Hollywoodští producenti Rob Fried a Cary Wood, spojení se společností TriStar, usoudili, že je čas překročit další hranici filmových superprodukcí. Za vhodného "hrdinu" si vybrali jednoho z nejstarších netvorů filmového plátna, který prošel desítkami japonských filmů a jejich amerických verzí, Godzillu. Od japonské společnosti Toho Movies Company zakoupili po složitých jednáních práva a začali hledat vhodné tvůrce. Ve hře postupně byli režiséři James Cameron (Titanic), Tim Burton (Mars útočí), David Fincher (Sedm), Jan DeBont (Nebezpečná rychlost). Úkolu znovuoživit Godzillu se nakonec ujala filmařská dvojice, jejíž předchozí film (Den nezávislosti) vydělal kolem 800 miliónů dolarů - režisér německého původu Roland Emmerich a scenárista Dean Devlin.
Godzilla v moderním hollywoodském podání oplývá především množstvím působivých triků. Naštěstí si však tvůrci na rozdíl ode Dne nezávislosti dokázali od pohádkově naivního příběhu uchovat humorný odstup. Lidští hrdinové si často sympaticky nevědí rady s problémy, které před ně postavila existence obřího netvora. Godzilla, probuzená k životu francouzskými jadernými zkouškami v Pacifiku, není jen pouhým nositelem všeobecné zkázy, ale spíše nešťastným tvorem, jenž ve střetu s lidským světem nemůže dojít klidu. V souladu s přírodními zákonitostmi totiž hledá vhodné místo, kde by nakladla vejce. Nanejvýš příhodná se jí zdá být poloha Manhattanu. Lidé pro ni nejsou apriorními nepřáteli. Ale komplikacím, jež jí způsobují snahou zachránit velkoměsto, vzdoruje způsobem sobě vlastním. Až do trpkého konce.
Snímek přišel na zhruba sto miliónů dolarů. Jeho tvůrci se snažili podle svých slov překročit hranice možností vizuálních a speciálních efektů (digitálních, mechanických i optických), které jsou velmi často kombinovány s živou akcí. Natáčení prý často připomínalo menší vojenské cvičení.
Nejslavnější filmové monstrum se na plátnech kin poprvé objevilo v roce 1954 ve filmu Inoširy Hondy Gojira, který se vzápětí dočkal verze pro americká kina, kde jadernými pokusy k životu vyvolaný mutant pravěkého ještěra dostal jméno Godzilla. (Černobílý film byl pod názvem Probuzená zkáza uváděn i v našich kinech; premiéru měl roku 1957.) Japonští filmaři ze společnosti Toho tehdy čerpali ze všech možných filmových vzorů včetně klasického King Konga z 30. let. Pochopitelně neměli k dispozici počítačovou techniku. Využívali proto mechanické modely a rozličné triky. V kůži netvorů se často převlékali herci. Od poloviny padesátých let do poloviny let devadesátých v Japonsku vznikly na dvě desítky filmů s Godzillou. U nás byl na počátku 70. let promítán ještě Útok z neznáma, natočený v roce 1966. Do našich kin se dostalo ještě několik dalších snímků s jinými příbuznými monstry, které vznikaly v dalších japonských studiích (Gamera kontra Gaos, X - stvůra z vesmíru, Gappa).
Režisér Roland Emmerich znal Godzillu od mládí: "Nechtěj jsem natočit pouhý remake. Z původního filmu jsme si vypůjčili jenom monstrum a základní dějovou linii, podle které Godzilla vznikla díky radiaci." Ani faktická podoba Godzilly nepřipomíná staré monstrum. Novou vizáž navrhl Patrick Tatopoulos, který pro Emmericha vytvořil již podobu mimozemšťanů pro Den nezávislosti. Výsledky jeho snažení připadaly režiséru a scenáristovi tak dokonalé, že jeho příjmení přidělili jedné z hlavních postav filmu.
