Proč japonská hospodářská revoluce Big Bang nemůže uspět s opětovným nastartováním ekonomického růstu

Druhá největší světová ekonomika dnes začíná proces deregulací, který v historii nemá co do rozsahu svých změn obdoby

Proč japonská hospodářská revoluce Big Bang nemůže uspět s opětovným nastartováním ekonomického růstu

Dnes začíná Big Bang! Nejkomplexnější systém liberalizací, deregulací a změn, které mají od základu změnit japonské hospodářství a znovu nastartovat ekonomický růst. Tři nejdůležitější světové velmoci tak ve víceméně stejných intervalech reformují své finanční systémy, aby byly více produktivní. Po Spojených státech v roce 1975 a Velké Británii v roce 1986 se velký třes ekonomického charakteru dnes rozezněl i v Japonsku.

Big Bang a jeho podstata

Hlavním stimulem a příčinou Big Bangu je snaha opět nastartovat ekonomický růst. Japonsko, které nyní strádá nejhorší vleklou ekonomickou krizí od druhé světové války, potřebuje opět začít růst. Proto se k zásadním změnám ve finanční infrastruktuře odhodlali i velmi neochotní byrokraté všemocného japonského ministerstva financí. Je důležité mít na paměti, že podstatou Big Bangu není zefektivnění chodu finančního systému, jak se mnohdy domnívají zahraniční pozorovatelé. Finanční systém a instituce jsou pro Japonce jen prostředkem k dosažení skutečného cíle - opětovného oživení japonské ekonomiky a v nemenší míře vyřešení otázky, co se systémem penzijního pojištění.
Otázka penzijního systému nabývá stále více na významu s generačním posunem pracovní síly. Čím více japonského obyvatelstva se přesouvá z produktivní sféry do penze, je jasné, stejně jako např. v České republice, že současný systém bude moci zabezpečit budoucí důchodce jen s neúměrným daňovým zatížením. Tato představa děsí mnohé japonské byrokraty i ve spánku.

Kolosální problémy japonského hospodářství

Léta nepříliš inteligentní prorůstové politiky v kombinaci se specificky japonským "firemním kapitalismem" zavlekla hospodářství ostrovní země do táhlé recese, z které se nemůže vymanit. Japonská ekonomika neroste, neboť není tažena soukromým sektorem. Úspory tradičně vysoce převyšují investice a úvěrová poptávka je velmi slabá. Tato situace je o to nepříjemnější, že úrokové sazby jsou minimální, a banky proto nemají možnost poptávky po financích příliš stimulovat.
Nízké úrokové sazby se odrážejí v nízké výnosnosti japonských aktiv. Jak konstatuje Elizabeth Daniels, finanční analytik u japonské Morgan Stanley, v rozhovoru s The Hindu Business Line, japonské "penzijní fondy a řízená aktiva jednoduše nemají dostatečnou výnosnost". Z tohoto pohledu je Big Bang nutný k reformě finančního systému, která by tuto situaci změnila.
Zdaleka největším problémem japonské ekonomiky je však kolabující bankovní sektor. Díky volné monetární politice osmdesátých let, provázené explozí úvěrové angažovanosti bankovního sektoru, došlo k hyperinflaci cen v mnoha sektorech, např. v realitách. "V důsledku následného kolapsu se banky ocitly v monstrózních finančních problémem," vysvětluje Edward Lincoln, bývalý zvláštní ekonomický poradce amerického velvyslance v Tokiu. Současná situace japonského bankovního sektoru je katastrofální, mnohem horší než např. tragická situace českého bankovnictví. Banky v zemi vycházejícího slunce jsou zatíženy monstrózním objemem nesplatných pohledávek.
Z tohoto důvodu jsou účetní standardy v bankovním sektoru přinejmenším nestandardní. Banky například drží akcie na knihách v nominálních hodnotách, aby se vyvarovaly technické platební neschopnosti. Již ke konci loňského roku, před čímž varoval i britský týdeník The Economist, hrozilo reálné nebezpečí, že celý bankovní systém zkolabuje, což by navodilo depresi, ekvivalentní hospodářské krizi z třicátých let.
Jak HN potvrdil nejmenovaný představitel jedné z vedoucích japonských bank, právě ke konci loňského roku konečně tlak zahraničních ekonomů na striktní aplikaci mezinárodních účetních standardů v japonském bankovnictví opadl poté, co pochopili následující japonskou logiku: Ano, můžeme účtovat podle mezinárodních standardů, ale co když se ukáže, že je celý systém v bankrotu? Děsivý scénář, ale v rámci něj operuje japonské bankovnictví dnes a denně.
Posledním důvodem, proč japonská ekonomika neroste, je nefunkční finanční sektor. Finanční prostředí v Japonsku, po generace zatížené protekcionismem a striktní regulací, se vyvinulo ve sdružení nekonkurenceschopných institucí v mezinárodním měřítku, postrádajících tažení za novými finančními produkty. Fixně stanovené brokerské poplatky a daňové zatížení finančních operací přitom nečiní kapitálové investice příliš atraktivní. Domácí investoři proto dosud neprojevovali o tuto sféru příliš velký zájem. Regulace brokerských poplatků by měla kompletně odpadnout až v roce 1999.
"Někteří japonští bankéři jsou vysoce kreativní, ale když přijdou s inovovanými produkty, přicházejí o obchodní možnosti, zatímco plýtvají časem ve snaze získat povolení od ministerstva financí," shrnul situaci Keikiči Honda, předseda Sun Microsystems Japan, na své přednášce v Londýně. Finanční instituce proto nenabízejí příliš mnoho produktů a konkurence v japonském finančnictví je na bodu mrazu.

Jak má Big Bang řešit problémy hospodářství

Big Bang nastoluje tři kolosální změny: nový devizový zákon, bankovní a finanční deregulace a daňové a poplatkové liberalizace. To jsou nástroje, které mají znovu nastartovat růst. Big Bang sám o sobě byl zkoncipován japonským premiérem Rjútaru Hašimotem v listopadu 1996 a reformní proces má být zakončen poslední sérií kroků v roce 2001.

Nový devizový zákon

Japonské ministerstvo financí zavádí v devizovém zákoně tři podstatné změny. Za prvé liberalizuje mezinárodní kapitálové transakce. To se japonských subjektů dotkne zejména ve vztahu k zahraničním depozitům, mezinárodním půjčkám a úvěrům, investicím za hranicemi Japonska a devizovým operacím v samotném Japonsku. Japonci se budou moci pohybovat ve výše uvedených oblastech bez předchozího povolovacího řízení na ministerstvu financí.
Za druhé dojde k úplné liberalizaci devizové sféry. Ministerstvo financí ruší systémy autorizované devizové banky, dezignované investiční firmy a peněžního směnárenství. Tyto oblasti budou nyní kompletně otevřeny pro finanční instituce, které v nich budou moci podnikat bez povolení.
Za třetí se Japonci rozhodli vybudovat dokonalejší aparát pro monitorování obchodních trendů a vývoje v obchodní bilanci. Z tohoto důvodu se na mnoho obchodních činností, zejména ve vztahu se zahraničím, bude vázat striktní oznamovací povinnost.
Devizový zákon v rámci liberalizace umožní japonským firmám jeden velmi důležitý krok - netting. V účetnictví a ve vzájemných transakcích, konaných v devizách, budou moci podniky vyvažovat závazky a pohledávky a vyrovnávat jen konečné rozdíly, bez předchozího povolení ministerstva financí, což bylo nutné dosud.

Finanční deregulace

Ve finančním sektoru se uvolní stěny, dosud stojící mezi institucemi, ve dvou směrech: Otevřou se dveře finanční inovaci a uvolní se omezení podnikání v mnoha finančních oblastech jednou bankovní institucí.
Možnost urychleně zavádět inovované finanční produkty by konečně mohla napomoci růstu konkurence ve stagnujícím bankovnictví. S vidinou růžových zítřků se proto v minulých měsících stále aktivněji na japonský trh draly zahraniční banky, které si slibují od svých sofistikovaných produktů, které mohou nabídnout dosud relativně nedotčeným japonským spotřebitelům, značný růst zisků. Je jisté, že cestou finanční inovace se vydají i japonské banky. Problémem je pouze fakt, že japonské banky k této otázce nepřistupují "s entuziasmem typu "konečně můžeme", ale s rezignací typu "musíme se přidat k davu"," konstatuje Hideo Išihara, předseda japonské Goldman Sachs.
Stěny tyčící se mezi bankovnictvím, investičním sektorem a pojišťovnictvím také padnou, nebo se alespoň trochu naruší. Bankám bude umožněno zakládání dceřiných společností, které se například budou moci věnovat investičním službám a podobně. V roce 2001 by se také banky a ostatní finanční instituce měly moci aktivně prosazovat i v pojišťovnictví. Koncept vytvoření modelu univerzálního bankovnictví také mnohé zahraniční pozorovatele vzrušuje a přivádí k přesvědčení, že tento impuls vyústí v růst konkurenceschopnosti v tomto sektoru. Ve finančnictví však nedojde k homogenizaci. Naopak podle Išihary se z některých bank stanou globální instituce, zaměřené na velkoprodej, a jiné se ustálí v pozici dominantních lokálních hráčů na trhu.

Poplatková deregulace

Dnešním dnem již mizejí stanovené poplatky pro brokerské obchody nad 50 miliónů JPY. Proces v této oblasti bude završen přesně za rok, kdy odpadne regulace těchto poplatků na všech obchodech. Stejný je obrázek v obchodech s deriváty. Zde se daňové zatížení transakcí snižuje na polovinu a v příštím roce odpadne zcela. Od tohoto kroku si japonská byrokracie slibuje opětovné zatraktivnění obchodování s finančními aktivy v Japonsku. Dosud totiž docházelo k rapidnímu úniku za hranice. Například jen v Londýně se denně japonských akcií zobchoduje objem ekvivalentní až třetině objemu na Tokijské akciové burze. Snížení daňové a poplatkové zátěže by mělo opět přinést na finanční trhy Japonska potřebnou konkurenci a učinit obchody zde více atraktivní.

Proč Big Bang neuspěje

Big Bang vzbuzuje ve finančnících a bankéřích v zahraničí příjemné chvění. Většina z nich vzhlíží k budoucnosti japonského hospodářství optimisticky a předpokládá úspěch reforem. Neberou však na vědomí několik méně známých faktů, které celou reformu stavějí na hlavu.
Entitou, kvůli které Big Bang nemůže uspět, je samo ministerstvo financí. Tento útvar, který v sobě objímá legislativní, regulační, a výkonné složky, prakticky cele řídí japonské hospodářství. Jeho kroky mimo Big Bang tak této reformě nedávají vůbec šanci dosáhnout kýženého cíle.

Co je ministerstvo financí

Japonské ministerstvo financí je snem každého byrokrata. Je to instituce, která prakticky vykonává fiskální i monetární politiku bez jakékoli kontroly. Dále provádí regulaci a kontrolu finančního sektoru a formuluje politiku, řídící dění v této oblasti.
Veškerou řídicí činnost vykonávají byrokraté, kteří mezi sebou více méně trpí ministra, dosazovaného premiérem, který jako by ministerstvo řídí. Hlavou ministerstva jsou vice-ministři, kteří rozhodují a politik-ministr přebírá zodpovědnost za jejich rozhodnutí. "Je to nesmyslný systém, který vznikl historickým vývojem po druhé světové válce," hodnotí ministerstvo financí a jeho roli Peter Hartcher, editor prestižního The Australian Financial Review a uznávaný mezinárodní expert na otázky související s japonským ministerstvem financí. V Japonské ústavě nic ministerským byrokratům tyto rozsáhlé pravomoci nedává, avšak skutečnost je prostě taková. "Byrokrati ministerstva financí považují parlament za bandu agrárních tupců," vysvětluje Hartcher, "a z této pozice také jednají."
A tak přestože se vláda podepisuje pod rozpočet, sestavuje ho ministerstvo financí. Přestože Japonsko má de facto nezávislou centrální banku, řídí ji ministerstvo financí. I přes deregulace v Big Bangu si ministerstvo financí zachovalo například svůj bankovní úřad, což ministerstvu vkládá do rukou rozhodovací pravomoci v řešení bankovních bankrotů. Naprostá většina rozhodovacích pravomocí a reálné moci je tak koncentrována v rukou byrokratů ministerstva. Téměř veškerá legislativa, dotýkající se finančního sektoru, nevzniká ve vládních kruzích, ale na nízkých úrovních ministerstva.

Činy MF v rozporu s Big Bangem

Big Bang sám o sobě je krokem správným směrem, nicméně ostatní kroky ministerstva financí znemožňují přínosům deregulací mít na rozvoj hospodářství reálný vliv. Byrokraté ministerstva jsou až fanatickými odpůrci snižování daňové zátěže. Ministerstvo financí je například jednoznačně proti odstranění 0,21procentní daně na prodej akcií a 0,03procentní daně na prodej obligací, čehož se již dlouho domáhá centrální banka. Odpor vůči snižování daní pramení ze tří faktorů. Za prvé, ministerstvo si uvědomuje tíživý dopad rozpočtového schodku. Za druhé, z taktických důvodů si uchovává prostor pro ústupky při jednáních s vládou. Za třetí, "ministerští byrokraté se za žádnou cenu nechtějí vzdát moci" vysvětluje Hartcher. Čím více uvolní uzdy těžce sevřenému finančnímu sektoru, tím více se připravují o svou silnou pozici.
Proto jsou mnohá očekávání zahraničních pozorovatelů lichá. Například nadšení z liberalizace bankovnictví není opodstatněná. "Japonsko nesměřuje k umožnění univerzálního bankovnictví," sdělil HN Naoki Kadžijama, rada ministerstva financí dezignovaný pro vztahy se zahraničními médii. To je také důvod, proč banky budou moci podnikat v různých finančních odvětvích jen skrze podřízené společnosti s oddělenou kapitálovou základnou. Jaký je důvod tohoto omezení? "Důvod je stejný jako důvod, pro který byl přijat Glass-Steagal Act v USA," odpovídá Kadžijama. Glass-Steagal Act přijali američtí zákonodárci v roce 1933 v reakci na Velkou depresi následující po burzovním krachu a motivací k němu byla striktní regulace finančního systému. Američané se nyní stále více dědictví této éry zbavují. Japonci nicméně její udržování považují stále za aktuální.
Zřejmě největší překážkou na cestě Big Bangu je rozhodnutí ministerstva financí nedopustit další kolapsy v bankovním systému. Viceministr pro mezinárodní záležitosti Eisuke Sakakibara sice stále trvá na změnách, nedávno však ujistil japonský národ, že vlně krachů nebude dovoleno pokračovat. Daňoví poplatníci a lépe si vedoucí banky se tak budou podílet na záchraně nefunkčních institucí, na kterou bylo alokováno 30 biliónů jenů.
Hysterický pláč šéfa loni zkrachovalé Yamaichi Securities v přímém televizním přenosu bylo patrně to, co otočilo veřejné mínění proti reformám. Ač před krachem Yamaichi byla podpora razantních reforem finančního systému až 70 procent, nyní se pohybuje kdesi kolem 20 procent a většina populace volá po návratu k tradiční "japonské sociální odpovědnosti".
Druhým ze zásadních problémů je rozpor mezi proklamovanými snahami Big Bangu a fiskální politikou prosazovanou ministerstvem financí. Na růstovou trajektorii se japonská ekonomika nemůže podle mnohých ekonomů dostat bez značných fiskálních stimulů. Ty však v byrokratickém pojetí rozpočtu absentují. Není to nic nového, to je tradiční pojetí rozpočtového hospodaření, jak je chápe ministerstvo financí. "Pokaždé, když vláda přijde s prosbou fiskálního stimulu, nepochodí. Jde přece o finanční stabilitu země a zdravé ekonomické základy," vysvětluje logiku ministerských úředníků Hartcher.
Politika ministerstva financí je tak v přímém rozporu s reformními snahami, a to ze dvou důvodů. Za prvé, ministerští činovníci si jasně uvědomují svou privilegovanou pozici a nechtějí ji ztratit. Snaží se proto striktně vyvarovat jakýchkoli chyb a nejsou například v oblasti fiskální politiky již ochotni experimentovat. Proto uplatňují restrikce. Za druhé, což je podstatnější, byrokrati na ministerstvu si jednoduše neuvědomují potřebu reformy finančního sektoru. Naprostá většina vysokých ministerských byrokratů jsou právníci, ne ekonomové. To je podle Hartchera také dané vývojem, ministerští úředníci tvoří úzký klub bývalých spolužáků z právnických studií Tokijské univerzity. Ekonomové jsou na MF v minimu a nezastávají nejvýznamnější funkce. K jejich názoru není příliš přihlíženo. Proto si ministerští byrokraté ve valné většině neuvědomují potřebu reforem.

Jaká je cesta k nápravě?

Japonská ekonomika se ze světově druhé nejmocnější vyvine v lokální zaostalý trh nepatrného významu, předpokládá Tadaši Nakamae, prezident mozkového trustu Nakamae International Economic Research, a to v následujícím případě: Jestliže ministerstvo financí nedojde ve velmi blízké době k přesvědčení, že je nezbytné pročistit bankovní systém volnými krachy nefunkčních institucí, i když to bude znamenat, že vkladatelé přijdou o své peníze.
"Je třeba nechat krachnout zhruba dvacet bank," odhaduje bývalý ekonomický poradce amerického velvyslanectví v Tokiu Edward Lincoln.
Dále je třeba sladit fiskální politiku s reformní realitou a změnit daňovou strukturu, aby japonské trhy opět byly atraktivní. Jak předminulý týden poznamenal Masaru Hajami, guvernér japonské centrální banky, v případě, že nedojde ke snížení daní na kapitálové operace, bude celá reforma bezvýznamná. Samo ministerstvo financí musí být ochotno přistoupit na změny ve fiskální politice, které by umožnily nastartování růstu. Je třeba, aby se byrokraté zaštiťující se potřebou "chránit zdraví ekonomiky" dopracovali k ekonomicky smysluplnému pojetí fiskální politiky, a to potom implementovali v praxi.
Je třeba se také ihned zaměřit na revizi penzijního systému. Penzijní fondy garantují výnosnost, která více než třikrát převyšuje jejich skutečnou současnou výnosnost. Japonsko dopad tohoto rozdílu ještě nepociťuje, ale již v roce 2010 bude při současném systému třeba zvýšit daňové zatížení o zhruba osm procent, což by se projevilo jako silné omezení růstu.
Revizi také urychleně vyžaduje poštovní spořitelní systém. Japonská pošta je v současnosti největší depozitní institucí na světě co do objemu spravovaných prostředků. Neefektivní poštovní spořitelní systém blokuje finanční prostředky, a je tak "naprostou anomálií na světové finanční scéně", jak konstatuje Naoaki Okabe z Nihon Keizai Šimbun.
Posledním důležitým krokem je boj s korupcí, která je v japonském hospodářství všudypřítomná a ještě monstróznější než v České republice.
Jaroslav Poříz
* Japonské hospodářství dnešním dnem vstupuje do nové éry, éry deregulací, globalizace a zefektivňování chodu ekonomických struktur. Léta stagnace přinutila neochotnou japonskou byrokracii přistoupit k reformám - Big Bang. Dnes implementované řešení, ač lákavé, však situaci nezmění. Důvodem je postup ministerstva financí.