Malou obcí pět kilometrů západně od Berouna nás provází prošedivělý muž s knírkem a pyšně ukazuje, jak se během posledních let změnila. Hudlice, známé především jako rodiště národního obrozence a jednoho z otců novodobé češtiny Josefa Jungmanna, Pavel Hubený řídí již sedmnáctým rokem.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Za jeho starostování obec s 1200 obyvateli zrekonstruovala školku i náměstí, postavila pod lesem sportovní areál se zázemím či pořídila kanalizaci. Základem rozmachu jsou dotace − ať již z kraje, státního rozpočtu či evropských fondů. Obec jich za starostování Hubeného získala více než dvě stě milionů − tedy zhruba dvě stě tisíc korun na jednoho obyvatele. "Sleduji všechny dotační tituly a vybíráme si. Na jednu věc jsou třeba různé možnosti a porovnáváme, kde je největší možná dotace či nejmenší spoluúčast," popisuje Hubený.

"Tady jsme loni koupili bývalou hospodu, ze které uděláme společenské centrum. Koupili jsme to za dva a půl milionu, skoro za hubičku," ukazuje mírně zanedbanou budovu nedaleko obecního úřadu. Opuštěnou restauraci sice obec koupila za své, ale pětadvacetimilionovou rekonstrukci plánuje dělat opět z dotací.

Před několika lety vznikla na kopci nad obcí i oceňovaná rozhledna Máminka, kterou vyprojektoval Martin Rajniš. Spolu s přiléhající naučnou stezkou stála devět milionů korun a obec ji zaplatila jak jinak než z dotací. "Člověka potěší, když dostává e-maily, že je to rozhledna, ze které je někam vidět, a ne pomníček nějakého starosty, který si postaví rozhlednu v údolí nebo na jednom břehu Berounky a kouká z ní na druhý břeh," pochvaluje si starosta.

On je přece na kraji!

Prakticky žádné jednání zastupitelstva se neobejde bez toho, aby nějakou dotaci řešilo. V červenci zastupitelé schvalovali podání žádosti o dotaci na pořízení lesní techniky či odsouhlasili třicetimilionovou zakázku na rozšíření kapacity mateřské školy. V květnu zase jednali o přijetí třičtvrtěmilionové subvence na pořízení hasičského vozu či schválili přijetí dvacetimilionové dotace na rekonstrukci školy.

Právě schopnost získat peníze pro obec je podle mnoha místních to hlavní, proč Hubený už popáté obhájil mandát starosty. "Má možnosti, pan starosta je na kraji, tam může spoustu zařídit," říká spiklenecky jeho sousedka Jaroslava Paterová. Stejného názoru je i trojice starších žen, které si povídají na lavičce před místním konzumem. "Dokáže dostat peníze z Prahy, protože tam má známý. Dělá pro lidi, ale ti ostatní to bojkotujou," říká jedna z nich a ostatní přikyvují. Jména ale říct nechtějí a před objektivem fotoaparátu prchají.

S krajem mají pravdu. Hubený je od počátku vzniku krajů zastupitelem Středočeského kraje za KSČM − stejně jako starostou v obci − již páté volební období. V tom minulém byl dokonce radním pro majetek, nyní je předsedou majetkové komise. A sám přiznává, že mu členství v zastupitelstvu se získáváním dotací pomáhá. "Člověk je první u informací a ví, jak přesně mají ty žádosti vypadat," říká s tím, že podobně si mohou vypisované dotace hlídat i ostatní zastupitelé.

Do KSČM vstoupil Hubený dva roky před sametovou revolucí, když mu bylo 33 let. "Měl jsem dost důvodů v ní po převratu nebýt, všichni, kdo z toho měli prebendy, rychle zahazovali stranické knížky. Uznávám ale levicové principy a moje krédo není utíkat," říká. Začínal jako pomocník strojvedoucího, poté se mimo jiné živil jako technik v požární ochraně. V zastupitelstvu je od roku 1998, starostou se stal poprvé o čtyři roky později.

K nelichotivé minulosti KSČ se nechce příliš vracet a otázku na padesátá léta bere nelibě. "Já se narodil v roce 1954, nemohu za padesátá léta. Ale ti, co dělali největší přešlapy, z té strany vystoupili, schovali se do jiných stran a jsou nyní největší rudobijci," říká a poukazuje, že se strana za přešlapy v padesátých letech omluvila. Přiznává však, že zvažoval, zda si v Hudlicích nepostaví nezávislou kandidátku. "Všichni ale vědí, že jsem tam byl, a najednou vlezu na nezávislou kandidátku? Řekli by, chce starostovat, ale najednou se stydí, že je komunista," vysvětluje.

Hasičský vůz, s nímž se nesmí jezdit

Ne všem se ale politika zaměřená na dotace líbí. "Žijeme od dotace k dotaci, na co si ukážeme, dostaneme, i když je to sebevětší blbost. Máme nový hasičský vůz, ale nemáme ani posádku, která by v něm mohla zasahovat," říká opoziční zastupitelka Lenka Treglerová ze sdružení Nezávislí občané Hudlic. Právě její uskupení dvoje poslední volby s nemalým náskokem vyhrálo. Ani jednou ale nesehnalo oproti Hubenému koaličního partnera, a tak skončilo v opozici. A v minulém volebním období rozpory došly tak daleko, že většina opozičních zastupitelů i jejich náhradníků složila mandát a zastupitelstvo mělo skoro po celé čtyři roky jedenáct místo patnácti členů.

Starosta uznává, že místní hasičské sdružení je rozhádané a podobně jako místní zastupitelé se rozpadlo. A není nikdo, kdo by měl potřebné zkoušky, aby mohl zasahovat. "Nyní stabilizujeme jednotku a už jsou přihlášení na školení, aby měli všechny potřebné papíry," říká s tím, že do konce roku by snad hasičská jednotka měla být funkční.

Problematické je i nové házenkářské hřiště, na které obec získala dotaci před třemi lety. Postupně k němu přibylo zázemí včetně šaten či fotbalové hřiště, celkem za 18 dotačních milionů. Podle starosty se v Hudlicích hrála v minulosti vynikající házená a pocházelo odtud i několik hráčů, kteří hráli v národním týmu. Nyní se zde ale házená už řadu let nehraje, nepočítaje čerstvě obnovené žákovské družstvo. "Máme záměr obnovit historii házené v Hudlicích," vysvětluje Hubený s tím, že nyní je hřiště víceúčelové a slouží i dalším sportům. Součástí sportovního areálu je i lesní parter, kde se konají kulturní akce.

Největší emoce ale v Hudlicích vyvolává nová kanalizace, která místní rozdělila na dva nesmiřitelné tábory. Problém byl v tom, že starosta prosadil tlakovou kanalizaci, ačkoliv část obce chtěla gravitační neboli spádovou. Zakázku řešila i policie či Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, na které se opoziční zastupitelé obrátili. "Naši zastupitelé nás udali, že jsme údajně pochybili ve výběrovém řízení. Dva roky to prověřovala kriminálka a na nic nepřišla. Normální lidé to nepochopí, proč občan dělá kroky proti ostatním občanům," kroutí hlavou Hubený.

Zakázka nakonec nebyla bez problémů a lidé si stěžují na neustálé závady. Obec navíc dostala pokutu 600 tisíc korun za nezákonně zadanou zakázku − neodsouhlasilo ji předem zastupitelstvo. "Po odvolání ji snížili na polovinu. Nakonec jsme ji neplatili my, ale firma, která dělala výběrové řízení," dodává Hubený.

Děti potřebují brigádu

O čtyři roky kratší dobu je starostou i jeho stranický kolega Josef Hála v Jincích na Příbramsku. Vystudovaný huťař a poté bankovní úředník se do městyse s 2300 obyvateli přistěhoval krátce po revoluci a hned se začal angažovat v místní politice.

Zpočátku byl řadovým zastupitelem a neměl ambice být starostou. Stal se jím až poté, co se dosavadní starostka Emilie Hurychová rozhodla jít do důchodu. A jako nástupce si vybrala právě Hálu, byť byl z opoziční KSČM, která tehdy měla jen 21 procent a tři zastupitele. "Znala jsem ho dlouho ze zastupitelstva, byl slušný a obrovsky pracovitý," vzpomíná Hurychová, podle níž v malých obcích nejde o to, kdo je v jaké straně, ale jaká je osobnost.

Proti rozhádaným Hudlicím mají Jince jednu výhodu: opozice s koalicí těsně spolupracuje a Hurychová − byť kandidovala za opoziční Aktivitu pro obec Jince − se nyní stala po letech radní. "Když se loni po volbách dělal program pro rozvoj obce, 80 procent toho, na čem nám záleželo, tam je," popisuje bývalá starostka. Obec se například chystá postavit už druhý dům s osmi byty pro starší občany či rekonstruovat školy. "Zastupitelstva, která máme dnes, jsou v úžasném klidu. Když jsem starostovala já, to byly řežby," vzpomíná Hurychová.

V Jincích na okraji vojenského prostoru Brdy stále přetrvává vojenská posádka z dob socialismu. Nyní se zase rozrůstá, už je zde na 800 vojáků. To, že by místní volbou KSČM nostalgicky vzpomínali na staré časy, ale Hála odmítá. "V roce 1989 tady volili Občanské fórum a lidovce. Jde spíš o nabídku té strany, o lidi," dodává.

"Je jedno, jestli je starosta v KSČM, nebo ne, jde o to, co pro obec chce udělat. Tady se pro lidi dělá hodně, opravují se komunikace, staví domy," říká místní obyvatelka Iveta Voráčková.

Sám Hála nikdy neuvažoval, že složí stranickou knížku. "Jsem člověk, který má rád, když jsou lidi v klidu, pohodě a mají, co potřebují. Nepřipadá mi dobře, když něco mám a jiný to nemá," říká s tím, že právě proto mu je KSČM blízká. Ještě jednu věc mají Hála s Hubeným kromě členství v KSČM společnou. I v Jincích dokážou využívat dotace. "Nejvíc peněz se snažíme dostávat ze Státního fondu životního prostředí na zateplení domů, ve školce a škole," říká Hála.

Výsledky KSČM ve volbách do Poslanecké sněmovny

Jeho snem je nyní zrekonstruovat bývalou huť Barbora, kterou obec koupila za 4,5 milionu. "Budou na to ale potřeba desítky milionů. Honíme norské fondy, už jsme získali čtyři miliony," ukazuje. Obnovená huť by měla ukazovat nejen tehdejší řemeslo, ale stát se součástí plánovaného kulturního a společenského centra.

Město se také snaží podporovat místní spolky a dát jim minimální zázemí, které si samy pak dobudují. Takto vzniklo například chovatelské centrum. "My jim dali pozemek a materiál a oni si to dotvořili sami. Funguje to," popisuje Hála. Podobným způsobem, připomínajícím známé akce Z z dob socialismu, chce pokračovat.

"Snažíme se dělat vše sami. Máme služby městyse Jince, provozujeme sami vodu, kanalizaci, správu bytů," vypočítává. V technických službách se navíc snaží zaměstnávat děti, které dokončily devátou třídu. "Bereme je na brigádu, uklízejí, natírají, sečou, hrabou. Vydělají si nějakou korunu a hlavně si sáhnou na práci. A taky jsou pak večer unavení a nedělají nepořádek," říká s úsměvem.

Rudá knížka v šuplíku

Josef Vondrášek z téměř čtyřapůltisícového Rožmitálu pod Třemšínem se od svých dvou kolegů­-starostů v jednom ohledu liší. Komunistickou stranu už v roce 1990 opustil, je ovšem stále lídrem její kandidátky a v minulém volebním období za ni také seděl v parlamentu. "Po revoluci skončila závodní organizace KSČ a já přestal platit příspěvky. Možná tu knížku ještě doma někde najdu. Abych ctil politiku strany a podporoval ji, nemusím chodit neustále po schůzích a poslouchat plky," říká. Jak ale dodává, když jej místní organizace občas vyzve, pošle jim finanční dar či se dostaví a "pohovoří". "Lidé musí být informovaní," vysvětluje.Vondrášek se dá považovat za ukázkové dítě režimu. V roce 1969 hned po maturitě nastoupil jako řadový dělník do společnosti Agrostroj a také brzy vstoupil do strany. Po necelých dvaceti letech se vypracoval na ředitele podniku. V roce 1993 post ředitele opustil a začal podnikat a současně se stal členem zastupitelstva. V roce 1998 jej pak zvolili starostou.

Právě s Vondráškem, byť nestraníkem, v čele vyhráli komunisté s přehledem všechny komunální volby od roku 2002. On sám přitom tvrdí, že původně starostu dělat nechtěl. Jako bývalého ředitele Agrostroje jej prý přemluvila konkurenční ČSSD, když se nemohla dívat, jak to vede široká středopravá koalice. "Ale po tomto volebním období už skončím," říká přesvědčeně.

A co považuje za svůj největší úspěch za 21 let v čele radnice? "Že se hodnota majetku města zvedla o tři čtvrtě miliardy korun," říká a vypočítává, že například do rekonstrukce školy dalo město − s pomocí dotací − 120 milionů korun, dalších 89 milionů šlo do Podbrdského muzea či knihovny. Ve městě se také pořádají úspěšné kulturní festivaly, nejznámější je zaštítěný jménem skladatele Jakuba Jana Ryby, který druhou polovinu života strávil v Rožmitále jako učitel.

"Tady se opravdu něco dělá. Hodně cestuji a vidím podobná města. Škola je opravená, z devadesáti procent vybavena interaktivními tabulemi, staví se tu byty pro lidi," vyjmenovává na opraveném náměstí před radnicí Tomáš Konvička. A podobně srovnává i pětatřicetiletá Jarka na mateřské dovolené, která se nedávno přestěhovala z podobně velké Březnice. "Je tu minimálně pět hřišť, v Březnici ani jedno. Přibývají nové opravené budovy, v Březnici jsem si toho nevšimla," konstatuje.

"Říká se, že podporuje školy, ale to by přece dělal každý. My to máme v programu taky," ohrazuje se lídr místní ODS Hubert Hoyer. "Vládne autoritářsky, má zpracované zastupitelstvo, jeho koaliční partneři mu bezmezně věří," dodává. Jiří Hrdina z kandidátky Starostů a nezávislých mu přizvukuje. "Dokáže získat veřejné peníze, naklonit si lidi na svoji stranu. Pracuje dobře, ale my myslíme, že ty prostředky, které sem jdou, by se daly využít lépe, efektivněji," vysvětluje Hrdina. Ani na opakovaný dotaz ale není schopen zformulovat, co konkrétně dělá Vondrášek špatně.