V rámci největšího modernizačního programu za poslední desetiletí plánuje česká armáda koupit vrtulníky, bojová vozidla pěchoty nebo radary. Během léta by mělo být například známo, zda si ministerstvo obrany vybere jeden ze dvou návrhů amerických vrtulníků za plánovaných zhruba dvanáct miliard korun. Z návrhu rozpočtu na rok 2020 a výhledu na další dva roky, který v polovině června zveřejnila vláda premiéra Andreje Babiše, ale vyplývá, že na nákupy nejspíš nebude v příštích letech dost peněz. Ve srovnání například s partnery z visegrádské čtyřky Česko  investuje do obnovení svých ozbrojených sil nejméně.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Analýza návrhu rozpočtu na obranu skupiny čtyř předních českých expertů dochází k závěru, že Česko nebude schopné modernizovat. Nesplní závazek NATO dávat na obranu dvě procenta hrubého domácího produktu a z těchto dvou procent pětinu na investice do nákupu nových zbraní a vybavení.

Pro rok 2020 navrhuje vláda na obranu 74,3 miliardy korun, pro rok 2021 85,3 miliardy, což je vládou slibovaných 1,4 procenta HDP, a 95,2 miliardy pro rok 2022. "Nenechme se mýlit růstem nominální hodnoty obranných výdajů. Podstatné je, zda tyto rozpočtové parametry odpovídají obranným potřebám ČR a závazkům ČR v NATO. Odpověď je bohužel jednoznačná: Zcela zásadně neodpovídají! Jde o limitování obranyschopnosti ČR a nedodržení závazků v NATO!" píše se v analýze podepsané bývalým šéfem vojenského výboru NATO generálem Petrem Pavlem, exposlancem Ivanem Gabalem, bývalým velvyslancem Petrem Kolářem a exnáměstkem ministra obrany Danielem Koštovalem.

Ministr obrany Lubomír Metnar v parlamentu před hlasováním o důvěře vládě v červnu tvrdil, že stále platí, že v roce 2021 půjde na obranu 1,4 procenta HDP a v roce 2024 to budou dvě procenta. "Minimální výší investic do hlavních druhů techniky včetně souvisejícího výzkumu dosáhneme v roce 2020 podílu dvaceti procent z celkového rozpočtu a dále neklesneme pod tuto úroveň," řekl.

Chybí desítky miliard

Podle analýzy expertů ale budou resortu obrany chybět peníze na rozvoj a ještě jich ubude tím, že vláda rozhodla o valorizaci platů vojáků a státních zaměstnanců. V příštích třech letech bude vojákům chybět 24 miliard, uvádí dokument. Některé projekty bude tudíž nutné odložit, jiné zastavit. Pokud vláda dodrží letos nastavený výhled, bude v roce 2024, kdy by armáda měla dostávat ona dvě procenta HDP, chybět už 54 miliard korun.

Čtyři experti zároveň kritizují fakt, že v Česku není možné připravit víceletý plán obranných investic, protože český rozpočet žije z roku na rok, ale armádní nákupy jsou na léta až desetiletí dopředu. Například plánovaný nákup 210 bojových vozidel pěchoty za 54 miliard korun by měl armádě zajistit výzbroj, která vydrží dvacet až třicet let a která se rozhodně nedá zaplatit z jednoho ročního rozpočtu.

Kvůli komplikovaným pravidlům není možné strategicky zajistit bezpečnost země. Obecně má Česko problémy s projekty, které přesahují nejen rámec jednoho volebního období, ale vlastně i jednoho rozpočtového roku.

Zajímavé je podívat se, jak k podobným investicím přistupují srovnatelné členské státy aliance, například partneři z visegrádské čtyřky. Z červnové zprávy NATO o stavu obranných výdajů vyplývá, že letošní podíl na HDP je v Česku ze zemí V4 nejhorší: Češi dávají 1,19 procenta, Maďaři 1,21 procenta, Slováci 1,74 procenta a Poláci 2,01 procenta.

A ještě více bije do očí druhé kritérium, dvacet procent z obranných výdajů, která mají jít na investice. Slováci jsou letos z celé aliance druzí se 41,7 procenta za Lucemburskem. Polsko dává 23,9 procenta, Maďarsko 23,5 procenta a Česko jen 14,5 procenta. Jinými slovy, sousedé mohutně investují a modernizují, zatímco Češi přešlapují.

Samozřejmě že situace není nikde ideální a neznamená to, že vojáci dostanou přesně to, co potřebují. Například na Slovensku poslední tři roky ovládá ministerstvo obrany proruská Slovenská národní strana (SNS). Ta měla připravit největší přezbrojení armády od vzniku samostatného státu. Místo dlouho dojednávaného nákupu stíhaček Gripen ale překvapivě koupila americké F-16. Slováci je dostanou později, než měly dorazit gripeny, čímž se prodlouží kontrakt Rusku a také spřáteleným firmám na provoz ruských MiG-29.

Prodlužuje se také nákup osmikolových obrněných vozidel pěchoty, která si bez soutěže nechalo slovenské ministerstvo vyvinout na základě finského stroje Patria a slovenské věže Turra-30 (věž tvoří v podobných případech až polovinu ceny vozidla). Je otázka, zda se tento obchod, kritizovaný jako předražený a neprůhledný, podaří uzavřít do voleb, které mají být nejpozději v březnu příštího roku.

SNS navíc prosadila nákup samohybných houfnic Zuzana 2 za 172 milionů eur od slovenského státního podniku Konštrukta − Defence. Vojáci ale tvrdí, že tolik jich nepotřebují a že dělostřelectvo modernizovali relativně nedávno.

Tamní nákupy prostě velmi silně zavánějí protežováním různých spřátelených firem vládní Slovenské národní strany.

Jak si koupit spojence

To v Polsku a Maďarsku jsou vojenské nákupy především silným politickým argumentem a nástrojem zahraniční politiky obou vlád. Politici se předhánějí ve slibech, co pořídí, ale plány často mění. Patrné je to například u nedávného rozhodnutí polské vlády koupit nejmodernější bojové letouny F-35 ze Spojených států, které Varšava tradičně považuje za blízkého spojence a hlavního garanta bezpečnosti Polska. Žádost o nákup americké vládě polský kabinet poslal, i když vlastně ještě nemá ani jasno, jak by nákup za stovky miliard dolarů financoval.

Zároveň Poláci nakupují americké systémy protiraketové obrany Patriot, je jich ale méně, než se plánovalo. Chtějí také mohutnou modernizaci pozemních sil, kde mají hrát větší roli domácí státní výrobci zbraní. Přesto však Poláci do sil rychlé reakce Severoatlantické aliance posílají jednotky vybavené pouze modernizovanými verzemi starých ruských či sovětských zbraní, jako jsou pásová bojová vozidla pěchoty BVP.

Mezi experty podobně jako v Česku panují pochybnosti, zda je polský rozpočet schopen ambiciózní modernizační program utáhnout. Už nyní se například hovoří o tom, že na nové zbraně bude muset zapomenout i tak skromné polské námořnictvo.

Oproti tomu Maďarsko nikdy nebylo v čele vojenské modernizace. Premiér Viktor Orbán ale potřebuje udržet blízké spojenectví s Německem kvůli své populistické a nacionalistické politice, která ho vytlačuje mezi černé ovce Evropské unie.

Loni na konci roku překvapila Budapešť oznámením, že nakoupí německé tanky a samohybné houfnice, a letos nejspíš oznámí nákup německých bojových vozidel pěchoty. To by byl pro maďarskou armádu technologický skok kupředu a pro maďarskou politiku nepochybně posílení vazby na Berlín.

Motivace zalíbit se spojencům nákupem jejich výrobků možná není tím nejlepším motorem výměny staré výzbroje za novou. Přinejmenším ale vytváří tlak na to, skutečně něco udělat, a vojáci nakonec dostávají modernější výzbroj. V Česku to v porovnání s visegrádskými partnery vypadá, že chybí i tento faktor politické motivace propojit se s některými spojenci úžeji. Důvodem může být i to, že země nečelí přímé hrozbě jako Polsko nebo baltské státy a potřeba modernizovat se nezdá tak naléhavá.

Ve výsledku to pak vypadá, že za hradbou slov a vzletných plánů, které zjevně neodpovídají rozpočtové realitě, se schovává jedna věc: české politické reprezentaci chybí opravdová vůle zásadním způsobem a zároveň realisticky armádu, a tím i obranu země podpořit.

Z doupěte Pumy: jak vypadá nejmodernější obrněné vozidlo německé armády

Z doupěte Pumy: jak vypadá nejmodernější obrněné vozidlo německé armády