- Nebudu chodit spát po půlnoci, protože dostatek spánku je důležitý pro zdraví a také se tím eliminuje riziko, že po půlnoci napíšu nějakou hloupost na Twitter.
- Nebudu se litovat, když se mi na ulici rozváže tkanička nebo když mi přijde pozvání na první preventivní kolonoskopické vyšetření.
- Nebudu se rozčilovat ve vlaku, že tam nefunguje internet, protože tam nefungoval nikdy a nikdy fungovat nebude, a wi-fi signál tam České dráhy daly pouze proto, aby se telefony nepřipojily na mobilní data a jejich majitelé mohli v klidu hledět z okna a rozjímat.
- Nebudu na kolegu, který mi už několik let neodpovídá na pozdrav, v duchu ječet "Neumíš aspoň zabučet, ty blbe?!", protože ho přece zdravím dobrovolně a opětovat to není povinné.
- Nebudu vyčítat sousedce, že má ráda hlasitý sex, a zkusíme si na tom faktu se ženou najít to lepší, například že je fajn bydlet v jednom domě se šťastnými lidmi.
- Nebudu si hezké ženy v tramvaji představovat bez šatů, a už vůbec o tom nebudu psát do novin, protože žijeme v době, kdy spousta mužů mělo problémy i z mnohem malichernějších důvodů a v dnešním společenském klimatu se těžko hájit tvrzením, že je to pro ženy pozitivní, protože si je představuji hezčí, než asi ve skutečnosti jsou.
- Nebudu lhát, a to ani v naprosto bezvýznamných případech, jako když ženě udělám dlouhou přednášku o tom, že věci mají své místo, třeba náš otvírák na pivo, který je VŽDY na lince vedle lednice, a že když si ho půjčí, tak ho musí vrátit, a já pak ten otvírák najdu na stole v pracovně.
- Nebudu chodit na Facebook, protože vím, že vnitřní hlas, který mi říká "Jen se podívám, co je nového, nebude to trvat déle než dvě tři minutky!", mně zase sprostě lže, a jestli ho poslechnu, budu za půl hodiny nešťastný, naštvaný a plný výčitek.
- Nebudu si dělat legraci z mileniálů, protože to mají těžké, skoro všichni jsou v produktivním věku a některým se už blíží krize středního věku, což v jejich případě může znamenat i drsné životní změny, kupříkladu že se odstěhují od rodičů.
- Nebudu v metru pouštět starší lidi, protože 1) už je mi přes padesát a sedí i spousta těch, kteří jsou výrazně mladší než já, a 2) kdybych si stoupl, vystavím se nebezpečí, že někdo pustí sednout mě.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článek