Podzimní chlad a tíseň vstupují do výstavních síní. Galerie, jejichž neútulnost násobí tak častá přemíra intelektualismu, na pocitu bezpečí vůbec nepřidá. Ponořme se s tímto vědomím do galerijního světa, plného náznaků a příznaků, kde návštěvník je tak často nevítaný host. Pokud dovolíte, budu v tomto "galerijním infernu" vaší nesměle zvídavou průvodkyní. 

K podzimní náladě se snad nejvíce hodí obrazy malíře Antonína Střížka v pražské galerii MXM v Nosticově ulici. Obrazy plné nostalgie, odvanulého času a téměř nehybného vzduchu se ze Střížkových maleb na návštěvníka valí zpoza kulis ztraceného dětství.

Nová Střížkova série, v níž autor rozvíjí svá "stará dobrá" témata: zátiší s ovocem i bez, krajina po dešti i před, vlakové přejezdy a podjezdy, neudiví. Je to zkrátka ta správná "bruselská" estetika. Pokud vám právě uniká, co znamená "bruselská" estetika, nebojte se zeptat. A možná, že vám v galerii nic nevysvětlí, ale třeba také ano.

Antonín Střížek totiž opravdu není "nedělní malíř", ačkoliv to tak někdy vypadá. Je to jenom taková hra na "nedělní odpoledne" i na náladu konce padesátých let, v které malý Antonín vyrůstal. Napoprvé Střížek potěší, poněkolikáté již trochu nudí. I tentokrát, a to i přes to, že jde o "staronovou" sérii. V MXM do 19. října.

Takový Václav Stratil, to je něco jiného. Jeho zduchovnělé koncepce, jimiž tolik ohromil před několika lety zejména v Galerii Rudolfinum (na výstavě Zatoulaný pes), tentokrát a stále progresívněji i na současné výstavě v galerii Nová síň ve Voršilské ulici v Praze, uvadají jako květiny.

Václav Stratil, který dokáže překvapit - a překvapení je jeho drogou -, překvapil ještě jednou na Společné výstavě. A s kým že to Stratil znovu vystavuje? Pro znalce českých ironických kontextů by chtěla být Stratilova výstava zásahem do epicentra zapařeného duchovního rybníka, neboť Stratil ofotil a nazvětšoval (a zarámoval) duchovní tvorbu klasika Václava Boštíka. Že vám už cukají koutky úst?

Osm "obrazů" v bílé Nové síni je zprávou o vtipu, který normálnímu návštěvníkovi uniká, i přes vysvětlující "obraz" kurátora Martina Dostála. Autoři se baví, divák žasne. A co klasik? Zkuste se o tom "vtipu" přesvědčit v Nové síni. Dokdy? Až do 26. října.

Jedinou světlou výjimkou v pražských galeriích vtipu bez vtipu je ta Švestkova v Jungmannově ulici. Minulý týden sice již skončila intelektuálně dráždivá expozice Marka Wallingera the Importance of Being Earnest in Esperanto, ovšem pozvání na tuto sobotu 4. října - na výstavu Michaela Bibersteina tamtéž neberte jako lacinou propagandu. Galerie Jiří Švestky, která se za svou intenzívně krátkou roční éru s přehledem vyhoupla na špici českého galerijního světa, totiž pracuje v kontextu, o němž se některým česky třeskutě vtipným koncepcím v jiných síních ani nezdá.

Související