Slova

Veta za vetu

Shakespearovu hru s tímto českým názvem (překlad J. V. Sládka, v originále Measure for Measure) mi připomněl pan dr. Mirko Svoboda, když napsal: ...pravidelně čtu Hospodářské noviny včetně vaší rubriky. Čtu ovšem i další články, do nichž mnohdy autoři vkládají zbytečné cizojazyčné výrazy, patrně ve snaze dodat jim "vyšší" úroveň. V článku Dobrodružství jménem euro z 15. května mne však upoutalo slovo zcela jiné. Hned na začátku je věta: "Kdysi válkou zdevastovaný a rozhádaný kontinent se dokázal nejen znovu zvetit a postavit na nohy..." Pátral jsem, co ono zvetit znamená. Až v 8. dílu Slovníku spisovného jazyka českého jsem nalezl vysvětlení: zvetit se - zotavit se, sebrat se... Tam je též uvedeno, že jde o výraz moravský. Autorka Dáša Hyklová tak přispěla k tomu, že jsem rozhojnil své vědomosti o patřičný výraz z oblasti (země) moravské. Možná že příště dojde na výrazy slezské, chodské i další, což obohatí odbornou košatost HN. Jaký je váš názor?"
Můj názor nemůže být směrodatný, už proto, že sloveso zvetit patří do mé slovní výzbroje od dětství. "Zveť sa," říkávala mi maminka. U nás, na Valašsku, je to obrat běžný, takže mi zní úplně přirozeně. To, že se spisovný jazyk obohacuje z nářečí, není žádná vzácnost. Dokonce se vyskytují případy, kdy se dialektismy dostávají do odborného názvosloví. V Encyklopedickém slovníku jsem například našel terminus technicus: húlava, silný nárazovitý vítr (s nárazy až 20 - 30 m. s-1) trvající často jen několik minut, obv. doprovázející silné bouřky a lijáky. A František Trávníček vysvětluje: oblak, rychle míjející přeháňka (mor.).
Prostě si myslím, že stejně jako se spisovná čeština slovníkově rozšiřuje z cizích řečí, z hovorového jazyka a z profesních slangů, ba dokonce z argotů, mohou sloužit jako studnice k jejímu osvěžení i dialekty. Pochopitelně budou takové výrazy či obraty jinak přijímány těmi, kdo jsou na ně zvyklí, a těmi, co se s nimi setkávají poprvé. O to větší pochybnosti mohou vyvolávat, jsou-li etymologicky hůře průhledné, což platí právě o onom zvetit. Slovníky, které mám po ruce, původ slovesa nevysvětlují; a tak ani nevím, souvisí-li se slovem veta, které prý pochází ze staroněmeckého wette, hotový. V češtině slouží jako příslovce ve významu je pryč, s něčím či s někým je konec, např. veta po klidu. Pokud jde o název Shakespearovy komedie, Sládek to prý myslel jako odveta za zlý skutek.
Podle Václava Machka existuje valašské rčení (já je z praxe neznám) už je veta - ve smyslu je zle. S tím by tedy mohlo souviset též naše sloveso. Z jako předpona vyjadřuje změnu stavu, takže zvetit by se dalo chápat jako přestat být zle, přesněji udělat něco pro to, aby nebylo zle. Vystihuje to hodnocení evropské situace z pera kolegyně Hyklové.
Jde ovšem o mou domněnku. Tvrdit mohu pouze, že zvetit se nemá nic společného s právem vetovat, tedy znemožnit usnesení či zákon, které mi nejdou pod nos, což je v současné nepřehledné situaci jistě snem mnoha politiků. České veto je z latinského veto, zakazuji. O zákazy však nejde, v naší společnosti dnes naléhavě a především běží o to, jak se zvetit v tom moravském slova smyslu.

Ivo Vaculín

Související