Člen staré podnikatelské rodiny a vnuk slavného vynálezce kontaktních čoček Martin Wichterle má v plánu zásadně změnit český průmysl, podle něj totiž není ani jiná možnost. Podporovat chce hlavně původní kreativitu a průmyslový design.

HN: Pořád říkáte, že máte málo času, a teď jste ke svým firmám přidal pozici ve vedení Svazu průmyslu. Co to do vás vjelo?

Někteří členové svazu mě už dost dlouho přemlouvali. Jelikož se rozhodně nechystám do politiky, ale věci veřejné mě zajímají, a stav českého průmyslu obzvlášť, vybral jsem si tuhle cestu. Ve svazu se pokusím aspoň částečně pomoct či nasměrovat český průmysl tak, aby měl hezkou budoucnost. Svaz je starší než náš stát, vznikl ještě dřív, než jsme pochovali habsburskou monarchii. A můj pradědeček byl jedním ze zakládajících členů.

Tento článek patří do placené sekce.

Pro vás jej odemknul někdo, kdo má předplatné.


Pokud budete předplatitelem, budete moci stejným způsobem odemykat placené články i pro své přátele.
A získáte i řadu dalších výhod.

HN: Kam chcete český průmysl posunout?

Nedělám si ambici, že zrovna já posunu český průmysl někam jinam. Za posledních dvacet třicet let si prošel složitou cestou a transformaci zvládl, což svědčí o tom, že opravdu stojí na dobrých základech a tradici. Byť jeho role bude asi mírně oslabovat kvůli souboji se službami, stále bude důležitá. Průmysl ale může přežít jen v případě, když bude na špičce, když bude inovativní. Ať už je to modernizace a Průmysl 4.0, nebo přinášení nových produktů. Nemůže přežít na tom, na čem žil v posledních letech, tedy na modelu námezdní síly a montovnách.

HN: Jsme opravdu zemí levných montoven? Nemění se to?

Pořád jsme. Automobilový průmysl je na tom založený − až na Škodu, která je na vrcholu. Tam se opravdu o žádnou montovnu nejedná a přináší velikou přidanou hodnotu. Jde o to, co je pod ní. Řada dodavatelů dlouhodobě nepřežije, pokud se nezmění na robotická pracoviště. Neumím to přesně odhadnout, ale firem, které mají svoje produkty a jsou schopné je prodat na mezinárodních trzích, je velice málo. Povzbudivé ale je, že rostou a přibývají i nové.

Martin Wichterle (53)

◼ Na Martinovi Wichterlem je na počátku rozhovoru patrná mírná nervozita, zda je to opravdu on, kdo má mluvit o vývoji tuzemského průmyslu. Když se ale rozmluví, je vidět, že má jasnou vizi, kam se chce vydat. Jeho vstup do vedení Svazu průmyslu na nedávném sněmu vzbudil naděje na novou energii potřebnou k přeměně odvětví. To, že by mu v prosazování cílů mohlo pomoci jméno spojené s několika generacemi průmyslníků, odmítá.
◼ Vnuk vynálezce kontaktních čoček Otto Wichterleho vystudoval geologii. V roce 1990 založil s dalšími přáteli společnost Kap, která se zaměřovala na výzkum a konzultantské služby v geologii. Z původních pěti společníků nakonec zůstali jen dva, firmu prodali v roce 2001. Wichterle spolu s Markem Stanzelem poté koupili několik firem na výrobu porcelánu a podniky ČKD Hronov a Škoda Gear.
◼ Po několika letech si holding rozdělili, Wichterlemu zůstaly strojírenské fabriky. Sjednotil je v holdingu Wikov Industry, který se zaměřuje převážně na výrobu speciálních průmyslových převodovek a patří mezi světovou špičku. Wikov postavil na nohy prakticky z nuly a vzkřísil tak značku svého pradědečka. I tato firma si kolem roku 2016 prošla krizí, už ale zase slušně vydělává, loni to bylo asi čtvrt miliardy.
◼ Vedle toho Wichterle v letech 2014 a 2016 vstoupil do skláren Bomma a Rückl, které spoluvlastní. "Není to jednoduchý obor, ale aspoň je krásný. Nezbohatnete na tom, ale věci, které děláte, jsou hezké," říká. Obě firmy loni v souhrnu utržily 300 milionů korun a také kvůli relativně vysokým investicím do modernizace jsou ve ztrátě. I proto na dotaz, zda si nekoupí další sklárny, odpovídá s úsměvem: "Rozhodně ne. Myslím, že toho hezka už jsem si udělal dost."

HN: Někteří lidé se robotů bojí, myslíte si, že představují riziko pro zaměstnance?

To nedává smysl. Proběhly úvahy o tom, že bychom měli roboty zdanit a že by měli platit sociální pojištění. To je přece naprostý omyl, jako kdybyste chtěl zdanit pluh nebo kombajn. V zemědělství před sto lety taky pracovalo dvacet nebo třicet procent národa. A i díky automatizaci, jestli tak můžeme nazvat kombajn, podíl obrovsky klesl.

HN: Debaty o tom, kolik procent pracovních míst je ohroženo robotizací, jsou tedy nesmyslné?

Přesně tak. Změna je každým dnem a rokem tak výrazná, že budou vznikat nové pozice, které si dnes ani neumíme představit. Roboti způsobí nezaměstnanost, pokud tento stát a průmysl nebudou vědět, co se sebou. Pokud si nebudeme umět stanovit výzvy a na trh dodat kvalifikovanou pracovní sílu, může to být problém.

HN: Nejdůležitější tedy je mít dobře vzdělané a zkušené lidi?

To hlavně. Pokud budeme jen levní námezdníci, budeme jen čekat na to, až nás roboti sežerou. Svaz může státu říkat, kam průmysl směřuje a co potřebuje, aby se mohl úspěšně rozvíjet. A stát mu má vyjít vstříc a zařídit podmínky. Jde o školství, různé formy podpory, přímé či nepřímé.

Mějme vlastní vize, abychom jen nenásledovali ostatní státy, abychom přinesli sami něco nového. My dlouhou dobu nemáme politické představitele, kteří by se byli schopní podívat z dlouhodobého hlediska na to, co tento stát potřebuje, kteří by dokázali představit nějakou vizi, za kterou se obyvatelé sjednotí.

V celé řadě států se to událo a tyto země pak byly úspěšné.

HN: Takže vize a školství?

Jde o to vychovat lidi, kteří se v tom rychle se měnícím světě umí orientovat. Nejen vychovat, ale také je sem přitáhnout. Od Bílé hory až doteď trpíme odlivem mozků. Musíme je nahradit, potřebujeme mladé chytré lidi, kteří sem přijdou s velkou chutí studovat nebo pracovat. To je princip úspěšnosti ekonomiky.

HN: Umíme to? Podívejte se, jak dopadl jen pokus o digitalizaci české státní správy. Česko v nových technologiích dost tápe, na rozdíl například od Estonska.

Tam měli nějakou vizi. Vlády se měnily, ale směřování zůstalo, protože viděli, že to dává smysl. My se umíme sjednotit možná tak nad hokejem, ale ten bohužel státu žádnou vysokou přidanou hodnotu nepřinese. Na rozdíl od Estonska, kde digitalizace přivedla na svět řadu technologických firem. Vždycky jde o kvalitu lidí, kteří stát řídí a někam ho směřují.

Podívejte se, co udělalo Irsko − přilákalo obří americké firmy na nízké daně a nabídku stát se bránou do Evropy. Nebo Singapur, který de facto firmám řekl, investujte tady a my vám zajistíme pracovní sílu, jakou si řeknete, kvalifikovanou i nekvalifikovanou. To jsou ale věci, které už v Evropě úplně dělat nemůžete, regulace vám to neumožní.

HN: Jak sem chcete dostat mozky ze zahraničí?

Musí se jim tu příjemně žít a pracovat, chce to dobré školy, silnice. Podívejte se, jak se v posledních letech mění Berlín. To město vypadalo příšerně a strašně se změnilo. Co se za poslední léta postavilo v Praze? Jaký mimořádný počin světu přinesla? Až budeme mít cool Česko, přijdou k nám mladí vzdělaní lidé.

HN: Je možné udělat ekonomiku najednou inovativní?

Základem inovace je kreativita. A tu je potřeba probouzet v dětech už odmala. Lidé, kteří vyjdou školu, se nesmějí bát prosadit. Postavte vedle sebe absolventa českého a amerického školství a uvidíte ten rozdíl. Jedna z hlavních věcí, které chci ve svazu prosazovat, je podpora kreativního průmyslu. Podporuje se věda, výzkum a inovace. A na vědu už jde tolik peněz, že nikdo neví, co s nimi udělat.

HN: Vědci by s vámi asi nesouhlasili.

Tam je tolik peněz, že se spousta programů ani nedočerpává, protože není dost kvalitních projektů. Co chátrá, je podpora kreativního průmyslu, podpora průmyslového designu. To je přece sama o sobě obrovská inovace.

Asi se nedá přesně spočítat, jakou měrou se na úspěchu Škodovky podílel podvozek od Volkswagenu a jaký byl přínos jejich bývalého šéfdesignéra Jozefa Kabaně. Role průmyslového designu je každopádně obrovská a jeho podpora tady úplně chybí.

HN: Jak by to mělo fungovat?

Úplně stejně jako jinde. Prostě si požádám o podporu, když se rozhodnu vyvinout novou převodovku nebo stroj.

HN: Nebo židli?

No počkejte. S novým strojem se ještě k nějaké podpoře dostanu. Když se ale rozhodnu, že chci vyvinout novou židli nebo lopatku se smetáčkem, mám smůlu. Průmyslová politika státu je, že židle je blbost. Židle je židle, tu vymysleli před tisíci let. Přitom vymyslet super židli, do které se zblázní celý svět − a že těch ikonických židlí je −, je lepší inovace a vyšší přidaná hodnota pro stát než vymyslet nějaký polofunkční stroj.

Opravdu nevidím rozdíl mezi úžasnou lopatkou a vymyšlením nové chemické vazby mezi dvěma částicemi. Je to strašný omyl. Navíc ve státě, který je v oblasti kreativního myšlení velmi respektovaný. Tohle jsou hodnoty, které vám nikdo neukradne: myšlení, inovace. Když vás někdo časem zkopíruje, vymyslíte si další. A lidé za to budou vždycky ochotní platit.

HN: Chcete dotace na vývoj nových výrobků?

Průmyslový design nebo kreativní průmysl mají mít úplně stejnou pozici jako výzkum a inovace. To, že ji nemají, je omyl.

Obecně by stát měl přehodnotit, co má cenu podporovat a co ne. A zda by podpora neměla být více cílena na firmy, které zde mají reálné sídlo či aspoň ústředí pro Evropu. Jedině tak můžeme zmírnit obrovský každoroční odtok dividend.

HN: Je možné v rámci EU podporu takto selektovat?

Pro tenhle stát není důležité, kdo danou firmu vlastní. Pokud chcete hospodářství posunout kupředu, důležité je, aby tady byly plnohodnotné společnosti. Jejich ředitelství, kde se bude rozhodovat o vývoji, marketingu, obchodu, investicích a přeneseně i o dividendách.

Podporujme firmy, které budou mít v Česku všechny atributy, jimiž má každá společnost disponovat. Jinak se nedostaneme z toho chlívečku námezdní síly.

HN: Nemění se přece jen přístup zahraničních firem v Česku? Často sem přesouvají vývoj, už to není práce u pásu.

Mění a je to dobře, ale pořád to je námezdní síla, jen ne u pásu, ale u rýsovacích prken. Je to lepší než stát u montážní linky, ale bez toho rozhodování u nás se Západu přibližovat nebudeme. Ještě jedna strašně důležitá věc: když jsou problémy, ústředí se zavírá jako poslední. Je to obrovská kotva pro hospodářství i stát.

HN: Jaké jméno má dnes ve světě český průmysl, kterým se často holedbáme?

My se tím možná holedbáme, ale žádná velká hitparáda to nebyla, nemá cenu si to namlouvat.

Český průmysl má dobré jméno jen v zemích bývalého Sovětského svazu, tam to funguje. Tam jsme kvalitou klasifikovaní prakticky na úrovni Německa.

HN: Bylo tam naše jméno silné díky kvalitě, nebo jsme prostě byli nejlepší mezi slabými?

Bylo to spíš za B. Nemá cenu si namlouvat, že jsme byli ve světě nějaká esa. Nebyli jsme špatní, ale za hranicemi byla ze strojírenství známá jen jedna firma, a to plzeňská Škoda. Nechci to ale shazovat, odvětví má silné základy, vždyť jsme dělali průmysl pro celé Rakousko­-Uhersko.

HN: Ale co rčení o zlatých českých ručičkách?

To si možná říkáme tady, ale ve světě o tom nikdo neví. Sedněte do letadla a leťte kamkoliv, třeba do Zaragozy. Stoupněte si tam a ptejte se lidí na český průmysl. Nikdo o něm nebude vědět vůbec nic.

HN: Můžeme se dnes kvalitou srovnávat s německými či britskými firmami?

Obtížně. Také proto, že tady nemáme firmy s finálními produkty. Jsou tu ale bezesporu společnosti, které toto srovnání unesou. Firem − malých i velkých −, které nepracují podle cizí dokumentace, je hodně, ale pořád je jich menšina. Ještě jeden ukazatel − podívejte se na čísla Eurostatu. Máme v rámci Evropy snad největší podíl exportu do zemí EU. Znamená to, že buď máme firmy, které do zbytku světa vyvážet neumí, anebo to dělat nesmí. Prostě to odvezou do Německa a tam se to dál distribuuje. A už to má razítko německého výrobku. Nechci být negativní, jen se snažím popsat výchozí stav, ze kterého máme vyrazit dál. A musíme si připravit nějakou vizi, která vydrží déle než půlku volebního období.

HN: Je tak těžké "přeskočit" na vlastní produkty?

Znamená to obrovské úsilí a hodně dřiny, které stojí strašné peníze. Kdybych chtěl vydělat víc peněz, vykašlu se na jakýkoliv vývoj a dělám pro někoho jiného. Nemusel bych platit konstruktéry, technology, lidi z marketingu. A vydělal bych si velice slušné peníze. Do té doby, než bych svého zákazníka omrzel. Beru to ale jako krátkozraké a taky by mě to nebavilo.

HN: Nedávno jste ale koupil dva výrobní závody, které dodávají pro automobilky. To taky není úplně vývojová firma.

To není, je to přesný příklad toho, co popisuji. Mluvil jsem hlavně o Wikovu, tam máme vývoj i všechno ostatní.

HN: Daří se vašim firmám to, co tu popisujete?

Wikov i sklárny se snaží být na špici. Ať už té průmyslové, nebo kreativní. Když máte vlastní produkt, nejde o to ho jen vymyslet a vyrobit, ale přesvědčit ostatní, že stojí za to. A potřebujete reference, musíte si budovat jméno. Nějakou stabilitu máte teprve v momentě, kdy získáte důvěru zákazníka.

Jsme firma, která je v užší světové špičce, pokud jde o převodovky. A svět nás respektuje, konkurence nás respektuje. Pro mě je znakem toho, zda je podnik dobrý či špatný, že kdybych nedejbože zkrachoval, jestli by jej nový vlastník rozprodal, začal vyrábět něco jiného, anebo bude pokračovat v tom samém oboru. A Wikov je firma, kterou by si určitě nechali.

HN: Máte nabídky na koupi? Mohl byste se vrhnout na nový obor třeba v té oblasti robotizace. Neláká vás to?

Nabídky dostávám, ale k ničemu se nechystám. I ve Wikovu nyní k robotizaci postupně přicházíme, i když je to složité, protože v mnoha produktech nemáme sériovost, která je pro robotizaci ideální. V určitých oborech sklářství dochází taktéž k nástupu robotů. My se ovšem pohybujeme na pomezí užitného designu a umění, kde jde hodně o řemeslnost a emoce. Tam robotizace moc nehrozí.

HN: Co vám z vašeho podnikání dnes zabírá nejvíc času?

Teď to bylo trošku víc strojírenství než sklárny, otevřeli jsme nový montážní závod v Rusku a ještě jsme koupili německou strojírenskou firmu Gmeinder. Je to časově náročné.

jarvis_5d023b6d498ec24573890630.jpeg
Člen staré podnikatelské rodiny Martin Wichterle vstoupil do vedení Svazu průmyslu.
Foto: HN – Libor Fojtík
Související

Líbil se vám článek? Chcete víc takových článků?

Kupte si předplatné a můžete si je číst všechny. Navíc bez reklam a s možností sdílet přátelům.

Vyzkoušejte předplatné HN+
Newsletter

Byznys podle HN

Nechcete, aby vám uniklo to nejdůležitější?

Pro naše čtenáře připravujeme každý týden newsletter o byznysu a finančních trzích. Stačí zde zadat svůj email a každý pátek od nás dostanete souhrn událostí, které byste neměli minout. A přidáme osobní tipy čtyř osobností newsroomu Hospodářských novin. Píše Martin Jašminský, Luděk Vainert, Luboš Kreč a Petr Kain.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru