O malíři okouzleném městem, technikou, civilizací

Kamil Lhoták za ohradou snů

* Podobné životní peripetie, podobné zázemí a osudy, podobné vnitřní ustrojení. Spisovatel Adolf Branald se s malířem Kamilem Lhotákem prostě musel setkat. Nyní nám vypráví, jak k tomu došlo, co společně prožili, o čem si vyprávěli.
(im)
Vzpomínková kniha o Kamilu Lhotákovi (1912 - 1990) se sotva mohla dočkat lepšího načasování. V pražské Městské knihovně lze právě v těchto týdnech zhlédnout velkou retrospektivní výstavu věnovanou legendární Skupině 42, v níž Lhoták hrál důležitou roli. V tomto ohledu může kniha posloužit jako doplňková četba k viděnému, i když její časový i tematický záběr je pochopitelně podstatně širší než malířovo působení ve válečných a těsně poválečných letech. Ale okouzlení i zneklidnění moderní "městskou" či "technickou" civilizací, které prostupovalo aktivity Skupiny 42, prolíná celou Lhotákovu tvorbu. Malíř byl uhranut městskými a příměstskými krajinami. Jeho "moderní doba" ovšem nezapomíná na kořeny, na historické souvislosti. "...není malířem jen města, v němž žijeme, ale i města, v němž žili naši předci," píše Branald. A dodává: "Já je tam alespoň vidím, schované za tou ohradou, za hangárem; dokonce i v metafyzické krajině se povalují útržky předmětů, které by nebyly stvořeny bez nich."
Ohrady byly vždy důležitou součástí Lhotákových kreseb a maleb jako svébytný symbol tajemství. Branald nás pomyslně uvádí do prostoru za nimi: do vnitřního světa malíře, do jeho soukromí. Líčí jeho původ, vztah k ženám. Jde přitom až do intimních detailů - nikoli ve jménu laciné senzace, ale pro lepší pochopení osobnosti i díla, pro ozřejmění příběhu jednotlivých obrazů.
V úvodní poznámce spisovatel říká, že Kamil Lhoták by si zasloužil životopisný román. A s povzdechem dodává, že už nemá tolik času ani energie, aby takový román napsal. "Něco jsem si zapamatoval, něco získal z vyprávění přátel a jeho syna Kámy, ale hlavně mě k psaní přiměly tytéž důvody a nálady, z jakých on maloval obrazy nazvané Hommage a Chitussi, Pocta Henri Rousseauovi nebo In memoriam Josefa Šímy. "Popravdě si ale věhlasný kreslíř a malíř nemohl přát lepší poctu. Přátelskou a vnímavou, citlivou a skromně obdivnou. Literární portrét doplňují mnohé kresby a archívní fotografie i blok barevných reprodukcí.
Adolf Branald: Můj přítel Kamil. Nakladatelství Mladá fronta, Praha 1998. Váz., 160 stran, cena neuvedena.