Předseda starostů Vít Rakušan hovoří o vztahu Andreje Babiše a Miloše Zemana. Přiznává, že opozice mohla dělat víc v boji proti dezinformacím, a vysvětluje, jak přišli o voliče mezi seniory. A také to, jak by spolupráci pravicové opozice ohrozilo výrazné zapojení Miroslava Kalouska.

HN: Rozčiluje vás osobně, že se vám nedaří snížit preference hnutí ANO? Stále jsou na třiceti procentech.

Zpočátku mě to hodně štvalo. Potom jsem si uvědomil, že preference ANO se drží, protože berou nějaké voliče komunistům, kterým naopak preference klesají.

Když pán bůh dá, nemuseli by se komunisté dostat do Poslanecké sněmovny.

Tento článek patří do placené sekce.

Pro vás jej odemknul někdo, kdo má předplatné.


Pokud budete předplatitelem, budete moci stejným způsobem odemykat placené články i pro své přátele.
A získáte i řadu dalších výhod.

HN: Může se aktuální vývoj v kauze Čapí hnízdo, kdy chce státní zástupce zastavit trestní stíhání proti Andreji Babišovi, projevit na premiérově přístupu k Poslanecké sněmovně?

Možná se zvýší jeho sebevědomí, které se u pana premiéra projevuje tím, že svými politickými oponenty pohrdá.

K Poslanecké sněmovně vždy přistupoval s velkým despektem. Pokud do sněmovny nemusí, nechodí tam. Na rozdíl od vlády tam slyší věci, které nechce slyšet a jsou mu nepříjemné. Mám pocit, že trpí demokratickým deficitem a nikdy zcela neporozuměl systému kontroly jednotlivých mocí ve státě.

HN: Nemůže ho to ale třeba posílit ve vztahu s prezidentem Milošem Zemanem?

Babiš se vedle prezidenta ukázal jako slabý hráč, když celou tu prapodivnou letní inscenaci kolem výměny ministra kultury měl jako režisér v rukou jednoznačně Miloš Zeman se všemi dopady a důsledky. Ať se PR tým hnutí ANO snaží tvrdit cokoliv, tu bitvu prostě Babiš prohrál. Nevíme, jaké nitě to trochu zvláštní spojení drží pohromadě. Jedna z těch nitek může být přetržená, ale mnohem silnější pouto je dané historickými vztahy i tím, že pánové toho o sobě hodně vědí a potřebují se. V případě předčasných voleb a jmenování nového premiéra Babiš prezidenta potřebuje. Neumím si proto představit, že by z té své překvapivě submisivní pozice vůči Miloši Zemanovi nějak vykročil.

Vít Rakušan (41)

◼ Předseda hnutí Starostové a nezávislí Vít Rakušan sedí s kolegy částečně na chodbě Poslanecké sněmovny. Bylo to jediné místo, které v rozlehlé budově na STAN zbylo. "Asi se nepočítalo s tím, že ve volbách uspěje tak vysoký počet poslaneckých klubů," vysvětluje Rakušan, když provádí novináře chodbou, která dříve sloužila jako zkratka k jednacímu sálu a nyní je přestavěná na kancelář. Některým spřáteleným poslancům STAN umožňuje i nadále procházet přes "jejich území". Ti ostatní – většinou z řad radikálů – to musí brát oklikou.

◼ Během rozhovorů bývá předseda hnutí "epický", jak sám říká. V jeho případě to ovšem znamená, že se snaží své postoje doplnit argumenty, které ho k výslednému názoru dovedly.

A to někdy zabere dost času i slov.

◼ Ve sněmovně je bývalý středoškolský učitel Rakušan první volební období, tedy bezmála dva roky. Předtím se věnoval komunální politice. Od roku 2010 do letošního léta byl starostou Kolína, tehdy s hnutím "Změna pro Kolín" uspěl poměrně nečekaně a ve dvaatřiceti letech se po prvních volbách, kterých se účastnil, dostal do čela města. To mu poslední dva roky například piráti vytýkali jako kumulaci funkcí. Působil také ve vedení Středočeského kraje jako náměstek hejtmanky Jaroslavy Pokorné Jermanové. Jejich spolupráce se ale rozpadla, protože hnutí ANO dalo přednost sociálním demokratům a komunistům.

◼ Na postu předsedy STAN Rakušan vystřídal letos v dubnu Petra Gazdíka, který se rozhodl skončit. Na jejich vztahu to nic nezměnilo, hovoří o sobě jako o kamarádech – ostatně v kanceláři mají stoly umístěné tak, aby na sebe viděli, když se tu oba sejdou.

HN: Výsledky starostů se za poslední dva roky v předvolebních průzkumech stále pohybují kolem pěti procent. Co uděláte, abyste se u každých voleb nebáli, že neprojdete do sněmovny?

Náš plán postupu má tři základní pilíře.

V první řadě chceme přesvědčit osobnosti, které nás reprezentují ve volbách nebo nás podporují, aby se k naší značce víc hlásily. Máme zajímavé lidi − senátory Mikuláše Beka či Marka Hilšera a v komunální politice například dámskou naději politiky a výbornou primátorku Jihlavy Karolínu Koubovou.

Také jsem prakticky celé léto věnoval cestám do regionů. Se služebním autem jsem najezdil 6200 kilometrů, objel jsem celou republiku. Debatoval jsem s kolegy, setkával se s lidmi po hospodách, kde jsem si nechával někdy i nadávat. Třeba v klubech důchodců jsem ze začátku neměl žádný oční kontakt s posluchači, asi jsem nebyl jejich politickým favoritem. Na konci se ale se mnou fotili a chtějí přijet na návštěvu do sněmovny. Absolvoval jsem to, co naše politické spektrum výrazně zanedbalo − reálnou politiku. Kdo jezdí po republice? Andrej Babiš, Tomio Okamura a Václav Klaus mladší.

HN: Víte, kdo ještě zve seniory na návštěvu?

Ne.

HN: Andrej Babiš na Farmu Čapí hnízdo.

Čapí hnízdo nemám, zvu je do sněmovny. Vrátím se ale k našim plánům. Druhým pilířem je udělat ze Starostů a nezávislých STAN. Značka Starostové a nezávislí evokuje, že jsme regionální politici, ale STAN musí mít trochu jiný brand. Máme pevný základ a pevné nohy v regionech, drtivou většinu našich politiků tvoří lidé, kteří si prošli lokální zkušeností, nejsou teoretici a vědí, v čem stát funguje a v čem by se měl zlepšit. Hnutí za patnáct let přirozeného vývoje vyrostlo, má jasné programové ukotvení v pravém středu, jsme ochotní bojovat za dodržování ústavního rámce, chceme kvalitní vzdělávání. A stát musí být jednoduchý i efektivní.

Důležitá je také zdravá, neradikální, nealarmistická proekologická politika. S tím souvisí třetí pilíř. Na jaře příštího roku chystáme velkou programovou konferenci, která všechny přesvědčí, že máme program. My ho máme, jen ho neumíme prodat ven. Na začátku října představíme devět opatření pro jednoduchý stát, takových, která se dají prosadit napříč sněmovnou už v tomto volebním období. Už jsme představili vlastní plán proti suchu.

Zásadní je pro nás i úspěch v senátních volbách. Máme ambici být nejsilnějším senátorským klubem a nominovat vlastního předsedu horní komory. Byl by důstojným oponentem prezidentu Miloši Zemanovi. Pak může být STAN vnímaný jako celostátní síla, bez pochybností, zda už přerostla regionální horizont.

HN: Zmínil jste ekologii. Co pohání auto, kterým jste jezdil po regionech?

Nemám elektromobil, bohužel, protože dobíjecích stanic je v Česku stále málo. Ve chvíli, kdy bude rozšířená síť elektrostanic, koupím ho.

HN: Jak chcete změnit značku? Zmizí logo, které trochu připomíná Windows?

Máme s tím i vtipné zážitky. Jeden náš významný člen byl na letišti ve Vídni považován za člověka od Windows a požádán o opravu počítače. Budeme o tom určitě diskutovat, ale takovou změnu považuji za detail. Nyní spíš chceme výraznější kampaň, která naši značku osvěží. Snažíme se o nové formy komunikace s lidmi, mé příspěvky za mě na rozdíl od Andreje Babiše nepíše Marek Prchal nebo někdo jiný. Píšu je sám. Musíme voličům jednoduše vysvětlit, co STAN vlastně je.

HN: Nenechali jste si utéct poměrně významnou skupinu voličů mezi seniory?

To máte absolutní pravdu a je to jeden z důvodů, proč volby v Česku dopadají, jak dopadají. Je potřeba seniorům ukázat a někdy jim jasně vysvětlit, že něco, co se na první pohled zdá jako líbivá politika, bude škodit jejich vnoučatům. Není připravená důchodová reforma a Babišovi je to jedno. Mnoho seniorů má pocit, že premiér je první, kdo se s nimi baví. Starostové mohou těžit z toho, že na lokální úrovni naši zástupci velmi dobře umí se seniory mluvit. Jejich otázkám se věnují. Mohli bychom je oslovit i tím, že STAN válčí s nejrůznějšími šmejdy, v rámci balíčku pro jednoduchý stát chceme třeba zakázat podomní prodej elektřiny. Snažíme se bojovat s exekucemi − Janu Farskému se podařilo řadu nezákonných exekucí zastavit. Možná to nebude tak líbivá a rozdavačná politika, ale minimálně pro určité spektrum voličů bude zajímavá. Rozhodně to nemůžeme vzdát, to by byla prostě sebevražda.

HN: Není už pozdě?

Možná, ale udělat se to musí. Nejstarší generace dříve předávala moudrost a vědomosti. Moudrost stáří se nezměnila, ale teď poprvé v dějinách lidstva mají mladí pocit, že staří jim nemají co dát a světu nerozumějí. Sami naopak nedokážou seniorům svůj svět vysvětlit. Kvůli tomu vzniká velká generační propast a senioři jsou opuštěnější, než kdy byli. Jsou ve světě, kterému nerozumějí a je odlišný od světa, v němž vyrostli. Ten rozdíl nebyl nikdy tak velký. A to nahrává všem, kteří přicházejí s jednoduchými řešeními.

HN: Část lidí je pod vlivem dezinformačních webů přesvědčená o nefunkčnosti EU a dalších věcech. Nepřicházíte o další skupinu voličů kvůli tomu?

Riziko tady je. Vidím zájem Ruska a Číny. Rusko vůči nám nikdy nezměnilo strategii a podrývání důvěry v EU je jedním z jasně viditelných důsledků toho, co bývá nazýváno hybridní válkou. Tomu musí systematicky čelit stát, měli bychom mít kvalitní zákon o kyberbezpečnosti. Stát by měl spustit i kampaň, aby ukázal, v čem má unie smysl. I vzdělávání by se na to mělo zaměřit. Uvedu příklad. Když jsem v pokročilých ročnících na gymnáziu učil dějepis, přišel jsem do hodiny s tím, že zazní tři chyby a že do příště chci vědět, které to byly, doložit je z několika zdrojů a chci se o tom pohádat. Pokud to děláte v každém předmětu, mladí lidé si zvyknou myslet.

HN: Podlehl dezinformacím i někdo z vaší rodiny či blízkých?

Mezi známými mám lékařku, čerstvou důchodkyni. K mému velkému překvapení rozesílala před prezidentskou volbou řetězové maily, které se týkaly Jiřího Drahoše. Nejdříve jsem si myslel, že je to z její strany nějaká legrace. Při osobním setkání jsem pochopil, že dáma, která nikdy nepřála minulému režimu, je vzdělaná a sečtělá, těm e-mailům uvěřila, protože jí je poslal někdo, komu důvěřuje. Překvapilo mě, že se to může dotknout i lidí, kteří jsou zvyklí o světě přemýšlet.

HN: Říkáte, že s dezinformacemi má bojovat stát, ale neměli by dělat víc i politici?

Občas zůstává u obecných proklamací, že EU je dobrá a přinesla do evropského prostoru mír. Nechali jsme se zatlačit do situace, kdy se člověk i před voliči bojí říct, že je proevropský. Atmosféra v zemi kalkuluje se špatnou náladou. Politici se musí oklepat, vzpamatovat, omýt si obličej studenou vodou a říci: věřím EU a jsem schopný vysvětlit, co ten projekt Česku přinesl.

HN: V nejhorším se může stát, že se objevíte na Facebooku předsedy SPD Tomia Okamury.

Určitě už jsem tam byl. Člověk pozná, kdy se dostal do křížku s SPD a Tomiem Okamurou, protože trollí farma pak několik dní okupuje váš facebookový profil. S tím mám své zkušenosti.

HN: Jak jste pokročili při vyjednávání předvolební pravicové formace mezi vámi, ODS, KDU­-ČSL a TOP 09?

Během září chceme přijít se třemi či čtyřmi jasně danými programovými prioritami. Z toho bude jasné, zda jsme vůbec schopní shody. Ještě v září se sejdeme s předsedy stran, těch schůzek bude několik a chceme, aby byly velmi konkrétní, abychom přinesli představu o tom, na čem jsme schopni se shodnout. V rámci interní debaty musíme řešit i věci, kde cítíme problémy. Mezi námi nesmí zbýt kámen, o který za půl roku zakopneme.

HN: Ve které části programů vidíte takové dramatické rozdíly?

Určitě se budeme bavit o členství v EU, co nás dělí a spojuje. STAN o sobě hovoří jako o eurorealistech, kteří nejsou se vším spokojení. Nikdy bychom ale nešli do žádného projektu, který by byť jen teoreticky uvažoval o tom, že bychom měli vystoupit z EU či vypisovat referendum. To bychom raději šli do samostatné kandidatury. Nemyslím ale, že něco takového by současná ODS chtěla. Po odchodu Václava Klause mladšího tam snad zůstali lidé, kteří základní důvěru v ten projekt mají.

HN: Jakou podobu by případná spolupráce měla mít?

Nejvíce by se nám líbil formát všeobjímající strany budoucnosti, kdy se poslanecké kluby zavážou, že budou spolupracovat a budou schopné vládnout. I kdyby se nepovedlo vytvořit pravicový blok nebo kdyby vzniklo více uskupení, a ne jedno, je dobré pravidelně se scházet a formovat program. Je to dobré pro opozici i pro spolupráci po volbách, ke které bychom stejně byli odsouzení. A z této případné povolební spolupráce bych jako předseda STAN v žádném případě nevyřadil piráty. Je to zajímavá strana a my s nimi máme řadu společných programových bodů.

HN: Pokud pravice v příštích volbách uspěje, může se stát, že převezme zemi v době, kdy už bude krize nebo se bude blížit. To se vám stalo, když jste se stal poprvé starostou Kolína. Chcete si to zopakovat?

Nelze srovnávat stát a město. V roce 2010 jsem se stal starostou nejzadluženějšího města v republice. Všichni se mi smáli a říkali mi, že v době recese budu jen splácet, nic neudělám a za čtyři roky mě z radnice vyženou ti, kteří budou moci investovat. To se nestalo a z 23 vítězných procent v roce 2010 jsme měli o čtyři roky později 64 procent. Musíme mnohem lépe komunikovat s veřejností, vysvětlovat svoje kroky a hledat nové, atraktivnější formy, jak objasnit, co děláme. Právě komunikaci s lidmi se musíme učit od zkušených politických marketérů, ke kterým Andrej Babiš a jeho parta patří. Dále − i pravicová vláda musí ve zhoršených hospodářských podmínkách dbát na to, aby se úspory nedotkly nejchudších lidí. V takové situaci by měl šetřit hlavně stát. Ten rozežraný stát, jemuž navzdory Babišovým proklamacím stoupá počet zaměstnanců a není žádná snaha o zjednodušení státní správy.

HN: Bude významnou postavou případné pravicové formace Miroslav Kalousek?

Záleží na tom, jak dopadne listopadový sněm TOP 09. Dal jsem si bobříka mlčení, abych se nepletl do vnitřních věcí TOP 09, takže se omezím na obecné konstatování. Jestli Miroslav Kalousek uhájí nějakou významnou roli, třeba prvního místopředsedy, neumím si představit, že by se svojí náturou a zkušenostmi nechtěl být aktivní součástí jednání. Otevřeně říkám, že v té chvíli to může znamenat určitý problém. Architektem nově vznikajícího projektu by podle mě Miroslav Kalousek neměl být, možná je to vůči němu historicky nespravedlivé, ale taková už politika je. Vždy chtěl, aby nevládl Andrej Babiš. Věřím ale, že kdyby viděl, že je to třeba, bude schopný své ego upozadit.

HN: Proč vlastně chcete společnou pravicovou kandidátku?

Dva měsíce před parlamentními volbami v roce 2017 jsme všichni běželi doslova o život. Navzdory všem odhadům a statistické pravděpodobnosti jsme se do sněmovny dostali, ale ve sportce člověk dvakrát nevyhrává.

HN: Kde budete za deset let? Přesněji − jaké jsou vaše politické ambice?

Nechci v politice zestárnout, nechci v ní být do důchodu. Politika je zajímavá disciplína, protože může navzdory veškerým plánům hrozně rychle skončit. Časem − v horizontu deseti patnácti let − by mě zajímala, lákala a určitě bavila diplomacie. Pokorně říkám, že bych se musel ještě v mnoha oblastech dovzdělat. Pokud bych to uskutečnil, nechtěl bych být diplomatem za zásluhy.

Související

Líbil se vám článek? Chcete víc takových článků?

Kupte si předplatné a můžete si je číst všechny. Navíc bez reklam a s možností sdílet přátelům.

Vyzkoušejte předplatné HN+