Předmět podnikání: Masaryk, Kafka...
Uprostřed mediálního harašení kolem neudělení státního vyznamenání bývalému starostovi Vídně prezidentem republiky a spekulací o tom, zda případné kandidáty na ocenění lustrovat, či nikoli, proběhla zcela nepovšimnuta médii - kromě Českého rozhlasu stanice Praha díky Jindřišce Klímové - drobná zpráva. V Zemských novinách se v ní 17. října sdělovalo, že v Muzeu Franze Kafky na Staroměstském náměstí v Praze převzali Ceny Franze Kafky různí umělci. "Mezi oceněnými," píše se, "byl spisovatel Bohuslav Chňoupek..."
Něco neuvěřitelného. Devět let po naprostém krachu takzvané normalizace, jejímž zosobněním zmíněný Bohuslav Chňoupek byl, dostává bývalý ministr zahraničí Husákova režimu cenu Franze Kafky, jemuž právě normalizátoři nemohli přijít na jméno.
Nicméně záležitost je to zajímavá i tím, kdo mu cenu udělil. Onou osobností, která se jako deus ex machina občas objeví na umělecké scéně, je dnešní dvojnásobný prezident a ke všemu ještě představený Mezinárodního rytířského řádu Konstantina Velikého dr. Miroslav Klivar. Muž, který "vždycky správně rozuměl umění" a vždycky byl rád v popředí.
Když v roce 1965 chtěla redakce časopisu MY 65 uveřejnit stať o moderním umění a zmínit se například i o tvorbě Milana Knížáka, Klivar v roli strážce "jedině správného světového názoru" jako stážista na ústředním výboru KSČ napsal k rukopisu zadrženému jedním z členů redakční rady: "Jde o politicky a umělecky pochybné akce... Pro uveřejnění se naprosto nehodí," čímž o stati vyřkl ortel. V roce 1991 však už bylo jinak. Obnovená redakce časopisu MY 91 se rozhodla se zpožděním 26 let inkriminovaný text uveřejnit i se stanoviskem tehdejších aktérů. Milan Knížák, tehdy již rektor AVU, k tomu napsal: "Myslím si, že text má právo na publikaci i dnes. Navíc je v něm zmínka o tehdejších pracovnících aparátu ÚV KSČ, z nichž právě M. Klivar si již několik let hraje na umělce a svojí nedávnou "tvorbou" se právě snažil zařadit mezi ty "politicky a umělecky pochybné akce".
Takže podtrženo a sečteno: Od přednášení marxistické filozofie na Akademii výtvarných umění k funkci prezidenta Evropského klubu Franz Kafka Praha, od stáže na ÚV KSČ k dalšímu titulu prezidenta, tentokrát Masarykovy akademie umění, až k funkci představeného Mezinárodního rytířského řádu Konstantina Velikého, O. C. M., to je cesta životem tohoto muže. Všechny tři instituce, Kafkův klub, Masarykova akademie umění i komturát Mezinárodního rytířského řádu Konstantina Velikého mají shodnou adre-su. Je jí anonymní poštovní schránka na pražské poště 169 01 a shodné telefonní číslo, pod nímž najdeme soukromý byt dr. Miroslava Klivara.
Jedním z oceněných Kafkovou cenou je kromě zmíněného Chňoupka rovněž akademický malíř Karel Hodr, který žije v Konstanci. Klivar jej ozdobil titulem člena Masarykovy akademie umění a rovněž cenou Franze Kafky. Vzápětí po ocenění dostal tento laureát dopis, v němž mu Klivar tentokrát ve funkci představeného Mezinárodního rytířského řádu Konstantina Velikého píše: "Je možnost, že byste byl povýšen do šlechtického stavu... bude ceremoniel v Karolinu rozšíření české šlechty..." Současně sděluje, že Hodr může být také pasován na rytíře a jako takový obdrží "zlatý kříž z pravého zlata, hermelínový plášť a pergamenový dekret. Jde o slavnost se vší parádou." Na úhradu té nádhery je však třeba poslat 50 tisíc korun českých, a to rychle, neboť sláva má vypuknout 28. listopadu v Karolinu a je třeba dát ušít zmíněný hermelínový plášť.
Jak vidno, trojjediný funkcionář tří institucí může zařídit leccos. Od ocenění spisovatelské tvorby normalizačního ministra až po uvedení do šlechtického stavu člověka, který žije v zahraničí a nebude patrně lakomý.
Tak nevím, neměli by se i rytíři napřed lustrovat? A co takhle prezidenti institucí, jejichž adresou je P. O. Box?
Miroslav Jelínek
