Představte si, vycházíte vpodvečer z práce a před dveřmi na ulici leží pohozené dítě. Předpokládám, že nebudete mít morální dilema, co dělat. Vytáhnete mobil, zavoláte na jedno z trojciferných čísel a problém s bezprizorným dítětem je rychle vyřešen. O dítě je postaráno a vy si zase můžete jít svou cestou. Nestálo vás to moc práce, času ani peněz a těžko zpochybnitelná morální zodpovědnost − pomoci malému dítěti − byla splněna. Jak tak snadno a bez námahy? Aktivoval jste morální exoskeleton.

Mít exoskeleton znamená mít "kosti venku". Třeba takový rak má venku to, co my lidé máme uvnitř: pevnou strukturu. Místo toho, aby měl skelet schovaný uvnitř, má ho venku − navíc často v esteticky příjemné a zároveň šikovné formě obranného krunýře. Zdá se mi, že něco podobného se děje u člověka s něčím intimním, co kdysi bylo hluboko uvnitř: moralitou. Dnešní moralita se přestěhovala ze srdce do institucí, z hloubky člověka do vnějších, veřejných (profesionálních) institucí. Člověk je duše-vnější. Nikoli ve smyslu, že by byl více duševní, ale v tom smyslu, že je jeho duše více záležitostí vnější. Že máme z velké části svědomí v institucích.

Dnes se nemusíte (ale můžete) starat o staré rodiče či prarodiče. Morální odpovědnost za ně z velké části převzaly instituce, v tomto případě důchodové pojištění a zdravotní pojištění. Co kdysi byla morální zodpovědnost jedince, sídlící v hloubi jeho srdce, je dnes vyvinutý morální exoskeleton postavený z institucí. Tyto mechanismy jsou tak pevné a fungují relativně dobře díky tomu, že je na nich obecná shoda tak silná, až nám dává dojem neviditelnosti. Tomuto morálnímu exoskeletonu lze tedy též říkat morální automaton.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Stavění lidských automatonů, pohybujících se soch, byl koníček minulých století. Vypadalo to jako člověk, hýbalo se to jako člověk a přitom, ejhle, člověka nikde. Podobně se tak dnes v naší civilizaci chovají instituce. Napodobují, nahrazují člověka tak, že člověka není třeba k tomu, aby plnil lidské funkce. Člověka zastupuje instituce, exoskeleton. Rodič má vychovávat své dítě, vzdělat jej a připravit "na svět" (jako by doma nebyl svět). Kdyby se vám podobná situace s pohozeným dítětem stala před několika generacemi, morální dilema by to ve vás rozhodně vyvolalo. Místo dnešní ceny (pár vteřin a několik korun za telefonát) by vás tenkrát pomoc dítěti stála podstatně víc času, peněz a starostí. Musel bych vzít dítě k sobě (což člověku dost změní plány, agendu dne), sehnat a zaplatit mu doktora, péči a časem najít nějakého pečovatele nebo útulek, pokud bych k dítku příliš nepřirostl. Každopádně loučení by mě jistě dost stálo i po emotivní stránce. Musel bych se rozmýšlet, měl bych morální dilema (mohu si to dovolit?).

Levná etika

Díky tomu, že jsme se domluvili a postavili si morální exoskeleton-automaton, morální dilema dnes již nemám. Jen lidská zrůda by měla morální dilema s tím, zda nemluvněti pomoct, nebo ho nechat ležet. Mám za to, i když je to k diskusi, že moralita činu není negována tím, že je automatická. Je přece morálně vyšší ten, kdo nemá morální dilema, zda jednat eticky, ale rovnou tak jedná. Jsme tedy − jako společnost − etičtější než jednotlivci, což ovšem dělá etičtější i všechny občany společnosti. Každopádně je to situace mnohem výhodnější pro ono dítko − nemusí čekat, zda kolem něj projde matka Tereza, ale zachránit život mu dnes může skutečně každý. Morální čin za nás dokoná automaticky morální exoskeleton. A je vlastně jedno, zda jej aktivuje hrdina, nebo místní budižkničemu.

Na úrovni národa máme tento morální skelet vybudovaný tak dobře, že se o něm vesměs ani nediskutuje. Proto také můžeme tyto činy dělat automaticky, bez diskuse. Tento exoskelet ale máme dobře vybudovaný na úrovni národa, výš moc ne. Pokoušíme se o cosi takového na úrovni Evropy (instituce EU, Schengen aj.)? A na úrovni světa? Tam už lautr nic pevného vybudováno nemáme.

Píše se konec roku 2018 a naše planeta má tak maximálně globální chrupavky, kost, na kterou není spolehnutí, neb moc pevná není. Čím vyspělejší civilizace, tím vyvinutější a větší má morální exoskeleton. Myslím, že postavení automatické morálky pro celé lidstvo, nejen našeho národa či kontinentu, bude úkol pro generaci nastupující. Hlavně v situaci, kdy je etika čím dál levnější.