Existuje tolik forem kapitálu − lidský kapitál, sociální kapitál, intelektuální (vzdělanostní) kapitál, přírodní kapitál, kulturní kapitál, sociální kapitál, dokonce duchovní kapitál (sám jej vnímám jako jakousi pevnost vnitřní infrastruktury). Zkrátka finanční kapitál a výrobní kapitál jsou jen jednou z mála forem kapitálu. Ta zajímavější část kapitálu je vaše vlastní, jež nespadá pod marxistickou kritiku zlých kapitalistů, kterým systém umožňuje uvykořisťovat z vás život do poslední kapky.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekDíkybohu žijeme v době, kdy se dostávají do popředí jiné druhy kapitálu než jen ten, kterým by šlo vykořisťovat.
Co tím chci říct, je, že se člověk musí stát kapitalistou sám sobě. Svým vlastním pasákem. Nebo chcete-li pasákem (či pasáčkem?) vlastních talentů. A člověk by měl občas být nelítostným kapitalistou k vlastnímu kapitálu.
V každé pozici máte vlastní kapitál, své vlastní zdokonalování, své vlastní násobení hřiven. Neustále se poučovat, vystavovat se konkurenci, kritice, žíznit, ptát se. Železo ostří železo.
A je tu jedna dimenze, kterou máme všichni spravedlivě stejně: čas. Seneca psal, že k času se máme chovat jako k penězům, ba sveřepěji, neb čas nelze shromaždovat, nelze jej od nikoho nakoupit a je to zcela (moderně řečeno) neobnovitelný zdroj. Přesto čas vyhazujeme, nebo dokonce "zabíjíme". Možná brzy nastane doba, kdy si již nebudou šéfové najímat nás, ale my si budeme najímat šéfy. Jejich práce bude víceméně stejná jako dnes: dostat z nás co nejvíc. Akorát s tím rozdílem, že tyto "nájemní šéfy" budeme najímat a propouštět my sami podle toho, jak nás pasou. Již dnes si sportovec najímá trenéra, aby z něj samotného vyždímal co nejvíc. Nebo z různých koučinků. Máme na to i mobilní motivační aplikace (ušel jsi málo kroků, snědl jsi moc kalorií). Zkrátka stejně jako se nám někdo stará o peníze (bankéř, investor), proč by se někdo nestaral i o pasení zbytku našeho (možná o dost cennějšího) kapitálu? Na začátku bychom si s "šéfem" nastavili (vlastní rozvojové) cíle a možná i penalty pro něj i pro mě, pokud se cíl nesplní. Vlastně by to zdálky vypadalo jako teď, jen bych "šéfa" najímal a vyhazoval já, kdybych nebyl spokojen se svými vlastními výsledky − a ne naopak. Z nedůslednosti vlastní vůle (která je nám notoricky známá od prvotních mytologií) potřebujeme vnější sílu, která nás trestá či odměňuje, byť bychom si ji sami platili. Nemylme se, i když bude všeho hojnost, stále bude proč být tvrdým kapitalistou svého vlastního kapitálu. Přeji krásný začátek dalšího školního roku, kapitalisti vlastního ducha.
