Lidé ještě stále čtou

Co nového přinesl mezinárodní knižní veletrh ve Frankfurtu nad Mohanem?

Lidé ještě stále čtou

* V pondělí skončil ve Frankfurtu nad Mohanem jubilejní, padesátý ročník mezinárodního knižního veletrhu, který tu probíhal od 7. října. Dojem z celého veletrhu lze vyjádřit jediným slovem - stabilita.
Dělení expozic, stánky největších vystavovatelů, tematika nabízených novinek, to vše připomíná minulé ročníky. Centrem obchodu, a tedy logicky i centrem zájmu českých nakladatelů byly expozice nakladatelů z USA, Velké Británie, Německa a Francie. A také expozice specializované tematicky, zejména na dětskou literaturu a na literaturu věnovanou cestování. Ten, kdo od jubilejního ročníku čekal nové směry či neotřelé nápady, musel být zklamán. Naopak nový trend posledního desetiletí - vydávání CD-ROM, který v posledních letech expandoval, byl tento rok ve viditelném útlumu.
Jednou výraznou novinkou v knižní produkci se snad staly jen publikace s použitím 3D obrázků, které s pomocí speciálních, do knihy vložených brýlí umožňují vidět tyto obrázky plasticky. Zdánlivě pouhá hračka, ale například v obrazové knize o expedici k Marsu je toto "vylepšení" více než funkční. Vždyť kdo by nechtěl sedět pohodlně s kávou v křesle, a přitom se procházet krajinou jiné planety? Příští rok, pokud vše půjde dobře, by vám tuto knihu mělo nabídnout nakladatelství Mladá fronta.
Překvapením bylo, jak střídmě se nakladatelé věnovali "žhavému" tématu Clinton a Lewinská. Pochybuji, že zvítězil morální aspekt nechutnosti celé kauzy, spíš byl veletrh příliš brzy, "boom" nastane v nejbližší době. Loni vládli veletrhu Diana a Che Guevara, tento rok veletrh neměl jasného vůdce. Snad jen Adolf Hitler, o kterém začala vycházet v Německu další biografie. Bude třídílná, prvý díl má kolem 600 stran. I ostatní nakladatelé stále věnují značnou pozornost fašismu. Právě Hitler se na vás dívá z mnoha stánků, a to jak na obálkách téměř glorifikujících publikací, tak obsáhlých seriózních rozborů. Na jedné straně například jakési londýnské nakladatelství, které vedle dějin mučení a trestů nabízí povrchní obrazovou knihu o SS, na druhé straně velmi seriózní publikace jiných nakladatelů.
Když český nakladatel prochází expozice uměleckých publikací, může si pouze povzdechnout: "Čechů je bohužel málo." Není těžké vydávat v angličtině nádherné monografie současných malířů a fotografů. Lze dokonce vydat velkou obrazovou publikaci o tunelech. U nás? Ani o tunelářích.
U uměleckých publikací bledne český nakladatel závistí, u dětských knih odporem. Je s podivem, jak se podobají expozice dětské literatury amerických a třeba jinak zcela odlišných a renomovaných francouzských nakladatelů. Jednotná barevnost, odporné figurky střihu Disney, jakákoli absence originality. Bloudíte po poušti křiklavého nevkusu, ale oázy existují - nakladatelství ze Skandinávie a Albatros z Čech. Jako ředitel společnosti, která mimo jiné vydává i časopisy pro děti, Sluníčko a Mateřídoušku, jsem v duchu plácal po rameni domácí ilustrátory. Tiše doufám, že nový vlastník Albatrosu nezavede toto nakladatelství do houfu s "D" na tričku.
Co tedy nového vlastně 50. ročník přinesl? Kupodivu nejvíce novinek bylo v české expozici. Po dlouhých, naprosto nevýrazných a rozpačitých letech, kdy úroveň českého stánku byla taková, že část renomovaných nakladatelů buď raději nevystavovala vůbec, nebo si pořídila vlastní stánek, svěřilo Ministerstvo kultury organizaci expozice společnosti Svět knihy, s. r. o., vlastněné Svazem českých knihkupců a nakladatelů, která je známá pořádáním stejnojmenného knižního veletrhu v Praze. Byla to volba více než šťastná. Česká expozice byla stylizována do podoby kavárny a je samozřejmé, že šlo o imaginární kavárnu Slávie. Vznikl tak poměrně intimní prostor, ve kterém vedle vystavování knih mohli nakladatelé vést i obchodní jednání nebo odpočívat po vysilujících kilometrech, které tu každý "vyhledávač typů" nachodil. Na velmi solidní úrovni byly i služby "recepce" a český stánek se tak šťastně přiblížil úrovni stánku světových nakladatelů. Výrazně přeskočil své sousedy ve druhém patře haly 9, které poněkud podivně sdružuje nakladatele ze střední a východní Evropy a nakladatele z Asie. Konkurencí byla jen expozice Maďarska, ta však spíše než úrovní zaujala rozlohou. Maďarsko se totiž chystá na příští rok, kdy se stane centrální zemí veletrhu. Barevnost "našeho" patra se projevila i v nabízeném občerstvení. Zatímco bufet nabízel maďarskou gulášovou polévku, u stánku bylo možno zakoupit pravé a vynikající japonské "suši".
Mírumilovnost nakladatelů nebyla vlastní jen "našemu" patru (sousedily zde stánky Číny a Tchaj-wanu). Pokud jste měli štěstí, mohli jste třeba potkat mezi stánky Salmana Rushdieho, občas i bez viditelných "goril".
Centrální zemí letošního veletrhu bylo Švýcarsko. Jeho expozice mě velmi zklamala. Začalo to zcela "falešným" vystoupením hudebníků a skončilo neosobní, chladnou halou. Posteskl jsem si při vzpomínce na centrální zem minulého veletrhu - Portugalsko. V každé hale tehdy byly stylizované vinárny, ve kterých nabízeli velký výběr portugalských vín za ceny, jež se zdály na předraženém veletržním občerstvovacím frankfurtském trhu pohádkovými. Uvidíme, jak se se svou úlohou vypořádá napřesrok Maďarsko. Příslibem je, že na stánku měli nejhezčí dívku veletrhu.
Frankfurtský knižní veletrh tradičně doprovázejí výstavy, autorská čtení a další kulturní akce. Z českých autorů to byli tentokrát Tereza Boučková, Pavel Šrut a Pavel Kohout. Z oficiálních hostů je třeba jmenovat ředitelku odboru Ministerstva kultury, spisovatelku Evu Kantůrkovou, která je nadějí, že knihy již nebudou při udělování státních grantů na posledním místě. Vždyť na přímou podporu vydávání knih bylo v roce 1997 vyčleněno přibližně dva milióny korun, což je zanedbatelný zlomek rozpočtu jednoho českého filmu. V sobotu se konala akce švýcarského nakladatele Jürgena Branschweigra, nakladatele, který v sedmdesátých letech proslul podporou a vydáváním českých "zakázaných" autorů a kterého v letech devadesátých málem zničilo krachující nakladatelství Svoboda, bývalý to majetek KSČ. To jsou paradoxy.
Více než osm tisíc vystavovatelů a řádově milión vystavených knih potvrzují, že lidé bez rozdílu rasy a vyznání nejen konzumují, ale též čtou a přemýšlejí. Toto zjištění je pro mě na každém knižním veletrhu stále nové.

Jan Macháček
(autor je ředitelem nakladatelství Mladá fronta)