Paul Simon o zločinu a odpuštění
(im)
Po šestileté odmlce se americký písničkář Paul Simon přihlásil s dalším sólovým projektem. Třináct písniček alba Capeman (Warner Music, celkový čas: 56 minut) přináší de facto průřez stejnojmenným muzikálem, který Simon vytvořil s karibským spisovatelem Derekem Wolcottem (nositelem Nobelovy ceny). Zpívá je s dalšími interprety jevištní broadwayské verze - zejména s Markem Anthonym, Rubenem Bladesem a Ednitou Nazariovou.
Námět k muzikálu našli Simon s Wolcottem ve skutečných osudech nezletilého šestnáctiletého vraha portorického původu Salvadora Agrona, který na sklonku padesátých let zabil dva bílé chlapce. Původně byl odsouzen k smrti, po třech letech čekání mu trest byl změněn na dlouholetý žalář. Kampaň za zmírnění rozsudku podpořila mj. vdova po prezidentu USA Eleanor Rooseveltová. Agron za mřížemi prošel duchovní proměnou, vzdělával se, začal dokonce psát verše. V roce 1986 zemřel - již na svobodě - na infarkt.
Muzikálové zpracování Agronova osudu vyvolalo vlnu emocí. Podle organizace rodičů zavražděných dětí se jeho tvůrci snažili vydělat na atraktivním tématu bez ohledu na pocity pozůstalých. Paul Simon pozůstalým vzkázal, že hra, kterou většina z nich ani neviděla, neoslavuje ani nijak nesnižuje závažnost Agronových činů. V jednom rozhovoru kritikům oponoval, že muzikál má sice silný politický a sociologický prvek, ale v jeho jádru leží především mravní otázka o možnosti odpuštění na sklonku dvacátého století. "Spáchá-li někdo tak hroznou věc, jakou je dvojnásobná vražda, kdo rozhodne, zda se napravil?... Nebo je v našem věku nemožné odpykat si hřích a dojít očištění?"
Paul Simon pracoval na tématu od 80. let. Při skládání jednotlivých čísel čerpal z hudebních stylů newyorských subkultur padesátých let. Album je sice pevně svázáno s jevištní verzí, písničky ale plně obstojí i při samostatném poslechu.
