PERIODIKUM: DEUTSCHE PRESSE AGENTUR

Služebník, jemuž se lidé špatně odvděčili

* Reportáž ze Španělska si všímá osudu oslů. Zvířat, která provázela člověka dějinami, pomáhala mu, za což se jim odvděčil tak, že osel je na pokraji vyhynutí. A bohužel ani zachránci nevidí osud ušatých "hýkavců" optimisticky.
Pomáhal stavět pyramidy, vezl Mojžíše do zaslíbené země a Aristotela ke dvoru Alexandra Velikého, byl svědkem Ježíšova zrození a římská císařovna Poppea se koupala v jeho mléce.
A čím se lidstvo svému služebníku oslovi, který mu věrně sloužil po 6000 let, odvděčilo?
Těžkou prací, bitím a zesměšňováním, a teď, jak upozorňují účastníci španělské kampaně za jeho záchranu, mu v průmyslovém světě hrozí vyhynutí.
"Oslík nesl na svém hřbetě tíhu dějin," říká Pascual Rovira, předseda Nadace Adebo, zaměřené na záchranu španělského osla, "a teď, když už ho není zapotřebí, ho máme nechat vyhynout?"
Ve Španělsku zbývá už jen asi devadesát tisíc oslů, zatímco před šedesáti lety jich bylo 1,2 miliónu.
Tři místní druhy skoro vyhynuly a ve většině zemí Evropské unie je situace ještě horší, řekl Rovira v jednom rozhovoru.
Mechanizace zemědělství a urbanizace vytlačují oslíky, které bylo zvlášť v jižní Evropě často možné vidět, jak orají pole nebo nosí náklady.
Pascual Rovira upozorňuje, že v zemích Evropské unie je už jenom zhruba půl miliónu oslů a že na ně brzo zbude jenom vzpomínka, když se nepodniknou opatření na záchranu tohoto zvířete, které, jak zdůrazňuje, tvoří součást kulturního dědictví lidstva.
Oslík nejen pomáhal budovat říše, je to také významná postava světové literatury, od Dona Quijota, kde na něm jezdí Quijotův věrný sluha Sancho Panza, až po bibli, kde je osel zmiňován stosedmadvacetkrát.
Jak mohou obránci životního prostředí bojovat za divoká zvířata, jako jsou lvi nebo sloni, a ignorovat pokorného oslíka, který "dal člověku všecko", ptá se Pascual Rovira.
Účastníci kampaně ve Španělsku a v dalších zemích - Velké Británii, Francii, Kanadě a Spojených státech - se snaží vylepšit image osla, který, říká Rovira, je prezentován jako umíněné, hloupé a podřadné zvíře.
"Osel je mnohem inteligentnější než kůň," rozplývá se Rovira. "Kůň skočí i ze srázu, když mu to jeho pán nařídí, ale osel je nezávislejší a odmítne to. Osel je skutečný myslitel, ale byl strašně nepochopen."
Nadace Adebo spravuje dvě oslí obory u Córdoby a zřejmě už začala získávat pro svou věc podporu.
Místní úřady subvencují její činnost, osly začali chovat vojáci a byly dokonce uspořádány soutěže oslí krásy. Za oslíka se postavili význační Španělé - od nositele Nobelovy ceny za literaturu Camila Josého Cely až po královnu Sofii.
Nadace dala osly darem španělským princeznám Eleně a Cristině a kubánskému vůdci Fidelu Castrovi. "Chceme také jednoho poslat americkému prezidentovi Billu Clintonovi," říká Pascual Rovira.
Ale i když nadace, jako je Adebo, zachrání osla před jatkami a poučí o něm mladé lidi, jak bude moci osel přežít bez polí, která by oral, a nákladů, které by nosil?
"Oslíci jsou používáni jako terapeutická zvířata pro handicapované děti a užívá se jich k projížďkám v rámci venkovských turistických projektů," říká Rovira. "Jsou to také senzační domácí mazlíčci - něžní a věrní."
Pascal Rovira ale připouští, že dlouhodobější perspektiva je bledá. Je nebezpečí, že osel zemře tak, jak žil - podceňovaný a přehlížený.
S využitím materiálů ČTK stránku připravila Květa Šubrtová

Související