Piráti coby fandové informačních technologií znají cenu informací, to se musí nechat. Čtyřicet tisíc, padesát tisíc, možná i sto tisíc korun − takovými sankcemi chtějí zavázat své členy a funkcionáře, aby nevynášeli ven nic důvěrného. Vedení pirátů už připravuje k podpisu patřičné smluvní doložky o mlčenlivosti.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Zavést tak vysoké pokuty za únik informací ve straně, která si zakládá na transparentnosti či svobodě na internetu, je dokonale absurdní. Z interních pirátských materiálů navíc vyplývá, že definice, co všechno má být bráno jako důvěrná informace spadající pod hrozbu pokuty, je neobyčejně široká a gumová. Je v pořádku, že by mělo jít například o osobní údaje konkrétních osob nebo o informace ohledně vyšetřování trestného činu, třeba na ochranu svědka. Ale zahrnout pod likvidační sankci (i řidiči ohrožující životy a zdraví dostávají nižší pokuty) záznamy a zápisy z uzavřených jednání, "tajné úkoly", e-maily, cizí soukromé zprávy a "jiné osobní informace ostatních uživatelů uložené na spravovaném zařízení a jiné informace, které jsou jako důvěrné označeny nebo o kterých lze i bez označení předpokládat, že na jejich utajení existuje zájem"?

To by člověk čekal spíš u polovojenské partaje komunistického nebo náckovského typu než u rebelských volnomyšlenkářů. Chystají snad piráti, dotahující se zvolna v preferencích na hnutí ANO Andreje Babiše, proměnu ve stranu s direktivním řízením i pravidly? Že by tohle bylo oním záhadným "tajným úkolem"?

Není divu, že utažení šroubů vyvolalo mezi členskou základnou pirátů i některými předáky živou internetovou debatu. Objevují se v ní obavy, že piráti přestávají být piráty. Že pokuty pro dobrovolníky či neuvolněné pirátské zastupitele odměňované symbolicky nedávají smysl. Nebo že novinka nezohledňuje whistleblowing v rámci strany − tedy když se straník dozví o korupčním jednání kolegů a informaci ve veřejném zájmu vynese ven. Dostane pokutu?

S trochou jízlivosti lze ovšem namítnout, že teprve teď začínají čeští piráti dělat čest svému provokativnímu názvu. Jejich priorita − volný přístup k informacím na internetu bez ohledu na autorské regule či poplatky − se dá chápat i ve smyslu známého pravidla normalizačních dravců "co je tvoje, to je moje, co je moje, do toho ti nic není". Není snad právě toto podstata tradičního pirátství − uzmout kořist, ale s nikým se o ni nedělit? O tom, že Česká pirátská strana pomalu vplouvá do ustálených forem a stává se stranou tradiční, svědčí i bagatelizace pokut partajním šéfem Ivanem Bartošem. Nikdy v minulosti se prý u pirátů škody způsobené úniky beztak nevymáhaly, "ale tuto možnost by piráti měli mít", přimlouvá se. Inu, bič strachu je dobrá motivace k disciplíně. To vědí kariérní profesionální politici odedávna.