Zvířata nemají ráda kokain

Dopamin: molekula potěšení v lidském mozku

* Utišující, halucinogenní, stimulující a podobné prostředky mají jedno společné - zvětšují produkci nebo brání poklesu dopaminu v mozku. Molekulu, která je u zrodu vzniku "závislosti" a která u některých osob vyvolává ztrátu kontroly příznačnou pro těžkou narkomanii.
Dopaminu není v mozku mnoho, představuje asi 0,3 procenta mozkových buněk. Část dopaminových neuronů působí také na kontrolu pohybů, jejich nedostatek vyvolává např. třes při Parkinsonově chorobě, ale mají i další funkci: díky nim pociťuje člověk i zvíře touhu po potěšení. Kdyby touha po pohlavním aktu nevyvolávala příval dopaminu, lidská rasa by mohla také vyhynout.

V zajetí opiátů

Požití drogy není nic jiného než umělý prostředek k aktivaci tohoto systému. Nepřekvapí, že po drogách sahají mnozí živočichové. Drozdi se např. opíjejí fermentovanými hrozny. Vědci si všimli, že laboratorní zvířata požívají s výjimkou kokainu všechny substance, jimiž se droguje člověk. A nešetří úsilím o dosažení umělého ráje drogy, jak to ukazuje pokus s opicemi. Rozdělovač dodával drogu poté, kdy primát stiskl páku a obsluhovatel postupně zvyšoval počet stisknutí potřebný k vydání drog. Opice stiskly páku rozdělovače až 12 000krát, aby získaly dávku morfinu a až 6400krát na dávku alkoholu. Potvrzuje to, že moc závislosti je u opiátů větší než u alkoholu.
Všechny drogy nevyvolávají stejný způsob zvýšení míry dopaminu v mozku. Kokain zvyšuje množství dopaminu v synapsi. Amfetamin a alkohol zvyšují sekreci dopaminu dosud ne zcela pochopeným způsobem. Podobně se chová i nikotin.

Emoce a stres

Neurologové zpozorovali u lidí i u zvířat, že jednotlivci mohou být zařazeni do dvou kategorií, Ti, kteří mají potřebu vyhýbat se stresu; a ti, kteří mají vyslovenou zálibu v silných zážitcích. Jedni jsou označování "LSS" (low sensation seekers, hledači nízkých vjemů), druzí "HSS" (high sensation seekers, hledači vysokých vjemů). HSS - lidé i zvířata - produkují více dopaminu než LSS. Když u nich hladina dopaminu klesá, pociťují naléhavou potřebu obnovit jeho potřebnou úroveň.
Genetické predispozice pro závislost na drogách nebyly prokázány ani u zvířat a ještě méně u člověka. Okolnosti, které předcházely toxikomanii nebo ji provázely, hrají zřejmě nejvýznamnější roli při přitažlivosti, kterou pro takového člověka drogy mají. Bylo také pozorováno, že stejná substance nevyvolává stejné účinky podle okolností, za nichž je podávána. U člověka je riziko závislosti menší, nebo dokonce neexistuje, je-li droga podávána jako lék nebo v situaci intenzívního stresu.

Závislost bez drog

Dopamin není jedinou molekulou, která působí v jevu závislosti. Dobře jsou známy perturbace, které vyvolává heroin, morfin a opiáty v produkci neurotransmiterů zvaných encefaliny. Normálně tyto drogy brání činnosti neuronů na bázi noradrenalinu. Opiáty chemicky podobné encefalinům zaujímají jejich místo v mozku. Při této umělé hojnosti neuronů produkující encefaliny snižují svou činnost. Když začne droga chybět, nemají čas obnovit produkci. Toxikoman cítí bolesti a celkovou fyzickou nevolnost - "absťák".
Encefaliny mohou tak vyvolat formy závislosti bez drog: například provozování sportu. Zaujatý sportovec vyžaduje encefalin pro své neurony. Když ho okolnosti donutí přerušit činnost, může trpět skutečnými fyzickými abstinenčními příznaky. Jedinec "závislý" na práci, nebezpečných činnostech nebo na hře hledá proto usilovně situace, při nichž je jeho mozek zaplaven endogenními drogami.
Odborníci se však shodují, že tyto fyzické abstinenční příznaky netrvají déle než několik dní. Po dezintoxikační kúře mizí, ale zanechávají pocit neuspokojenosti, který je hlavním důvodem k opětnému pádu - abstinenční příznak.

Jaromír Švamberk