Zachovat přírodu je i v zájmu konzervativců. Doufám, že studenti vydrží za klima stávkovat, říká exministr Moldan

Soudí, že za západní Evropou je v Česku opožděná hlavně debata o klimatické změně a krocích, které by proti ní bylo potřeba udělat. Důvody vidí třiaosmdesátiletý ekolog v tom, že země díky své poloze nečelí hurikánům, smrtícímu suchu ani vzdouvajícímu se moři. Zároveň je závislá na dobře fungující energetice, založené hlavně na uhlí a jádru. "Vykládat lidem, že se to má změnit, když to tak dobře funguje, je poměrně náročné," podotýká ekolog.

Třetím důvodem je člověk, s nímž Moldan po revoluci vstupoval do ODS: bývalý premiér a prezident Václav Klaus, který řadu let tvrdil, že žádná klimatická změna neprobíhá. "Teď už názor změnil, nicméně pořád pochybuje o tom, že by se s tím dalo dělat něco jiného než se adaptovat," dodává.

Čemu věří vědci

Lidé, kteří tvrdí, že kvůli záchraně planety je potřeba zvolit skromnější životní styl, bývají svými kritiky označováni za "levičáky" a revolucionáře. Pravicově orientovaný Moldan to nese nelibě. "Zachování přírody přece s konzervativním přístupem velmi souzní," říká s tím, že se o tom snažil přesvědčit i ODS. "Tam se mi to tedy nepovedlo," připouští Moldan, který ze strany později odešel a stal se členem rovněž pravicové TOP 09.

Podle ekologa je pochopitelné, že pravicově laděným lidem nejsou po chuti regulace. "Ty jsou ale nepochybně potřebné a změna životního stylu také. Jen je třeba vycházet z toho, že k tomu druhému se lidé musí dobrat sami. Nedá a nemá se jim to nařídit," myslí si Moldan s tím, že už začal závod s časem, kterého není mnoho.

Přesto zůstává optimistou a o své děti ani vnoučata nemá strach. Lidé už se podle něj v nedávné minulosti několikrát dostali do bodu zlomu, kdy se dovedli vzdát toho, co jim škodilo. Ať už jde o azbestové stavební prvky, freony nebo cigarety, jejichž spotřeba pozvolna klesá.

Za příklad posunu dává Moldan třeba to, co následovalo po nedávném projevu Andreje Babiše (ANO) v Bruselu. Zatímco Francie nebo Nizozemsko navrhly, aby Evropská unie byla nejpozději v roce 2050 z hlediska emisí skleníkových plynů neutrální, český premiér uvedl, že ochrana klimatu nesmí být na úkor evropského průmyslu. Následná vlna kritiky podle Moldana zafungovala, protože Babiš oznámil, že chce dát dohromady komisi pro analýzu klimatu.

Naději profesor vidí i v celosvětových středoškolských stávkách za klima, které probíhají i v Česku. "Doufám, že studenti vydrží," říká.

Poroučíme větru, dešti

Od roku 2014 česká pole i lesy sužuje sucho. V pražském Klementinu letos naměřili nejteplejší červen za 244 let. V poslední den školního roku v Praze padl absolutní rekord, teploměr ukázal 37,9 stupně. Současné projevy postupující změny klimatu jsou podle vědce Radima Tolasze ochutnávkou toho, co bude ve druhé polovině tohoto století běžné.

"Dostatečně bohatá a vyspělá společnost si s tím poradí. Problém bude ve velké části Asie, v Africe, kde je značné množství lidí, kteří jsou a budou chudí," předpovídá vedoucí oddělení klimatické změny Českého hydrometeorologického ústavu.

Adaptace je ale podle klimatologa až druhý krok. Primární by měla být snaha odstranit příčinu, tedy snížit emise skleníkových plynů, které oteplují planetu a produkují je například auta, letadla nebo uhelné elektrárny. "Často se nám vědcům vyčítá, že chceme poroučet větru, dešti. Ale to člověk dělá už dnes tím, že mění chemické složení atmosféry a posiluje skleníkový efekt," říká pětapadesátiletý vědec.

Potřebná je globální snaha o snížení produkce skleníkových plynů. "Když se k tomu odhodlá jenom Evropa, bude to málo," podotýká Tolasz. Za krok správným směrem považuje takzvanou Pařížskou dohodu z roku 2015, podle níž je třeba, aby se planeta neoteplila o více než dva stupně. Dokument podepsalo 195 zemí včetně Česka. "Je otázka, zda bude dohoda naplňována tak, jak byla napsaná," dodává.

Jak připomíná, vědci po snižování globálních emisí volají přinejmenším posledních 30 let, přesto stále rostou. "Jsem vnitřně zklamaný z toho, že nás svět neposlouchá. Environmentální depresi, jak je dnes moderní, ale nemám," říká vědec s tím, že ve chvíli, kdy bude panikařit, už ve svém oboru nic pozitivního neudělá. Jak dodává, potřeba je ale i to, aby se do práce dali také sociologové nebo ekonomové a nezpochybňovali samotný princip klimatické změny, kterému ze své pozice nemohou rozumět.

Symbolem toho, že se odborníkům na životní prostředí nedaří vše potřebné lidem vysvětlit, jsou podle Tolasze studentské stávky za klima.

"Kdyby politici poslouchali, co my vědci říkáme už třicet let, tak by dnes studenti nestávkovali," je přesvědčen.

Soudí, že politická hluchota je v Česku silnější než jinde. I kvůli dědictví exprezidenta Václava Klause. "Spousta politiků má dodnes pocit, že omezování emisí skleníkových plynů je náš výmysl, abychom mohli ovládat společnost," podotýká Tolasz a upozorňuje, že v zahraničí jsou takové názory ojedinělé a vysmívané.

Ve svých 55 letech se klimatolog cítí příliš starý na to, aby měl obavy o sebe. "Těch horších věcí se nedožiju. Extrémy nastanou za třicet čtyřicet či padesát let," říká. I kvůli svým dvěma dětem a vnoučatům ale doufá, že se lidstvo co nejdřív začne chovat k planetě šetrněji.

Jako bychom si nevšimli

Už v době, kdy byla Zdenka Křenová dítě, rostlo orchidejí na Křivoklátsku pomálu. Když se dnes šestačtyřicetiletá bioložka vrací do míst, kde vyrůstala, narazí na tyto chráněné rostliny jen zcela výjimečně. "Dokážeme se rozplakat nad vymíráním ikonických zvířat, jako je panda nebo jiní chlupatí čumáčci, ale to, že z naší krajiny mizí druhy, které byly ještě pro generaci mých rodičů zcela běžné, řada lidí zaznamenává jen stěží," říká vědkyně. Dodává, že v Česku vymírají třeba motýli, vrabci nebo někteří obojživelníci.

Mění se i lesy, které nyní nejvíce trápí sucho a kůrovec. Na konci 19. století naši předkové na celém českém území začali vysazovat smrky, které původně patřily do hor. Zdálo se to jako dobrý nápad. Když bylo klima chladnější a deštivější, rychle rostoucím jehličnanům se dařilo. "Teď jsou ale podmínky úplně jiné a hospodaření v našich lesích vypadá, jako bychom si toho nestihli všimnout," říká bioložka, jež působí na Přírodovědecké fakultě UK a v Ústavu výzkumu globální změny AV ČR.

Křenová patří mezi více než čtyři stovky vědců z celého světa, kteří jménem odborné platformy OSN v květnu uveřejnili zprávu, podle níž na planetě závratným tempem klesá rozmanitost rostlinných i živočišných druhů. Vyhubení hrozí až milionu z nich. Na vině jsou podle expertů především lidé, kteří mění podobu krajiny, znečišťují ovzduší i vodu a přispívají k oteplování planety.

Bioložku, která momentálně v Americe zkoumá vysokohorské rostliny, mrzí, že zpráva o stavu biodiverzity na veřejnost zapůsobila jen jako předzvěst katastrofy. "V tom dokumentu je ale taky zaznamenána řada příkladů dobré praxe a vhodných postupů," zdůrazňuje s tím, že vymírání ještě lze zastavit či aspoň zpomalit.

Začít může každý na své zahradě. Na mnoha z nich v posledních letech přibyl bazén. "Často je obklopený monotónním každý týden sekaným rádoby anglickým trávníkem. Z hlediska biodiverzity a hospodaření s vodou je to úplně špatně," vysvětluje Křenová.

Sama u svého domu na Šumavě nemá zastřižený pažit, ale divokou trávu, a místo bazénu hromadu roští, aby měli kde přebývat čmeláci a další zvířata. Dřevostavba, kde žije s manželem a malým synem, je energeticky úsporná a velmi malá.

Ke změnám životního stylu je potřeba lidi motivovat, myslí si Křenová. Voda do bazénu podle ní má být velmi drahá a ten, kdo při stavbě svého domu oddělí splaškovou a srážkovou kanalizaci, by mohl dosáhnout na daňové úlevy. Stejně tak by stát měl přimět podnikatele v zemědělství, aby se začali chovali jinak. "Jenže říct jim, že je třeba změnit způsob užívání krajiny a systém subvencí, je politicky nezajímavé, protože volební období trvá čtyři roky. Tady se bavíme o změnách, které by se odehrávaly v horizontu desetiletí," podotýká vědkyně a paralelu hledá u penzijního systému − je lehčí přidat současným voličům v důchodovém věku než přemýšlet o tom, z čeho budou žít jejich vnuci, až zestárnou.

Šestiletého syna Křenová vede k šetrnému přístupu k přírodě. Strašit ho ale nechce. "Jednak je na to ještě malý a jednak si myslím, že není třeba vyvolávat obavy," říká bioložka. Vhodnější je podle ní lidi varovat před tím, co planetě hrozí, a upozorňovat na možná řešení.

Věřím, že věda to dokáže

Viliam Kolivoška má na dlani Petriho misku a v ní drobné tyčinky, které vypadají jako tuha. Ve skutečnosti jsou to elektrody a dovedou přeměnit oxid uhličitý na jiné látky, třeba paliva či syntetické chemikálie. Ve větším měřítku by elektrochemická metoda jednou mohla CO₂, který je skleníkovým plynem, odstraňovat ze vzduchu.

"Oxid uhličitý je přirozenou součástí atmosféry, ale my svou aktivitou jeho koncentraci zvyšujeme. Čím více ho je, tím více se planeta otepluje," vysvětluje čtyřiatřicetiletý vědec z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, který v červnu dostal prestižní Wichterleho prémii pro mladé vědce.

Metodu, jak odstranit oxid uhličitý, které se Kolivoška věnuje, se snaží zdokonalit řada vědců po celém světě. Zatím není příliš využitelná v praxi. Zádrhelem například je, že je k ní potřeba elektrická energie. "Bylo by dobré ji vyrobit z alternativního zdroje, třeba ze slunce. Vychytávat z atmosféry CO₂ pomocí elektřiny, která se vyrobila v uhelné elektrárně, nemá smysl," říká vědec s tím, že právě spalování uhlí k vyšším koncentracím oxidu uhličitého citelně přispívá.

Mladý vědec přiznává, že má z dalšího vývoje na planetě obavy. Zneklidňují ho závaly odpadků v Africe nebo Asii, šedivé nebe v Číně, ale i změny, které pociťuje na vlastní kůži. "Ještě před 25 lety byla čtyři roční období. Dnes už máme v podstatě jen léto a zimu. A v prosinci je 10 stupňů," stěžuje si. Navzdory tomu má však podle něj řada lidí pocit, že se jich změny netýkají, protože v Evropě je ještě čisto. "Jen sem tam je někde spalovna či skládka," podotýká.

Lidstvo v době klimatických změn Kolivoška přirovnává k šikanovanému žákovi, který má tři možnosti: změnit školu, šikanu tolerovat, nebo proti ní bojovat. Odchod z planety nepřichází v úvahu a toleranci si vědec dovede představit jen tak, že až bude v Evropě běžně 40 stupňů, vyměníme kalhoty za kraťasy. "V mírném pásmu to asi až tak zlé nebude, ale jinde to schytají víc," říká. Proto je podle něj potřeba s klimatickou změnou bojovat - ať už výzkumem a zdokonalováním technologií, nebo vysazováním stromů, které pohlcují CO₂.

Rodák ze Slovenska se snaží k emisím oxidu uhličitého přispívat co nejméně. Rozhodl se nemít auto a do 20 kilometrů vzdáleného zaměstnání jezdí autobusem nebo na kole. Létá sporadicky. Třídí odpad a omezil svou spotřebu masa a plastů. Je přesvědčen, že lidem by další produkci CO₂ měli znepříjemňovat politici, třeba přenastavením daňového systému.

Kolivoška ale považuje za nepravděpodobné, že by se změna životního stylu stala masovou záležitostí. "Nemyslím si, že lidé budou ochotní v rozumném časovém intervalu přehodnotit své návyky. Často vyhrává prachobyčejná lidská lenost a neochota trochu se zamyslet. Věřím ale tomu, že věda klimatickou změnu zpomalit dokáže."