Vodní blahobyt končí: Vysychají prameny i vrty. Sucho je všude, už zmizely i žáby, popisuje hydrolog

Podle cedulky na více než metr vysokém dřevěném přístřešku, který zřídlo chrání, je průměrná vydatnost zdroje mnohonásobně vyšší − 0,56 litru za vteřinu. Jenže sucho, které trápí Česko už pátým rokem po sobě, prameništi neúprosně vodu odebírá. Stejně jako korytu blízkého Želešského potoka.

"Teď tady ještě trocha vody teče, ale o pár set metrů dále, ve vsi, už je vyschlý. Sucho je vidět všude, úplně odtud zmizely i žáby," říká dlouholetý pozorovatel pramene Jindřich Bauer, který žije ve vsi a spolupráci s hydrology zdědil po svém dědečkovi.

Letos je podle něj díky deštivému květnu jen o trochu lépe než před rokem. "Vloni pramen vyschl už brzy v červenci a byl bez vody půl roku. Letos už se tomu ale taky blížíme," dodává důchodce.

Vodní blahobyt končí

Pohled na mapy a statistiky mu dává za pravdu. Podle webu Intersucho minulý týden trápilo výjimečné nebo extrémní sucho 80 procent území Česka. Víkendové deště sice dodaly přírodě trochu vláhy, ale rudá a rudohnědá barva, která na mapách vyznačuje silně vyschlé oblasti, zesvětlala jen částečně. Až na chladný a deštivý květen tak zatím více než polovina roku dodává do řetězce minulých čtyř suchých let další článek.

Želechovský pramen s číslem PP0744 dříve vysychal jen výjimečně a na krátký čas. Čím dál smutnější zprávy teď ale hydrologům hlásí i mnoho dalších z 320 sledovaných pramenů a 1500 vrtů rozsáhlé pozorovací sítě. Vody v nich často setrvale ubývá, některé už letos vyschly. Na Vysočině například zmizela voda v prameni v Kuroslepích na Třebíčsku, vyschlý byl minulý týden i pramen Moravské Dyje u Třešti, voda už nevytékala ani z Helenčiny studánky u Brna.

Voda mizí v celé zemi

Právě mělčí zdroje podzemní vody, ať už prameny, studny nebo vrty, které dosahují jen ke skalnímu podloží, jsou na tom nejhůře.

Jak Zrzavecký upozornil, v zemi už není lokalita, jež by nebyla postižena suchem. "Sníh na jaře zadotoval řeky, doplnily se nádrže na normální stav, ale do podzemí bohužel voda nedoputovala," vysvětlil.

Ani letní deště prý mnoho nepomohou. Vláhu odebírá vegetace, která je v plném růstu, navíc panují vysoké teploty, kvůli nimž se velká část vody odpaří. "Často jsou to rychlé, přívalové deště, které dodají velké množství vody za krátký čas. Problém má proto celá země a mění se jen oblasti, kde jsou momentálně potíže ještě silnější než jinde," říká.

Srážky z května podle hydrologa pomohly zejména Moravě, kde se krátkodobě zlepšily i průtoky v řekách. I tam už ale vody ubývá. "Mělké zdroje, které závisejí na jarním tání, jdou rok od roku dolů. Letos byla sice průměrná zima, ale deficit, který se za roky vytvořil, jedna zima nedoplní. Sněhu bylo navíc dost jen na horách, v nižších polohách padal jen minimálně," potvrdila hydroložka z brněnské pobočky Českého hydrometeorologického ústavu Ivana Černá a vyjmenovala hned osm kritických, vyschnutím ohrožených pramenů na jihu Moravy.

Zatímco studny a mělké vrty jsou často v krizi, hlubší vrty, které čerpají z hlubinných vodonosných vrstev nebo systémů puklin, suchu odolávají lépe. I jejich hladiny však často klesají a leckde už v minulých letech dosáhly historických minim. Týká se to zejména jižní Moravy a Polabí, oblasti Polické pánve, Podorlicka, Svitavska. Naopak v části severních Čech vody přibývá. Hydrolog Zrzavecký však upozorňuje, že časové řady, které mají experti k dispozici, jsou pro posouzení vlivu sucha na hlubinné zdroje příliš krátké. "Mezi momentem, kdy se voda vsákne, a chvílí, kdy doputuje do hluboké podzemní vrstvy, je velké, i mnohaleté zpoždění. Stoupání nebo klesání hladin, které někde vidíme, může být důsledkem let, která už jsou dávno za námi," řekl.

Rozsáhlá studie České geologické služby, vzniklá v letech 2012 až 2017, však varuje, že v několika oblastech země už hlubinné vrty využíváme nadoraz, bez rezervy. Podle ředitele organizace Zdeňka Venery jsou tím nejvíce ohrožené zdroje na Moravě, zejména v úvalech podél dolních toků řek Moravy a Dyje. Vodohospodáři tady čerpají množství vody, které se rovná vydatnosti vrtů, nebo se jí velmi blíží. "Je to například v Dolnomoravském a Dyjskosvrateckém úvalu, v části Hornomoravského úvalu nebo v Čechách v Řepínském dole a v povodí Pšovky na Mělnicku. Také v povodí Svitavy," upozornil Venera. Dodal, že v těchto oblastech je i několik zdrojů, ze kterých už dnes využíváme dokonce větší množství vody, než jsou schopné dlouhodobě poskytovat.

Voda samozřejmě chybí i na povrchu, v potocích a řekách. "Řeky mají podprůměrné průtoky, někdy i méně než 10 procent červencového normálu. Některé už dosáhly svého minima pro daný den, pro 10. 7. například Úterský potok, který je přítokem Mže," uvedl náměstek ředitele ČHMÚ pro hydrologii Jan Daňhelka. Oproti tomu vodárenské nádrže, jako například Želivka, Fláje, Stanovice či Morávka, jsou podle něho díky opatrnosti vodohospodářů naplněné. "Už si dávají pozor, vědí, že v létě zřejmě přijde sucho, a dostatečně je naplní v zimě a na jaře," řekl.

Když kadeřník myje vlasy balenou vodou

Ztenčování zásob vody v soukromých i obecních studnách nutí řadu vesnic konat. V posledních týdnech přišly se zákazy velkých odběrů, napouštění bazénů, například na Blanensku, Olomoucku či v okolí Brna. Potíže se zásobováním svých obyvatel ale mají i v Čechách. Voda dochází ve studnách v liberecké čtvrti Kateřinky, která není napojena na vodovod, roky zkušeností už mají s nedostatkem vody ve středočeských Přišimasích. Ze vsi s osmi sty obyvatel přinesl loni v červenci web Aktuálně.cz historku o kadeřníkovi, který musel kvůli náhlému nedostatku vody běžet do obchodu, aby mohl domýt lidem vlasy narychlo zakoupenou balenou vodou. "Z kohoutků najednou nic neteklo, nic jiného nám nezbývalo. Nyní ale obec buduje další vrt, tak věřím, že už bude vše v pořádku," řekl nyní HN majitel salonu Roman Šefl.

Anketa: Zásoby podzemních vod se kvůli suchu ztenčily. Jak to dopadá na vodoprávní úřady českých měst?

22. 7. 2019 ▪ 13 min. čtení

Radnice si kvůli posledním čtyřem suchým rokům, kdy jí v květnu až červenci vždy načas došla voda, skutečně nechala v lese v údolí potoka Hradešínka za půl milionu korun zbudovat nový devadesát metrů hluboký vrt. Dílo v blízkosti dosavadních dvou zdrojů však zatím jednoznačnou šanci na zlepšení nepřináší. "Podle prvních testů má vydatnost kolem jednoho litru za vteřinu. Potřebovali bychom více, jsme proto připraveni investovat do dalšího vrtu. Zvažujeme i napojení na čtyři kilometry vzdálený povrchový zdroj. Chceme využít dotace, nějaké naše peníze to však stát bude také," uvedl místostarosta vsi Radek Studničný. Obec v blízkosti Prahy musela dokonce kvůli nedostatku vody pozastavit své další rozšíření. Lidé, kteří tady plánují stavět, zatím nedostali povolení připojit se na místní vodovod. "Nejdříve musíme navýšit jeho kapacitu," říká místostarosta.

POKLES VYDATNOSTI KRITICKY OHROŽENÝCH PRAMENŮ NA JIŽNÍ MORAVĚ

Pomoci se snaží i stát. V roce 2017 prostřednictvím ministerstva zemědělství slíbil, že další rok začne s velkou inventurou zásob vody. Výsledkem má být zjištění, kolik vody vlastně máme a jak a kde ji lze i po roce 2050 využívat. První pilotní částí ambiciózního a dlouhodobého projektu má být studie nedostatkem vody nejvíce ohroženého Podyjí. "Akce nabrala kvůli financím zpoždění, před třemi týdny ale už proběhlo její slavnostní zahájení," vysvětluje Pavel Punčochář ze sekce vodního hospodářství ministerstva zemědělství. Na důkladném mapování zásob vody by se měli podílet vědci z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd, experti z České geologické služby, podniků Povodí i dalších organizací. Na první praktické výsledky si ale podle Punčocháře počkáme dva až tři roky.

Vláda mezitím přišla s dotačními programy na budování nových zdrojů, využívání dešťové vody, letos mají vodohospodáři začít i s testováním prvních lokalit, kde zadrží vodu pomocí umělých podzemních bariér. V roce 2017 navíc představila svůj první plán boje proti suchu, který má bránit právě ubývání vody a ničení zemědělské půdy. Mnoho z nápadů, například vracení regulovaných řek k původním korytům s meandry či masivní propojování vodovodů, je však finančně velmi náročných a zatím zůstávají převážně na papíře. Chybí i klíčová protierozní vyhláška, která by bránila odnosu cenné ornice. Jiné, jako je budování suchých nádrží − takzvaných poldrů − pro zachycení povodňových vod a rybníků či budování nových studen, o něž žádá stále více lidí, se pomalu rozbíhají.

Stát chce nové přehrady, experti jsou skeptičtí

V plánu je stěžejní role přisuzována budování dalších přehrad. První nová čistě vodárenská nádrž se chystá u Vlachovic na Zlínsku. Vláda navíc schválila soustavu tří děl Senomaty, Šanov a Kryry v povodí Ohře na Rakovnicku. V plánu ministerstva zemědělství je i Skalička na Bečvě, kterou projektanti původně plánovali jako suchou nádrž pro zachycení povodňových vod, kvůli suchu ale experti zvažují vznik vodního díla.

Pro budování přehrad podle Punčocháře hovoří zejména ubývání podzemních vod. "Nádrže mají šanci zachytit zejména v létě přívalové srážky, vodu, která rychle odteče a do podzemí se nedostane. Navíc se přes zimu vždy doplní. Trend poklesu hladin podzemních vod je jasný, orientace na využívání zásob povrchových vod i pro pitné účely se musí zvyšovat," míní.

Experti plán převážně chválí, vyčítají mu však přehnaný důraz na přehrady, malou konkrétnost a nedostatek vyčleněných peněz. "Když si rozpočítáte, kolik vody může zadržet každý čtvereční metr půdy, sebevětší nádrže jsou proti tomu legračně málo. Pro zadržení velkých objemů vody v krajině je klíčové dobře hospodařit s půdou a tím, co na ní roste," zdůraznil například bývalý ministr životního prostředí Ladislav Miko.

Povrchové vody, které nyní jako pitnou vodu využívá více než polovina obyvatel země, jsou navíc výrazně více znečištěné a jejich stále náročnější úprava by byla velmi drahá. "Podle vodního zákona by měly být pro zásobování obyvatel pitnou vodou přednostně využívány právě podzemní vody, protože z kvalitativního hlediska vykazují oproti povrchovým vodám příznivější a hlavně v čase stálejší fyzikálně­-chemické parametry," míní šéf geologické služby Venera.

Vodárenské nádrže mají podle něho smysl tam, kde jsou nízké zásoby podzemní vody. Například na Kutnohorsku proto vznikla nádrž na Vrchlici, na Žďársku Pilská a Vír nebo na Opavsku vodní nádrž Kružberk. Venera ale doporučuje zejména propojování vodovodů. "S ohledem na nerovnoměrné rozložení zdrojů je třeba urychleně vybudovat dálkové přivaděče pitné vody z oblastí, kde je vody dostatek, a vzájemné propojení vodárenských soustav," dodal. Jako už existující příklady uvedl například ostravský oblastní vodovod či mělnickou soustavu, ze které bere vodu i Kladensko. Obnova a propojování vodovodů ale naráží kromě nákladnosti také na fakt, že většina vodárenských podniků v zemi je v rukou soukromých, často zahraničních vlastníků, kteří své zisky do opravování a rozšiřování sítě příliš neinvestují.

Dopady sucha na ceny a nakládání s vodou v Česku jsou proto snadno předpověditelné. Už nyní přijde litr pitné vody v průměru na více než osm haléřů, ještě před deseti lety to byla přibližně polovina. Trend bude pokračovat a stoupání ceny − letos vzrostla oproti minulému roku o 1,5 procenta − bude nadále nezadržitelné.

Stále dražší a obtížnější bude i hledání nových zdrojů. Možnost napojení na vodovod či šance na zbudování vlastního zdroje proto začne být pro všechny, kteří chtějí stavět, nejklíčovější otázkou. Čím dál větším luxusem budou bazény plněné pitnou vodou či její používání na toaletách. Šetřit a pořizovat si železné zásoby balené vody budou muset nejen kadeřníci.