Ne že by naše doba byla prostá mýtů či líná ve vytváření nových. Natáčíme (o sobě) filmy a ságy typu Pán prstenů, Matrix, o kterých velice dobře víme, že nejsou skutečné, a přesto je "prožíváme", protože symbolizují životy, které naoko chceme žít, ale očividně nežijeme. Stejně jako starověký kovář sní dnes ajťák či ekonomický poradce o světě, o kterém ví, že není, ale žije tak nějak skrze něj. To je ten Bajaja v nás, který nás budí k činu a láká nás interpretovat svůj život v kontextu těchto hrdinných příběhů našich dospělých pohádek.

Se slovem mýtus jsou pradávné problémy. Předně si jej lidé dnes spojují s něčím, co je sice obecně přijímáno, nicméně je samo o sobě mylné. Typu "mýty ve stravování" nebo "mýty o EU". Občas lze zahlédnout v novinových nadpisech správnější označení "nepravdivé mýty o…", což zaprvé není redundance a za druhé to znamená, že mýty mohou být "pravdivé", mohou-li být "lživé".

Mýtus je spíše něčím, skrze co spatřujeme svět. Jsou to brýle, skrze které ve světě vidíme neviditelný svět. My svět nevidíme, my jej vyvěřujeme, jak jsem slyšel od jednoho kazatele. Naše čtení světa je především symbolické. Praktický příklad. Tak třeba sčítání, banální a nejběžnější úkon matematiky, je značeno symbolem +. Ovšem i sčítání, i samotný počet, je ryze symbolický akt, v realitě žádné sčítání není, reálné funkční + člověk nikdy neviděl, jen v jeho symbolické, umělé, neexistující rovině.

Jordan Peterson, psycholog a světový intelektuální hit, má zajímavou přednášku o tom, jak nevidíme věci a události, ale nástroje a funkce. Antický myslitel Sallustius kdysi popsal mýtus jako něco, co se nikdy nestalo, ale děje se neustále. Mýtus je tedy něco, co v reálné skutečnosti fyzicky není, ale něco, skrze co se skutečnost stává teprve skutečnou, protože nám umožňuje vnímat věci v jejich (funkčním) smyslu. To platí pro interpretaci obecně. Ta v hmotné realitě sama o sobě přítomna "není", ale dává hmotné realitě interpretaci, smysl. Říká našim smyslům, jak věc, událost sladit s myslí. Zvláštní podobnost slov smysl, smysly a mysl je výmluvná a zamyšleníhodná.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Myslný internet

Podobně digitální svět, svět internetu, plný hudby, filmů, knih, fotek, dokumentů atd. − ten svět ve skutečnosti není. Internet, jak známo, nic neváží. Na internetu nic moc skutečného nenajdete, přestože je proset vyhledávači. Nenaleznete zde ani své ztracené klíče, ani své oblíbené knihy, ani fotky z dovolené. Naleznete možná informace o poloze klíčů, o knize (klidně ve fulltextu), ale nikoliv klíče či knihu samotnou. Naleznete zde možná duši knihy, její relevantní informace, kompletní obsah, ale nikoliv knihu v její fyzické formě. Tedy pojem "kniha" již dnes neznamená to půlkilové papírové, ale pouze její duši, informace, data.

Podobně tak na internetu není ani hudba, ani filmy. Jsou tam informace o hudbě a filmech (které zase jiný algoritmus převede do zvukových či elektromagnetických vln), ale nikoliv hudba či události filmu jako takové. Je tam jen jejich stín. Stín hudby, stín filmu, obojí pečlivě studiově nahrané, sestříhané, postprodukčně zmixované a zabalené (do MP3 či PM4). Ale samotná hudba, samotné kino na internetu nikde není.

Podobně jako stíny postav a objektů v Platonově jeskyni nejsou objekty samými, jen jejich nehmotnými otisky. A promítání stínů na zdi jeskyně skutečně jakési primitivní černobílé kino připomíná. Nic, co je na internetu, neexistuje, internet je přehršel neexistujících věcí.

Stejně tak algoritmus (třeba funkce budíku nebo váš WhatsApp) ve skutečnosti hmotně neexistuje, a přesto velice dobře funguje. Jako mýtus, který není, ale vlastně je. Takový algomýtus. Z fyzického budíku zbyla už jen duše bez těla, program. A hmotný předchůdce WhatsAppu? Asi dopisy. Ty už též dnes nemají fyzickou entitu či podobu a žijí již jen čistě duševní, odtělesněný život. Ze Zlatých stránek (vzpomínáte si na ten první šok ze "zadarmismu" podávaného v devadesátých letech?) zbyla už dávno jen jejich čistá − duševní − podoba: vyhledávače typu Google nebo Seznam.

Počítačové programy jsou konstruktem čistě smyšleným, neexistujícím, a přesto naši realitu organizujícím a uspořádávajícím. Svět internetu je mytickým světem, který ve skutečnosti není, a přesto se do něj ze skutečnosti rádi stěhujeme. Do mytického světa, kde vše je možné a nic není skutečné.