Země se otepluje a Česko ještě přitápí. Doly a tepelné elektrárny neomezuje, spíš jim vychází vstříc

Plovárnu i její hlavní atrakci, které nechaly pro vesnici vybudovat Severočeské doly, místní oceňují. "Je to takové odškodnění, když už musíme mít důl blízko. Lidí tu bývá hodně, my sem chodíme pravidelně hrát tenis," říká na přilehlém novém kurtu s umělou trávou student mostecké strojní průmyslovky a obyvatel obce David Khaur.

Když hovoří o odškodnění, myslí hlavně na ovzduší. "Je tady hodně prachu. Už nyní ho utíráme každý den, máme určitě horší vzduch než v jiných vesnicích. A protože brzy bude lom ještě blíž, bude to ještě horší," říká mladík s raketou v ruce a čepicí obrácenou kšiltem dozadu.

Rozhodnutí vlády z roku 2015 prolomit limity těžby hnědého uhlí na státním velkolomu Bílina prožívají v Mariánských Radčicích více než kdekoli jinde. Ves, kdysi proslulá tradicí křesťanských poutí, je nyní od hrany lomu vzdálená dva kilometry.

Po prodloužení těžby až do roku 2035 se však rypadla časem přiblíží k prvním domům vsi zhruba na 500 metrů.

Je nesporné, že důl pak bude mít na život ve vsi ještě silnější vliv. Mariánské Radčice už se proto od státní firmy dočkaly nejen koupaliště.

Výhled směrem k šachtě a na blízké vrchy Českého středohoří plavcům zahradila masivní železobetonová stěna, která má bránit pronikání prachu a hluku do vsi. Od jezírka i nejbližších domů ji dělí necelých sto metrů.

Česko stále přitápí

Lidé, kteří bydlí v její blízkosti, jsou však k její účinnosti skeptičtí. "Je to stále stejné, prach je tu pořád a hluk z rypadel je zejména v noci slyšet také," říká Rudolf Drien, který bydlí s rodinou v novém domku naproti dvanáct metrů vysoké tmavě zelené stavbě. "Náš dům jsme zkolaudovali v roce 2015 a tři měsíce poté vláda rozhodla o rozšíření těžby. V tu chvíli nám znehodnotila třímilionovou investici a s hypotékou na 25 let jsme vydáni napospas. Nikdy by nás nenapadlo, že zákon, který je tu dvacet let, najednou přestane platit," říká muž.

V červenci zveřejněné klíčové rozhodnutí ministerstva životního prostředí, které dalo souhlasné stanovisko k materiálu posuzujícímu vliv rozšíření dolu na životní prostředí (takzvaná EIA), Driena nepřekvapilo. "S ničím jiným už se nedalo počítat, na nás jim nezáleží," poznamenal muž, který se s ženou stará o dva postižené syny.

Podobně jako Mariánské Radčice budou těžbou ovlivněny i blízké Braňany. I tady si lidé stěžují hlavně na prach a hluk. Radnice a starostové obou vsí jsou však k rozšíření spíše vstřícní. Z dolů mají peníze. "Pro obec jsou Severočeské doly partneři, kteří nám například přispívají na základní školu, na akce pro děti, propůjčují nám a platí autobusy, přispívají na školy v přírodě," říká starosta Braňan Petr Škanta. Dodal však, že vesnice trvá na měření hluku a prachu a snaží se doly dotlačit k těžbě, která bude pro životní prostředí ve vsi co nejšetrnější.

Vody je v Radčicích dost

Severočeské doly připouštějí, že hodnoty hluku jsou v okolí velkolomu hraniční, firma je ale přesvědčená, že ochranné stěny fungují.

Podnik uvádí, že kvůli odprašnění a odhlučnění dal v okolí dolu vysázet více než milion nových stromů, říká, že dělá protiprachová opatření při těžbě, staví asfaltové cesty, v létě posílá do obcí kropicí vozy. I tak měřicí stanice Českého hydrometeorologického ústavu, která je umístěna poblíž Mariánských Radčic, letos zaznamenala 19 překročení nejvyšší povolené 24hodinové koncentrace prachových částic.

Se suchem se obě vsi, které mají napojený vodovod na flájskou přehradu v Krušných horách, potýkají jen okrajově.

Vloni sice  vodohospodáři vydali zákaz odběru vody na zalévání z Radčického potoka, letos je ale zatím v rybníce i dalších nádržích v okolí obce vody dost. V Braňanech platí zákaz odebírat vodu z obecní nádrže pro zalévání zahrádek.

Proti rozšíření Dolu Bílina poslalo ministerstvu životního prostředí nesouhlasné připomínky zhruba 4500 lidí a organizací. Zejména ekologové z Greenpeace a dalších sdružení poukazují na to, že prolomení limitů těžby přispěje nejen ke zhoršení životního prostředí v blízkých vsích, ale svým dílem i k oteplování planety. A to je, současně s všeobecným úbytkem půdy a zeleně, hlavní příčinou stále delších suchých období.

"Ministerstvo životního prostředí záměrně ignorovalo dopady těžby a spalování uhlí z bílinského lomu na globální klima. Sice vyčíslilo, že pokračující těžba bude znamenat vyprodukování 11,5 milionu tun CO2 ročně (třetinu uhlí má spálit elektrárna Ledvice, třetinu teplárny, poslední třetinu lokální topeniště, pozn. red.), v závěru ovšem tento fakt nevzalo v potaz," napsal tiskový mluvčí české pobočky Greenpeace Lukáš Hrábek.

Ministerstvo se brání, že stanovisko EIA nehodnotí vlivy spálení uhlí, protože součástí posuzovaného záměru žádné spalování uhlí není. "Oznamovatel v rámci posouzeného záměru nenavrhuje žádnou stavbu, zařízení, činnost ani technologii, které by spalovaly vytěžené uhlí, a MŽP nemůže v procesu EIA posuzovat jiný záměr než ten, který mu byl předložen. Jde o dosavadní praxi používanou i v okolních státech s ohledem na evropskou legislativu. Uhlí bude spalováno na stávajících, již existujících zdrojích, které mají platná povolení, a s jejichž emisemi se tedy již počítá," uvedl tiskový mluvčí ministerstva Ondřej Charvát. Prodloužení těžby uhlí na Dole Bílina o pět let podle něho nenavýší již povolená množství vypouštěných emisí.

Prolamujeme limity, zájem o uhlí ale klesá

Potvrzení prolomení limitů na Dole Bílina přichází v době, kdy je o uhlí jako hlavní zdroj pro výrobu elektřiny a tepla stále menší zájem i v Česku. Důvodem je, že uhelná ekonomika je stále nákladnější.

Vlastníci uhelných elektráren a tepláren musí investovat velké peníze, aby vyhověli stále náročnějším ekologickým limitům, roste i cena emisních povolenek, která se za poslední rok zdvojnásobila. Navíc přibývá energetických investic, v nichž podnikatelé nahrazují uhlí biomasou, plynem nebo odpadem.

S uhlím chce například po roce 2025 zcela skončit a přejít na biomasu mladoboleslavská automobilka Škoda Auto. Plánuje to její dceřiná společnost Ško­-Energo, která zajišťuje energii pro všechny tři výrobní závody koncernu v Česku a dodává teplo pro město Mladá Boleslav.

Od uhlí začínají odcházet také středně velké teplárny, které mají posunuté přechodné období pro splnění ekologických limitů. Příkladem jsou investice v teplárnách koncernu Veolia v Karviné a Přerově, každá asi za miliardu korun.

Těžba černého uhlí se proto snižuje razantně už roky, vloni o milion tun na 4,5 milionu. Produkce hnědého uhlí, které je pro české elektrárny mnohem důležitější, v posledních letech stagnuje kolem 40 milionů tun, ještě v roce 2000 to ale bylo o deset milionů více.

Jednou z elektráren, které jsou na hnědém uhlí závislé, je zařízení společnosti ČEZ v Počeradech. Největší a nejstarší tepelná elektrárna v zemi vypustila v roce 2018 do atmosféry nejvíce oxidu uhličitého z českých zdrojů, přes 5,5 milionu tun. Mohutný areál s třemi komíny a šesti chladicími věžemi navíc technologicky stárne, jeho přizpůsobení stále přísnějším ekologickým normám by bylo pro ČEZ nákladné.

Podnik proto uvažuje o prodeji elektrárny společnosti Sev.en Energy miliardáře Pavla Tykače. Muži, který − podobně jako další český uhelný magnát Daniel Křetínský − vsadil na to, že na opouštěné uhelné energetice ještě vydělá, by se naopak elektrárna mohla hodit. Už nyní je díky svému velkolomu v blízkých Vršanech jejím výhradním dodavatelem uhlí.

Smlouvu o dodávkách na 50 let uzavřela Vršanská uhelná s ČEZ v roce 2013 a její součástí byly i dvě opce na prodej elektrárny Tykačovi. V roce 2015 elektrárna ještě zůstala majetkem ČEZ. O druhé opci na prodej v roce 2024 musí firma rozhodnout ještě letos. "Dozorčí rada a představenstvo ČEZ mají čas do konce roku využít opci, nebo prodej elektrárny zrušit. Prodlužování provozu za cenu nezanedbatelných investic se nicméně nejeví jako perspektivní," řekl HN mluvčí ČEZ Roman Gazdík.

Proti prodeji a tím prodloužení provozu nejstarší a největší české elektrárny se navíc zvedl odpor. "Jsme vývozci elektrické energie, takže bychom se bez jedné elektrárny bez problémů obešli. V naší obci navíc elektrárna jen zatěžuje ovzduší emisemi, i po odsíření je to znát. Jinak z ní nic nemáme a není důvod si myslet, že by to nový majitel, který si už nyní předjednává výjimky z plnění emisních limitů, změnil," říká například starostka Dobroměřic u Loun, odkud je ke komínům elektrárny jen pár kilometrů, Ivana Sihlovcová.

Její obec se připojila k veřejné výzvě vládě, ve které odborníci a řada osobností připomínají vysoké emise CO2 Počerad, příspěvek ke změně klimatu a vliv zařízení na ovzduší v zemi. "Druhý pokus managementu většinově státní firmy ČEZ prodat Počerady soukromé společnosti finančníka a těžaře Pavla Tykače nás silně znepokojil. Jsme přesvědčeni, že výhodnost obchodu pro ČEZ, stát a celou českou společnost je jen zdánlivá a pouze účetní. Stále platí důvody, na jejichž základě minulý pokus o prodej (na jaře 2017) odmítli vrcholní představitelé vlády," píší signatáři výzvy, mezi kterými jsou například bývalí premiéři Petr Pithart a Vladimír Špidla a bývalí ministři životního prostředí Bedřich Moldan, Ladislav Miko, Libor Ambrozek a Martin Bursík. Prodej by podle nich znamenal provozování elektrárny po další desítky let.

"Prodlužovat spalování uhlí v nízkoúčinné elektrárně znamená jít proti Pařížské dohodě o ochraně klimatu i proti Politice ochrany klimatu v ČR; další spalování uhlí znamená větší a déletrvající znečištění ovzduší a poškození zdraví obyvatel," píší signatáři. Pro odmítnutí prodeje v roce 2017 byl klíčový odpor Andreje Babiše, letošní stanovisko vlády je obtížné předpovídat.

"Nastavení pravidel pro postupné utlumování uhelné energetiky čekáme od nové uhelné komise," řekl HN k veřejné výzvě mluvčí ČEZ Gazdík.

Zatímco v případě prodeje Počerad si Tykač zcela jistý být nemůže, pokud jde o třetího největšího českého emitenta CO2, elektrárnu ve Chvaleticích, už uspěl dvojnásobně. Nejdříve v roce 2013, když elektrárnu od ČEZ získal, a nově na začátku letošního července, když od pardubického krajského úřadu získal výjimku na dodržování přísnějších ekologických limitů od roku 2021.

Proti rozhodnutí úřadu se ale ekologické iniciativy i některé obce odvolaly, takže o věci bude znovu rozhodovat ministerstvo životního prostředí. Pokud by však verdikt platil, do ovzduší by elektrárna mohla vypouštět více oxidů dusíku a rtuti, než požadují nové evropské normy. Majitel elektrárny, která vloni vykázala přes 700 milionů korun zisku, by díky tomu ušetřil zhruba miliardu a půl. Do obnovy tří ze čtyř bloků chvaletického provozu doposud firma investovala přes čtyři miliardy korun.

Pařížskou dohodu splníme díky minulosti

Čeští politici jsou zatím v tlaku na zmenšování uhelného byznysu a pokles emisí oxidu uhličitého mírně řečeno vlažní. I přesto, že s emisemi 9,8 tuny na hlavu za rok 2017 jsou Češi mezi dvacítkou největších znečišťovatelů na planetě. V rámci Pařížské dohody se přitom země s ostatními členskými státy EU zavázala společně snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů nejméně o 40 procent ve srovnání s rokem 1990. Češi přitom hřeší na fakt, že díky poklesu objemu průmyslové produkce po pádu komunismu země dosáhla snížení o 35 procent už v roce 2017.

Vědci však upozorňují, že 40 procent nebude stačit, a i unie už si chce stanovit nový cíl − úplný odklon od závislosti na vypouštění skleníkových plynů do roku 2050. Premiér Andrej Babiš sice po červnovém summitu EU přistoupení Česka k záměru zpochybnil, v posledních prohlášeních však už byl sice opatrně, ale přesto pro.

Vláda dokonce nedávno po vzoru Německa schválila vznik takzvané uhelné komise, která by měla do konce příštího roku postupný útlum využívání uhlí naplánovat. Komisi, jež se bude scházet každý měsíc, předsedají ministři životního prostředí Richard Brabec a průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Jak vážně je vznik komise a celý český ústup od uhlí míněn, ale naznačí už očekávaná rozhodnutí Brabcova ministerstva a vlády týkající se elektráren Počerady a Chvaletice.