Některé výroky mají potenciál stát se znamením doby. Jedním z nich je nesporně bezprostřední reakce předsedy komunistů Vojtěcha Filipa v situaci, kdy byl přichycen při lži. Otázka: "Proč jste to říkal, když víte, že to není pravda?" Odpověď Filipa: "A proč bych to neříkal?"

Ne, nejde o to, že Filip prostě lhal. Pro úplnost − jednalo se o tvrzení, že kandidát na ministra zahraničí Miroslav Poche hlasoval pro uvalení sankcí na Česko v případě, že nebude ochotno přijímat migranty, což byla čistokrevná dezinformace. Jde hlavně o to, že Filip neviděl a nevidí na vlastní lži vůbec nic nepatřičného. Naopak ji vystavuje na odiv. Jistě, lhalo se vždycky. Ovšem bývalo to tak, že lhoucí se alespoň styděli. Nyní se ale lež zcela odpojila od studu a vydává se za přednost. Lže se hrdě. To je zásadní posun, charakterizující dnešní Česko. To je důvod, proč je Filipův výrok znamením doby.

Co se vlastně stalo? Proč se najednou lže s takovou sebejistotou a samozřejmostí? Možná je to důsledek polarizace společnosti. Názoroví oponenti jsou považováni už nikoliv za soupeře či konkurenty, ale rovnou za nepřátele − takže se lež chápe jako naprosto legitimní součást boje proti nim. Rozšířit zlovolnou dezinformaci se v tomto stavu studené občanské války považuje za něco, co je naprosto v pořádku, podobně jako se zpravidla válečná lest nepovažuje za nic odsouzeníhodného ve válce skutečné.

Proto nás už nesmí překvapit vlastně nic. Ani například to, že kdysi renomovaný ekonom, nyní především politik strany Realisté Pavel Kohout sdílí na Twitteru leteckou fotografii mnohatisícového davu a tvrdí, že jde o snímek z demonstrace na podporu britského antimigračního aktivisty Tommyho Robinsona. Zmíněná fotografie ovšem pochází z roku 2005 z Liverpoolu a ukazuje oslavy vítězství tamního fotbalového klubu v Lize mistrů. Což ale s Kohoutem ani nehne, tweet prostě nesmaže. Dezinformace se zvesela šíří a o to mu jde. Realista kompletně nezávislý na realitě. Na cokoliv se dá přece říci: "Není to pravda, ale mohla by být." Nebo: "Není to pravda, ale kdyby byla, bylo by to správné." Postupně se v Česku šíří jakási zvrácená etika. Na dezinformaci, lži, pokud potvrzuje dopředu vytvořený obraz světa, nejenže už podle mnohých není nic špatného, ale taková lež je naopak pociťována jako něco hluboce morálního.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Dovolím si malý příklad: v minulých dnech jsem napsal několik kritických textů o neochotě prezidenta Zemana jmenovat navrženého ministra. Na Twitteru na to reagoval uživatel jménem Miroslav Adámek. "Hele a co pan Kiska na Slovensku, když odmítl jmenovat ministra vnitra a hlasitý potlesk a jásot Vás osobně? Jak to? Pan Kiska správně a MZ špatně? Vždyť postupují oba stejně − jaktože jeden je hrdina a druhý ne? Necítíte se TRAPNĚ?" Upozornil jsem dotyčného, že si vymýšlí, neb jsem o postupu slovenského prezidenta Kisky nikdy nenapsal ani řádku, natož abych nad ním jásal. A následně jsem pána požádal, ať lživý tweet smaže. Odpověď? "Osobně nevím, jestli jste jásal či nikoliv, nicméně žádnou protestní Vaší reakci jsem nezaznamenal… mazat nic nebudu". Ano: Pan Adámek ví, že si vymýšlí, že lže, ale je mu to jedno. Řídí se, podobně jako stále větší část společnosti, heslem "Svou alternativní realitu si rozvracet nedáme".

Dobrou ilustrací tohoto fenoménu je i mail, který dostal kolega z České televize: "To, že je vaše reportáž pravdivá, ještě neznamená, že to není americká propaganda!" Na to se už opravdu nedá říci vůbec nic.

Termíny pravda a lež zkrátka postupně pozbývají obsahu. A nedosti na tom: začínají se dokonce objevovat pokusy dělat z těch, kteří se s neblahým trendem odmítají smířit, nebezpečná individua. Je to dobře vidět na aktuálních připomínkách Hradu ke zprávě ministerstva vnitra o extremismu: "Hlavní hrozbou pro demokratickou společnost jsou dnes ti, kteří chtějí omezit politickou soutěž a legitimní diskusi ve veřejném prostoru nálepkováním a odsouzením, ať už jde o nálepku 'populismu', nebo 'šíření dezinformací'."

Ano, čtete dobře. Nebezpečný už není lhář, dezinformátor, ale naopak ten, kdo dezinformaci odhalí. Trvat na pravdě, fakticitě, je v tomto pojetí vlastně ohrožením demokracie. Realita už nemá být to, co JE, ale to, co se odhlasuje. Nejlépe samozřejmě v referendu.

Heslo "Pravda vítězí" na prezidentské standartě je v tak dokonalém rozporu s dnešní realitou Česka, že by snad bylo opravdu lepší na její místo − doufejme dočasně − zase umístit červené trenky…