Pitná voda v Česku není tak dobrá, jak se o ní roky říká. Podle vědců, kteří se její kvalitou a úpravou zabývají, voda z kohoutků sice téměř vždy čistotou odpovídá českým normám, ty jsou však příliš měkké a zastaralé. Řadu pro zdraví nebezpečných znečišťujících látek omezují jen nedůsledně, některé v předpisu úplně chybí. Měkké limity platí například pro vedlejší produkty chlorace v úpravnách vod. Problémy jsou i s pesticidy, mikroplasty či zbytky léčiv. Ministerstvo zdravotnictví problém uznává, s návrhem na řešení této situace ale vyčkává na novou evropskou směrnici ohledně pitné vody. Ta za Čechy vyřeší jen část potíží.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

"Naše voda sice většinou splňuje parametry, které vyhláška ministerstva zdravotnictví z roku 2004 předepisuje, ale ty jsou mírné, některé zastaralé, jiné nesledujeme vůbec. Například vedlejší produkty dezinfekce, tedy chlorace vody, které vznikají ze zbytkových organických sloučenin, jež se v úpravnách nedaří odstranit," říká hydrochemik a ředitel Ústavu pro hydrodynamiku
Akademie věd Martin Pivokonský.

Takzvané trihalogenmetany, jako je třeba chloroform, jsou přitom karcinogenní látky.

"Pro ně je v naší vyhlášce limit 100 mikrogramů na litr, ale třeba v Belgii, v Itálii je to 30, v Rakousku a ve Švýcarsku dokonce 25 mikrogramů na litr. Řady studií přitom doporučují snížit hranici na 15."

Rakovinotvorné nebo mutagenní účinky mají i takzvané halogenderiváty kyseliny octové, které se také v české pitné vodě mohou vyskytovat. "Tyto látky ale nesledujeme a ve vyhlášce nejsou vůbec. Například na Slovensku a v USA ale limit mají, a to 60, v Kanadě pak 80 mikrogramů na litr," říká Pivokonský.

Potíže způsobují i pesticidy. Podle průzkumu Českého hydrometeorologického ústavu z let 2013 až 2016, který testoval 660 zdrojů podzemní vody, ve více než polovině zdrojů obsah pesticidů překračoval povolený limit 0,1 mikrogramu na litr. Čištění aktivním uhlím, které tyto látky dokáže odstranit, však většině úpraven chybí.

Dnešní technika neodstraní ani mikroplasty, které se v pitné vodě podle Pivokonského vyskytují a jejichž vliv na lidské zdraví může být také negativní. Na riziko mikropolutantů, tedy sloučenin, které se používají v běžných výrobcích například jako změkčovadla v plastech nebo jako léčiva, upozorňuje toxikolog a šéf Ústavu pro životní prostředí Univerzity Karlovy Tomáš Cajthaml.

"Jejich účinky se dávají do souvislosti se vzrůstajícím výskytem rakoviny prsu, varlat, sníženou plodností samců či předčasnou pubertou. Řadu z nich přitom neumíme současnými technikami změřit," uvedl Cajthaml.

Varování vědců podpořila zpráva přednesená vloni v červnu v Poslanecké sněmovně Petrem Pumannem ze Státního zdravotního ústavu.

Pesticidy byly podle ní v roce 2017 dokonce nejčastějším důvodem pro dočasné snížení hygienického limitu. Týkalo se 76 oblastí s přibližně 340 tisíci obyvateli. Zpráva poukazuje i na nebezpečnost vedlejších produktů dezinfekce vody. Analýzy podle autorů ukázaly, že u trihalogenmetanů je již obsah 15 mikrogramů na litr prokazatelně škodlivý. Prezentace poté připomíná, že český limit je 100.

Příklady by podle Pivokonského měly vést minimálně k diskusi o změnách českých norem. "Měli bychom zavádět nové ukazatele kvality vody a současně s tím investovat do opravdu moderních technologií úpravy, které nám zaručí špičkovou kvalitu pitné vody."

Ministerstvo zdravotnictví závažnost problému uznává, víceméně ale spoléhá na řešení z Bruselu. "Dlouhodobě se zabýváme podporou dodávání vody bez chemické dezinfekce, což produkci jejích vedlejších produktů eliminuje. Od února loňského roku se v EU projednává zásadní revize evropské směrnice o kvalitě pitné vody. Po jejím přijetí Česko zavede její požadavky do národní legislativy," uvedla tisková mluvčí Gabriela Štěpanyová. Podle Pivokonského unie sice Česku nařídí limit například pro halogenderiváty kyseliny octové, zpřísnění řady dalších norem ale nikoli. "Jsme přitom pozadu i s detekcí, technologiemi úpravy, je to typický český alibismus."