Před domem ve městě South Bend ve státě Indiana parkuje černý vůz s nezvyklou poznávací značkou. Namísto běžné kombinace čísel a písmen obsahuje český nápis LIDICE budou žít. Tady bydlí Phil Rhoade, sběratel posedlý Lidicemi. Nemá český původ ani nepřišel tragicky o žádného příbuzného. Jeho fascinaci osudem středočeské vesnice, kterou chtěli nacisté vymazat z povrchu zemského i z paměti lidstva, spustil před dvěma desítkami let jediný dolar. Za něj si tehdy na aukci filatelistů od končícího kolegy koupil balík starých dopisních obálek. "Byl to nejdražší dolar mého života, ale zároveň také nejlépe investovaný," usmívá se mohutný vousatý muž, kterému v důchodu dělá společnost vypasený kocour.

Známky sbírá už od osmi let a zajímá se především o období druhé světové války − jeho otec bojoval proti Hitlerovi jako letecký dispečer v Anglii a Francii. "Dobře jsem třeba věděl, kdo byl Heydrich. Jako jediný nacistický vůdce se kromě Hitlera dostal i na známky, byť v podobě posmrtné masky rok po atentátu," vytahuje aršík cenin z protektorátní éry. "Podívejte tady na ten chybotisk v devátém sloupci. Jako by měl na hlavě vajíčko," ukazuje nadšeně jedenasedmdesátiletý muž chybu v tisku, mezi filatelisty i sběrateli bankovek ceněný jev zvyšující unikátnost předmětu.

"Taky jsem věděl, že komunistické Československo vydávalo známky upomínající na zničení Lidic a Ležáků, takže jsem ten příběh vesnice v základních obrysech znal. Ale teprve když se mi v Minnesotě dostala do rukou americká obálka připomínající popravu K. H. Franka, který měl za likvidaci obce zodpovědnost, napadlo mě, že bych mohl udělat sbírku o Lidicích a na filatelistických výstavách ji prezentovat," vzpomíná. Byl to náhlý a nečekaný impuls, do té doby Rhoade nikdy nic nevystavoval. Rozhodnutí zakousnout se sběratelsky do jednoho tématu mu změnilo život.

Nejdřív začal objíždět aukce po celé Americe. Sháněl cokoliv, co mělo s Lidicemi třeba i vzdálenou souvislost. Tak získal například známky z Guyany, na kterých je model Heydrichova mercedesu v době atentátu. "Po USA už mě všichni obchodníci s ceninami znají, a tak mě rovnou oslovují, když se jim něco potenciálně zajímavého dostane do ruky," vypráví ve své pracovně obložené knihami a šanony se známkami, obálkami a pohlednicemi. V budování sbírky mu pomohl i rychlý rozvoj internetu, zejména vznik eBaye. "Bez této služby by moje sbírka neexistovala. Díky ní jsem získal předměty ze třicítky zemí," chválí světovou aukční síň. Každý den na ní kontroluje, jestli se neobjevil další kousek do jeho mozaiky.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Byl jsem tam nejméně třicetkrát

Rhoademu bylo jasné, že nejvíc materiálů najde v České republice, proto se sem v roce 2002 poprvé vydal. Z oborových amerických časopisů věděl, kde se v Praze konají filatelistické burzy a kde může po známkách do své kolekce pátrat. Tehdy pracoval jako instruktor plavání na univerzitě v minnesotském Mankatu, a vždy když skončil letní semestr, odletěl na další průzkum do Česka. Opakovaně přitom navštívil památník v Lidicích. "Bylo to první místo v České republice, které jsem poznal. Je to tam plné emocí. Byl jsem tam nejméně třicetkrát a pokaždé mě přemohl pláč," říká a i při vzpomínce mu vlhnou oči.

20 let

Tak dlouho se Phil Rhoade sběratelsky věnuje tématu Lidic.

30 návštěv ČR

Nejméně třicetkrát navštívil Phil Rhoade Českou republiku, aby osobně poznal místo svého sběratelského zájmu a mohl pátrat po důležitých informacích i předmětech do své sbírky.

Kolik předmětů jeho lidická sbírka zahrnuje, nemá přesně spočítáno. Odhaduje je řádově na tisíce. Vedle filatelistických materiálů sbírá i fotografie, staré noviny, plakáty. Součástí kolekce je ale třeba i americký obal od žvýkačky, který komiksovou formou znázorňuje atentát na Heydricha. Důležitou součástí sbírky jsou také dokumenty. Ten nejvzácnější chvilku hledá v jednom z šanonů, ze kterého pak opatrně vyndavá ručně vyplněné úmrtní oznámení, jež dostala dcera lidické občanky Anny Hanzlíkové, rozené Verunkové, od nacistických úřadů v Osvětimi v srpnu 1944.

"Je to nejspíš jediný dokument o lidických obětech v soukromých rukách," říká o listině. Jeho větu potvrzuje kurátorka z památníku ve středočeské obci Pavla Bechnerová a doplňuje: "V naší historické sbírce se nachází ještě jeden podobný dokument, psaný na stroji. Je to úmrtní list paní Karolíny Hanzlíkové, rozené Kolárové. Byla usmrcena 25. června 1944 rovněž v Osvětimi."

Pro Phila Rhoadeho je ale osobně nejcennější, jak se úmrtní oznámení dostalo do jeho rukou. Při svých pobytech v Česku se seznámil s Annou Prágrovou, jejíž rodina z Lidic pochází a v obci pracovala jako průvodkyně. Stali se přáteli, i když se spolu mohli bavit jen přes tlumočníka. "Když jsem přijel poprvé, ukázal jsem jí fotografii z roku 1945 ze slavnosti, na které Beneš vyhlásil rozhodnutí o znovuvybudování vesnice. Na snímku, který památník v archivu neměl, poznala svoji matku a babičku, jež tragédii přežily," vypráví Rhoade. "Když jsem přijel asi pošesté, podala mi při setkání tenhle papír s tím, že má něco důležitého pro moji sbírku. Hrozně si toho vážím," má opět vlhké oči. "Ještě mi k tomu dala tohle," ukazuje lístek z června 1936, na kterém paní Hanzlíková vyzývá svou tetu k vyzvednutí brambor.

Přátelský konkurent z Česka

Phil Rhoade ale není jediný sběratel zaměřený na Lidice. Při dotazu na konkurenci se nejprve ošívá, nakonec však připustí, že má jednoho velkého protihráče. Jmenuje se Michal Pupcsik a žije v obci Běloky nedaleko Lidic. Shromažďuje vše, co se týká venkovských oblastí mezi Prahou a Kladnem. "Má fenomenální sbírku. Já se soustřeďuji především na filatelistické objekty, on má mnohem širší záběr. Byl jsem u něj dvakrát nebo třikrát. Možná si občas na eBayi konkurujeme, ale také jsme si mezi sebou něco vyměnili. ,Majkl' pro mě koupil i nějaké materiály na Aukru, které mi z USA nešly zaplatit," říká smírně Rhoade.

Pupcsik, který pracuje jako IT expert v bance, je ale o poznání kritičtější. "Taky by mi Phil nemusel moje nabídky na eBayi přebíjet," postěžuje si při setkání v Praze a upřesňuje, že se ceny některých vzácnějších nabídek pohybují ve stovkách dolarů. Jeho sok z Indiany nechce finanční náročnost vůbec komentovat, nechá se alespoň umluvit, aby ukázal ten exponát ze své sbírky, za který zaplatil nejvíc. Rhoade ukazuje upomínkovou kartičku z tryzny k prvnímu výročí Heydrichovy smrti. Bylo jich vydáno přesně tisíc, všechny očíslované. Rhoade má tu s pořadovým číslem 250. Jiným vzácným a také drahým kouskem je obálka dopisu, který jedna z lidických žen poslala příbuzným z koncentráku v Ravensbrücku. Něco takového Američan sháněl roky.

Michal Pupcsik svého konkurenta oceňuje, nicméně podle něj by se předměty připomínající vyhlazenou vesnici měly soustředit v místě, ke kterému patří: "Lidické věci by měly být ve svém domovském regionu, tak se snažím vše zajímavé stáhnout k nám." Jeho sbírka sestává z množství knih, dobových upomínkových předmětů, ale také kuriozit, jako je mexický komiks vyprávějící příběh vesnice nebo třeba deska Lidické písně, kterou v době heydrichiády natočila operní pěvkyně Jarmila Novotná. Na nahrávce ji na klavír doprovází ministr zahraničí londýnské exilové vlády Jan Masaryk.

Sbírku jednou Lidicím odkážu

V časech internetu jsou soukromí sběratelé při budování svých sbírek většinou rychlejší než muzea. Rozhodují se rychle, kupují za vlastní, sběratelství je pro ně navíc osobní vášeň, až posedlost. Neváhají tak věnovat spoustu energie prohledávání internetových aukcí, na což zaměstnanci institucí financovaných z veřejných prostředků, kteří toho mají na starosti mnohem víc, nemají čas. Pupcsik zná i tuto druhou stranu, krátkou dobu v lidickém památníku působil, přiznává ale, že to skřípalo. "Jsem příliš velký individualista, který se nerad podřizuje a dělá si věci po svém," říká. "Rád bych ale jednou vybudoval nějaké vlastní muzeum," předestírá své plány. Jeho sbírka ale zatím zůstává uzamčena za dveřmi jeho domu.

To Rhoade rozhodně nepatří ke sběratelům, kteří by si svůj poklad nechávali jen pro sebe. Pravidelně vystavuje na filatelistických sešlostech v USA, kde se mu od pořadatelů i návštěvníků dostává velkých ocenění. "Ale pro medaile to nedělám. Rád bych, aby se o té tragédii vědělo. Stále platí, že ti, kdo neznají historii, si ji musí prožít znovu," objasňuje. Nejzajímavější předměty ze své sbírky rozmístil na deset panelů, na kterých je doprovázejí přehledné texty, jež nezasvěcenému člověku masakr z Lidic srozumitelně vysvětlí v širším kontextu druhé světové války. Dvakrát ji prezentoval i v Lidicích a starší verze z roku 2006 je přístupná také na internetu (www.japhila.cz/hof/0171/index0171a.htm).

Jeho sbírka s nejvyšší pravděpodobností jednou v Česku také zůstane − po své smrti ji chce Lidicím odkázat. "Instruoval jsem sestry, co s ní dělat, až zemřu," říká svobodný a bezdětný americký sběratel. "Doufám, že o ni bude z české strany zájem. Naposled jsem u vás byl v roce 2012 − jako důchodce už si nemohu další cesty do Evropy dovolit. Ti, se kterými jsem se tehdy ústně dohodl na odkázání, už nejspíše v památníku nepracují," uvažuje. Pak ale s odhodláním dodává: "No, ale snad tu ještě nějakou dobu budu a sbírku ještě pořádně rozšířím."