Od našeho zpravodaje z Ukrajiny - Počátkem dubna 2014 skupina proruských aktivistů obsadila budovu charkovské státní administrace, prohlásila se za "alternativní místní poslance" a vyhlásila Charkovskou lidovou republiku. Tehdy se zdálo, že toto více než milionové východoukrajinské město bude následovat příklad Doněcku a Luhansku a zapojí se do separatistického hnutí, aktivně podporovaného Moskvou.

Policii se nakonec podařilo budovu vyklidit a proruské nálady ve městě postupně téměř vymizely − především díky příkladu válkou zmítaného Donbasu. Čtyři roky poté Charkov vypadá stabilně. Překvapivě úspěšně se vyrovnal se ztrátou ruských trhů i přílivem donbaských uprchlíků a v rámci Ukrajiny patří mezi bohatší města. Sužují ho ale stejné problémy jako zbytek země. Především korupce, zablokované reformy a neefektivita státní správy.

Čas rváčů

V prvních měsících roku 2014, kdy v Kyjevě probíhaly násilné protesty proti tehdejšímu prezidentovi Viktoru Janukovyčovi, Charkovem zmítaly spory, na kterou stranu se postavit. Kontroverzní starosta Gennadij Kernes, který byl členem Janukovyčovy Strany regionů, původně nic nenamítal proti rekrutování tzv. titušek, pouličních rváčů, kteří jezdili do Kyjeva napadat účastníky protivládních protestů.

Měl dlouholeté styky s kriminálním podsvětím a třeba členy "Klubu bojových umění Oplot", což byla v zásadě jen špatně maskovaná součást místní mafie, používal na potlačování opozice vůči svým plánům.

Rváči z Oplotu například v roce 2012 rozehnali ekologické aktivisty, protestující proti výstavbě obchodního centra na místě jednoho z městských parků. Názor starosta začal měnit, když se ve městě začali objevovat "hosté" z Ruska.

Tento článek patří do placené sekce.

Pro vás jej odemknul někdo, kdo má předplatné.


Pokud budete předplatitelem, budete moci stejným způsobem odemykat placené články i pro své přátele.
A získáte i řadu dalších výhod.

Starosta Gennadij Kernes
jarvis_5bc5ff97498e3216c77c3431.jpeg
Starosta Charkova Gennadij Kernes
Foto: Profimedia

◼ Devětapadesátiletý vystudovaný hodinář se dostal už v roce 1984 do hledáčku sovětské policie kvůli veksláctví a hraní skořápek. Za mříže nakonec putoval v roce 1992 kvůli podvodu.

◼ Jeho osud se změnil na přelomu tisíciletí, kdy se oženil s dcerou někdejšího kyjevského prokurátora Jurije Gajsinského. Tehdy začal privatizovat energetické společnosti, založil vlastní právnickou firmu a stal se majitelem novin Večerní Charkov a televize Tonis-centrum.

◼ V roce 2010 se stal charkovským starostou. V říjnu 2015 byl zvolen do funkce znovu s 65,8 procenta získaných hlasů, což bylo nejvyšší vítězství starosty velkého města na celé Ukrajině.

"Byl jsem se podívat na jednom z proruských mítinků a po cestě jsem viděl snad dvacet autobusů s ruskými značkami. Z pódia mluvil člověk v kozácké uniformě, ale o místních kozáckých tradicích nevěděl vůbec nic, naopak se odvolával na zvyky, které jsou charakteristické pro ruské donské kozáky," vzpomíná dnes místní historik, odborník na dějiny Charkova 19. a 20. století Filip Dykan. Proruských demonstrací se účastnil i pracovník myčky automobilů v ruském Rostově na Donu Arsenij Pavlov, který se posléze "proslavil" jako jeden z polních velitelů v Slovjansku s volacím znakem Motorola. V roce 2016 zahynul při výbuchu bomby ve výtahu v domě v Doněcku. První, kdo během chaotických událostí jara roku 2014 vyvěsil nad budovou státní administrace v Charkově ruskou vlajku, byl zase skandální moskevský novinář vystupující pod pseudonymem Mika Ronkainen.

Pod Putinem by nebylo líp

Jádro proruského hnutí však tvořili místní obyvatelé. A nemuseli to být jen mafiáni typu zakladatele Oplotu Jevgenije Žilina, který byl v roce 2016 zavražděn v jedné moskevské luxusní restauraci, údajně v rámci boje o kontrolu nad pašováním uhlí z Donbasu.

"Já jsem chodil na demonstrace Antimajdanu, protože se mi nelíbilo, co se děje v Kyjevě. To nemohli počkat do prezidentských voleb o rok později? Jenže já jsem to vnímal jako naši vnitřní věc. Když se začali objevovat lidi, kteří o sobě tvrdili, že pracují pro Moskvu, a měli spoustu peněz, pomalu jsem z toho vycouval. V Rusku jsem nějakou dobu žil a jakkoli nemám rád současného ukrajinského prezidenta Porošenka, fakt si nemyslím, že pod Putinem by nám bylo líp," říká vystudovaný letecký inženýr Maxim, který se živí jako IT specialista. Příjmení ale raději zveřejňovat nechce.

"Charkov je město, které tradičně žilo z obchodu, což formovalo jeho identitu. Demonstrací, ať již na jakékoli straně, se účastnily maximálně desítky tisíc lidí. Na město, které má i s celou aglomerací skoro dva miliony lidí, to není moc. Naprostá většina byla pasivní a čekala, kdo vyhraje," říká protikorupční aktivista Dmytro Bulach. Soudí, že rozhodující roli sehrála skladba obyvatelstva.

"My jsme univerzitní město a průmysl se zabývá přesným strojírenstvím pro leteckou a kosmickou oblast. Většina dělníků jsou vysoce kvalifikovaní lidé, často mají vysokoškolské diplomy a v rámci Ukrajiny patří mezi lépe placené. Aniž bych se chtěla nějak dotknout Doněcku a okolí, u nás nejsou horníci a schopnost kritického myšlení je tu o něco vyšší," říká i socioložka z charkovské univerzity Julie Bidenková.

Důležitou roli sehrála pozice Gennadije Kernese a místních politických elit. "Oni na rozdíl od Doněckých nikdy neměli ambice ovládat celou Ukrajinu, vždycky museli balancovat. Takže když si měli vybrat mezi Kyjevem a Moskvou, usoudili, že Kyjev bude přece jen přijatelnější partner," vysvětluje Bidenková. Upozorňuje také na negativní příklad událostí v Doněcku a Luhansku. "Když lidé viděli, co se tam děje, hodně rychle ze sympatií k Moskvě vystřízlivěli," vzpomíná charkovská socioložka.

Infografika
Infografika Ukrajina

Tvrdí, že město udělalo svou geopolitickou volbu. "Na konci roku 2013 zhruba 22 procent obyvatel Charkova podporovalo sblížení s Ruskem a vstup do Eurasijské unie. Dnes je jich šest procent. Naopak pro spojení s Evropskou unií bylo tehdy asi dvacet procent tázaných, zatímco dnes je to 36 procent," vysvětluje Bidenková.

Není na co čekat

Tato volba ovšem měla velmi citelné ekonomické dopady. Město těžilo ze své blízkosti k ruským hranicím a vydělávalo na tranzitu zboží z a do Ruska. Na obřím barabašovském tržišti bylo oficiálně zaregistrováno přes sto tisíc podnikatelů. "Jezdili sem nakupovat lidi z ruského Belgorodu nebo Voroněže, stejně jako majitelé obchodů z Donbasu. V roce 2014 oba tyhle hlavní trhy zmizely," říká spolumajitel sítě restaurací Andrij Maksimov. Na jednom z největších tržišť východní Evropy to ovšem na nějakou krizi nevypadá.

"Lidí sem jezdí pořád dost, jen jsou většinou z jiných oblastí," říká prodavač oblečení, který se představuje jako Artur.

Ruská anexe Krymu a agrese na Donbasu ukončily také spolupráci v leteckém a kosmickém průmyslu. "Více než sedmdesát procent našich projektů bylo spojeno s Ruskem. Ať už to byly přímo zakázky pro Roskosmos nebo třeba společné projekty pro Indii či další země," vysvětluje Alexej z Asociace mladých pracovníků v kosmickém průmyslu. Mladý expert je k možnostem ukrajinských kosmických provozů skeptický. "Pokud jde o technologie, Západ nám utekl o dobrých dvacet let. My můžeme dodávat jen těm, kteří na americké přístroje nemají peníze," vysvětluje Alexej. Podobná situace je podle něj ve většině státních podniků.

"Stále více zemí se zapojuje do kosmických projektů a to je pro nás šance. Jen se musíte snažit. Státní podniky ze zvyku čekají na pomoc státu, ale my nemáme na co čekat," oponuje Dmitrij Šigalevskij, výrobní ředitel akciové společnosti FED, která vyrábí agregáty pro letecký a kosmický průmysl. Sídlí v areálu stejnojmenné státní společnosti. Zatímco však soukromá firma pracuje na tři směny sedm dní v týdnu, státní podnik převedl své zbývající zaměstnance na třídenní pracovní týden.

Obří korupční systém

Horší to ale je s nadějemi, které v roce 2014 svržení prezidenta Viktora Janukovyče přineslo. "Tehdy byli lidé připraveni k tvrdým reformám, protože bylo jasné, že se musí všechno změnit, abychom vůbec uhájili samotnou existenci státu. Jenže my jsme tu šanci nakonec promarnili," konstatuje Dmytro Bulach. Spokojen není ani s úspěchy, jakým bylo třeba vytvoření hlídkové policie, která má v očích veřejnosti relativně slušnou pověst. Podle něj to jen hovoří o katastrofální pověsti zbývajících policejních složek.

Příliš nefunguje ani další výdobytek revoluce, občanské poradní rady téměř při všech státních orgánech. Pomocí nich mají mít aktivisté možnost kontrolovat a ovlivňovat činnost úředníků. "Já jsem zvolená do rady při ministerstvu zdravotnictví a mimo jiné vybíráme ředitele velkých nemocnic. Jenže nesmíme vybrat nikoho, kdo nemá vzdělání ve zdravotním managementu a nemá deset let praxe v řízení nemocnice. Takže vlastně musíme vybrat někoho, kdo už ředitelem jiné nemocnice je," kroutí hlavou Olena Harmašová, původní profesí farmaceutka.

To ale většinu obyvatel Charkova tolik netrápí. "Já už se snažím politiku nesledovat, za poslední roky toho bylo moc," říká Viktor Juchno, strojní inženýr, který letos v dubnu povýšil dlouholetý koníček na zaměstnání a založil si vlastní minipivovar. Trvalo mu to jedenáct měsíců a několikrát se během schvalovacího řízení setkal s více či méně zamaskovanou žádostí o úplatek.

"Nechali mě až v okamžiku, kdy pochopili, že opravdu nemám žádné peníze," směje se Juchno.

Stejně jako většina jeho sousedů si nedělá žádné zvláštní iluze o starostovi města Gennadiji Kernesovi. "Samozřejmě že nezapomíná na vlastní kapsu, ale současně také opravuje silnice, peníze jsou ve městě vidět," říká rezignovaně. "Tohle slyšíte v Charkově často, ale co je to za argument? To se máme smířit s tím, že všichni politici kradou a tenhle aspoň kromě toho něco staví?" rozčiluje se Julie Bidenková.

"Samozřejmě že by Kernes měl odejít. Vybudoval obří korupční systém, jehož je hlavním beneficientem. To, že ho výměnou za loajalitu podporuje dnešní Kyjev, hovoří jen o úrovni současných ukrajinských elit," dodává Dmytro Bulach.

Všichni se ale shodují, že nynější situace se se stavem před rokem 2013 nedá srovnat. "Máme mnohem silnější občanskou společnost, některé korupční kauzy se podařilo dotáhnout k soudu. To by dříve bylo nepředstavitelné," uznává Bulach.

Před čtyřmi lety byl podle něj ukrajinský stát prakticky v rozkladu a občanská společnost jeho funkce nahradila. "Pamatujete na facebookové skupiny, které sháněly pro vojáky všechno od ponožek po neprůstřelné vesty? To bylo místo týlové služby armády. Dobrovolnické prapory nahrazovaly samotné bojové jednotky. Naše protikorupční organizace do určité míry nahrazuje práci prokuratury a policie. Já bych si ale přál dožít se situace, kdy naše organizace bude moci skončit," vysvětluje. Zdá se, že to ale bude ještě nějakou chvíli trvat.

jarvis_5bc5ff97498e3216c77c342d.jpeg
Státní podniky ze zvyku čekají na pomoc státu, ale my nemáme na co čekat, říká Dmitrij Šigalevskij, výrobní ředitel akciové společnosti FED.
Foto: HN – Ondřej Soukup
Související
Infografika Ukrajina

Líbil se vám článek? Chcete víc takových článků?

Kupte si předplatné a můžete si je číst všechny. Navíc bez reklam a s možností sdílet přátelům.

Vyzkoušejte předplatné HN+