé jsem si nepředstavoval. Ty reakce mě hodně poučily o společnosti," okomentoval Mádl po letech svůj ojedinělý politický projev.

Bylo už mnohokrát popsáno, že v případě Česka jde o důsledek komunistické devastace občanské společnosti a prachobyčejné mezilidské důvěry. Prakticky veškeré zapojování se do veřejného života bylo za čtyřicetileté vlády KSČ pro běžného občana Československa nedobrovolné. Včetně voleb. A to v nás prostě přežívá.

Zaostalost potvrzená daty

Roli hraje nepříliš velká ekonomická a společenská vyspělost země a například podíl celoživotně se vzdělávajících občanů. "I zde platí, že obyvatelé vyspělejších zemí participují (na veřejném životě, pozn. red.) častěji a jejich participace má větší škálu forem," uvádějí Klára Vlachová a Tomáš Lebeda ve svém článku Aktivní občanství a spokojenost s demokracií v Evropě.

Naši občanskou zaostalost potvrzují i data. "Systematická data, která máme z posledních desetiletí, nenasvědčují, že by se česká občanská společnost skutečně aktivizovala, že by se z Čechů stávali lidé kontinuálně zapojení do politiky," uvedl letos v červnu pro Český rozhlas sociolog Ondřej Císař.

Jsme na tom podle něj asi nejlépe z postkomunistických zemí. Aktivita občanů mezi volbami je ale nízká a Češi demokracii chápou spíše procedurálně, jako sadu pravidel, než jako něco, čeho by se mohli a měli nějak aktivně účastnit.

Jak už kdosi poznamenal, J. R. R. Tolkien měl údajně jako předlohu hobitů Iry a málokterý národ v Evropě se podobá Čechům tak jako právě Irové. A zřejmě také není náhoda, že jsou příběhy o hobitech v Česku tak populární. Možná bychom si je ale měli trochu více prostudovat, protože jak říká elfská vládkyně Galadriel: "I ten nejmenší človíček může změnit chod budoucnosti."

Související

Líbil se vám článek? Chcete víc takových článků?

Kupte si předplatné a můžete si je číst všechny. Navíc bez reklam a s možností sdílet přátelům.

Vyzkoušejte předplatné HN+
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru