SLOVA
Tiskařský šotek
Noviny jsou kolektivní dílo a za chybu těžko hledat konkrétní odpovědnost; aspoň se to dříve říkávalo. Mohl za ni autor, redaktor, sazeč, korektor, metér? Jednoznačné je jenom, že vznikla tenkrát, když někdo z nich zklamal. Často jsme všichni společně nemohli uvěřit, jak se dal lapsus, tak bijící do očí, přehlédnout. Potom se obvykle případ uzavřel okřídleným "Chybička se vloudí!" nebo se všechno svedlo na tiskařského šotka. Jindy došlo na postih.
Tiskařský šotek je samozřejmě tvor z bájí, na toho je možné shodit všechno, jen finančně postihnout ho nelze. Proč je však v této souvislosti běžný právě termín šotek z bohatého výběru ďasík, diblík, čertík, rarášek, skřítek? Šotek, dříve šetek, pochází ze slovesa pošetiti se, zbláznit se. Takže spojení tiskařský šotek je docela výstižné. Autor, redaktor atd. se asi na okamžik zbláznili a chybu přehlédli.
Jenomže dnes se technika výroby novin změnila a já například dodávám své článečky na disketě. Co naklepu na počítači, to je přesně otištěno, a za chyby plně odpovídám sám; i za tu, již ve sloupku Stovka objevil anonym. Píše: Vysvětlete příště, co znamená slovo Rennerschwemme? To snad Německo zaplavují koně? (Renner = závodní kůň) Divím se sám sobě, že jsem překlep přehlédl. Nemusím snad přísahat že vím, co tam patřilo (Rentner), vždyť i v hovorové češtině je termín renta běžný. Škoda že se čtenář nepodepsal, bylo by o čem diskutovat. Staví se totiž kategoricky proti jednoslovnému názvu České republiky Česko: Vlasy vstávají, když jiný komentátor téže stanice (ZDF) hovoří o Tschechei. A to i díky Vám, pane Vaculín, nemáte čest, ani národní hrdost. Nezbývá mi než zopakovat, že nevidím mezi názvy Česko a Tschechei souvislost a že se český termín vyskytoval daleko dříve, než Tschechei vypustil z úst Adolf Hitler.
Leč vraťme se k té záplavě důchodců. Dopustil jsem se nepozorností chyby a nikdo mi ji neodpáře. Shodou okolností přišel na stejný sloupek i další ohlas, tentokrát od pana A. Reicha z Brna. Píše v něm: Ukazuje se, že řada novinářů postrádá základní znalosti češtiny, např. shodu podmětu s přísudkem. Bohužel, i když v menší míře, patří sem i HN. V pátek 27. 6. jsem se z článku na str. 2 dověděl, že "managamenty by se dělali" a na str. 8, že by "velkým spotřebitelům nemělo stát nic v cestě, aby si objednaly elektřinu". Nejsem hnidopich, ale neúcta k rodnému jazyku, šířící se v novinářské profesi, mne uráží.
Proti věcným argumentům nelze nic namítat, nanejvýš se pokusit o vysvětlení. Právě spěch v žurnalistické práci vede k tomu, že se může vyskytnout článek, který autor v časovém tlaku nakvap napsal a už jej nikdo po něm nestačil přečíst. Rukopis jde bez výše zmíněného řetězce, někdy, řečeno trochu obrazně, z reportérova počítače rovnou k rotačce. A chvat, aspoň podle mých zkušeností, je pravou příčinou mnoha chyb a nedopatření, nikoliv neznalost či neúcta k mateřštině. Samozřejmě to v pořádku není. Ještě já pamatuji, že jsme v pravopisných sporech považovali za argument - "jak to stojí v novinách". Zbývá doufat, že se takový stav vrátí.
Závěrem si musím ještě jednou nasypat popel na hlavu. V sloupku Jedeme do Afriky jsem omylem přiřkl autorství písničky, podle které byl nazván, skupině Šum svistu. Ve skutečnosti ji zpívá Yo-Yo Band. Doufám, že tentokrát název skupiny píšu správně.
IVO VACULĺN
