Narodila se na Slovensku, dnes však patří k nejcitovanějším mladým ekonomům v Česku. Publikuje často se svým manželem, rovněž ekonomem. Má za sebou úspěšný konec roku: nedávno byla habilitována docentkou a získala titul Ekonomka roku.

HN: Říká se, že čistě z ekonomického pohledu je kupování dárků jedním z nejhorších způsobů, jak vynaložit peníze. Co vy a dárky? Už je máte nakoupené?

Nechávám to na manželovi, který s kupováním dárků začíná tři měsíce před Vánoci. A dělá to velice efektivně a minimalisticky. Určitě líp než já.

HN: Manžel je také ekonom?

Ano, pracuje jako poradce bankovní rady ČNB.

HN: Kde jste se seznámili?

Na bakalářském studiu na Institutu ekonomických studií na Karlově univerzitě. Bydleli jsme spolu na koleji.

Zuzana Havránková

◼ Vystudovala Institut ekonomických studií na Karlově univerzitě, kde dnes působí na katedře makroekonomie a ekonometrie.

◼ Věnuje se makroekonomii, bankovnictví, mezinárodní ekonomii, ale také energetice. Vydala již zhruba dvacet odborných publikací a patří mezi 100 nejlépe hodnocených ekonomek světa.

◼ Její metaanalýza vlivu letního času na úspory elektrické energie posloužila jako podklad europoslancům, když připravovali návrh na zrušení střídání letního a zimního času. Výzkumy Havránkové používá také například Mezinárodní měnový fond nebo Světová banka.

◼ Pracovala rovněž na metaanalýze volebních prognóz před posledními volbami do sněmovny a před prezidentskými volbami.

Vzorem jí byly modely, které například ve Spojených státech dělá Nate Silver.

◼ "Je jasné, že agregace více průzkumů je asi přesnější než konkrétní jednotlivý průzkum. Něco jsme trefili, ale nemohu říct, že to byl jednoznačný úspěch. V Americe jsou k dispozici data za desítky let, my zatím dělali dvě pozorování," říká.

◼ Má dvojí občanství, české a slovenské, a čtyři děti.

HN: Vy jste ze Slovenska. Mluvíte dobře česky, ale nějaké slovenské slovo vám občas uteče.

Jsem v Praze zhruba dvanáct let, ale česky se snažím mluvit až v posledních letech. Mimo jiné kvůli dětem, aby v jazycích neměly zmatek. Pro Slováky je však v Česku používání slovenštiny úplně přirozené. Češi ji ani neberou jako cizí jazyk, je to milé. Byť se to trochu mění, jak teď dospívá první generace, která se už narodila v odděleném Česku nebo Slovensku. A mnozí slovenštině i méně rozumějí.

HN: Proč jste přijela studovat do Prahy?

Pocházím z malé vesnice, a když jsem tam chodila na základní školu, vůbec jsem netušila, že existují univerzity jako Harvard, Oxford nebo Princeton. Pro mě byla od dětství metou Karlova univerzita. Byl to sen, který jsem měla. A ukázalo se, že to byl sen uskutečnitelný. Zrovna ekonomie má na Karlově univerzitě tradici a dnes i mezinárodní renomé. Náš IES a institut CERGE se v posledních letech pravidelně umísťují v první stovce světových ekonomických pracovišť.

HN: Proč jste si vybrala ekonomii?

Za tím žádná zajímavá story není. Rozhodovala jsem se mezi právy a ekonomií. A došla jsem k názoru, že osobnostně se na práva až tak moc nehodím. Nejsem dostatečně tvrdá a dravá, což je pro právnickou kariéru potřeba. A v osmnácti jsem ani nebyla ještě zcela vyhraněná, takže se mi ekonomie, se svou rozmanitostí a pestrostí, zdála jako dobrá volba.

HN: Nikdy jste nelitovala?

Ne, naopak jsem objevovala to, co je na ekonomii krásné a zajímavé. Hodně i díky profesorům, které jsem měla a díky nimž jsem ekonomii poznávala.

HN: Co je podle vás na ekonomii krásného?

Obecně to, že se snaží zlepšovat životy lidí. Hledá způsoby, jak bychom se mohli mít lépe. Zvláštnost ekonomie je v tom, že je na pomezí společenských a exaktních věd. My ekonomové se někdy tváříme, že dokážeme všechno spočítat. A používáme k tomu matematiku a další nástroje, podobně jako třeba přírodní vědy.

Problém je v tom, že předmětem našeho zkoumání je chování člověka. A to je mnohdy neracionální a nepředvídatelné. Proto se ekonomové mýlí častěji než ostatní vědci používající matematiku − a někdy si to nechtějí připustit, protože k tomu omylu došli velmi sofistikovanými a přesnými metodami. To však na lidské chování neplatí. V tom je úskalí, ale i krása ekonomie.

HN: Chválila jste úroveň IES na Karlově univerzitě. Vy jste se podívala i na mezinárodně prestižní školy, jako například Berkeley v Kalifornii. Co vás tam překvapilo?

Američané jsou už od dětství vedeni k tomu, aby diskutovali. Kladou otázky, učí se argumentovat, vedou debaty. Když studentům přednášíte v Česku nebo obecně i v Evropě, většinou tiše sedí a poslouchají.

HN: Ve vaší práci ekonomické výzkumnice hodně používáte takzvanou metaanalýzu. Co tato technika přesně znamená?

Odpovím trochu oklikou. Velkým problémem hlavně ve společenských vědách je dnes to, čemu se říká replikační krize. Totiž že se řadu výsledků studií nedaří opakovat. Ono to má určitou logiku, protože na rozdíl od přírodních zákonů ve společenských vědách hodně záleží na prostředí a kontextu. Když to přeženu, chování lidí je jiné v USA a jiné například v Ugandě, takže se klidně může stát, že ten samý experiment uděláte v obou zemích s jinými výsledky. Druhým problémem je publikační selektivita. Tedy že si odborné žurnály vybírají k publikaci práce, které vycházejí statisticky pěkně, a jiné ignorují. Hodně studií se do nich proto nedostane.

Z obojího pak plyne, že když chceme porozumět nějakému jevu, najdeme spousty studií, které ho nějak zkoumají, ale mnohé mají rozdílné výsledky. Pak přijde na řadu metaanalýza, která všechna tato data vezme a pokusí se z nich učinit nějaký shrnující závěr.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

HN: Proč jste si tuto statistickou metodu tak oblíbila?

Ona to vlastně byla náhoda. A jako první měl ten nápad manžel, s kterým jsme pak na řadě publikací spolupracovali. Na studijním pobytu v Helsinkách nás napadlo aplikovat metaanalýzu na to, jaký dopad mají zahraniční investice na produktivitu domácích firem. To je přesně jeden z těch problémů, kde je k dispozici řada dat, ale nedávají na první pohled jednoznačnou odpověď. Takže manžel přišel s tím, že četl něco o metaanalýze a že bychom to mohli zkusit.

HN: Může to pak být důležitý podklad pro rozhodování politiků nebo institucí. Jako vaše metaanalýza vlivu letního času na úspory elektrické energie.

Přesně tak. Zavedení letního času bylo ve 20. století odůvodňováno primárně právě úsporami elektrické energie. A otázka zněla, zda to stále platí v době, kdy máme k dispozici nové technologie, kdy lidé mnohem víc používají například klimatizaci a kdy chytrá domácnost umí spotřebu energie optimalizovat. Jinými slovy, zda má střídání času stále smysl.

HN: A výsledek?

Došli jsme k tomu, že se ty úspory blíží nule a že dopady na spotřebu energie už nejsou relevantní. Měli jsme velkou radost, když se naše studie objevila v materiálech Evropské komise a Evropský parlament k nim při rozhodování o letním čase bude přihlížet. Potěšilo nás i to, že ji do svých materiálů zařadil i americký Kongres.

HN: V USA se o rušení letního času taky diskutuje?

Zatím jen zcela obecně a na základní úrovni. Ta debata se ale pomalu rozbíhá.

HN: Brali jste v úvahu také další efekty, kromě úspory energie? Střídání času má přece i další náklady a benefity.

To jsme nezkoumali. A máte pravdu, že tam je celá řada dalších efektů. Například existují studie, které zkoumají, jaké dopady má posun času na lidský organismus a na lidské chování. Ukázalo se třeba, že to má vliv na investiční rozhodování lidí.

HN: Řešili jste i to, jaký čas po případném zrušení zavést, jestli ten letní, nebo se vrátit k původnímu? Pro hodně lidí je to velké téma.

Mám na to jen osobní intuitivní názor. Současný zimní čas je ideálně nastaven pro člověka, který chodí spát v osm večer a budí se ve čtyři ráno, jelikož půlnoc je v rámci zimního času středem období tmy. Nejsem si jistá, jestli tohle nastavení spánku skutečně odpovídá dennímu režimu průměrného Evropana.

Byli jsme s manželem nedávno v Japonsku, v době, kdy tam slunce vycházelo v pět ráno a zapadalo v pět odpoledne. Což znamená, že celý mimopracovní život se odehrává v noci. Má to samozřejmě dopady na společnost i na ekonomiku. Lidé tráví víc času doma, méně utrácejí, zvyšuje se počet dopravních nehod, může to mít vliv i na kriminalitu. Japonci z toho moc šťastní nejsou. Zároveň je ale jasné, že je to velmi individuální. Někomu může vyhovovat to, že bude chodit dřív spát a bude dřív vstávat, jiný dává přednost opaku.

HN: A vaše preference?

Podle mě by byl lepší letní čas. A z hlediska nejefektivnějšího využití slunečního světla bych ho oproti původnímu posunula nejen o jednu, ale rovnou dvě hodiny. Pak by to nejvíc odpovídalo tomu, jak dnes trávíme čas. Tedy že průměrný člověk chodí spát spíše v deset večer a vstává v šest hodin ráno.

HN: Spolupracujete často s manželem? A jaké to je, sdílet nejen rodinu, ale i práci?

Řadu studií jsme dělali společně a mnohé zase každý sám. On se víc specializuje na měnovou politiku, mými obory jsou energetika a životní prostředí. Pracuje se nám dobře. Jen je to trochu obtížné. Když ale seženeme pro naši jedenapůlroční dceru chůvu a starší tři děti nejsou nemocné, takže jsou ve školce nebo ve škole, uděláme si s manželem pracovní oběd. A tam diskutujeme o tom, na čem zrovna pracujeme. Jinak se domů snažíme práci moc nezatahovat.

HN: Čtyři děti? Je to ekonomicky uvážlivé rozhodnutí?

My jsme vždycky chtěli hodně dětí. A čtyři děti jsou hodně, ale spíš z pražského pohledu. My bydlíme v Litomyšli a tam to není nic zas tak neobvyklého. Jen v naší ulici o deseti domech je pět rodin, které mají tři a více malých dětí.

HN: Proč jste se odstěhovali do Litomyšle, když oba pracujete v Praze?

Máme to tam rádi. Jezdili jsme tam za manželovou rodinou a za kamarády, a tak jsme si řekli, že by to bylo hezké místo pro život. Ono to má i ekonomické důvody, s nadsázkou řečeno. Litomyšl patří mezi města s nejnižší nezaměstnaností, kriminalitou a počtem exekucí na hlavu. Je to příjemné kulturní město, kde se děje spousta věcí a je stále co dělat. Prostě dobré místo pro život. Vlakem to z Prahy není zas tak daleko.

HN: Oba s manželem jste ekonomové, myslíte si, že si tu kariéru zvolí i vaše děti?

Snad ne, potřebovali bychom v rodině i další profese. Třeba lékaře, právníky a přednostně někoho manuálně schopného. Ale jestli mám mluvit vážně, mám odpověď asi jako každý rodič. Budu ráda, když se najdou v tom, co je bude bavit.

HN: Hodně lidí si dnes stěžuje, hlavně na politiku, a cítí obavy z budoucnosti. Co vy? Jste spíš optimistka, nebo pesimistka?

Určitě optimistka. Když se podíváte na data, zjistíte, že od roku 1800 se životní úroveň běžného člověka zvýšila třicetinásobně. V poslední době je ten pokrok ještě rychlejší. Ubývá chudoba, ve světě je méně násilí. Ekonomika se samozřejmě vyvíjí cyklicky, takže je nepochybné, že po období růstu přijde krize. A protože manžel pracuje pro centrální banku, často se o tom doma bavíme. Jak se třeba banky poučily z krize minulé, kterou některé neprošly moc dobře.

HN: A kdy krize bude? Někteří ekonomové ji předvídají "co nevidět" už několik let. Nebudu jmenovat.

Já určitě ne. Náhodné jevy nelze predikovat a krize je typický náhodný jev. My můžeme jako ekonomové jen analyzovat situace, které v takovém případě mohou nastat. A připravit se na její dopady v různých scénářích.

HN: Bude ta další krize velká? Mně by se hodilo, kdybyste to řekla, protože články o tom, že se blíží velká krize, jsou v našich novinách nejčtenější.

Znovu mohu zopakovat jen to, že krize je náhodný jev. A to se týká i jejího průběhu. Ekonomické predikce pracují jenom s dostupnými informacemi, ne s křišťálovou koulí.

HN: Potěšilo vás, že jste byla oceněna titulem Ekonomka roku?

Samozřejmě. Bylo to za akademickou činnost. Její úspěšnost jde ve vědě celkem dobře vyjádřit podle toho, kde práce vycházejí a jakou mají citovanost. Mě ale pracovně těší i jiné věci, hlavně to, když vidím, že naše práce mají nějaký reálný dopad. Jako to bylo například s metaanalýzou týkající se střídání času nebo společenských nákladů emisí uhlíku.

HN: Jaké postavení má česká ekonomie ve světě?

Jak jsem už říkala, na institutech IES a CERGE se dělá ekonomie na světové úrovni. Naši studenti nemají problém pokračovat ve studiu na těch nejlepších světových univerzitách. A profesoři z nich zase přednášejí na Karlově univerzitě. Spolupracujeme i s nobelisty.

HN: Blíží se konec roku. Jaké máte předsevzetí do toho příštího?

Jako matka se čtyřmi dětmi a akademička bojuji neustále s časem. Takže moje předsevzetí je mít mezi obojím větší rovnováhu. Méně ponocovat a sedět nad prací, více času si užívat dětství svých dětí. Protože to uteče a už se nevrátí.