Štvaly je tuny plastového odpadu, které zaplavují svět. A nejvíc mikrotenové sáčky, které se odpadem stávají jen chvíli poté, co si do nich lidé nakoupí jídlo. Když před dvěma lety přišly Hana Fořtová a Tereza Dvořáková na trh s ekologickou alternativou, stal se z jejich Frusacku okamžitý hit. Znovupoužitelný a kompostovatelný obal na pečivo či ovoce a zeleninu obrátil dnes 28leté Fořtové a stejně staré Dvořákové život naruby. Obě studovaly medicínu, ale díky úspěchu svého nápadu se místo na dráhu lékařek vydaly cestou byznysu. Čím víc se nořily do tématu ochrany životního prostředí, tím víc se také proměňoval jejich osobní život.

"Byla jsem vcelku umírněná ekoložka. Když jsem si ale v souvislosti s podnikáním začala hledat fakta a data, zjistila jsem, že situace životního prostředí je skutečně špatná a že třídit odpad opravdu nestačí. Jednorázový kelímek na kafe jsem tak nedržela v ruce už dva roky. Místo něj si nosím termosku. Mám i vlastní krabičky na jídlo s sebou a znovupoužitelnou láhev na vodu," popisuje Hana Fořtová.

Podobně je na tom i Tereza Dvořáková. "Vedle klíčů mám pověšené sáčky Frusack a beru si je tak s sebou stejně automaticky jako klíče. I kdybych je náhodou zapomněla, tak si třeba rajčata v plastovém obalu nekoupím," líčí Dvořáková.

Ačkoliv jsou v bezobalovém životním stylu velmi důsledné, nikoho dalšího do podobně radikální změny tlačit nechtějí. "Rozhodně nemáme v úmyslu nikoho pranýřovat, ale spíš chceme veřejnost podporovat v tom, aby si každý našel vlastní cestu. Frusack může být prvním krokem, po kterém mohou následovat další," říká Fořtová.

S ekologickým sáčkem pronikly nejen do českých, ale třeba i norských a španělských domácností a zároveň na největší e-shop světa Amazon. Úspěch Frusacku je motivuje k tomu, že v budoucnu chtějí se svou firmou Infiberry vyvíjet další ekologická řešení. "Už si ani jedna nedovedeme představit, že bychom podnikaly v jiném oboru s vědomím, že poškozujeme životní prostředí. Víme, že tohle je správná cesta, a hodláme v ní pokračovat," plánuje Fořtová.

K ekologickému podnikání přitom mají z jejich zkušenosti ženy blíž než muži. "Když jsme byly v mezinárodním kole Woman Startup Competition, organizátoři vyzdvihovali fakt, že přihlášené projekty se ve velké míře orientují právě na ochranu životního prostředí či sociální podnikání. Muži častěji zakládají softwarové firmy. U ekologických start-upů jsou pak běžné i smíšené týmy," popisuje Dvořáková.

Ženy si také častěji než muži pořizují i Frusack − představují 70 až 75 procent zákazníků. "Vychází to z toho, že o domácnost a nákupy se většinou starají ženy. Ty ale mnohdy naučí i zbytek rodiny využívat různá ekologická řešení. V důsledku tak naše sáčky nosí do obchodů i muži," podotýká Dvořáková.

Hnutí zero waste nakoplo zelený byznys k výšinám

Ženy tvoří 80 procent zákazníků také u společnosti Tierra Verde, která vyrábí ekologickou drogerii pod značkou Yellow and Blue a prodává i další zboží šetrné k přírodě, jako jsou třeba produkty z biobavlny nebo výrobky z recyklovaných materiálů. "Mám pocit, že ženy jsou daleko víc naladěné na naši planetu," říká 54letá zakladatelka společnosti Nataša Foltánová.

Když v roce 2008 firmu rozjížděla, začínala s dovozem mýdlových ořechů z Indie. Postupně se ale ukázalo, že s tím žádný velký byznys neudělá a budou třeba i další výrobky. "Většina firem se soustřeďuje na samotný produkt, já se rozhodla zaměřit na zákazníka. Přemýšlela jsem vždy, co já sama potřebuji v domácnosti, abych mohla žít v souladu s přírodou, a tak jsem postupně rozšiřovala sortiment," vypráví Foltánová.

Ekologické podnikání bylo podle ní přirozeným vývojem v jejím životě, který vyvrcholil stěhováním do domu se septikem. "V tu chvíli jsem ještě víc než dřív začala řešit, co pouštím do kanalizace. A tím se mé rozhodnutí založit si firmu na ekodrogerii ještě akcelerovalo," líčí podnikatelka.

Tento článek patří do placené sekce.

Pro vás jej odemknul někdo, kdo má předplatné.


Pokud budete předplatitelem, budete moci stejným způsobem odemykat placené články i pro své přátele.
A získáte i řadu dalších výhod.

Během 10 let se jí podařilo vybudovat společnost s obratem kolem 50 milionů korun, která má dceřinou firmu na Slovensku, pobočku v Bulharsku a exportuje mimo jiné do Skandinávie. Své výrobky prodává přes e-shop a dodává je také do zdravých výživ nebo třeba do řetězce drogerií DM. "V poslední době se hodně soustřeďujeme na hnutí zero waste, které se snaží snížit množství odpadu. Ve firmě máme bezobalovou prodejnu a naši drogerii si zákazníci mohou koupit i v dalších bezobalových obchodech. Nabízíme jim i různé znovupoužitelné tašky a sáčky na nákup a řadu pratelných pomůcek do domácnosti," popisuje Foltánová.

I díky popularitě zero waste podle ní zájem o ekologické produkty sílí. "Zatímco před 10 lety jsme museli lidem vysvětlovat, proč by měli naše výrobky používat, dnes rosteme obrovským tempem, aniž bychom dělali jakoukoliv propagaci. Náš byznys se díky tomuto boomu zvětšuje každý rok o 50 procent. A to jsme pořád na začátku. V tomhle oboru platí, že sky is the limit," říká podnikatelka.

Maximalizace zisku ale pro ni rozhodně není hlavní motivací. "Dělám to kvůli službě lidem a planetě. Mám dva společníky a ti jsou nastaveni úplně stejně. A kvůli tomu sem přišli. Vliv to ale má i na zaměstnance ve výrobě. Tím, že jim vysvětlujeme, proč to děláme, a že se i ve firmě snažíme tvořit co nejméně odpadu, se mění chování i dříve konvenčně smýšlejících pracovníků," popisuje Foltánová.

Ženy často k ekologii přivede mateřství

Ekologickými tématy se zabývá i 29letá Veronika Blabla Hubková. Začínala v roce 2011 navrhováním udržitelné módy, později vedla v Česku kampaň Fashion Revolution, která usiluje o reformu módního průmyslu, a o jeho negativních dopadech napsala knihu Příběh skříně.

Už jako malá se chtěla vyučit švadlenou. Nicméně řemeslo bylo na ústupu, a tak vystudovala ekonomii. "Pak jsem ale u rodičů našla starý notýsek, kam jsme měli nakreslit, čím bychom chtěli být. Byl tam můj obrázek jehly a nitě a pohled na něj mě přesvědčil ke koupi šicího stroje," vypráví Hubková.

Když ušila první triko, došlo jí, kolik energie a času ji to stálo. A začala se pídit po tom, jak je možné, že v módních řetězcích se oblečení prodává tak lacino. "Byla jsem klasický spotřebitel, kterého nenapadlo, že móda může škodit. Moje tvorba začala jako absolutně neudržitelná. A proměňovala se až v čase s tím, jak se mi rozšiřovaly obzory o fungování módního průmyslu," líčí Hubková. Prvním krokem bylo, že začala používat výhradně lokální materiály. A tím zatím posledním, že šije už jen z výrobního odpadu textilních podniků.

Cítila ale, že čím víc toho ví, tím víc ji to svazuje v navrhování. Do toho otěhotněla a začala koordinovat kampaň Fashion Revolution v Česku. Šití proto upozadila.

Během mateřské ji napadlo napsat o módním průmyslu a jeho škodlivých dopadech knihu. "Na akcích o udržitelné módě jsem pořád dokola potkávala stejné lidi. Říkala jsem si proto, že musím prasknout tuto bublinu. Napsala jsem tedy svou knihu stručně a odlehčeně, aby si ji přečetl skutečně každý," popisuje Hubková. V současnosti je mezi lidmi 1000 výtisků a další tisícovka mezi ně míří. Aby své literární tvorbě dodala Hubková i sociální přesah, nechává knihu tisknout v chráněné dílně.

Sama se při nákupu oblečení snaží rozlišovat "chuť a hlad". A shání ho primárně v second handech, u lokálních návrhářů nebo na zahraničních e-shopech s udržitelnou módou.

"Od počáteční ambice, že změním svět, jsem se začala soustřeďovat víc na sebe. Došla jsem k závěru, že největší přínos mohu mít, pokud se budu chovat tak, abych obstála sama před sebou. Přes sociální sítě jako Instagram to prezentuji dál a tím snad inspiruji i ostatní," říká Hubková.

Od udržitelné módy se dostala i k dalším oblastem ekologie. Snaží se minimalizovat odpady v domácnosti nebo nakupovat výrobky šetrné k životnímu prostředí. "Začala jsem nad tím mnohem víc přemýšlet, když se mi narodilo dítě. Najednou mi došlo, že už nemám zodpovědnost jen za sebe, ale i za svého syna. Pro řadu žen je právě mateřství spouštěčem, kdy si uvědomí, že svým potomkům chtějí předat planetu v lepším stavu, než v jakém ji dostaly," je přesvědčená Hubková.

Podnikání musí mít vyšší smysl

Mateřství k zájmu o ekologii přivedlo i dnes 55letou spolumajitelku a členku představenstva firmy Nafigate Corporation Lenku Mynářovou.

"S příchodem dětí jsem se začala dívat na svět úplně jinýma očima. Uvědomila jsem si, že tím, co nakupuji a jaké prostředky používám, mohu bezprostředně ovlivnit podobu světa, ve kterém budou mé děti žít. Bylo to před 30 lety, kdy byla aktuální ozonová díra. A jak se teď ukazuje, tehdejší zákaz freonů a dalších chemických látek přispěl k tomu, že ozonová díra se nyní zaceluje. Takže to skutečně funguje," tvrdí Mynářová.

Firma Nafigate převádí zajímavé nápady z akademické sféry do praxe. Jedním z nich je i technologie Hydal, která umí přeměnit použitý fritovací olej v bioplast. Díky ní je například možné nahradit škodlivé mikroplasty v kosmetice přírodní alternativou, která se po použití ve vodě zcela rozloží a nezatěžuje životní prostředí. První produkty na této bázi uvedla firma na trh loni v říjnu.

Svou podnikatelskou filozofii Mynářová shrnuje anglickým souslovím better life, tedy lepší život. "Už od chvíle, kdy jsme se potkali se zakladatelem Nafigate Ladislavem Marešem, jsme si vybírali témata, jako je čistá voda nebo čistý vzduch. A i když vím, že cesta k vědeckých inovacím na trh je nesmírně složitá a dlouhá, nedovedu si představit, že bych podnikala v jiném oboru bez vyššího smyslu. Pro mě je to nejen jádrem podnikání, ale i naplněním mého života," popisuje Mynářová.

Její byznys je založený na takzvané cirkulární ekonomice, která se snaží udržet zdroje v oběhu co nejdéle.

O tomto tématu Mynářová přednáší na konferencích po celém světě. "Potkávám tam stejné množství žen i mužů. Na strategické úrovni tak žádné genderové rozdíly nevidím. Ženy jsou ale ekologicky aktivnější v běžném životě. I já sama vedu naši rodinu k třídění, kompostování nebo znovupoužívání obalů. Můj největší ekologický prohřešek tak je právě doprava letadlem na konference. Ale na druhou stranu to dělám kvůli ekologickým projektům a žádná jiná varianta zatím není. Nicméně doufám, že hyperloop a podobné dopravní prostředky pomohou i v této oblasti," říká podnikatelka.

Optimistická je, nejen co se týče vývoje v oblasti dopravy, ale i ochrany životního prostředí. "Přístup k řadě problémů, jako je třeba plastový odpad, se na globální úrovni velmi zrychluje. Evropská unie si konečně uvědomila, že nemůže jít krok za krokem, a začala řešit problémy paralelně. Už nyní se přijímá legislativa, aby se mohly dostat na trh produkty na principu cirkulární ekonomiky, které se teprve vyvíjejí. A právě oběhové hospodářství do toho vneslo nový vítr. Nechci říct, že je to revoluce, ale rozhodně už to není evoluce," říká Mynářová.

Chuť měnit věci, které nefungují

Oběhovým hospodářstvím se zabývá i Soňa Jonášová, 29letá zakladatelka a ředitelka Institutu cirkulární ekonomiky. "Současný systém funguje na bázi vytěžit, vyrobit a vyhodit. Přechod od této lineární ekonomiky k cirkulární je založený na opětovném využívání a opravě produktů a vytváření stoprocentně recyklovatelných výrobků. Staví také na obnovitelných zdrojích, bezodpadovém hospodářství a sdílené ekonomice," přibližuje Jonášová.

Vyrůstala na vesnici v úzkém sepětí s přírodou. "Celá rodina pracovala v zemědělství a odmalička jsem byla vedená k tomu, že je naprosto přirozené starat se o krajinu kolem sebe. Můj tatínek nás zároveň učil, že když něco nefunguje nebo se nám to nelíbí, tak to máme změnit. A to jsou základní hodnoty, které mě provázejí celý život," říká Jonášová.

V duchu rodinné tradice vystudovala agrobyznys. Štvalo ji ale, jak současný systém vyčerpává půdu a jak se u intenzivních chovů hospodářských zvířat nedodržují podmínky welfare. "O to větší překvapení pro mě bylo, když jsem odjela na Erasmus do Nizozemska a zjistila, že pro ně je udržitelnost v zemědělství alfou omegou. Snaží se tam chovat co nejlépe ke zvířatům i přírodě a pečovat o své zdroje. Na zemědělské univerzitě, kterou jsem tam studovala, byla ekologie základní linií všech předmětů. A začala jsem si říkat, proč bychom to i v Česku nemohli dělat lépe, když můžeme," říká Jonášová.

Mezitím se seznámila s tématem cirkulární ekonomiky, které jí přišlo jako zajímavé spojení mezi zemědělstvím, životním prostředím a podnikáním. A v hlavě se jí začala rodit myšlenka na založení neziskové organizace, která by tohle téma v Česku propagovala. "Institut cirkulární ekonomiky jsem rozjela v roce 2015. V té době už se připravovala evropská legislativa, která principy oběhového hospodářství podporuje, takže jsem věděla, že se na to Česko bude muset připravit. Padlo to tedy ve správný čas na úrodnou půdu," líčí Jonášová.

Během své práce se potkává mimo jiné i s řadou lidí, kteří se věnují ekologickému podnikání. "U žen pozoruji, že se víc dívají do budoucnosti a budují udržitelné základy podnikání na další desítky let. Často jsou ochotny na začátku tolik nehledět na rychlý zisk, když vědí, že to bude mít přínos v budoucnu. Na druhou stranu muži jsou zase výborní manažeři a dokážou hledat cesty, jak ty cíle naplňovat. Potřebujeme proto jak ženy, které dokážou lobovat za ekologické aspekty, tak muže, kteří je převedou do reálných kroků," uzavírá Jonášová.

Související

Líbil se vám článek? Chcete víc takových článků?

Kupte si předplatné a můžete si je číst všechny. Navíc bez reklam a s možností sdílet přátelům.

Vyzkoušejte předplatné HN+