Nejvýraznějších exportních výsledků v historii bylo dosaženo za Masarykovy republiky

Český obranný průmysl v minulosti a dnes (1)

* Podobně jako je tomu v jiných odvětvích lidské činnosti, vychází i současný stav domácího obranného průmyslu ze svého historického vývoje.
Přestože v době svého vzniku v roce 1918 zdědilo tehdejší Československo rozsáhlý strojírenský a těžký průmysl, jeho zbrojní složky byly rozvinuty nerovnoměrně. Vedle světoznámé výroby děl a dělostřelecké munice v závodech plzeňské Škodovky a kvalitních lodních pancířů ve Vítkovických železárnách scházely výrobní kapacity v oblasti ručních zbraní, optických přístrojů a celé řadě dalších oborů, přičemž letecký a radiotechnický průmysl mimo opravny prakticky neexistoval.
V krátké době byly však tyto mezery zaplněny novými podniky. Ty budovaly svou prosperitu na potřebách nové čs. armády (puška vz. 24, lehký kulomet vz. 26, první čs. stíhací letouny apod.) a zároveň se orientovaly na export, pro který byly vytvořeny výhodné podmínky. Tento proces dokumentuje podíl čs. zbrojního průmyslu na exportu zbraní v letech 1930 - 1937 (viz tabulka).
Exportních úspěchů bylo dosaženo převážně tím, co české zbrojovky mohly nabídnout. Díky výchově vlastních specialistů vznikly ucelené konstruktérské týmy pro jednotlivé druhy zbraní a střeliva. To se odrazilo i ve struktuře vývozu, kde hlavní položky tvořily pěchotní a dělostřelecké zbraně s municí. Nezanedbatelný přínos měly později i speciální vozidla (např. Škoda Plzeň a ČKD zavedly výrobu tanků vesměs původní konstrukce) a výbušniny. Letecká technika hrála v zahraničním obchodě malou roli a o radiotechnickém průmyslu nelze v podstatě ani hovořit.
Další impuls rozvoje obranného průmyslu přineslo válečné nebezpečí. Československý stát začal cílevědomě podporovat rozvoj zbrojovek a výstavbu nových závodů v oblastech, které považoval za strategicky bezpečné. Z hlediska procesu formování domácího zbrojního průmyslu je významné, že toto období představuje první vlnu jeho přesunu na východ, v tomto případě do prostoru na obou stranách moravsko-slovenské hranice. Druhá vlna přesunu zbrojního průmyslu dále na východ, čili na území dnešního Slovenska, proběhla počátkem padesátých let a byla motivována opět strategickými úvahami založenými na představách rozhodujícího vojensko-politického střetu mezi Západem a Východem na území Evropy. Konečně lze vystopovat i třetí vlnu přesunu směrem k východní hranici, a to budováním kapacit na východním Slovensku v průběhu šedesátých let (velkorážová munice, trhaviny).
V důsledku tohoto vývoje byl zbrojní průmysl v bývalém Československu situován nerovnoměrně nejen co do rozsahu, ale i v oblasti jednotlivých výrobních komodit s výraznou převahou kapacit těžké, možno říci útočné techniky na území dnešní Slovenské republiky (tanky, bojová vozidla pěchoty, kanóny nad 30 mm, velkorážová munice a PT rakety). Naproti tomu zůstala v českém zbrojním průmyslu většina kapacit určených zjednodušeně řečeno k výrobě zbraní "neútočného charakteru".
Vraťme se ale do období po skončení 2. světové války, kdy u nás byla zbrojní výroba téměř zlikvidována. Ne však na dlouho. Již v padesátých letech se postupně začala obnovovat, avšak na zcela jiném základě. Dominantní podíl tvořily licenčně vyráběné sovětské zbraně a technika. Pro názornost lze uvést, že například stíhaček MiG-15 se od roku 1954 do roku 1962 vyrobilo v tehdejším Československu více než 3400 kusů. Pod nekompromisním vedením ze strany bývalého SSSR došlo v šedesátých letech k jednoznačnému vymezení specializací pro jednotlivé země Varšavské smlouvy a Československu byla "přidělena" především výroba letounů a obrněných vozidel, přičemž tato výroba byla technologicky dokonale zvládnuta. Vodochodské Aero zkonstruovalo a v letech 1961 - 1974 vyrobilo více než 3500 kusů úspěšného cvičného proudového letounu l-29 Delfín. Později ho nahradil neméně zdařilý Albatros L-39, kterých až do dnešních dnů vzniklo téměř 3000 kusů. Velké slovenské závody ZŤS Martin a ZŤS Dubnica nad Váhom produkovaly v masovém měřítku licenční sovětské tanky a obrněná vozidla. Podle mínění zahraničních odborníků byla kvalita československých výrobků lepší než originály vyráběné v SSSR.
Přes tyto skutečnosti se podařilo udržet i v dobách rigidního prosazování "sovětských vzorů" vývoj a výrobu některých vlastních zbraní. Byli jsme jednou z mála zemí bývalé Varšavské smlouvy, jejíž armáda používala výhradně tuzemské ruční zbraně. Nepříjemná však byla sovětská kontrola nad naším vývojem a zaváděním důležitých zbraní spojená s de facto povinným technologickým transferem do socialistického zahraničí. Snahy SSSR nebyly vždy nezištné (do Československé armády bylo například zavedeno bojové vozidlo BMP-1 s poloautomatickým kanónem ráže 73 mm, později nové sovětské vozidlo BMP-2, a to i přesto, že existovalo vlastní tuzemské řešení, které sice předběhlo dobu, ale bylo tlakem ze strany SSSR zastaveno).
Zbrojní technika si přitom trvale zachovávala svou exportní úlohu. Přibližně 30 procent dodávek směřovalo do ozbrojených složek a 70 procent na vývoz. Podíl zbrojního vývozu na celkovém exportu se pohyboval v rozmezí 7 - 8 procent ročně, tzn. asi jako před II. světovou válkou. Významnější podíly byly pouze v letech 1966 - 1970 (viz tabulku).
V dalších letech se však rychlejší růst exportu civilní produkce odrazil v poklesu podílů vývozu vojenské techniky (viz tabulku). Podstatné změny v možnostech vývozu čs. zbrojní techniky přinesl zejména rozpad Varšavské smlouvy, nedostatek prostředků na nákup zbraní v rozvojových zemích a celosvětový pokles poptávky. Svoji roli dále sehrálo i rozdělení ČSFR na dva samostatné státy, tedy i na dvě armády.
Kromě toho, že do roku 1989 udržovalo Československo nadbytečné ozbrojené síly, byly vynakládány i neúměrně vysoké finanční zdroje na výzkum a vývoj nových zbraní. Z uvedených důvodů se ukázalo, že obranný průmysl byl vůči potřebám Armády ČR i možnému exportu značně předimenzovaný, a zvítězila proto počátkem devadesátých let myšlenka konverze obranného průmyslu a zastavení vývozu zbraní. Tato opatření byla však natolik zásadní a drastická, že téměř zlikvidovala jedno z tradičních průmyslových odvětví u nás.

Stranu připravil Pavel Otto
Rok Pořadí Podíl ČSR Pozn.
1. 2. 3. na svět. exportu
zbraní (v %)
1930 Anglie Francie USA 9,5 4 ČSR
1931 Anglie ČSR USA 11,1
1932 Anglie Francie Švédsko 4,0 7 ČSR
1933 Anglie Francie Švédsko 8,5 5 ČSR
1934 ČSR Anglie Francie 27,0
1935 ČSR Anglie Francie 24,4
1936 Francie Anglie ČSR 15,5
1937 Anglie Německo ČSR 11,9

rok 1966 1967 1968 1969 1970
% 11,1 9,7 9,8 10,8 10,4
rok 1975 1980 1985 1989
% 6,9 7,1 8,7 7,2