Děti narozené po Černobylu stále umírají na onkologické nemoci. Radiace je v jídle, říká patolog

Druhý den vytáhl v práci starý vojenský dozimetr (měřič radiace) a zjistil, že úroveň záření mnohonásobně přesahuje normu.

Okamžitě nařídil všem svým příbuzným utíkat do lékárny pro jod a zavolal rodičům, u kterých v západoběloruském Brestu zrovna byl jeho pětiletý syn, že tam jejich vnuk do odvolání zůstává. "Nic nechápali, ale já jsem o tom nediskutoval. O pár týdnů později pochopili," říká Voroněžcev. Tvrdí, že takových jako on, kteří chápali, co se stalo, byla v celém více než milionovém Gomelu zhruba desítka.

Děti narozené po Černobylu stále umírají na onkologické nemoci

Další 3
fotografie

"Kdyby tehdy byl internet, tak bych to napsal na sociální sítě. Ale oficiální moc tehdy neudělala to, co jsem udělal já, řadový vědecký pracovník. Měli rozdávat jodové tabletky, zakázat dětem vycházet na ulici a nejlépe je poslat někam pryč. Jako jsem to udělal já. Chápal jsem, že se stala katastrofa, ale nechápal jsem, proč nikdo celý týden nic nedělá," říká odborník, který se ještě před havárií zabýval mimo jiné detekcí gama záření.

Úřady podle něj chtěly havárii utajit podobně, jako se jim to povedlo v případě incidentu ve vojenském zařízení na výrobu plutonia Majak na Urale v roce 1957.

Tehdy množství radionuklidů, které se dostalo do atmosféry, bylo s černobylskou havárií srovnatelné. Jenže v roce 1986 již byla perestrojka a lidé postupně ztráceli strach se ptát.

rozhovor

Seriál Černobyl připomíná, jakou hodnotu má pravda. Varuje nás, ať posloucháme vědce, říká švédský herec Stellan Skarsgard

13. 5. 2019 ▪ 8 min. čtení

"Já si třeba pamatuji setkání s tehdejším tajemníkem strany v Gomelu, kterého jsem se zeptal, kdy bude publikována mapa znečištěných území. 'Nikdy, to je tajné,' řekl mi okamžitě. A o tři dny později tu mapu publikovaly místní noviny," vzpomíná Voroněžcev. Ten se na perestrojkové vlně stal poslancem Nejvyššího sovětu SSSR a podílel se na vyšetřování příčin černobylské havárie. Nyní začal sledovat seriál HBO Černobyl a má k němu jen malé výhrady. Líbí se mu hlavně věrné zachycení atmosféry. "Přesně taková atmosféra šoku a chaosu v elektrárně panovala. Zaměstnanci včetně vedení a hlavního inženýra nechápali, co se stalo. Až do okamžiku, kdy poslali k reaktoru člověka a ten zjistil, že místo reaktoru je hořící jáma. Za vytvoření té atmosféry musíme tvůrcům seriálu pogratulovat," říká Voroněžcev.

Seriál naopak nesleduje profesor Jurij Bandaževskij, odborník na dopady radioaktivního záření na lidský organismus, který dlouhá léta vedl Gomelský lékařský institut. "Mě nezajímá, co si kdo točí, jsem vědec, tak mě zajímají jen fakta," vymezuje mantinely hned na začátku rozhovoru. Zabýval se vrozenými patologiemi, a protože jsou často spojeny s účinky radiace, černobylská havárie pro něj byla výzva.

Tak dlouho bombardoval Akademii věd a vládu svými návrhy na řešení počernobylské situace, až byl v roce 1990 jmenován rektorem nově vzniklého Gomelského lékařského ústavu. "Vytvořili jsme tam centrum radiační patologie. Hodně se toho tenkrát udělalo, vychoval jsem přes dvacítku žáků, kteří se stali doktory věd. Mým úkolem bylo zjistit, co se vlastně děje s lidským organismem, který je v kontaktu s radiací. Jedna věc jsou laboratorní experimenty, kde máte vnější zdroj radiace, a jiná, když lidé žijí na půdě, která je kontaminovaná, jedí potraviny, které na ní byly vypěstované. Tím se nikdo nezabýval a ani po mém odchodu z Gomelu jsem moc takových prací neviděl," říká Bandaževskij.

Problémy lidí, kteří žijí na znečištěné půdě, jsou podle něj jiné než těch, kteří pomáhali černobylskou elektrárnu hasit nebo zahlazovat následky. "Likvidátoři dostali velké dávky záření, ale ne z jídla. Takže to známe: leukemie, kostní dřeň, to je všechno prozkoumané. Přes potraviny nedostáváte radiace tolik, ale zato často. Nezabije vás to rychle, ale postupně. Vidíme, jak roste počet nádorových onemocnění, vidíme velké množství problémů se srdečními arytmiemi. Je to kvůli tomu, že radiací je zasažena centrální nervová soustava. Děti z druhé generace dodnes velmi často umírají na onkologické nemoci ve 20−30 letech," vysvětluje patolog.

"Když jsem tehdy v 90. letech stále hlasitěji mluvil o potřebě přestěhovat lidi z černobylské zóny, cítil jsem, že se o mě zvyšuje zájem KGB. Ale nenechal jsem toho, vystupoval jsem v parlamentu, dával jsem rozhovory. Pak mi novináři začali říkat, že jim vedení redakcí zakazuje mě citovat," říká Jurij Bandaževskij. Nakonec byl zatčen za údajnou korupci při přijímacích řízeních a odseděl si šest let. Amnesty International ho označila jako vězně svědomí. Nyní se snaží pomáhat obětem černobylské havárie na Ukrajině.