Lokálkáři a subreportéři

(nak)
Pražské nakladatelství Akropolis dostalo šťastný nápad připomenout 50. výročí úmrtí velkého Pražana Egona Ervína Kische vydáním nenápadné knížky jeho humoresek, nazvané podle jedné z nich Srostlé sestry.
Novinařina na pomezí krásné literatury, a hlavně humor - to je něco, co v dnešním tisku dost citelně postrádáme. Proto je tak osvěžující číst dávné Kischovy práce, ze kterých je cítit, jak dobře se různými zákruty života bavil především sám autor.
Okouzlující je jeho sebeironie, s níž se staví do role novináře nařčeného z otcovství dítěte, jež tajně porodila jedna ze slavných siamských sester ukazovaných na poutích. Smíchu se neubráníme ani při četbě o jeho neúspěšném putování za reportáží o Útulně padlých děvčat, odkud je spanilomyslnými zakladatelkami vykázán, jakmile se k němu padlé děvy začnou hlásit jako ke starému známému.
Kisch dovede vytěžit humor všude - i v zákopech první světové války. Téměř všemi příběhy prostupuje novinařina, ale nejlépe se kolorit tohoto povolání v Kischových časech odráží v humoresce Novinářská burza. Kisch v ní zachycuje každodenní svět pražských lokálkářů, subreportérů a volontérů, jejich vzájemné zlomyslnosti a rivality, se zjevným potěšením vzpomíná na největší trapasy, na chyby vzniklé ledabylým překladem z němčiny či chvatnou prací. S jistou dávkou nostalgie čteme, jak vypadal svět bez agentur a bez moderní techniky: Třeba o tom, jak jistý lokálkář několikrát denně běhal do Troje, aby nepropásl chvíli, až Mistr Svatopluk Čech dodýchá.
Srostlé sestry jsou dobrým příkladem toho, jak připomínat velikány bez naftalínu a bez patosu.
Egon Ervín Kisch: Srostlé sestry. Akropolis, Praha 1998, brož., 94 strany, doporučená cena 106 Kč.