Vláda nepřipravuje Česko na budoucnost dobře. Nesmíme být do budoucna zemí, jejíž ekonomika bude stát na udržení levné práce. Musíme vsadit na specializaci a růst přidané hodnoty, říká Josef Středula. V čele nejsilnější odborové centrály je právě pět let a za hlavní úkol považuje růst mezd. "Když porostou, zvýší se kupní síla obyvatel, bude vyšší dynamika růstu, s tím bude spojená lepší situace rozpočtu, a bude tedy i víc prostředků na pomoc našim malým a středním firmám," tvrdí.

HN: Růst mezd byl loni pětiprocentní, jenže ekonomika trvale roste jen v rozmezí dvou až tří procent. Růst mezd se tak dostává do rozporu s růstem produktivity práce. Není na čase zabrzdit?

Rozhodně ne. Česká ekonomika se desítky let držela uměle na nízkých mzdách. Kdybychom požadovali, aby mzdy produktivitu okamžitě dohnaly, byl by to tak ohromný skok, že by se majitelé firem nestačili divit. My to neděláme, naše požadavky nejsou pro firmy nesplnitelné. Když se podíváme na poslední údaje o dividendovém toku v Česku, tak zde působící firmy jsou na tom velmi dobře. Jejich ziskovost je o deset procentních bodů vyšší než průměrná ziskovost v Evropské unii. Tak vysoký podíl zisku a zrcadlově nízký podíl mezd na přidané hodnotě, jako je v Česku, nenajdete v žádné vyspělé evropské zemi. Naše požadavky jsou správné.

HN: Jaká úroveň mezd by tedy podle vás odpovídala produktivitě práce v Česku?

V tuhle chvíli to nebudu říkat. To jsou přesně ty zkratky, které by mohly celou naši snahu shodit. Růst má být určitě rychlejší než růst HDP, rychlejší, než je vývoj inflace. Pokud chceme konvergovat, musíme si uvědomit, že i země kolem nás rostou, rostou i jejich mzdy. K Německu se už několik let platově vůbec nepřibližujeme. Dynamika u nás je sice větší, ale vychází se z nižšího základu, tak se bohužel neblížíme. Mzdy u nás rozhodně neodpovídají možnostem naší ekonomiky.

Josef Středula (51)

◼ Narodil se v Opavě, kde také absolvoval Střední průmyslovou školu strojnickou.

Po škole pracoval ve Vítkovických železárnách na údržbě válcovací trati.

◼ Po listopadu 89 se podílel na přeměně Revolučního odborového hnutí (ROH) ve standardní odbory. V červnu 2005 byl na sjezdu Odborového svazu KOVO zvolen předsedou celé organizace.

◼ Před pěti lety byl na VI. sjezdu Českomoravské konfederace odborových svazů v Praze zvolen předsedou ČMKOS.

HN: Nyní jsme asi na 33 procentech německých mezd. Na co česká ekonomika má?

Pokud se podíváme na firmy, které jsou dcerami firem německých, tak máme na mnohem více než v současnosti. Lidé zde pracují ve stejné kvalitě a produktivitě. A navíc ve vyšší intenzitě práce, protože u našich sousedů je kratší pracovní doba. Celkové číslo vám opravdu neřeknu. Trvám ale na tom, že tempo nad hranicí pětiprocentního reálného růstu ročně nemůže ublížit. A minimální mzda by měla růst ještě mnohem rychleji. Příští rok chceme, aby dosáhla 15 tisíc korun.

HN: Jenže ekonomika zpomaluje, takže byste asi přece jen měli v rozletu brzdit.

Nevidím pro to důvod. Česká ekonomika není v krizovém stavu. Pořád máme násobný růst HDP než v Německu. Náš růst dva a půl až tři procenta je podložen i tím, že se zvyšuje spotřeba. A růst spotřeby bude pokračovat jen tehdy, když lidé budou mít peníze. Uznávám, že zdroje nejsou bezedné, ale podhodnocení mezd a platů je skutečně hluboké. Třeba v oblasti obchodu, hlavně u českých firem, které nemají zahraniční matky, je situace neuvěřitelná. Často se tam platí jen minimální mzda, ale není pro to žádný důvod.

To je také výzva pro vládu, aby se soustředila na podporu českých subjektů. Nemají žádný polštář, žádné investiční pobídky nikdy nedostaly.

HN: Nedávno jste řekl, že upozorňováním na zpomalování ekonomiky si budoucí krizi vyrábíme sami. Jak tomu rozumět?

Uvedu příklad. Když se budeme bavit o tom, že bude krize, budeme jistě mít pravdu, protože krize určitě někdy bude. Jenže rozhodně ne v roce 2019. Když to ovšem slyší méně informovaní lidé, říkají si: "Pozor, blíží se průšvih, přestávám utrácet." Klesne spotřeba, klesne poptávka, klesne výroba. A jsme ve spirále. Dostáváme se do vnitřní krize, kdy bude nakonec méně zdrojů i ve veřejných rozpočtech na důchody a tak dále. Mluvit dnes o krizi je signál, který neodpovídá realitě a je nebezpečný.

Odborář a politik

◼ Josef Středula slaví pět let v čele ČMKOS a tvrdí, že odbory jsou ve skvělé kondici.

"V posledním období k nám vstoupilo 16 tisíc nových členů. A potenciál růstu tady je. V rámci střední Evropy jsme úspěšní a naše kampaň Konec levné práce je unikátní. Takže si myslím, že se to projeví i v historickém hodnocení odborů, až už tady nebudeme."

◼ Otázky na vstup do vysoké politiky ve stopách svých předchůdců Falbra a Štěcha odráží.

"Předseda odborů je koneckonců svým způsobem také politik. Zabýváme se věcmi veřejnými. Členem ČSSD nejsem a v nejbližší době o tom neuvažuji," říká odborář, kterého Bohuslav Sobotka neúspěšně přemlouval k prezidentské kandidatuře. Pak se ale zamyslí a dodá: "Netvrdím ovšem, že se to nikdy nestane. Co bude v budoucnu, to naštěstí nevíme nikdy."

HN: Takže když ministerstvo financí říká, že zpomalujeme a je nutné hledat úspory v rozpočtu, zadělává podle vás Česku na krizi?

Pokud bude strašit blízkostí krize, dělá hrubou chybu.

HN: Vláda zatím hlavně rozdává sociální dárečky. Jízdné zadarmo, zvyšování důchodů, zvýšení rodičovské… To se vám jako odborářům musí líbit, ne?

To není tak, že by se nám to líbilo. V Česku jsme dlouhodobě různé skupiny podhodnotili. Důchodci jsou jednou z nich. Zvýšení důchodů je tedy správný směr. A pokud jde o rodičovskou, rozruch je vlastně zbytečný. Důvod je jen v tom, že se na zvýšení čeká několik let. Pak je to samozřejmě skok a je kolem toho debata. Nechápu, proč se tyto valorizace nedělají z roku na rok jako přirozená věc.

Je ale jasné, že zdroje jsou omezené a je třeba vážit výdaje. Týká se to třeba obrany. Bojové vozidlo pěchoty je sice za určitých okolností důležité, ale v obchodě si za něj nic nekoupím.

HN: Takže vám vadí zvyšování výdajů na obranu?

Ne. Jde o to, aby vláda dokázala sestavovat státní rozpočet a přitom si byla vědoma, že když na něco dá desítky miliard korun a přitom to jde na úkor každodenního života, tak to vyvolá logický konflikt.

Tento článek patří do placené sekce.

Pro vás jej odemknul někdo, kdo má předplatné.


Pokud budete předplatitelem, budete moci stejným způsobem odemykat placené články i pro své přátele.
A získáte i řadu dalších výhod.

HN: Vláda má plán na snížení počtu státních zaměstnanců o desetinu. To ušetří prostředky na onen "každodenní život", o kterém mluvíte. Jak se k tomu stavíte? Má vláda rozdávat víc sociálních podpor, nebo zachovat zaměstnanost ve státní sféře?

Primárně nejsme proti tomu, aby se racionalizoval počet lidí, kteří pracují pro stát. Když ale někdo neví, jak postupovat, a zcela iracionálně řekne, že se má osekat deset procent míst, tak proti tomu jsme. Činnosti lidí ve státní správě jsou dané zákonem. A když nějakou funkci zrušíte, tak se přece musí říct, kdo to bude dělat. To mají zajistit ministři, státní tajemníci. Ale říci místo toho "snižte počet o deset procent" je nesmysl. To třeba v České filharmonii škrtneme první housle nebo druhé housle? Nebo tympány? A řekneme, že tam někdo může tlouct botou o zem?

HN: Když mluvíte o tlučení, nemáte někdy pocit, že ve státních organizacích někteří úředníci spíš tlučou špačky, než že by dělali něco smysluplného?

Mají ti úředníci své nadřízené? Berou ti nadřízení peníze? A připustili ti nadřízení takový stav? Potom jsou za to zodpovědní! My jistě nebudeme obhajovat nikoho, kdo tluče špačky. Budeme ale obhajovat lidi, kteří agendu mají a musí ji vykonat, protože ji zákon vyžaduje. Jestli stát řekne: "Agenda už není, rušíme ji a loučíme se s tebou", tak je to v pořádku. Opravdu si ale nepamatuju, že by vláda nebo sněmovna někdy omezila agendu státní správy. Ta se naopak stále zvyšuje. Teď je tu například požadavek, aby do Česka přišlo víc cizinců. Aby se to zvládlo a nebyl bezpečnostní problém, bude potřeba minimálně sto nových úředníků. Ne, lituji, bez lidí to nejde. Ti lidé se neflákají, spíš mají někdy problém všechny ty činnosti zvládnout.

HN: Na druhou stranu platí Murphyho zákon, že každý úředník přidělává práci jiným úředníkům.

Jestli tím myslíte členy Poslanecké sněmovny a Senátu, tak doufám, že si to někdy uvědomí.

HN: Jak hodnotíte chování Babišovy vlády jako celku? Ví, co chce?

Těch vlád, které opravdu věděly, co chtějí, zas tolik nebylo. Většinou chtějí jen dožít do konce volebního období. Pokud chtějí jít dál, měly by dělat realistické věci a neslibovat lidem to, na co následně hned změní názor. Což se tady bohužel poslední dobou často děje. Některý z ministrů něco vymyslí, pustí to do médií, následně přijde premiér Babiš a řekne: "Ne, tohle dělat nebudeme." To ale přece není žádná strategie! To je metoda pokus omyl a musí každého znejistět. Jestliže například ministr zdravotnictví chce zvýšení platby za státního pojištěnce a ve stejný čas z ministerstva financí vypadne, že tuhle platbu chtějí úplně zrušit, tak to nemá žádnou koncepci. Evidentně vůbec netuší, co vlastně chtějí a kam chtějí české zdravotnictví směrovat. To jsou ty nejhorší zprávy, které může občan, podnikatel od vlády dostat. Stát neví, co chce, jen zkouší, jaké budou reakce.

HN: Řídí nás nemehla?

Pokud ano, tak doufám, že to pan premiér už ví a že se s nimi rozloučí. Může se stát, že někdo na funkci nestačí nebo že nemá dostatečné znalosti pro výkon funkce, a když přijde problém, tak selže.

HN: Koho byste vyhodil z vlády?

Nejsem premiérem a nemusím se nad tím zamýšlet tímto způsobem. Představu, kde by změny nastat měly, sice mám, ale nebudu mluvit za premiéra.

HN: Které resorty jsou řízeny tak, že se vám to nezdá?

Dáváme docela silně najevo, kde si myslíme, že jsou chyby. Kromě ministerstva průmyslu a obchodu jsme velmi kritičtí například k přístupu ministerstva zdravotnictví, ač jeho požadavek na zvýšení platby za státní pojištěnce jde správným směrem.

HN: Jak se vám jedná s Andrejem Babišem?

Jak kdy. Každý premiér, kterého jsem měl možnost zažít, je z jiného těsta. Andrej Babiš je velmi přímý, co se týká vyjadřování, a je velmi rychlý, co se týká úvah. Což neznamená, že každá jeho úvaha musí být brilantní. Jsou určitě věci, kde se mu podařilo prolomit bariéru, například ve vztahu k EU. Domluví se s nimi, je schopen reagovat velmi rychle a snaží se vygenerovat věci prospěšné pro Česko. Na druhou stranu se mi nelíbilo, když jezdil po krajích a sliboval, co všechno tam nainvestuje, a přitom vůbec neměl připraven základ, že to je realistické. Jen navnadil kraje, ale realizace kulhá. Premiér se často chová jako ředitel vlády, což není to pravé. Ministři by měli být schopni své resorty víc obhajovat. Nemyslím si, že se stát má řídit jako firma. Je to jiný druh organismu. A premiér není vlastníkem země, je služebníkem lidí, kteří ho do funkce zvolili.

HN: Dá se Andreji Babišovi věřit?

Tady je těžké generalizovat. Když se s ním sejdu a on řekne: "Ano, tak to uděláme," beru to jako slib a věřím, že bude naplněn. Myslím, že to není tak, že by říkal to, co ve skutečnosti udělat nechce. Pokud se stane, že na něco zapomene, snažím se mu to odpovídajícími prostředky připomenout, to je myslím fér. Nesetkal jsem se s tím, že by přímo lhal. Ale jsou věci, kde se s ním neshodnu. Třeba v jeho snaze otevírat dveře pro levnou zahraniční pracovní sílu, to je přístup, který nesdílím.

HN: Připravuje vláda Česko dobře na budoucnost?

Ne. Jsem například nervózní z toho, jak ministerstvo průmyslu přistupuje k digitalizaci Česka. Jestliže chceme v budoucnu uspět, nemůžeme dělat chyby při přípravě infrastruktury. Kdo bude rychlejší, bude mít konkurenční výhodu.

V oblasti vzdělávání to také jde pomalu. Nemyslí se dostatečně na systém celoživotního vzdělávání, které by bylo motivační a dokázalo lidem zprostředkovávat potřebnou kvalifikaci. S tím, co se naučíte ve škole, už dnes celý život nevystačíte.

Když bude někomu 45, musí mít prostor, aby mohl získat nové dovednosti a reagovat na technologický vývoj.

HN: Je to tak, jak se dnes často říká, že moc dětí u nás studuje a málo chodí do učení?

Ne. To není problém. Svět se mění a klasické černé profese mizí.

Když někteří manažeři a hejtmani volali po tom, aby víc dětí chodilo na učňáky, zeptal jsem se jich: "Tak vážení, řekněte mi, kdo z vás pošle vlastní dítě do učení?" Ten les rukou nešlo přehlédnout… Nikdo se samozřejmě nepřihlásil. Chápu to. Rodiče si logicky přejí, aby se jejich děti měly lépe, to je v pořádku. Ale není možné, aby někdo fakticky říkal − já své dítě na učňák nepošlu, ale vy to udělejte.

Jde také o motivaci. Teď jsem viděl inzerát, ve kterém tradiční česká firma vlastněná čínským kapitálem nabízí za třísměnný provoz patnáct tisíc hrubého. To bych těm manažerům přál, aby tam dělali za takové peníze. To vážně někoho chtějí nutit, aby se vyučil a šel do takové firmy pracovat? Vždyť je to prostě k nežití!

HN: Co by měl dělat byznys, aby byly učební obory atraktivnější?

Pojďme se vrátit do systému před rokem 1991, kdy jsme odpojili učňovské školy od firem. Ten systém se dá ještě vylepšit, tak aby byla přímá vazba mezi firmou, vzdělávacím zařízením a budoucností.

Funguje to třeba v Německu. Učeň se stane zaměstnancem firmy, dostává gáži, ve třeťáku je už nad německou minimální mzdou, tedy bere více než 1600 eur. A má do budoucna garantovené dobře placené místo.

HN: U nás přece už máme firmy, které mají vlastní učňáky.

To je pravda, ale učni tam nejsou jako zaměstnanci. Naši manažeři často říkají: "Ať jsou učni u nás, ale nebudeme jim platit nějakou vyšší odměnu." To by se mělo změnit. Další věc je, že některé firmy tlačí na to, aby chodilo více dětí do učení jen proto, že chtějí, aby jim stát zajistil levnou pracovní sílu. Tohle nemůže být cesta české ekonomiky.

HN: Bojíte se toho, že si západní země budou pokročilé výroby, například elektromobilitu, stahovat k sobě a u nás zbudou většinou je výběhové provozy, takže budeme zaostávat?

To hrozí vždy. Silné země se přesně tohle snaží strategicky udělat. Proto si musíme uvědomit, co chceme. Chceme být subdodavatelskou zemí, nebo zemí s finální produkcí, kde si budeme sami určovat cenu? A pokud dojdeme k závěru, že chceme vyrábět finální produkty, tak se pobavme, jak to udělat. Příklad: jestliže máme velké množství hmoty dřeva, tak pojďme udělat všechno, aby se tady zpracovávalo a cena se tvořila u nás. Obecně vzato, musíme vést strategickou úvahu, kam směřovat. Což je pro politiky těžké, protože to překračuje hranice jednoho volebního období. Je ale nutné to udělat. Místo dnešního stavu, kdy máme 120 strategií, které nikdo nečetl a neprovázal, musíme mít několik kvalitních strategií, které vedou tímto směrem.

HN: Vnímáte robotizaci jako riziko pro zaměstnanost?

Jsme jednou z nejprůmyslovějších zemí a nevidím důvod na tom něco zásadně měnit. Takže z pohledu zaměstnanosti robotizace riziko je. Právě proto potřebujeme systém celoživotního vzdělávání, o kterém mluvím, aby se lidé dokázali přizpůsobit. Proto také potřebujeme podporovat české malé a střední podniky, do kterých by se mohla přelít zaměstnanost z oborů, které budou postupně končit. A do třetice: pracovní místa, která bude robotizace naopak generovat, bychom měli mít v Česku. Chválím proto záměr české vlády mít u nás centrum umělé inteligence.

HN: Co si myslíte o zdanění robotů?

Úvahy by měly vycházet z toho, jak bude do budoucna fungovat financování veřejných služeb. Jestli se bude se zaváděním robotů firmám zvyšovat zisk, jehož růst se zpravidla neprojevuje stejným tempem v růstu mezd, tak to berme jako východisko pro diskusi. Určitě je nutné se bavit o zdaňování nových platforem, jako je Airbnb, Uber a podobně.

HN: Může být odpovědí na robotizaci zkrácení pracovního týdne?

To je jistě řešení. Na trhu může být následkem robotizace méně pracovních míst. V Německu už nyní mají 35hodinový pracovní týden a ničemu to neublížilo. Německá ekonomika je vysoce konkurenceschopná. I u nás je už v 77 procentech firem, kde vyjednáváme kolektivní smlouvu, pracovní týden 37,5 hodiny bez ztráty mzdy a nikoho to nepoložilo. To je přirozený evoluční vývoj. Není to nic škodlivého a může to v budoucnu přinést vyšší zaměstnanost. Nejde to ale samozřejmě všude − v třísměnných provozech je to problém.

HN: Všichni vaši předchůdci vstoupili do politiky v barvách ČSSD. Vy pravidelně vystupujete na sjezdech sociálních demokratů. Budete předchůdce následovat do politiky?

Předseda odborů je koneckonců svým způsobem také politik. Zabýváme se věcmi veřejnými. Je rok po sjezdu ČMKOS a mám mandát ještě na čtyři roky. Členem ČSSD nejsem a v nejbližší době o tom neuvažuji. Netvrdím ale, že se to nikdy nestane. Co bude v budoucnu, to naštěstí nikdy nevíme.

HN: Proč si myslíte, že tradiční levicoví voliči inklinují spíš k hnutí ANO než k ČSSD?

Třeba jsou netrpěliví. Chtějí, aby se věci řešily rychle, a tuhle vizi si spojují s tím, že Andrej Babiš vypadá mnohem akčněji než jeho předchůdci v premiérském křesle. Také to může být tím, že se v dnešní době obecně levicovým stranám nedaří. A voliči chtějí být součástí "vítězného týmu".

HN: A je tahle úvaha levicových voličů správná?

Je nebezpečná. Vždy je lepší, když bude silná, nikoli marketingová, ale tradiční část politiky. Pro mě slovo "tradiční" neznamená nic negativního. Naopak. Pokud víte, kam daná politická strana směřuje, je to vždy předvídatelnější, než když máte subjekt, který vezme jednou téma levicové, podruhé pravicové. A vzniká zmatek. Vidíme to třeba na zmíněném zdravotnictví − tam není jasné, co vlastně ANO chce. Když si vezmeme některé země, které šly do podobných politických pokusů, tak se rychle vrátily do tradičního dělení. Třeba v Rakousku marketingové strany skončily rychle.

HN: Třeba ale skutečně existuje něco jako "strana pro všechny".

Nemyslím si to. To je možné v porevolučních dobách. Příkladem je Občanské fórum po roce 1989. To ale netrvalo dlouho a logicky se rozdělilo do politických směrů. Perspektiva hnutí ANO záleží na samotném hnutí ANO. Když se přemění v subjekt, který bude mít jasno, kam směřuje, bude tu velmi dlouho. Pokud bude trvat na tom, že marketing je číslo jedna, a bude nadále založeno na jednom jediném člověku, tak se může stát, že brzy skončí.

Související

Líbil se vám článek? Chcete víc takových článků?

Kupte si předplatné a můžete si je číst všechny. Navíc bez reklam a s možností sdílet přátelům.

Vyzkoušejte předplatné HN+